Stavy lidstva a svatosti
Raissa Maritain , Jacques Maritain
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/154443/bmid_stavy-lidstva-a-svatosti-enZ-154443.png
5
4
2
Publikace obsahuje dvě eseje z pera Raissy Maritainové (Příběh Abrahámův, Kníže tohoto světa) a jednu od Jacquese Maritaina (O nebeské církvi). Jejich společným jmenovatelem je mystický pohled za viditelné hranice tohoto světa. Jacques Maritain (1882–1973) patří k nejvýraznějším postavám filosofie 20. století. Do francouzského prostředí znovu uvedl tomismus, očištěný od manuálových nánosů a nově promyšlený tváří v tvář otázkám, které klade moderní filosofie, kultura a společnost. Spolu s manželkou Raissou (1883–1960), která byla jeho rovnocennou intelektuální a duchovní partnerkou, pronikali (často filosofickými prostředky) do duchovní až mystické hloubky křesťanské víry. Pod společným názvem přinášíme tři drobná dílka manželů Maritainových z této oblasti. Příběh Abrahámův řeší zajímavou otázku vývoje mravního svědomí lidstva. Jak je možné, že Abrahám se s nezkaleným svědomím a s Božím požehnáním dopouštěl skutků, které dnes považujeme za těžce hříšné? Jakými cestami vedl Bůh lidstvo k plnému vědomí mravní odpovědnosti? Kníže tohoto světa je krátkou meditací o moci Padlého anděla nad světem a o jejím zlomení: Kristovo vtělení a výkupné utrpení se zde ukazuje z nového, důležitého úhlu pohledu, který nám často uniká. Esej O nebeské církvi rovněž očišťuje a zjasňuje náš pohled na nadpřirozené skutečnosti, které nás obklopují. Připomíná, že světci a vůbec všichni lidé, kteří opustili tento svět, nejsou „mrtví“, ale žijí zde aktivně s námi, mají nadále starost o tento svět a chtějí s námi spolupracovat na jeho spáse.... celý text
Duchovní literatura Náboženství
Vydáno: 2011 , Krystal OPOriginální název:
La conscience morale et l'etat de nature; La prince de ce monde
více info...
Přidat komentář
Hodně filosofické, ale máme-li dostatek času a trpělivosti objevíme perly :) V příběhu o Abrahamovi jsem tuším potkala jemnou ženskou i ruskou duši autorky :) Kniha má kouzelnou obálku !
"Od svých prarodičů (Adama a Evy) jsme zdědili hřích a náklonnost ke zlu, ale také instinkt poznávat dobro lépe, než jsme schopni dnes; vzpomínku, i když zatemnělou, na stav, kdy vztahy mezi člověkem, světem a Bohem byly správnější a skutečnější. Odtud nepochybně pochází hluboký pocit, že zákon musí být překonán a že je nutno za každou cenu znovu nalézt čisté prameny lásky a svobody. I sám Šavel musí být načas oslepen a převrácen, aby se stal schopným přijmout lepší světlo a nový život a stát se apoštolem Pavlem, vyvolenou nádobou, učitelem národů, který poznal jak mojžíšský Zákon, tak zákon Kristův a spojil je v téže lásce, když říká o tom i onom, že 'zákon je duchovní'"
(Raissa Maritain)
Doporučena mé pozornosti byla první esej zabývající se dějinně rostoucím mravním vědomím. Ilustrováno to bylo na příběhu mého oblíbence patriarchy Abraháma, jehož víra byla sice obdivuhodná a následováníhodná, ale on sám přitom měl na svědomí věci, které jsou neoddiskutovatelně amorální. A nejde jen o dobové podmíněnosti, jako je třeba bigamie, ale i o věci jaksi nadčasově problematické, odporující přirozenému zákonu, který máme vepsaný v srdcích (na mysli mám zejména, jak se hned dvakrát pokusil pro vlastní bezpečí umístit svou ženu Sáru do harému lokálního vládce!). Bylo zajímavé sledovat myšlení paní Raissy při jejím popisu člověka na cestě od stavu přirozenosti (od Adamova pádu k Mojžíšovi) přes stav Zákona (od Mojžíše k Ježíšovi) až k evangelijnímu stavu, vycházejícího z Krista a Ducha svatého. Že je to cesta od horšího k lepšímu není úplně intuitivně jasné (a řada lidí s tím prostě nesouhlasí, no tak se Mirku podívej kolem sebe, tyvole, na ten úpadek morálky a přehlídku hříchů!!), ale já jsem s autorkou zajedno v tom, že "lidstvo namáhavě kráčí po krvavé cestě postupného osvěcování", ve kterém "v porodních bolestech zraje ke své nejčistší formě a ke svému nejdokonalejšímu stavu."
Jacques Maritain do téhle knížečky přispěl svojí přednáškou o nerozdělitelnosti viditelné a neviditelné církve (tedy církve putující a církve oslavené), Jeho důraz na communio sanctorum (kdy hierarchická církev vyjevuje spásu danou sestupným pohybem Božího daru, ale zároveň uplatňuje vzestupný pohyb, kterým se člověk vrací k Bohu a společenství svatých skutky vykonanými v síle milosti) dnes působí jako teologický mainstream, ale při pohledu na datum vzniku textu (v roce 1963, rok před vydáním konstituce Lumen Gentium!) vidíme, že pan Maritain nejen držel prst na tepu doby, ale zřejmě i pomáhal udávat trendy směřující k otevřenější a radostnější pokoncilní eklezialitě. Díky za to!
"Jsem přesvědčen, že idea většího počtu vyvolených stále více proniká a bude pronikat do křesťanského vědomí. Předně z důvodu naukového. Na jedné straně je tu Bůh, který 'chce, aby všichni lidé byli spaseni' a který posílá svého Syna, aby je vykoupil smrtí na kříži. Na druhé straně je člověk, který je první příčinou svého odmítání, jímž se odvrací od Boží lásky. Kdo uvěří, že člověk je svým odmítáním silnější než Bůh svou láskou?"
(Jacques Maritain)