Spím v Hitlerově pokoji
Tuvia Tenenbom
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/455769/bmid_spim-v-hitlerove-pokoji-KMk-455769.jpg
4
20
5
Objednali si u něj krásnou knížku o Německu. Mysleli si, že je má každý obdivovat, protože jsou ti nejsprávnější a nejspravedlivější lidé na světě. Jenže to se milí Němci setsakramentsky přepočítali! Protože na scénu nevstoupil nikdo menší, než fenomenální, milovaný i proklínaný, Tuvia Tenenbom. A ten Germány rozložil na prvočinitele i atomy. Dokáže totiž nahlédnout pod povrch a zjistit věci, které jiní nevidí. Například že zářivý design, jímž se naši sousedé a milovníci technologií tak rádi honosí, je jen nátěr, z pod něhož vyčuhuje temná minulost. Nezapomněli dnešní Němci pro samou proklamovanou lásku k jiným kulturám a cizincům na šest milionů mrtvých Židů? Začali je najednou po staletích nenávisti milovat? Ale nechme Židy Židy. Jací vlastně dnešní Němci jsou? Aby se dopátral odpovědí, procestoval izraelsko-americký autor Německo křížem krážem. Mluvil se stovkami lidí, od těch obyčejných po špičkové politiky, od aktivistů po kapitány průmyslu, od narkomanů po hoteliéry, od nácků po sluníčkáře, od rabínů po imámy, od Turků po východní Němce, a k tomu všemu spal jako Hitler. Těm všem klade chytré i zdánlivě naivní otázky, aby je vyprovokoval – což se mu často daří – a zjistil, co si doopravdy myslí. Následně skládá obrázek, který je neobyčejně vtipnou a zároveň alarmující zprávou o dnešním Německu, zemi, k níž vzhlíží celý svět. Jestli totiž Tuvia Tenenbom něco není, pak rozhodně není politicky korektní. Jeho kniha je plná zábavných dialogů i pronikavých pozorování. Za vším tím vtipem jsou ale často překvapující i kruté pravdy, o kterých bychom raději nevěděli. Tenenbom není ani levičák, ani pravičák, chce zkrátka znát pravdu. A tak dráždí úplně všechny.... celý text
Literatura světová Humor
Vydáno: 2020 , ZeďOriginální název:
I Sleep in Hitler's Room , 2011
více info...
Přidat komentář
K Tuviu Tenenbomovi se člověk musí pročíst, a tohle není vhodná kniha kde začít. Jeho styl psaní je zkratkovitý a občas až rušivý. Skáče od tématu k tématu a umanutě rozpitvává zdánlivé malichernosti. Pokud popisoval osudy migrantů v Německu nebo pronikání progresivismu do amerického života, tak se to sneslo, protože to byla témata hýbající světem. Jenže hledat v tom korektním, mírumilovném a nekonečně vyspělém Německu hluboce zakořeněnou posedlost Židovským národem je neobvyklé, téměř hraničící s předpojatostí. Ovšem než uběhlo těch 350 stran textu, tak mi to ani tak zvláštní nepřišlo.
Sonda do hlubin německé duše. Nevím proč autor s každým koho potká mluví o židech, Izraeli a Palestině, náhoda to být nemůže. Je to tak ale ve všech jeho knihách. Více lidí židy nemá rádo. Jestli je to pravda, nebo autor záměrně do knihy dává pouze negativní reakce nevím. Možná chce psát o senzacích. V Německu je to problém kvůli minulosti. Ale ještě větší problém jsou muslimové, kteří židy nenávidí a nebojí se o tom mluvit veřejně. Dále stejně jako v ostatních autorových knihách spoustu lidí se o politice atd. chce bavit pouze mimo záznam nebo anonymně. Bojí se že bez politické korektnosti by byli za svůj názor trestáni. A je pro svět velké varování.
První autorův „politický cestopis“ při svém vydání v Německu (v roce 2011) vyvolal šok, protože natvrdo popsal, že se na svých cestách setkal se silným antisemitismem – tím samým, který před lety vehnal národ do náruče Hitlerovi. Německo projel křížem krážem, od hamburského neonacistického baru, kde štamgasti na pozdrav hajlují, přes dějinná místa holocaustu (jako vila ve Wannsee, koncentrační tábory Dachau a Buchenwald nebo pokoj číslo 100 ve výmarském hotelu Elefant, kde spával Adolf Hitler) až po snobské hotely na ostrově Sylt, jehož návštěvníci si oblíbili konzumaci zlata. Vyzpovídal politickou legendu Helmuta Schmidta, šéfredaktory Zeitu i Bildu, turecké imámy nebo frankfurtské feťáky. Všímá si, že „Němci udělají úplně cokoliv, aby vypadali dobře, aby působili krásně, aby zněli chytře“, což se projevuje vyráběním krásných aut, násilnými modernizacemi klasických divadelních a operních kusů nebo tím, že „chtějí vymazat hanbu, že včera byli vrahy Židů, tím, že se sjednotí s těmi, kdo nenávidí Židy dnes“. Tím má na mysli muslimské komunity, v nichž bují antisemitismus a nenávist k LGBT a k západnímu světu (což rozdmýchávají imámové, ideologicky instruovaní přímo z Turecka). Na cestě z turecké komunity v Duisburgu si Tenenbom povzdechl: „Poprvé v životě se cítím jako „Žid“ – a to je strašný pocit.“ (K dokonalosti pak přístup „hlavně vypadat dobře před světem“ dovedlo Německo při uprchlické krizi, jak Tenenbom ukázal ve výborné knize Čau uprchlíci z roku 2017.) Autor si všímá různých charakteristik Němců, které ve svém důsledku vedly k vzestupu nacismu – ať už je to patologický strach ze špíny, fetiš na uniformy, vlastnost být romantický a krutý zároveň nebo postřeh, že hloupost je v Německu mnohem nebezpečnější než jinde ve světě. Možná největší roli ale hrálo kolektivní až stádní myšlení, kdy jednotlivec přestává samostatně existovat a slepě následuje skupinu. Temné dědictví historie na Němce stále doléhá, větší břímě si ale nesou na východě – k zabíjení Židů, gayů nebo Romů musí připočíst špiclování a udávání vlastních příbuzných za časů Stasi. (8/10)
Začnu negativně, abych mohl skončit pozitivně. Musím se přiznat, že u žádné jiné knížky jsem neměl tolikrát chuť ji odložit a prostě ji už dál nečíst. A to s vědomím, že to byl vánoční dárek a jedná se o bestseller. Styl a názory autora mi nejsou vůbec blízké, jeho zkratkovité hodnocení toho, jací Němci jsou, je mi nesympatické. A tím nechci vůbec hájit nebo hanit Němce, Židy, či kohokoli jiného. Jen mi přijde, že autor na každé straně chce udělat nějaké "zásadní a šokující" odhalení, které ale stojí na vodě... A pro lidi, kteří znají evropskou historii a ví, že žádná historická událost není úplně černobílá, možná bude mít čtení knihy stejně trpkou příchuť, jako pro mne. Podle autora (moje verze) by měli Němci ideálně každý dům, který byl čímkoli spojen s nacistickou historií, jednoduše strhnout a spálit. A se všemi rodinnými příslušníky, kteří měli co dělat s nacisty, by se Němci už neměli nikdy vidět. A k těm pozitivním stránkám knížky - některá zjištění autora, který se vydal do Německa, aby Američanům řekl, jací Němci jsou, jsou opravdu srandovní a při čtení některých částí knihy jsem se nasmál. Ale těch míst, kdy mě autorův styl "bolel", bylo určitě víc. Zkuste to, za zkoušku nic nedáte. Záleží, co od knížky očekáváte. Kdybych ji nepřečetl, tak bych pravděpodobně v životě o nic nepřišel.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2018 |  Chyťte Žida! |
| 2017 |  Všechny jejich lži |
| 2018 | Čau uprchlíci! |
| 2019 | Krysy Jejího Veličenstva |
| 2020 | Spím v Hitlerově pokoji |
Kniha Spím v Hitlerově pokoji je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 34x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 12x |
| Chystám se číst | 20x |
| Chci si koupit | 6x |
| dalších seznamech | 1x |
Velmi dobrá kniha. A dost šokující. Na některých místech mě z toho, co autor na vlastní kůži zažil, dost mrazilo, obzvláště proto, že všichni lidé, se kterými mluvil, se považovali za vysoce morální, často za nositele jediné pravdy.
Na druhou stranu se mi tato kniha - autorova prvotina - nelíbila tak moc jako jeho ostatní knihy. Je vidět, že se mu postupem času podařilo skvěle vytříbit styl, kdy méně znamená více a často je lepší nechat absurditu situace hovořit samu za sebe.