Srdce Evropy
Pavla Horáková
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475830/bmid_srdce-evropy-4Rx-475830.png
3
178
48
Nový román Pavly Horákové nabízí pozoruhodný dialog dvou vyprávěcích hlasů, které dělí více než sto let: z naší přítomnosti se ozývá učitelka Anežka, která se snaží vyznat ve vlastních zmatcích i ve zmatené době, a přitom přemýšlí nad rukopisnými paměťmi moravské venkovanky Kateřiny, svérázné, sebevědomé ženy, která nedostatek formálního vzdělání vynahrazuje vrozenou bystrostí a vnímavostí. Mezi mnoha tématy, jež obě roviny vyprávění spojují, vyniká jedno: fascinace, kterou obě ženy pociťují tváří v tvář Vídni, tomuto zvláštnímu amalgámu světáctví a provincialismu, hektické současnosti a nostalgie po nenávratně uplynulé minulosti, cizího a důvěrně známého – a svého času také druhému největšímu českému městu. Kateřina pobývala ve Vídni v roce 1912, tedy v době, kdy sláva pyšné císařské metropole vrcholila; v roce 2020 se do Vídně v jejích stopách vydává Anežka, aby se o své předchůdkyni dozvěděla víc. Přitom zjišťuje, jak pevně provázané jsou dějiny českých zemí a Rakouska, objevuje skutečnosti, o nichž se u nás příliš nemluví, či dokonce mluvit nesluší, do toho řeší svůj milostný život, a jakoby mimoděk přichází na to, kým vlastně je – a kým by chtěla být – ona sama.... celý text
Přidat komentář
Zklamání… jasně navázat na oceněnou prvotinu není sranda, ale tohle bylo moc. Jako by covid období sebralo Horákové spisovatelský um. Kateřinin deník měl fakt velký potenciál, ale radši bych si ho přečetla samostatně bez řečí současné hrdinky… která mě rozčilovala svým vysvětlováním, opakováním, výčty…
Tohle se fakt nepovedlo. Jak kdybych četla copy paste z wikipedie a aby to drželo pohromadě, tak tam autorka sem tam práskne větu, jestlipak tudy šla má prabába, jestlipak se potkali s mojí prabábou. Vypravěčka nemá vůbec žádnou osobnost a jako bonus nemá žádný vztahy s okolím, nula kamarádek, nula sourozenců, 50% rodičů mrtvejch, protože kdo by se crcal s nějakejma vztahama. Tenhle styl zpracování pamětí mně přijde fakt smutnej, nevyužitej potenciál a vopruz. Když budu chtít číst random články z wikipedie, budu číst random články z wikipedie, ne něco, co se tváří jako román.
"Žádný zdroj neříká pravdu a některé lžou". To říká autorka několikrát. A kromě příběhů žen z různých období je to vlastně jedna z důležitých myšlenek knihy. Dává podnět k tomu podívat se na historii trochu jinak, než pod vlivem stereotypů, které máme zafixované z hodin dějepisu. Vnitřní Němci či Rakušané v nás a vnitřní Češi když ne v Němcích, tak určitě v Rakušanech. Když člověk takhle souhrnně vidí známé i méně známé české stopy v Rakousku, ale i naopak. Zkrátka máme k sobě blízko.
Příběh Kateřiny byl celkem pochopitelně zajímavější.
Pokud si chcete trochu víc rozšířit obzory, sáhněte po této knize. Já za ni autorce moc děkuji.
Jisté pochyby, které ve mně vzbudila Teorie podivnosti, Srdce Evropy rozptýlilo. Až bych nevěřila, že mě tolik informací dokáže neudolat, že to ten text unese. Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, zda je mi bližší Anežčina, nebo Kateřinina linka... Nakonec asi Kateřinina. Jen vizuál obálky není to, k čemu mé srdce tíhne :-)
Kdo by to byl řekl, že budu někdy nadšeně hltat telefonní seznam. Já tu ženskou fakt miluju!
Jak skvěle spojila paměti Kateřiny, díky níž nahlížíme na venkovský život na Slovácku (s odskoky do Vídně) v cca první půlce 20. století, s pohledem současnice Anežky, která zasazuje vše do kontextů a hluboce se noří pod povrch. Četla jsem vlastně svým způsobem dějepisnou knihu, ale tak skvělou. V době, kdy jsem se doma rozčilovala nad tím, jaké příšerné učebnice dějepisu mají naše děti a že fakt těžko se z toho učit a že dějiny je nutno vyprávět, jsem četla Srdce Evropy. Je to jen malý výsek - středoevropský, ale skvěle napsaný, plný věcí, o nichž jsem vůbec netušila a za které autorce fakt děkuju.
Rozšířila mi zase o něco obzory. A nějak podobně bych si představovala i učebnice. Vážně. Teď tedy mluvím hlavně o té části, kterou nám v knížce předává Anežka. Pak je tu ještě Kateřina a její pohled na běžné venkovské žití. Kateřina je všímavá a chytrá ženská, které osud nedopřál dělat to, co by sama chtěla. Ale její zápisy jsou čtivé a zajímavé, dávají nahlédnout zase do jiných oblastí lidských životů. Vlastně mě překvapilo hodně věcí, jak to na počátku minulého století fungovalo.
Pavla Horáková je výborná pozorovatelka, rozhlíží se a pátrá, zkoumá, vrtá se do hloubky. Kouká tu vzhůru, tu pod nohy. Přináší neotřelé pohledy na na první pohled obyčejná fakta. Všímá si... Z její knihy si nesu plnou hlavu věcí, o nichž budu ještě dlouho přemýšlet. A dozajista tou knihou budu ještě mnohokrát listovat. A mám chuť jet do míst, o kterých jsem tu četla. A taky se rozhlídnout.
PS: Dost nehezká obálka tedy.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Teorie podivnosti |
| 2018 | Johana |
| 2021 | Srdce Evropy |
| 2016 |  Tajemství Hrobaříků |
| 2011 | Hrobaříci v podzámčí |
Kniha Srdce Evropy je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 206x |
| Čtenářské výzvě | 54x |
| Doporučených | 4x |
| Knihotéce | 93x |
| Chystám se číst | 165x |
| Chci si koupit | 28x |
No nevím, asi musím ještě autorce přijít na chuť. Tahle kniha byla ze všech z letošního Knižního čtvrtku nejopěvovanější, ale musím říct, že si mě získali zcela jiní autoři. Je to takové snad až chvílemi nudné, alespoň pro mě. Dlouhý výčet, mizerný děj. Knížka měla určitě potenciál na skutečnou lahůdku, ale chutná jako špagety s kečupem.