Šťastná smrť
Albert Camus
První román slavného filozofa, pozoruhodný natolik, že sám autor ho za svého života odmítal vydat. Camus, jak ho neznáme, Camus ve své mladistvé podobě, Camus rebelující natolik, že se ve své „důstojné éře“ za tento výstřelek styděl, tento svůj román sám vykrádal ve prospěch Cizince a dalších slavných děl, ale k filozofickému vyznění se už nikdy nepřihlásil. V hlavním hrdinovi knihy mladý a nevyrovnaný intelektuál zápasí se všemi svými komplexy, nejistotami a touhami v modelu trochu připomínajícím stylizaci mužného a vznešeného Old Shatterhanda, stvořeného svého času Karlem Mayem. Machistický hrdina je obklopen krásnými a hloupými ženami, které prosí o jeho lásku, konkurencí jsou mu výhradně neschopní muži, kteří mu nesahají ani po kotníky. Jediné, co mu chybí ke štěstí, jsou peníze. Proto přesvědčí invalidního přítele, že nemocný člověk nemá právo na život, že sebevraždou vyřeší problém své nežádoucí existence a svým majetkem zajistí zdravému a silnému jedinci šťastný život. Vyznění knihy je rozporuplné, ale v žádném případě nejde o jednoznačné odsouzení tohoto neobvyklého pohledu na lidskou existenci. Ve Francii byl román vydán až v roce 1971.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1997 , Slovenský spisovateľOriginální název:
La mort heureuse , 1971
více info...
Přidat komentář
Moje najobľúbenejšie dielo od Camusa spolu s Cudzincom. Je zaujímavé porovnávať oboch Meursaultov, ktorí sa nachádzajú v dielach. Mne je veľmi blízky. Keď som ho čítala v puberte, považovala som ho za spriaznenú dušu. Samozrejme, že zločin je pre nás už extrém, ale posúvanie vlastných hraníc nám otvára možnosti zamyslieť sa nad vecami, ktoré bežne v živote nestretávame a nad otázkami, pred ktorými, našťastie, nestojíme. Príjemné je aj použitie rôznych lokácií.
Zvláštní kniha, oceňuji, že stejně jako ostatní Camusova díla dává hodně podnětů k přemýšlení. Jednání a filosofie těch postav je mi ale úplně cizí, jak žijí bez náplně, beze smyslu, od ničeho k ničemu .... a tak, stejně jako u jiných Camusových děl, mi na konci nezbývá než si přiznat, že víc nerozumím než rozumím.
"...duchovní snobismus v podobě víry, že peníze nejsou ke štěstí potřeba. Je to hloupé, falešné a v jistém smyslu i zbabělé přesvědčení."
První dílo francouzského existancialistického spisovatele A. Camuse. Do svého středu staví člověka odmítajícího potácet se na hraně svého bytí a mířícího za určitým, nutně však zároveň velmi nezřetelným cílem.
Camus obrací naruby zaběhlá morální pravidla a konvence. Vynořuje se tu určitá podobnost s Dostojevského Zločinem a trestem, natolik zřetelná, že ji nelze považovat za náhodnou.
Mersault zde vystupuje jako alter ego Raskolnikova a jeho úvah a tezí nad rozdělením lidí a povinností člověka odstranit "lidskou veš" v prospěch svůj, případně "vyšší dobro". Vlastně nám zde téměř předkládá Nietzschecho nadčlověka, stejně jako to ve Zločinu a trestu udělal Raskolnikov. (Což bylo dokonce ještě o řadu let dříve, než přišel se svou vizí Nietzsche)
V okamžiku provedení vraždy se Camus od Dostojevského odvrací a Mersaultova cesta je zcela diametrální vzhledem k Raskolnikovově. Zločin bez trestu. Účel nad svědomím. Camus v této části prostřednictvím Mersaulta vlastně vlastně téměř potvrzuje Raskolnikovou původní teorii, nicméně až na konec a tentokrát bez jakéhokoliv nadčlověka nebo patosu velkoleposti.
PS: Část knihy se odehrává v atmosféře pražského města. Mersault jejím působením prochází až téměř "sartrovskou" nevolností.
PPS: Jméno Mersault má i hlavní postava v knize dalšího francouzského existencialisty (J. P. Sartre - Nevolnost). I zde se jistě nejedná o náhodu, podoba je zřejmá především v podobném chápání a výkladu bytí, respektive nazírání na "morální zásady existence".
Camusova prvotina, rozhodně má ale lepší knihy... Jedna kapitolka se odehrává v Praze =)
Prolistováno. Více netřeba.