Sto rokov samoty
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/352079/bmid_sto-rokov-samoty-oSU-352079.jpg
4
2089
2089
Jeden z najslávnejších románov 20. storočia, ktorý bol preložený do viac ako 37 jazykov, a vyšiel v počte vyše 30 miliónov kusov. Román Sto rokov samoty prvý raz vyšiel v roku 1967, Gabriel García Márquez mal vtedy 39 rokov a svet si navždy zapamätal jeho meno. Dnes je román považovaný za jedno z najvýznamnejších diel latinskoamerickej a svetovej literatúry. Nápad na jeho napísanie sa zrodil v januári 1965, keď Márquez cestoval s rodinou na dovolenku do Acapulca. Začul vravu mestečka Macondo a hneď vedel, ako napíše svoj nový román. Vrátil sa domov, zatvoril sa do pracovne, a keď z nej po osemnástich mesiacoch vyšiel, v ruke držal 1 300 strán rukopisu a bol šťastný. Príbeh je komponovaný z množstva reálnych aj fantazijných epizód a rozpráva o pôvabných i krutých príhodách šiestich generácií rodiny Buendíovcov z fiktívneho mestečka Macondo. Koho môže kniha zaujať: Čitateľov, ktorí sa chcú nechať príbehom očariť a radi si prečítajú titul z osvedčenej svetovej klasiky.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2017 , Slovart (SK)Originální název:
Cien años de soledad , 1967
více info...
Přidat komentář
Moc pěkné. Na můj vkus sice příliš mnoho Aureliánů a José Arcadiů, ale autor to vlastně vysvětluje. Poetické, kruté a magické dílo, které popisuje dějiny jedné rodiny, kde první až poslední člen jsou zajímavé tragické, málokdy i komické postavy.
Opravdová jihoamerická lahůdka napěchovaná až po okraj k prasknutí. Každý se v této knize najde a každý zde má svůj pohnutý osud, lámající se až do bizardních tvarů. Navzdory rozsáhlým počtem dějových linií se kniha čte dobře, i když přiznávám, že jsem se už ke konci ztrácel. Magický realismus zde ale žádný konec nemá a všechno příjemně probarvuje. ..
Nejvíc mě zaujal osud Krásné Remedios, která je tak moc čistá až na svoji čistotu doplatí (anebo je odměněna?) . Ke konci knihy jsem přesně tušil jak dopadne, až jsem se musel smát. Jediné co mi vadilo byli sáhodlouhé popisy revoluce, které jdou mimo mě a hlavně jména postav. Mít při sobě obrázek rodokmenu se jmény je nutností!
Keby sa samota dala zhmotniť, bola by to kniha s Márquezovym menom... Neuveriteľne magická história jedného mestečka, pološialená rodina Buendíových, v menách ktorých budete mať určite ku koncu poriadny chaos a nádherný zimomriavkový koniec, ktorý predčil všetky moje doterajšie literárne zážitky. Sto rokov samoty je kniha, o ktorej sa dá rozprávať hodiny, no bez prečítania je to skrátka len zlomkový zážitok. Nutnosť pre všetkých.
Jen málo knížek bych četl po přečtení znova, ale u téhle musím udělat vyjímku. Něco tak atmosférického, magického, tak odlišného jsem dlouho nečetl. Malé příběhy se složily v mozaiku celého století samoty... Kdo považuje nadmíru postav za obtíž, asi tu knihu nepochopil, protože právě to je na ní skvělé. Stačí se nechat unášet příběhem a nepřemýšlet nijak moc na jmény postav.
Asi ve třetině knihy jsem si musela udělat tabulku, abych se v těch postavách vyznala. Fakt nevím, proč nám to autor tak znesnadňuje. Ale to magično je okouzlující, hranice mezi ním a reálnem mlhavá až nerozpoznatelná, děj ubíhá a vy se ztrácíte, přesto je to tak strhující.
nemám slov, neskutočné dačo, 13,7 miliárd rokov samoty... je to senzačná kniha, len si treba hneď na začiatku upresniť potrebu čitateľa, lebo toto je čisté rozprávanie resp. reprodukovanie udalostí, opakovanie mien je zámer, princíp knihy, čiže nad tým je smiešne sa vôbec pozastavovať, zo záveru som mala zimomriavky, takmer som nedýchala... obdivuhodné grgy, po ktorých kvety zvädli, slnkom a dažďom ubitý starý tur, levitujúci darebáci, ktorí sa chytajú cudzích vecí, great-grandmum ako hračka zo Slunce seno jahody (nech žije Úrsula s rukou nahor, fandila som jej), prostá pestrosť a fantázia, skutočne, kto má averziu voči rozprávaniu, nech to nečíta, inak všetkým odporúčam....ako aj Evu Lunu, to je podobné prerozprávanie príbehov divokých ľudí
V průběhu čtení jsem si říkala, že je to taková oddechovější literatůra, výrazný děj nikde, plynulé přebíhání od postavy k postavě, žádné velké překvápko (až na létající koberce). A pak jsem si přečetla poslední odstavec a byla jsem okouzlena. Kniha pro mě nabyla úplně nového smyslu, jakoby průvan odvanul mlhu. Nádherný zážitek.
mile prekvapkanie. Knihu som prvy krat cital este na strednej, ale dole som ju nedal.Tentokrat sa mi to podarilo. Nakolko som ten magicky realizmus nikdy nemusel, rovnako ako latinsko americku literaturu celkovo, k jej opatovnemu precitaniu ma nakoplo az totalne okuzlenie Robertom Bolanom a povedal som si ze sa do tej juhoamerickej literatury pustim. A kde inde som mohol zacat. A vysledok? Vskutku magicka kniha, vsetky tie incesty, nanebovstupenia, vynalezy a storocne matrony BOHATE vyvazia fakt,ze kdesi v tretine knihy uz neviete o ktoreho Buendiu , Remedios , Ursulu ci plukovníka sa to jedna.
Archetypální, silné, atmosferické a přes všechnu složitost strhující. Nezapomenutelné. Jedna z knih, k níž se člověk může vracet během celého života a vždycky objeví nějaký nový klenot. Jen se nesmí nechat odradit množstvím podobných jmen a dusným prolínáním reality a jiných sfér.
Pokud se příliš nenamáháte udržet v hlavě kdo je kdo a s kým je v jakém příbuzenském vztahu, můžete si knihu skvěle užít. Je vtipná, čtivá, zábavná, místy bizarní, některé nadpřirozené prvky mě mile překvapily a jedině pobavily. Vytýkám snad jen pasáž věnovanou převážně politice a válce, u které jsem se dost ztrácela a nudila. Naštěstí to byl jen zlomek knihy. Líbilo se mi moc.
Nějak jsem tomu nedokázala přijít na chuť, ztrácela jsem se v postavách a celkově čtení pro mě bylo spíše utrpením než relaxem. Ale oceňuji autorovi hluboké myšlenky a celkem promyšlený děj.
cez prvych asi tridsat stran to slo dost tazko, potom to bolo pekne citanie. koniec ale nemal taku atmosferu ako zvysok knihy.
jsou knihy, jejichž smysl je hlubší, než člověk dokáže po jednom přečtení pochopit
Naprosto úžasné čtení...zanechá v člověku pocit, že život stojí za to žít ať už je jakýkoliv
Výborná kniha, která obohatí, zmate, ale určitě zanechá stopu ve Vaší mysli. Vřele doporučuji!
Báječné čtení o mnoha generacích rodiny Buendíů. V pozadí je vidět i vývoj společnosti od osamělých osad až po letadla. Trochu jsem se ztrácel ve jménech, ale potomci dědili se jménem i vlastnosti předků, takže to moc nevadilo.
Pre nadšencov Marqueza a tohto žánru doslova lahôdka – toto je príklad magického realizmu dovedeného do dokonalosti. Pokiaľ mu človek neholduje, zrejme bude z diela skôr vyjavený, s tým treba rátať. Z José Arcadiov a Aurelianov sa mi síce trochu motala hlava, ale stabilitu dorovnávala podmanivosť príbehu a dych vyrážajúce, fantáziou nabité pasáže. Skutočne som sa dobre bavila a miestami onemievala úžasom nad tým, čoho je tento spisovateľ schopný - bezmedzná fantázia, vzletnosť, extravagantnosť, vtip....Treba uznať, že Marquez bol v tomto žánri proste génius!
Nevýhoda, kterou tato kniha má, je její vleklost. Člověk se po čase naprosto ztratí v tom dlouhém rodokmenu José Arcadio Buendíů. Navíc jsou další postavy křtěné podle starých příbuzných. Po čase si ale nelze nevšimnout, že shoda jmen je záměr, který předurčuje i shodu lidských vlastností, odhaluje osud. Všechny věci se pořád opakují - spirála lásek, utrpení, bohatství, smrti.
Neřekla bych, že toto dílo člověka pohltí od začátku a až do konce ho ze své poetické moci nepustí, to rozhodně ne, ale má jakousi vnitřní poutavost. Jemně si hraje s vaší představivostí pomocí velmi reálně popsaných postav (a přitom tak mystických), jejich vlastností (hlavně těch odpudivých) a příběhů, které prožívají.
Budete mít pocit, jako by jste těch sto roků samoty opravdu zažili.
Štítky knihy
rodinné vztahy Jižní Amerika magický realismus rozhlasové zpracování ságy Kolumbie kolumbijská literatura hispanoamerická literatura Macondo
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 |  Na paměť mým smutným courám |
Když se mi tato kniha dostala do rukou, bylo mi řečeno, že na postavy ze Sto roků samoty nikdy nezapomenu. To je pravda, dnes už to vím, ráda na ně vzpomínám jako na staré známé s nostalgickým úsměvem...Tahle je prostě srdcovka jako žádná jiná.