Neuromancer
William Gibson
Case, jeden z nejlepších „kovbojů kyberprostoru“, kteří se pohybují ve virtuálním vesmíru, udělal chybu, za kterou byl surově potrestán. Za neloajalitu vůči zaměstnavatelům platí poškozením nervového systému, což mu znemožňuje další práci a odsuzuje ho k uvěznění ve vlastním těle. Při hledání léčby se dostává do japonské Chiby, kde se snaží vydělat si dost peněz, aby mu na nelegálních klinikách vrátili schopnost připojení mysli k počítači. Brzy se stává pouhým pěšákem ve hře, v níž se dvě mocné umělé inteligence snaží o nelegální spojení do jednoho celku za předem neznámým účelem. Jde o hru, kterou ani tak schopný hacker jako Case nemusí přežít... Dnes již kultovní kniha příznivců kyberpunku se k nám ve svém čtvrtém vydání vrací v novém překladu, jehož by se měla dočkat celá volně propojená trilogie. Poprvé si tak plně vychutnáte legendu žánru, jednu z nejoriginálnějších žánrových vizí osmdesátých let, a s ní i brilantnost a bohatost Gibsonova jazyka. Science fiction desetiletí odměněná Hugem, Nebulou a Pamětní cenou Philipa K. Dicka.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2010 , Laser-books (Laser)Originální název:
Neuromancer , 1984
více info...
Přidat komentář
Tak jo, můj žánr to opravdu není a kolikrát jsem se fakt ztratila, ne v ději, ale spíš v těch technologických věcech. A občas jsem plavala ve vedlejších postavách, což přičítám spíš své nepozornosti. Ale jinak jsem ráda, že jsem do toho šla a dočetla. A to nemluvím o tom, jakou fantazii William Gibson musí mít, když tohle napsal v osmdesátkách. Gratuluji.
Chtěl jsem zkusit nějaké to klasické kyberpunkové dílo a byla mi doporučena kyberpunková bible. Do čtení samotné Bible jsem se musel nutit a nezvládl jsem ji. Do této bible jsem se taky musel nutit a zvládl jsem ji. Bohužel mě neoslovila, ztrácel jsem se v ději a vlastně jsem někdy ani nevěděl, co čtu. Pamatuji si "kus ledu" na konci a vlastně i mé pocity a dojmy z této knižky bych přirovnal kusu ledu. Možná to někdy zkusím znovu. Jako tu Bibli.
Tuhle knihu jsem poprvé musel číst několikrát, abych ji pochopil. Bylo to první české vydání s překladem od Ondřeje Neffa, který není úplně nejlepší, ale na druhou stranu je třeba přiznat, že byla devadesátá léta a Gibsonovy vize byly na tehdejší dobu těžko představitelné a Neff odvedl vzhledem k okolnostem asi to nejlepší. Novější překlad jsem zatím nečetl. K samotné knize mohu říct jen jedno a budu se zřejmě opakovat. Je to klasika žánru, je brilantní, vizionářská, vtipná i napínavá a určité nedokonalosti se dají odpustit. Moje hodnocení nebude úplně objektivní, protože mám k té knize osobní vztah. Bohužel se obávám, že mladší generace ji nedocení. Když si ale vezmu, že ji Gibson psal v osmdesátých letech, kdy si jen málokdo dokázal představit, kam spěje svět technologií, klobouk dolů.
Přečetl jsem Neuromancer po mnoha letech s velmi dobrým překladem od Josefa Rauwolfa a musím říct, že mě opět okouzlil (aniž bych si neustále připomínal, kdy Gibson tu knihu napsal a kolik věcí v kultuře nebo IT vědě ovlivnila a inspirovala - když se mu říká Bible žánru, vůbec to není špatný kompliment). Příběh hackera Caseyho ve fantasticky popsaném světě budoucnosti s novodobými problémy je postupně se rozvíjející nářez s výborným finále - možná odradí lenivější mozky a mladší ročníky, kteří viděli díla postavená na stavebních kamenech z Neuromancera a nepotřebují se vracet k začátkům, ale old school ročníky si knihu určitě užijí.
Ve dvaceti jsem Neuromancer četla s trochu větším zaujetím než dnes, Neffův překlad je neideální, ale přes tyhle handicapy kniha pořád dobře funguje. Tajemství je možná v jejím sebevědomí: Plav, jak dovedeš. Je to naprosto podmanivé a ztratí se v tom hodně nedokonalostí.
četl jsem na začátku 90tých, což je asi jiná věc, než číst dnes. Tehdy nebyl žádný Matrix ani Johny Mnemonic etc. Já jsem znal z kyberpunkerů spíše Norberta Wienera.
Nedočteno. Ani nevím o čem to bylo, dějová linka mi přišla přinejmenším chudá - jen akce a nic z toho. Zmatené, roztříštěné, prostě to nedávalo smysl.
Možná autorovi křivdím, ale mě se zdálo, že celým tím stylem vyprávění v mlze, skákáním, nelogickými replikami i obecně jednáním postav, zakrývá jednoduchou skutečnost, že má značně omezené jazykové prostředky. Jedním slovem prázdné.
Na druhé straně autor přišel s mnoha zajímavými nápady, čehož důkazem jsou různé filmy apod., kterým tento román posloužil jako inspirace.
Mám pocit, že jsem asi četl jinou knihu než většina místních. Neuromancer je ukrutná kniha psaná těžko stravitelným jazykem (a to nemluvím o diletantském překladu Josefa Rauvolfa, který se hemží kalky a stylistickými chybami, za které bych své žáky na základce vytahal za uši). Gibson byl ve své době revoluční, inovátorský a vizionářský, to by však nemělo zastínit skutečnost, že má kniha děj béčkového akčního filmu, na který narazíte poté, co se vrátíte pozdě v noci z hospody. Nesrozumitelnost replik postav a špatné dávkování děje (až do posledních stran jsem netušil, proč se v knize dělo to, co se tam vlastně dělo, a ani teď si vlastně nejsem tak docela jistý) tento dojem z nočního tahu, sedmi piv v systému a televize nova jen umocňuje. Jazyková stránka věci je pak kapitola sama o sobě. Gibson bývá často spojován s P. K. Dickem a jeho psychedelickými světy, ale takové srovnání neobstojí. Ani imaginace, ani jazyk P. K. Dicka totiž nedělají z jeho knih fašírku. To stejné nelze říci o Gibsonově stylu v Neuromancerovi.
Nápady z knihy později bez hany a studu vytěžili tvůrci Ghost in the Shell (toho původního), Matrixu a co já vím, kdo ještě. A člověk jim to nemá ani za zlé. Posbírali totiž diamanty, které Gibson jen tak pohodil, zatímco se snažil vyhloubit co největší díru do žánru sci-fi. A tak vznikl kyberpunk a jeho základní kámen - Neuromancer - který za moc nestojí, k němuž se však všichni navrací jako k Malevičovu Černému čtverci. No, ale... je to jen černý čtverec na bílém pozadí, že?
Poprvé jsem ani nedočetl, zčásti nejspíš i vlivem původního překladu starého vydání. Nemůžu říct, že po třetím pokusu (druhém úspěšném) jsem knihu plnohodnotně docenil, ale jsem schopen jí už plnohodnotně ocenit. Optikou dneška, a ve srovnání třeba s Nahým obědem, to není takové maso, ale v době vydání originálu to musel být pro čtenáře řádný mindfuck a dost nepochopitelná a neuchopitelná kniha. Gibsonovi se kromě kyberhrátek povedlo i skvěle vykreslit technokratický anarchismus budoucnosti a osadit ho archetypálními postavami, které sice ani na moment neuhnout z determinovaného osudu, ale ve výsledku to absolutně nevadí.
Bible kyberpunku se tomu neříká nadarmo!
Už dlouho jsem se tak neponořil do knihy jako u Neuromancera.
Příběh je nabitý od začátku až do konce, a to se jedná o knihu, která se považuje za zakládající knihu kyberpunku, přesto je plná akce technologií či nápadů, které mi připadají geniální, autor se rozhodně nestyděl. Například myšlení umělé inteligence.
Kromě toho má autor v knize další spoustu nápadů, které můžeme vidět již dnes, či jsme očividně blíže jejich realizaci.
Dále mě zaujala hloubka postav, jelikož mi přišlo, že každá postava má své důvody ke svým činům, má svou historii, kterou jsme se dozvídali až v průběhu,...
Ano, kniha se čte mírně složitěji, jak kvůli názvům, které jsou buď ze světa IT, nebo jde o autorova vymyšlená, tak kvůli přetlaku postav či situací. Myslím si, že minimálně pro mě to byla však vždy menší výzva a po chvíli čtení vždy vše zapadlo do sebe a ke konci díla do sebe zapadly všechny části skládačky a vytvořily tak celistvé dílo... Bibli kyberpunku.
Nádherná ukázka toho jak může vypadat sci-fi ve své syrové formě. Jedna ze základních knih žánru, který je znám pod názvem cyberpunk. Děsivá přesnost s kterou autor vytušil a odkazoval na budoucí vývoj technologie je až zarážející. Svět který pan Gibson vytvořil působí organicky, živě. Pokud bych ho měl přirovnat k něčemu, co je známé tak bych řekl kniha se nese v duchu filmu Bladerunner (vyšly ve stejné době).
Pro čtenáře hledající ne přímo optimistickou vizi budoucnosti bych doporučil 451 stupňů Fahrenheita - nejde sice o cyberpunk, ale rozhodně kritiku lidské konzumace technologie. Z české tvorby pak rozhodně Stroncium od Jiřího Kulhánka.
Rozhodně doporučuji anglickou verzi komukoliv, kdo je schopen.
ČÍM VIAC OCENENÍ A CHVÁLENIA AKÉ TO JE MAJSTER DIELO . O TO JE TO HOŘŠIA KATASTROFA KEĎ TO ČLOVEK ČÍTA . UŽ NIKDY SA NEDÁM ZLÁKAŤ . :)
Stretnutie s klasikou môže dopadnúť všelijako a po prečítaní tejto blábolivej béčkovej fetstory som si hovoril že kde sa asi podelo to sľubované majstrovské dielo a základný kameň cyberpunku. Najpravdepodobnejšou odpoveďou asi bude že umrelo na starobu. Hrdinom je hackerský stroskotanec v neónovej budúcnosti, ktorý dostane podozrivú ponuku od tajomného týpka a ženskej s britvami za nechtami, klasická to zápletka. Zaujímavé elementy tam určite sú, ale nemajú šancu vytrysknúť, lebo všetko je to dokonale pochované príšerným spôsobom vyprávania a nemyslím že je to vinou prekladu, aj keď je plný podivných slov ako "videová kamera". Na neprehľadnosť deja som bol dopredu pripravený, takže som vždy mávol rukou nad tým že tam akoby chýbali celé pasáže a ja netuším ako sa udalosti a postavy dostali tam kde práve sú, prípadne kto vôbec sú keď zrazu vybafli. Ani "dochovaný" zbytok textu ale nie je žiadne terno a často to pripomína skôr psychedelické blúznenenie plné kvetnatých básnických popisov vecí, ktoré sú ale napokon úplne bezobsažné lebo moje pokusy predstaviť si čokoľvek z toho končili maximálne u štekajúcich okrúhlych trojuholníkov na paradajkovo modrom pozadí tapety utkanej otrokmi v čínskej reštaurácii. Výlety do matrixu, umelé inteligencie, výplachy mozgu, ninjovia, jehovistický rastafariáni a tak ďalej, keby sa to všetko len tak zmätene nemihalo vo víre elesdé v záchodovej mise mohla to byť aspoň sranda, takto to nevedie nikam. Dovi-dopo...
Ocenuji, ze kniha dala zrod novemu zanru i desitky mist, na ktere se pozdejsi scifi tvorba odkazuje, ale to, ze tato kniha stala u zrodu cyberunku jeste neznamena, ze je dobra. Troufam si rict, ze ani na podruhe se preklad nepovedl. Problem bude ale i v tom, ze autor mnohdy popisuje dost abstraktne veci, u kterych pochybuji, ze si je sam dokazal nejakkloudne predstavit. Casto se z toho proto stava jakysi psychotropni balast. I pres svou necitelnost si kniha alespon v nekterych pasazich dokaze zachovat atmosferu a charakteristicky feeling, ale sluselo by ji neco jako remake. slo by to podle me se stejnou stmosferou napsat daleko lepe.
Temná kniha o temné budoucnosti, hackerství v kyberprostoru Matrixu a o umělé inteligenci.
Kdo by se někdy chtěl pustit do studia kyberpunku, nesmí Neuromacera opominout jako základní dílo.
Nevím, nakolik to zastaralo technologicky, ale cool je to pořád. Napadá mě celkem dost počítačových her, které se zjevně inspirovaly - DeusEx, Borderlands, Assassins Creed...
Citane treti krat (2019)... No, starne nam to, starne. Vo svete aky zijeme dnes, zaciname v niektorych aspektoch predbiehat vizie WG a nieco uz dnes je uzasnejsie. Ale Neuromancer patri medzi zakladne kamene a kazdy scifista musi mat nacitane uz len kvoli vseobecnemu vzdelaniu. Kniha zvlastnych poziadaviek na citatela, vzdy sa musim par desiatok stran akoby preprogramovavat na estetiku a jazyk autora. Ale to u kazdej Gibsonovej knihy. Proste su taki autori ...a asi aj take divnejsie preklady.
Štítky knihy
kyberpunk prvotina hackeři umělá inteligence Hugo (literární cena) Nebula (literární cena)
Autorovy další knížky
2019 | Neuromancer |
2015 | Hrabě nula |
2008 | Jak vypálit Chrome |
1999 | Mašina zázraků |
2009 | Virtuální světlo |
Kniha Neuromancer je v
Právě čtených | 32x |
Přečtených | 746x |
Čtenářské výzvě | 24x |
Doporučených | 41x |
Knihotéce | 340x |
Chystám se číst | 399x |
Chci si koupit | 111x |
dalších seznamech | 13x |
Geniální.