Súmrak demokracie: Zvodné lákadlo autoritárstva

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Liberálna demokracia je v Británii, kontinentálnej Európe, v USA aj v ďalších krajinách pod paľbou kritiky, zatiaľ čo autoritárstvo je na vzostupe. Oceňovaná historička a držiteľka Pulitzerovej ceny Anne Applebaum v brilantnej eseji Súmrak demokracie vysvetľuje, prečo sa elity v demokratických krajinách začali prikláňať k nacionalizmu a autoritárstvu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/453115/big_sumrak-demokracie-bY5-453115.jpg 429
Žánr:
Fejetony, eseje, Literatura naučná, Politologie, mezinárodní vztahy

Vydáno: , N-Press
Originální název:

Twilight of Democracy: The Seductive Lure of Authoritarianism, 2020


více info...
Nahrávám...

Komentáře (8)

Kniha Súmrak demokracie: Zvodné lákadlo autoritárstva

kiddlinka
13. ledna

Nepodporuju Trumpa ani Brexit, nevolila jsem SPD, krále koblih, ani hradního ochlastu, nejsem putinista, svoje anti-islámské období už mám taky za sebou. Po několikaleté libertariánské epizodce jsem přesvědčením zapadla někam mezi nudné socdemáky, to je kamsi, co by Applebaumová označila za přijatelný levicový střed. Vypisuju to, aby nevznikaly žádné dohady, proč Soumrak demokracie považuju za to nejzbytečnější, co si člověk může ze současné tsunami literatury o vzestupu autoritářství na Západě vybrat. Applebaumová neřeší socioekonomické podmínky, kulturní nastavení, historii a v podstatě ani tu politiku. Kniha je amatérským psychologizováním z gauče, které si klade za cíl moudře z odstupu vykoumat, proč autorčini někdejší kamarádi sešli ze správné cesty pravicového středu, a dosaženými závěry toho vypovídá mnohem víc o Applebaumové než o světě kolem ní. Hned ze začátku se totiž nade vši pochybnost ukáže, že analýza vnější reality není to, o co autorce jde. Jde jí o obhajobu své vlastní socio-ekonomicko-politické ideologie a o vyvázání této ideologie z jakékoli odpovědnosti za současný stav věcí. Dozvíme se tak například, že finanční krize z roku 2008, způsobená globálně převažující myšlenkou neoliberalismu, měla na svět marginální dopady, a tudíž jakékoli vysvětlení vzestupu autoritářství socioekonomickými faktory, s reálným základem v neoliberálních řešeních, je ze své podstaty pitomost: člověka až fascinuje, jak ideologie, která posledních 30 let formovala každou sféru západního života, může mít tak minimální dopady na cokoli. Padají i vysvětlení špatně nastavenými systémy, v nichž je snazší dosáhnout úspěchu pro lidi s dobrým rodinným zázemím a konexemi: to je podle Applebaumové samozřejmě blbost, neboť západnímu světu vládne meritokracie ve své ideální podobě. Ona sama, pocházející z bohaté rodiny s konexemi, v tomhle společenském nastavení koneckonců uspěla, tak kde je problém? Autoritář je tudíž z definice zapšklý neschopa, který pohořel v Applebaumové meritokratickém světě intelektuálů vedoucích intelektuální rozhovory v intelektuálních saloncích. A navzdory ustavičnému filozofování o údajné psychologické neschopnosti autoritářů snášet tzv. kakofonii svobodné demokratické diskuze velice rychle vyjde najevo, že problém s touto diskuzí má především Applebaumová, mimochodem podepsaná pod mimořádně idiotským Harper’s Letter, v němž slavné osobnosti s garantovaným přístupem k masovým sdělovacím prostředkům obhajují svobodu projevu stížnostmi na plebs, který si dovoluje projevit vlastní svobodu projevu nesouhlasem na Twitteru. Applebaumová si neumí představit politickou diskuzi konsenzu, která se netočí okolo kosmetických rozdílů mezi pravým a levým středem, a neumí si ji představit, protože vystoupení z pravo-levicovo-středového paradigmatu znamená rozpoznat svou ideologii nikoli jako Bohem seslaný fakt stojící nad objektivní realitou, ale jako její součást, která zcela přirozeně může objektivní realitu ovlivňovat, a dost možná i selhat. A představa selhání neoliberalismu je pro Applebaumovou něco naprosto nepřípustného. Každé houpání centristické lodičky tedy v jejích očích představuje ohrožení, primárně nezpochybnitelné platnosti jejího světonázoru. Ve stejném šuplíku „extrémních projevů ohrožujících společenský řád“ tudíž přistávají trumpismus, žluté vesty i Španělky masově protestující proti sexistickému soudnictví. Všechno je naprosto v pořádku, tak jak to je, hlavně proboha nic neměnit, byste to akorát pokazili. A jak se tak člověk tím urputným odporem zabývat se realitou mimo Applebaumové uzavřený okruh stejně smýšlejících známých prokousává, dojde mu, že nečte pokus o vhled do faktického stavu věcí: čte životopis Milouše Jakeše, který v listopadu 1989 není schopen akceptovat, že se mu to nějak hroutí a že za to primárně může jeho vlastní ideologie. A to už není ani k vytočení, to je prostě smutný.

martin9666
27.12.2021

Pro čtenáře nepolíbeného podobnou literaturou dobrý začátek. Některé kapitoly byly docela nudné, zejména poslední kapitoly týkající se USA. Nejzajímavější nejspíš informace o Španělsku a také porovnání více různých států a jejich podobnému posunu k krajní pravici z podobných důvodů. Informace důležité, zjištění závažná, potenciální hrozby strašlivé. Bohužel je to ale spíše jen postesknutí nad bývalými pořádky bez nějakého nabízeného řešení. Kniha ve finále nepřináší nic moc nového a určitě existuje o této problematice kvaltnější čtení bez zbytečného patosu autora.


Pavlaj
11.12.2021

Mám ráda knížky, které dokáží fundovaně vyjádřit a pojmenovat ty zmatené myšlenky, pocity a strachy, co se mi honí v hlavě. Tohle je jedna z nich.

Greenfingers
16.07.2021

Aktuální analýza politického vývoje v zemích , kde se k moci dostali představitelé autoritářského systému vládnutí. Myslím si, že autorka mohla podrobněji rozebrat příčiny, které vedly k tomuto stavu.

Martinmmm
15.07.2021

Brilantne napísaná analýza príčin súčasného stavu demokracie v mnohých krajinách Európy a v USA s optimistickým záverom..

amigo17
24.01.2021

Na málo stranách (179 aj s poďakovaním) vcelku dosť veľa zaujímavých postrehov a myšlienok odpozorovaných v Poľsku, Maďarsku, Španielsku, Veľkej Británii a tiež USA. Veselé čítanie to teda síce nie je, ale príkladmi veľmi dobre vysvetľuje mnohé fenomény, s ktorými sa dnešné demokratické spoločnosti stretávajú a ktorým čelia.

kristleko
27.12.2021

Jde o rozšířenou esej, která vyšla v The Atlantic v říjnu 2018 a po přetištění v Respektu vzbudila pozornost i u nás. Knižní verze jde více do hloubky, ale hlavní neduh zůstává – Anne Applebaum žehrá nad tím, že jí jako západní liberálce už její někdejší přátelé v Polsku a v Maďarsku nenaslouchají, aniž by hledala příčiny a připustila si, že liberálové udělali chyby, v důsledku nichž ztratili důvěru a lidé se obrátili na populisty a autoritáře. Ani se nedivím, že se s ní lidé na „druhé straně barikády“ zdráhají mluvit – ona s nimi totiž nechce věcně diskutovat, ale až misionářsky jim vnucuje svou pravdu. V jádru nepochopení stojí rozpad politické jednoty demokratických sil poté, co se zdařil „návrat do Evropy“ po pádu železné opony. Společný cíl zmizel a ze spojenců se stali protivníci, tato politická polarizace je však přirozená. Podstatná část společnosti zkrátka nechce žít v komplikovaném světě kakofonních diskusí a je jí lépe s vůdcem, vzývajícím „staré dobré časy“. Nejde přitom o nic nového, boje mezi pokrokáři a tradicionalisty vedly třeba k občanským válkám v USA i ve Španělsku, dnes mají podobu Trumpa či hnutí Vox. Anne Applebaum výstižně pojmenovává varovné politické trendy současnosti, ať už jde o dezinformace a lživé narativy (Smolensk v Polsku, Soros v Maďarsku), nostalgii jako politický program nebo relativizaci nepříjemných otázek stylem „v Americe zase bijí černochy“. Neliberální režimy leckdy postupují až nihilisticky, rozleptávají instituce, podřizují je stranickým zájmům a zpochybňují samotný koncept pravdy – lidé už nemají jen odlišné názory, ale i odlišná fakta. Nemyslím si však, že lékem na tyto neduhy je dávání nálepek ve stylu „čtyři nohy dobré, dvě špatné“, přičemž dvě nohy mají všichni od Trumpa, příznivců Brexitu až po Kaczyńského a Orbána. Asi nejzajímavější jsou proto příběhy lidí (tzv. clercs), kteří vstoupili do služeb neliberálních režimů, aby ukojili vlastní ctižádost a vykonali osobní msty (jako šéf polské veřejnoprávní televize Jacek Kurski). Trochu podobným případem je i Boris Johnson, který jako bruselský zpravodaj bavil britské čtenáře překroucenými zprávami o EU a jehož vždy bavilo spíše bořit než budovat. Brexit a jeho role v něm pak je logickým důsledkem. (7/10)

memphisz
18.02.2021

Co k tomu napsat? Anne Applebaumová podává další politologické shrnutí prostřednictvím vyprávění svého příběhu.

Vše začíná na Silvestra roku 1999, kdy se na svém rozpadajícím se zámečku sejde na party se svými intelektuálními přáteli a společně oslavují možnosti volného trhu a svobody pro zajištěné. Všichni se orientují coby liberálové, pravicově smýšlející a podporující začlenění Polska k Západu. Následně ale uplyne 20 let od této oslavy a vše je jinak. Její stáří přátelé se rozdělili, teď už spolu nemluví. Tak jako se rozdělilo Polsko samotné. Ultrakonzervativní vláda PiS, která ovládla Polsko v roce 2015, ukázala, že některým z jejích přátel by teď už ani za pozdrav nestála.

Následuje popis vzmachu netolerantních a nebezpečných populistických konzervativců (Polsko, Maďarsko, Spojené království, USA) a několik dalších menších příkladů (strana Vox ve Španělsku). Celé to ale působí, jako by Applebaumová jen nostalgicky vzpomínala na dobu, kdy svět nerušeně patřil zamožným liberálním elitám. Tím vlastně nevědomky potvrzuje to, co příznivci populistických pravicových stran konstruují na své voliče. Podtrhuje to i moment, kdy Applebaumová u nevzdělaných lidí automaticky přijímá, že sedli na lep populistům, ale když jde o její vzdělané dřívější přátelé, vždy za tím hledá ještě další a další motivace.

Applebaumová coby středová liberálka samozřejmě vždycky nezapomene uvést, že nebezpečný radikalismus je nejen na pravici, ale také na levici. Ovšem nějak jí k tomu chybí aktuální případy a tak vždy zůstane v popisu pravicových konzervativců (Orbán, Kaczynski, Johnson, Trump).

Je to pěkné shrnutí, ale bohužel zatížené nostalgií nad pádem monopolu liberálních elit. Doporučil bych proto spíše jiné knihy na stejné téma: Konec Evropy, Jak umírá demokracie, Tekuté zlo, Ne nestačí...