Stepní vlk

12.07.2020

vlčí až na dřeň....

21.06.2020

Komentár k raritnému vydaniu Stepného Vlka.

Vydavateľstvo- HEVI. Vydanie v roku 1997.

Mám rád rôzne vydania kultových kníh a toto je práve jedno z nich. Román STEPNÝ VLK vyšiel v tomto vzácnom vydaní v roku 1997 vo vydavateľstve Daniela Heviera- HEVI. Keď som toto vydanie uvidel v jednom antikvariáte v Banskej Bystrici, ihneď som knihu kúpil. Hoci som román už mal kúpený v inom vydaní. Píšem to preto, pretože o tomto vydaní Stepného vlka som nenašiel na internete žiadne informácie.
Takže tento komentár nebude o tom ako sa mi kniha páčila, pretože to je téma na veľmi dlho. Je to skvelý, hlboký, psychologický román, ktorý máme v sebe sčasti viac-menej každý z nás. Aspoň tak to cítim...

No späť k vydaniu.

Obálka knihy je reprodukcia obrazu od Alexandra Bugana a návrh obálky je od Františka Jablonovského.

Preložila- Magda Takáčová, pričom básne preložil Daniel Hevier.

Prebal knihy: /konkrétne vnútorný prebal/

Áno, to je jeden z klenotov tohto vzácneho vydania. Na vnútornej strane prebalu nájdete mnoho úryvkov z tvorby Hermanna Hesseho, taktiež rôzne básne a kresby.

Vnútorný prebal zahŕňa:

napíšem to podrobne a všetko. Snáď to bude niekomu k úžitku...

- Báseň Stepný Vlk- originál v nemčine
- Angela Carter- Vlkolak- úryvok
- Hermann Hesse- Klingsorovo posledné leto- úryvok
- Hermann Hesse- citát
- kresba od Danglára na ktorej je Hermann Hesse
- Kejatan Kovič- Lov- báseň
- Daniel Hevier- Hessej- báseň
- Glaser Milton- karikatúra na ktorej je Hermann Hesse
- Igor Akimuškin- Podivuhodná zvířata- úryvok
- Hermann Hesse- citát
- Erazin Kohák- citát
- článok Rock a Hesse z magazínu- Magazine littéraire
- Hermann Hesse- O stepnom vlkovi

To je celý vnútorný prebal. Je tam toho dosť čo tam nájdete - a tak som to raz a navždy chcel podrobne opísať. Už len z úcty k tomuto dielu a vydaniu.

V závere knihy nájdete 5. stranový doslov, ktorý napísal Dušan Mitana.

Takže všetko. Je to tu a toto vydanie je raz a navždy podrobne opísané.

Ďakujem za túto možnosť.

12.05.2020

Po Siddhartovi jsem čekala podobný příběh o duševním zrání, který se ovšem nedostavil. Respektive žádný vývoj jsem z Harryho nevnímala. Zpočátku vše začínalo slibně popisem podivína, jeho deníkem, postupně se ale setkáním s Hermínou začaly dít věci až moc divné na to, aby byly uvěřitelné. Nejspíš to měly být symboly, obrazy, jimiž spisovatel vystihoval hrdinovu duši, mně ale nic neříkaly. Konec byl už dočista pomatený.

02.05.2020

Jsou v tobě dva vlci.

Jeden nechce žádnou přítelkyni.

Druhý chce ty labilní art hoes.

Jsi Harry Heller, hrdina novely Der Steppenwolf (1927) německo-švýcarského spisovatele Hermanna Hesseho.

"Svět tanečních a zábavných lokálů, biografů, barů a hotelových čajoven, který pro mne, poustevníka a estéta, měl v sobě stále ještě něco méněcenného, zapovězeného a ponižujícího, byl pro Marii, Hermínu a jejich družky světem vůbec, nebyl ani dobrý, ani zlý, nebyl hoden ani touhy, ani nenávisti; v tomto světě vykvétal jejich krátký dychtivý život, s ním měly své zkušenosti a v něm se zabydlily. Milovaly šampaňské nebo nějakou specialitu na grilu, jako našinec miluje nějakého skladatele nebo básníka, a na nový taneční šlágr nebo sentimentální, ufňukanou písničku nějakého jazzového zpěváka vyplýtvávaly tolik nadšení, uchvácenosti a dojetí jako našinec na Nietzscheho nebo Hamsuna."

26.03.2020

Děsivé! Měla jsem sice trochu problém rozeznávat realitu a představy, ale ve výsledku mi to ani nevadilo. Je to napsané velice zajímavou formou. Harry Haller je pro mě jedna velká záhada, kterou si urputně přeji rozluštit. Kolikrát jsem se nachytala, že s ním soucítím. Jeho silný příběh mě zasáhl, ovlivnil a často na něj myslím. Traktát, který se mu dostane do rukou, je jedna z nejzajímavějších částí knihy, která se snaží otevřít oči Harrymu i čtenáři.
Je to poněkud těžká četba, ale tomu, kdo se rád hrabe v psychologii postav, doporučuji!

22.02.2020

Blbost!

Žádná postava v literatuře mne dosud neobtěžovala tak, jak se to dařilo Stepnímu Vlku. Přemýšlel jsem a našel tři hlavní důvody, kvůli kterým si tuto knihu tak protivím:

1) Měl jsem chuť na prózu o životní krizi, ve které jsem predikoval precizní psychologický ponor do duševně rozdvojeného muže.
Přitom ponor do Hallerovi duše není tak zajímavý, jak by se mohlo zdát. Jeho světem je prý svět fantazie, ale té očividně moc nemá. Tolik ke krátkozrakosti kterou opovrhuje, ale sám se jí dopouští. Protiví se mu měšťácká pohodlnost, ačkoliv on sám ji využívá. Mluví o nespoutanosti a divokosti vlka v něm, který ho nutí žít mimo komfort a jaksi na hraně utrpení. Radši trýzeň než teplo domova. Přitom extrémem je pro něj naprostá banalita, po níž je schopný hned uvažovat nad sebevraždou. S větší nulou jsem se v knize dlouho nesetkal. Je to slaboch neschopný žít, protože se tak rád utápí v sebelítosti. Přitom je ve svém věku až hanebně nevyspělý. To by však nebyl takový problém, kdyby byl zvolen jiný přístup k tématu a jiná narativní postoupnost.

2) Hesse se rozhodl na prvních 30 stranách popsat Stepního vlka z pohledu měšťáckého synovce jeho bytné. Ten však oplývá jistou prozíravostí a je schopen alespoň hrubě vypozorovat Harryho dvojakost. Následně se popisuje Harry a později se Harrymu dostane do rukou traktát, který esejisticky shrnuje jeho rozpolcenost mezi dvěma světy. První třetinu knihy jsem byl nucen číst dokola něco, co jsem už předvídal po několika prvních stranách. Fázování mi tedy přišlo zcela mimo. Snad kdyby HH/SV více interakoval se svým okolím a čtenář si sám mohl domýšlet, kým protagonista je a proč se chová tak, jak se chová. Kéž by jemné nuance Vlkových projevů budovaly plnost, k níž bych sám docházel. Bylo by to vkusnější, než se prokousávat táhlými popisy toho, jaký protagonista je. Pravidlo je "Lepší ukázat než popsat a nejhorší je, když se dělá oboje."

3) Kromě obsahu knihy (toho, co se v ní děje a přístupu k tomu) mě obtěžovala i forma slohu. Tyhle ukňourané hloupé melodramatické výlevy ubohých nul se nedají číst. Nesnáším tuhle stylistiku "Bílých Nocí" či "Něžné" od Dostojevského či romantismu obecně. Hraje si to na hluboký cit, ale přitom je to tak strojené. Nikdo se takto nevyjadřuje. Chápu, je to umělecké dílo. Lidé se zde nemusí vyjadřovat tak jako ve skutečnosti. Já však tento sloh chápu jako nevkusný. Je to umělé, nepřirozené a nezřím v tom žádnou vzletnost ani hravost. Nemluvě o tom, že většina toho, o čem protagonista promlouvá se mi zdá být pouhým afektem labilního ubožáka, který nezaslouží příliš pozornosti ani ponoru do jehož mrzké situace.

Všechna ta pociťovaná negativa tvoří celek, jenž se mi zdá být vystavěn na míru přesně tak, aby se co možná nejpřesněji strefil spínač mého trápení. Mnohdy jsem se po skončení odstavce přistihl, že jsem při čtení přestával vnímat. Můj mozek to nechtěl snášet, ale já ho znovu a znovu uváděl do provazu, vracel se, četl pasáž znova a takto prodlužoval svou trýzeň.

Snažil jsem se to dočíst na doporučení kámoše a v domnění, že se dopracuji k fantasmagorickému konci zrcadlového divadla, na který jsem byl nalákán. Během čtení jsem vak trpěl a namísto toho, abych knihu zahodil, trávil jsem nad ní večery jen proto, abych se dopracoval ke konci, který mi nic z toho ani částečně nevynahradil.

Oceňuji jistou snahu o experimentálnost a import psychoanalytiky, jenže tato kombinace určitého obsahu a určité formy dohromady tvoří příliš nesnesitelný zážitek.

12.02.2020

Spoiler!
Zpočátku to vypadalo jen na Platóna, ale později došlo i na sex a vraždění pro zábavu v Pekle magického divadla. Ti, kdož jsou chytří tvrdí, že jde především o víru. Horší než trpaslík je zrcadlo, zvlášť, když si ho nasměrujete proti vám samotným. Osobně bych doporučil se v sobě moc nepitvat, že Harry.

01.01.2020

Zrcadlo

18.12.2019

Jedna z těch dokonalých knih, které zasáhnou psychiku, pohladí po duši (nebo ji rozloží na stovky dalších) a zanechají zvláštní pocit. Skvělá kniha, moc doporučuji❤

25.11.2019

Steppenwolf- Born to be wild

16.11.2019

Co se odehrává v hlavě samotáři? Proč se straní všech? Jak tráví čas zavřený ve svém malém světě čtyř stěn a starých knih? Dnes nám takto postiženým pomáhají sociální sítě, ale dříve byli lidé buď uzavření podivíni nebo ti, co v proudu slušnosti a přijatelných mravů vycházeli ven a dávali své společenské přednosti na odiv. A mezi nimi podivíni, astronauti samoty, kteří se dokázali sem tam probít ven a jako stepní vlci kroužit okolo. A právě o jednom stepním vlkovi, který se na chvíli zatoužil stát uhlazeným přátelským psíkem, je tato neuvěřitelná kniha, kterou však nemůže pochopit každý. To však nic nemění na faktu, že se jedná o zajímavé a nadčasové čtení.

18.10.2019

Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla.

Já doufala, že knížka je skutečně o stepním vlku a ono to je o sebelítostivém strejci, který obsedantně mluví stále jen o sobě. A to mě nebaví. Nedočetla jsem.

11.08.2019

Myslím, že čtení klasiky není vůbec překonaná a zbytečná věc, naopak. Jen mám u mnoha autorů zbytečně bázlivou obavu z toho, že jsem na ně ještě moc "malá", že je nepochopím a neužiju si je tak, "jak bych měla", nebudu je číst tak, "jak by se mělo"...

Stepního vlka už mám na seznamu hodně dlouho, vlastně už od gymplu. Znovu mě k němu popostrčila profesorka na vysoké, která nám na konci zimního semestru řekla, ať s tím učením zas tolik neblbnem a ať si přečtení téhle knížky nadělíme pod stromeček. Zkouškové uběhlo, pak přišly státnice, já neustále blbla s učením a pak potkala v Srbsku jednu slečnu, která mi opět doporučila tuhle knížku.

Tak jsem se do ní pustila a je to naprostá pecka a já už konečně vím, že z knížek je zbytečné mít obavu, ať už je to sebevětší klasika. Užila jsem si každé slovo, našla v ní moře nádherných myšlenek a obrovskou vzpruhu. Vielen Dank!

06.08.2019

Hermann Hesse si mě získal.

02.08.2019

Četla jsem tuto knihu před mnoha lety a velmi mě oslovila. Hlavně její duchovní rozměr - bylo to v době začátků mých hledání odpovědí na věčné "PROČ". Takže moje hodnocení je za to přečtení tenkrát.

22.07.2019

Hesse se v sobě pěkně pošťoural aby pak bravurně svou psychoanalýzu hodil na papír.
Přišlo mi to celé jako metafora na duchovní růst. Animus Herman a Anima Hermína, hledají k sobě cestu a učí se spolu protančit k celistvosti.
Poslední třetina, mi přišla jako bloudění v astrálním světě. Naznačení toho, že skutečný svět lze najít až za hranicí pěti smyslů. Že vše má hravou, snovou podstatu, ve které se neustále mění kulisy a kostými herců. Téma však zůstává ponecháno.
80%

18.06.2019

Nejlepší Hesseho kniha. Samotář nemusí být vždy blázen a podivín, člověk kterého je třeba litovat.
A vždy je možné se něco nového naučit, anebo se utvrdit v tom co už vím, například, že je úplně jedno co si o vás druzí myslí. Žijte svůj život.