Soukromá vichřice

kniha od:


Koupit

Život zaměstnanců ústecké chemičky se odvíjí v zaběhnutých stereotypech. Áda Vinš dostává po desetiletém manželství od své Joži každou neděli kuře a každou sobotu sex. Neděli doplní kanasta s manželi Nejtrovými. Ádův podřízený, třicetiletý provozář Standa, dře denně po práci na přestavbě domku. Každou sobotu se na svobodárně pomiluje se svojí Bohunkou a v neděli je na stavbě. Jako vejce vejci se podobají i dny pracovní. Mění se jen roční období. Jednu jarní sobotu je všechno jinak... Vydání 2....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/73_/73540/soukroma-vichrice-nsz-73540.jpg 3.7151
Žánr:
Romány, Literatura česká
Vydáno:, Mladá fronta
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (24)

Kniha Soukromá vichřice

Přidat komentář
kara
02. března

Ačkoliv Páralův styl psaní ani mně úplně nesedí, kniha mi přišla zajímavá. Perfektně vykresluje atmosféru doby, ve které tehdy lidé žili, určitou bezútěšnost, nudu, ale myslím, že i dnes lidé zažívají něco podobného. Aspoň část z nich. Ráno do práce, k večeru z práce, potom obvyklá rutina, stereotyp... Každý to má v jiné podobě, ale málokdo se tomu vyhne.

jadran
19. února

Asi nejlepší Páralův román, který se mi dostal do ruky a paradoxně přečtený až po dalších dílech, která se mi dostala do ruky v době raného mládí, tedy Mladého muže a Bílé velryby a později Generálního zázraku. I přes nepochopení Páralovy údajné kvality jsme zpětně pochopil, v čem byl ten snad jeho první významný román minimálně zajímavý a objevný. Ukázka konzumnosti a la socialismus byla groteskní, ale v zásadě pravdivá. Na druhou stranu Páralům styl psaní mně nikdy neseděl (mám rád svůj rodný jazyk a jsme odchován knihami P. Eisnera) a tak beru tenhle román především jako předlohu skvělého stejnojmenného filmu a to i přesto, že ani Somr, ani Landovský nepatří k mým oblíbeným hercům, překvapila mně velice příjemně pouze Dana Kolářová. Inu, úplně zbytečné dílo to není, ale stačí opravdu jenom toto jedno. Nakonec Selinger napsal (a proslavilo ho taky pouze jedno jediné jeho dílo), problém je, že jednou knihou se člověk neuživí...byť by byla sebelepší.

Alinka2
02.12.2018

Chápu autorův záměr. Líbí se mi nápad, popsat to způsobem, jakým to popsal. Promyslel to do detailů. Až na to, že není dostatečně přesvědčivý.
Co je špatného na usedlosti, zvycích a mravech, dodržování řádů, od zákonů až po denní rozvrh? Čím argumentuje? Je to občas nudné, jak nám to zachytil autor, ale dává to pocit sounáležitosti do společnosti.
Po stránce jazykové a formální je to nicméně kvalitní četba a přináší do čes. lit. svou surrealistickou aurou něco světového a nového, což je ironie, vzhledem k obsahu díla.

SSTknihy
29.10.2018

Druhá kniha tzv. Černé pentalogie s podtitulem Laboratorní zpráva ze života hmyzu. Tím hmyzem tu není nikdo jiný než normální člověk, uchycený v pařátech stereotypu, konzumu, průměrnosti, každodenní nudy, v zajetí předsudků a nesmyslných přání a erotických představ. Všechno má svůj zaběhnutý neměnný řád, dny se podobají jako vejce vejci, mění se jen roční období. Chvilku to sice vypadá přeci jen na změnu, ale síla zvyku a navyklé stereotypy nakonec stejně zvítězí.
Přiznávám, že především díky vynikajícímu Josefu Somrovi a Pavlu Landovskému mám o kousek raději filmové zpracování z roku 1967.

intelektuálka
17.08.2018

Období, kdy Páralova tvorba byla na vrcholu...

Trochu cynické pojednání o stereotypu života...

Myslím, že se k této knize dá znovu vrátit a filmová verze se opravdu vydařila.

1amu
05.07.2018

Je fascinující, že od I.vydání knihy uplynulo více než 50 let ! Málokdy se přihodí, že filmová verze je lepší než kniha. Domnívám se, že zde se to zdařilo díky výtečnému hereckému obsazení. U mě je to zejména Pavel Landovský jako Standa Kocián ! Ona část filmu, kdy připravuje svému šéfovi a chlapovi, který mu přebral dočasně holku, krutou pomstu je geniální !
Ano je pravdou, že se čtenář musí chvilku srovnávat se způsobem psaní, ale takových knih přece máme !
A nedivme se, že tolik knih V.Párala bylo zfilmováno . Nedalo to tak mnoho práce. Zkrátka mladý inženýr ze severu Čech přitahoval široké davy čtenářů. Mám dojem, že postupem času to již nebylo ono .

Mahuleno
18.05.2018

Autor ve snaze a s úmyslem vystihnout konvenční způsob života některých lidí a monotonnost jejich dní použil styl, který tuto jednotvárnost zdůrazňuje právě rychlým a jakoby překotným popisem "děje". Úsečné vyjadřování, přesto v dlouhých větách - co věta, to odstavec. Zpočátku se tato kadence dokonce jakoby zrychluje, tím ovšem nutí čtenáře (v tomto případě mne) k rychlejšímu a snad i nepozornému čtení. Navíc je stejný časový úsek vyprávěn z pohledu několika osob, přičemž se v některých okamžicích prolíná. Tím se stalo, že jsem se trochu ztrácel v osobách, přestože jich v knize není mnoho. Páralův styl mi, bohužel, nesedl, i když nepochybně autorův záměr byl tímto způsobem naplněn. Tři hvězdičky příběhu zachránila druhá polovina (nebo snad třetí třetina) knihy, kdy dochází v monotónním průběhu k nějakému oživení - například ke změně partnera, případně celé party, manželskému úletu nebo dramatickým plánům jedné z postav. Ale vzápětí přichází poznání, že tato změna nikam nevede a vše se vrací v podstatě do starých zajetých kolejí. V jednom komentáři tady zaznělo, že "autor se s tím nepáral" ... skoro se nabízí úprava "Páral se s tím nepáral", ale asi by to nebyla docela pravda. Naopak svým stylem vystihl tu ubíjející jednotvárnost a ten styl musel vymyslet. Nicméně, mně se kniha nečetla dobře a proto jenom tři hvězdičky. Autor promine, za sebe víc nemohu...

holkaslebkou
08.04.2018

Kniha o zmechanizování lidského života, cykličnosti a marnosti. Skvěle vykonstruovaná představa stereotypu, kterému člověk prostě neuteče. Ať už mění partnery jako ponožky, nebo ne.

Ano, čtení může být chvílemi krapet ubíjející, ale to přece jen potvrzuje Páralův záměr.

Jo a navíc je útlá. Fakt.

vendysantos
03.08.2017

Zajímavá kniha, avšak děj nebyl příliš rozsáhlý, dialogy se velmi často opakovaly a v postavách jsem ztrácela. Autor se s tím nepáral.

Damato
06.05.2017

Párala miluji od mládí a jsem ráda,ze se mi po letech zas dostala do rukou tahle kniha. Je fakt,že možná jsem ji asi dostala i kvůli tomu názvu,protože občas takovou malou vichřici doma vyvolám a po přečtení,kdy jsme ji přečetli s partnerem oba se doma rozpoutal svár...žit v nudě a ve stereotypu? Ale to vás za chvilku přestane bavit život,mít naplánovaný sex na sobotu,protože je volno? Proboha to ne,to je šílený,ubíjející, vědět,že každou neděli bude králík, no to přece ten život nemůže těšit. A najednou Bing ho, partner mě dostal....ty ale taky každý čtvrtek večer uklíziš,pravidelně od šesti do deviti,v pátek večer u televize žehliš, v ponděli jdete s holkama na dvojku,bílého,v sobotu a v neděli jsou tady holky,nebo jsme u vašich,vzdyť my taky můzem řict,že víme,co budem dělat za týden touhle dobou...a to není stereotyp? Je lásko,to je stereotyp.který my s velkou pohodlností přijímáme,přesto,že jsme se v mládí holedbali,jak budem žit jinak. Páral piše ve svých knihách o nás a my se tomu smějeme,protoze si myslíme,jak se nás to netýká. Co uděláš,když ti řeknu,pojedem ve čtvrtek d kina? Začneš hledat důvody,proč ne,protože bys pak nestihla vysát , já budu rád,že můžu s klukama na fotbal.pořád to nevidiš jako stereotyp? Tak to mě teda dostalo. Vždyť my jsme za ten stereotyp vlastně rádi. Nebo ne?

Puntíkatýhrnek
23.04.2017

Párala mám ráda od dětství, má určitý styl psaní, který se stále opakuje v každé jeho knížce, ale nicméně mně se to už nejspíš neomrzí..V Soukromé vichřici si skvěle pohrál na tak obyčejné téma jako je stereotyp..a těch x postupně měnících se úhlů pohledů na stejnou věc mě prostě dostává..podle mne je to nadčasová kniha a to co bylo aktuální v šedesátých letech minulého století je evidentně stále aktuální i dnes..

Weiler
09.10.2016

Tahle knížka oslní spíš formou, než syžetem. Což je poměrně škoda, protože k jakés takés literární dokonalosti skutečně nechybělo málo – práce s postmodernistickým výrazem má v tomhle případě velký potenciál nahrávat sdělení, to ale nikdy nezaútočí takovou silou, jakou by mohlo. A sahám po poněkud ironické metafoře, když hovořím o útoku, neboť hlavní silou díla je ubíjející nuda, cyklické pasáže, bezmocnost postav, nevýbojnost jejich chování i bezvýslednost jakéhokoli jejich projevu vzdoru. Prázdnota životů hlavních hrdinů, kteří jsou pečlivě vybráni z řad všedních intelektuálů i nenápadných „dělníků“, dokáže čtenáře štípnout, dokonce zakousnout, nikdy se ale pořádně nezaryje pod kůži. I když to je možná pouze mou životní zkušeností, že jsem nikdy nepocítil, jakoby stejný osud kdy mohl potkat mě. Nejspíš jsem se jenom neuměl vžít do perspektivy téhle hmyzí sbírky zahnané do kouta. Což na jednu stranu dává smysl, u tohohle naoko laboratorního pozorování, na stranu druhou to působí méně jako ten typ literatury, který chcete prožívat, a více jako ten typ, který rádi zkoumáte a analyzujete. Což taky není k zahození.

Pajina68
14.07.2016

Pěkné čtení, ale člověk musí na styl pana Párala být prostě zvyklý.

Rup
31.10.2014

Ale milánkové. Žádná zakletá princezna na vás nečeká (zakleté princezny mají v popisu práce být zakleté a nikdo a nic je neprobudí) a princové na bílém koni vymírají věkem (vašim). I permanentní hrdinství se stává stereotypem a hrdinové mají kliku, jestliže zemřou dříve, než si nazují bačkory. To už v knihách nebývá. Ale je krásné si snít. Sny však odcházejí s mládím, aby je vystřídalo bilancování následováno balancováním nad propastí zániku, až vás tam dav, tlačící se za vámi smete, jako jste to předtím udělali vy. Již početím umíráme. Dávejte si v neděli kuře a v sobotu sex a sněte své sny. Třeba se zrovna vám podaří génius, který nás zase popostrčí o kousek dál a část zlořečeného stereotypu zničí, či spíše vytvoří jiný. K ničemu jinému tu nejsme a ještě dlouho nebudeme - jestli vůbec... To není konzum, ale pud sebezáchovy a pud zachování rodu. Ale popis je to dobrý, i když je škoda, že to autor psal v době experimentování s textem i se čtenáři. Přesto doporučuju.

Eviik
19.08.2014

Dobrá četba, ale ten popis stereotypu mě celkem vyděsil.

Žbětule
22.07.2014

Uch, až mi z toho jde mráz po zádech!

alexpo
25.03.2014

Tak já z ní depresi měla. Hned jsem si šla přečíst některé pasáže z knihy Vejce a já a bylo mi zas fajn.

Terisha
14.04.2013

Naprosto dokonalý popis stereotypu. Přesně takto bych nechtěla žít. Kniha dobrá, jen jsem z ní málem měla depresi :-)

Skawin
12.02.2013

Soukromá vichřice je román o životě, který bych nechtěla nikdy prožít - to ovšem neznamená, že každého z nás nějakým způsobem nepotká... stereotyp, ošklivost stereotypu, vichřice v stereotypu, ošklivost vichřice a touha po tom "STARÉM ZNÁMÉM STEREOTYPU". Autor to vystihl dokonale, není co dodat. Snad jen - bojujme proti zavedeným pořádkům a naplňme život smyslem.

kajanovakova
15.02.2012

Tato kniha je zkrátka krásnou ukázkou lidského koloběhu života. Každý se dostaneme do fáze, kdy náš život začne být stereotypním. V takovém období se stává, že nás náš stereotypní až nudný život přivede na „šikmou cestu“, ale nakonec si většina lidí uvědomí, že ten svůj život, který se snažili opustit, mají vlastně rádi a za nic by ho nevyměnili. :-)
Tohle dílko patří mezi ty, ke kterým se ráda vrátím. :-)

lady
06.12.2011

Román je to sám o sobě skvělý.

jprst
19.11.2011

Hrdinové této Páralovy knihy mi připadají nějací známí, že bych se s nimi už setkal? A jestliže to nebyli oni, tak to byli další jim podobní a některého z nich jsem možná viděl i v zrcadle.

WEIL
16.08.2011

Už tehdy napadal Páral konzum, a dneska?

Miss Ribbon
20.02.2011

Kritický obraz života konzumní společnosti. Po zážitku z této knihy už nikdy nebudete chtít upadnout do stereotypu.

Štítky

zfilmováno Ústí nad Labem

Autor a jeho další knihy

Vladimír Páral

Vladimír Páral
česká, 1932

všechny knihy autora

Kniha Soukromá vichřice je:

v Přečtených273x
v Čtenářské výzvě11x
v Doporučených7x
v Knihotéce45x
v Chystám se číst22x
v Chci si koupit1x