Stráž u mrtvého

od:

Stráž u mrtvého

Antologie povídek označovaných jako hrůzostrašné – předchůdců hororu vybraných Marií Švestkovou z děl různých autorů z přelomu 18. a 19. století a doplněné krátkými medailonky o jednotlivých autorech a 24 ilustracemi Josefa Hochmana dobře navozujícími atmosféru děsu. Překlady jsou dílem tuctu našich předních překladatelů. Obsah: N. Hawthorne : Rappacciniho dcera Ch. Dickens : Smuteční závoj W. Scott : Historka šumaře Willieho E. A. Poe : Skokan Gaskellová : Co vyprávěla stará chůva F. R. Stocton : Vyprávění o síle odpudivé F. Marryat : Vlkodlak R. L. Stevenson : Markheim J. S. Le Fanu : Neodbytný duch W. W. Collins : Žena ze snu A. Bierce : Stráž u mrtvého W. Irving : Příšerný ženich M. Švestková : Doslov – O autorech...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/48_/48814/straz-u-mrtveho-48814.jpg 4.166
Žánr:
Literatura světová, Horory
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (11)

Přidat komentář
CharlesWard
21. srpna

Uff, čteno po letech od prvního přelouskání, a bohužel šlo o dost drsné vystřízlivění. Z tuctu 12ti povídek, stojí za přečtení asi čtvrtina. A to: HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO - zdařilý pokus o vykreslení atmosféry pekla, SKOKAN - příspěvek klasika žánru, na místo obvyklých snových a leckdy úsměvných povídek, čtenáře při této nepříjemně zamrazí v zádech, ŽENA ZE SNU - atmosféra, atmosféra, atmosféra a zbourání klasické šablony duchařské povídky, STRÁŽ U MRTVÉHO - klasika všech horrorů, která je i letech od vydání stále čtivá jako v době prvního zveřejnění. Zbytek sbírky bohužel tvoří slabé duchařiny a když už je třeba povídka docela povedená (VLKODLAK), kazí vše uspěchaný závěr.

85098211
02. května

Podle mého názoru výborná antologie, líbily se mi všechny příběhy, jeden vedle druhého ;-). Spoustu z nich jsem znala z rozhlasových zpracování - jednalo se například o povídky Vlkodlak, Neodbytný duch, Rappaciniho dcera nebo Historka šumaře Willieho. Mají tu správnou atmosféru, a proto knihu jako celek oceňuji hodnocením nejvyšším :-).

evka.jurca
16.07.2017

V dnešní době povídky už nepříliš strašidelné, ale nejvíce se mi líbila Co vyprávěla stará chůva.

flanker.27
23.03.2017

A pak že je horor pokleslý žánr. A přitom Hawthorne, Scott, Dickens. Ano, až na výjimky vlastně nejde o hororové povídky v dnešním slova smyslu, spíše o pochmuré příběhy, mnohdy s nějakým moralizujícím obsahem (např. Co vyprávěla stará chůva nebo Neodbytný duch - v Zelném děsu je tato povídka pojmenována jako Pronásledovatel). Ovšem právě jejich důraz na svědomí bývá velmi silný a účinný nástroj k tomu, aby se po jejich přečtení člověk necítil příjemně (rozhodně účinnější než laciné prvky většiny současných hororů - opět až na výjimky). Díky tomu, že autory jsou většinou literáti první kategorie, nechybí kvalitní psychologická propracovanost postav a zajímavý obsah, včetně svědectví o své době.

theale
03.03.2017

Knížka obsahuje zdařilé i méně povedené povídky (třeba u "Příšerného ženicha" je nespíš kvalita dost ovlivněna zvláštním překladem..). Fanouškům hororových povídek by jistě neměla uniknout, ale mně osobně se třeba výbory "Tichá hrůza" či "Lupiči mrtvol" líbily více.

Kozel
01.03.2016

Už soupis autorů láká, aby člověk vzal tuhle sbírku do ruky. Když k tomu ještě připočtete skutečnost strašidelných příběhů z doby počátků žánru hororu i povídky jako takové, pak již můžete s jistotou předpokládat hodně příjemné čtení. Jistě si každý přijde na své. A abych podtrhl svoje top, jsou to záležitosti z pera Angličanů. Ať už se jedná o děsivě lidský "Smuteční závoj" Dickensův, klasický, ovšem nádherný, duchařský příběh "Co vyprávěla stará chůva" od Beth Gaskellové a nebo Marryatův z legend vystupující "Vlkodlak" či Stevensonův "Markheim" vedoucí rozhovor s vlastním svědomím.

Eicherik
06.07.2015

Nejvíce se mi z tohoto souboru líbily povídky Rappacciniho dcera a Příšerný ženich.

minimonisek
23.11.2014

Příběhy se mi líbily, u některých mi trochu trvalo, než jsem se do nich začetla, ale celkově se mi kniha moc líbila.

eraserhead
07.07.2013

Náhled do prapočátků horrorové (tehdy ještě strašidelné nebo hrůzné) literatury a jejího základního kamene - povídky. S tím se trochu pojí to, na co v závěru doslovu upozorňuje samotná editorka antologie Marie Švestková: "k strašidelným a hrůzným povídkám, zvláště těm starším, je třeba přistupovat s jistou shovívavostí." A přesně o tom to je. Klady této antologie bych rozhodně nehledal v kvalitě a originálnosti zařazených povídek. Neznamená to, že nejsou dobré, některé z nich dokonce výborné, znamená to jen to, že témata, která propírají a na jejichž bedrech se jejich prostřednictvím rodila hrůzostrašná povídka, již dnes mohou dnes působit již vyčpěle, obzvláště, připočteme-li k tomu dobový styl vyprávění. Přesto, taková RAPPACINIHO DCERA, SMUTEČNÍ ZÁVOJ, SKOKAN (a to mě Poe zrovna dvakrát nebere), CO VYPRÁVĚLA STARÁ CHŮVA nebo nejlepší povídka antologie VLKODLAK, patří k velmi kvalitním povídkám nejen svého žánru. Ke slušnému průměru se pak řadí valný zbytek povídek (HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO, MARKHEIM, ŽENA ZE SNU, STRÁŽ U MRTVÉHO nebo vlastně nestrašidelný PŘÍŠERNÝ ŽENICH. Z konceptu antologie trošku vybočuje zajímavá, trochu čapkovská a až se mi chce napsat haškovská, komediální sci-fi VYPRÁVĚNÍ O SÍLE ODPUDIVÉ. Naopak, velmi mě zklamal sheridan Le Fanu se svým poměrně nezáživným a nudným NEODBYTNÝM DUCHEM. Bude-li se na knihu nahlížet z pohledu současného horroru, pravděpodobně neobstojí. Její krása však spočívá právě v tom, že je ten pohled třeba trochu natočit. Každopádně, kniha má v žánru své místo, svůj důvod, své opodstatnění a neměla by chybět v žádné hororrové knihovničce.

Lomax
19.06.2012

Výborná antologie klasických hrůzostrašných příběhů. Vřele doporučuji všem,kteří mají rádi "tichou hrůzu".

nightlybird

Povídky téhle antalogie nejsou horory v pravém slova smyslu, pocházejí z "prehistorie hororu" a spíš je možno je řadit ke strašidelným. jsou poplatné době svého vzniku, přesto ale stojí za přečtení díky zvučným jménům některých z autorů.