Stráž u mrtvého

1 05. ledna

Miluji povídkové knihy. Obzvlášť, jde li o horory. Knihu doporučuji každému, kdo si se svým čajem o páté v dekadentním salónku rád vychutná i trochu té klasiky.

20.12.2020

Perfektni antologie.

09.08.2020

Nejvíc se mi líbila povídka „Co vyprávěla stará chůva“ z pera Elizabeth Gaskell, která je taky právem považovaná za její nejlepší strašidelnou historku. Zaujalo mě i „Vyprávění o síle odpudivé“, ale ostatní mě minuly. Nebyly vyloženě špatný, spíš na mě divně působil postarší jazyk a styl vyprávění. Nato, že je knížka jako nic, měla jsem ji rozečtenou hodně dlouho.
Fakt je, že čím jsou povídky kratší a je jich víc najednou, rychle je zapomínám. V paměti mi uvízne jen hrstka a proto je tak nevyhledávám.

15 30.05.2020

Tuto sbírku povídek jsem četl poprvé někdy po jejím vydání, od té doby se k ní občas vracím s tím, že pro mne zůstává příjemným čtenářským zážitkem.

27.09.2019

Výborné seznámení s žánrem.

21.08.2018

Uff, čteno po letech od prvního přelouskání, a bohužel šlo o dost drsné vystřízlivění. Z tuctu 12ti povídek, stojí za přečtení asi čtvrtina. A to: HISTORKA ŠUMAŘE WILLIEHO - zdařilý pokus o vykreslení atmosféry pekla, SKOKAN - příspěvek klasika žánru, na místo obvyklých snových a leckdy úsměvných povídek, čtenáře při této nepříjemně zamrazí v zádech, ŽENA ZE SNU - atmosféra, atmosféra, atmosféra a zbourání klasické šablony duchařské povídky, STRÁŽ U MRTVÉHO - klasika všech horrorů, která je i letech od vydání stále čtivá jako v době prvního zveřejnění. Zbytek sbírky bohužel tvoří slabé duchařiny a když už je třeba povídka docela povedená (VLKODLAK), kazí vše uspěchaný závěr.

28 02.05.2018

Podle mého názoru výborná antologie, líbily se mi všechny příběhy, jeden vedle druhého ;-). Spoustu z nich jsem znala z rozhlasových zpracování - jednalo se například o povídky Vlkodlak, Neodbytný duch, Rappaciniho dcera nebo Historka šumaře Willieho. Mají tu správnou atmosféru, a proto knihu jako celek oceňuji hodnocením nejvyšším :-).