Soukromá vichřice

Soukromá vichřice
https://www.databazeknih.cz/img/books/73_/73540/bmid_soukroma-vichrice-nsz-73540.jpg 4 231 231

Život zaměstnanců ústecké chemičky se odvíjí v zaběhnutých stereotypech. Áda Vinš dostává po desetiletém manželství od své Joži každou neděli kuře a každou sobotu sex. Neděli doplní kanasta s manželi Nejtrovými. Ádův podřízený, třicetiletý provozář Standa, dře denně po práci na přestavbě domku. Každou sobotu se na svobodárně pomiluje se svojí Bohunkou a v neděli je na stavbě. Jako vejce vejci se podobají i dny pracovní. Mění se jen roční období. Jednu jarní sobotu je všechno jinak... Vydání 2.... celý text

Přidat komentář

lenyleny
27.12.2022 2 z 5

Nemohu napsat nic jiného než typické pro spisovatele. To byla poslední kniha, kterou jsem od tohoto spisovatele ještě nečetla. Ale bohužel jsem ji četla až nyní a ne v mládí, jako ty ostatní. Tehdy se mi líbily. Nyní v pokročilém věku a ohledem na dobu tomu již tak moc není. A tak říkám jen "typické".

Kontryhelka
23.03.2022 1 z 5

Kniha, která mně nikdy neoslovila. Nikdy jsem tento druh literatury nemusela, zřejmě jsem pana Párala nikdy dobře nepochopila.


Medunkavera
21.08.2021 4 z 5

Vladimír Páral. Také jsme měli s manželem páralovské období. A bylo to hezké. Autor nám dal možnost nahlédnout do soukromí jiných manželství: jak to tam chodí, jak se manželé k sobě chovají, jaké mají zvyky.. Po přečtení jsme měli úplně husí kůži z takového stereotypu, který autor popsal a jen jsme se na sebe mlčky dívali a kroutili hlavou: ne, tak tohle u nás teda nehrozí.
I když si vezmete.. ráno: do jeslí, do školky, do družiny, pak do práce, odpoledne z práce, do jeslí, do školky, do družiny, nákupy, jídlo, úkoly, vůbec starost o děti, o domácnost, starost jeden o druhého, o účty...To je také takový stereotyp. Ale hezký.
Můžete namítnout: Ano, když jsou děti malé, je to hezké. Člověk se nenudí. Ale když už jsou děti dospělé, každý už má svého partnera, nebo partnerku, odejdou z domova..
No.. to už je jiná. Jeden z partnerů se začne nudit, uvědomí si, že si vlastně nic neužil a frnkne.

Cortegos
04.03.2021 4 z 5

Moje první zkušenost s Vladimírem Páralem nebyla vůbec špatná. Soukromá vichřice je svým způsobem děsivá kniha. Doufám, že takhle manželství ve skutečnosti nefunguje. Četla se dobře, od čtenáře je ale vyžadována pozornost a musí si ledasco domýšlet; není mu vše přineseno jasně na talíři.

Cink262
18.04.2020 4 z 5

Nejdříve jsem se děje knihy nějak nemohl chytit. Vadilo mi velké množství postav, ve kterých jsem měl zmatek a nemohl jsem si zvyknout na splývání a téměř vymizení objektivního vypravěče, co mě v jiných knihách otcovsky vodí za ručičku. Nakonec jsem se ale chytl a už bylo na čase. Po několikátém popisu stereotypního života protagonistů kniha začala nabírat na obrátkách. Pak už jsem se nepustil. Ohromil mě popis rutiny jednotlivých postav - života, kde se i intimní chvíle stávají přesně načasovaným strojem, života, ve kterém od vás nikdo neočekává nic jiného, než úplně to stejné, co minulý týden. Konzervativní snaha udržet si v životě vše tak, jak je, naše postavy ale omrzela a nastal čas na rošádu. Poeticky vyjádřené touhy namátkou rozhozené v textu najednou obsadily mnohem více prostoru a stereotyp byl usměrněn do pár slov z pracovního dne, které se svým stálým opakováním pro čtenáře už staly pojmy odkazující k nevýslovné nudě všednodennosti, a Páral se nebál ani pěkných metafor znázorňujících náhlou životní naplněnost postav (to jsem byl tehdy konečně rád, že mě objektivní vypravěč nevede za ručičku!). Rošáda se ale prokázala jako bezvýznamná, protože ze brzy ukázalo, že stereotyp má pro postavy připravený šach-mat ať už jsou v jakékoli pozici. "Laboratorní zpráva ze života hmyzu", jak Páral příznačně svou knihu pokřtil, po krátké soukromé vichřici revolty nakonec vypovídá o tom, že hmyz vichřici přežil a dříve mláďata, nyní dospělci se mohou zase věnovat svým opakujícím se zvířecím potřebám a zvykům.

Yabac
31.12.2019 1 z 5

Všechno, co chtěl autor příběhem říct, jsem přesně pocítila. Děj skoro žádný, opakující se situace, stereotyp, nuda.... To přesně chtěl autor ve čtenáři vyvolat. To se povedlo. Ale nikdy bych si tu knihu znovu nepřečetla. Dávám hvězdu za to, že ve mně vyvolal, co být vyvoláno mělo. Ale bylo to utrpení. Kdybych nemusela, nedočetla bych.

maryska09
22.12.2019 5 z 5

Mistr Páral nezklame, Soukromá vichřice je skvělá knížka o stereotypu, záměrně přehnaná a výborně napsaná.

TheMelorry
08.12.2019 3 z 5

Příběh o stereotypu, rutině a jednotvárnosti života, kterou člověk nenávidí, ale nemůže se z ní vymotat. Zajímavý pohled do vztahů několika párů. Napsaný lehce netradičním stylem, kdy se všichni potkávají a znají se a přitom si každý žije po svém a o okolí se příliš nestará. Zajímá se jen o svůj obvyklý stereotyp.

Kaplická469
09.07.2019 3 z 5

Pro mě trochu nezvyklý styl psaní, který mi ruší vnímání děje, ale jinak celkem dobré.

Dimas
24.06.2019 4 z 5

ale co se to s náma stalo...

6948
01.06.2019 3 z 5

Kdysi davno jsem videla film natoceny podle teto knihy a nyni jsem si precetla i knihu. Autor dava pocitit ctenari stalym opakovanim toho sameho jednotvarnost lidskeho zivota, touhu po zmene a navrat k tomu, ceho se chtel drive zbavit. Ctes a pocitujes jak stale opakovani skodi lidskemu souziti,ale ani vitana zmena neni resenim, protoze clovek hleda starou jistotu a kazdy novy zazitek zevsedni. Autorovi se podarilo ukazat nam ctenari v prave podobe to, co velka vetsina z nas denne proziva.

Michalka98
21.04.2019 2 z 5

Nejspíš chápu, co se autor touto knihou snažil říct, ale styl psaní mi nevyhovoval. Děj téměř žádný, neustále opakující se situace mě opravdu rušily a dlouhá souvětí způsobovala, že jsem se v příběhu ztrácela.

Pavlína79
25.03.2019 4 z 5

nezvyklý, ale zajímavý styl psaní, obyčejné téma, ale doufejme, že život byl a je o něčem víc :-)

kara
02.03.2019 4 z 5

Ačkoliv Páralův styl psaní ani mně úplně nesedí, kniha mi přišla zajímavá. Perfektně vykresluje atmosféru doby, ve které tehdy lidé žili, určitou bezútěšnost, nudu, ale myslím, že i dnes lidé zažívají něco podobného. Aspoň část z nich. Ráno do práce, k večeru z práce, potom obvyklá rutina, stereotyp... Každý to má v jiné podobě, ale málokdo se tomu vyhne.

jadran
19.02.2019 3 z 5

Asi nejlepší Páralův román, který se mi dostal do ruky a paradoxně přečtený až po dalších dílech, která se mi dostala do ruky v době raného mládí, tedy Mladého muže a Bílé velryby a později Generálního zázraku. I přes nepochopení Páralovy údajné kvality jsme zpětně pochopil, v čem byl ten snad jeho první významný román minimálně zajímavý a objevný. Ukázka konzumnosti a la socialismus byla groteskní, ale v zásadě pravdivá. Na druhou stranu Páralům styl psaní mně nikdy neseděl (mám rád svůj rodný jazyk a jsme odchován knihami P. Eisnera) a tak beru tenhle román především jako předlohu skvělého stejnojmenného filmu a to i přesto, že ani Somr, ani Landovský nepatří k mým oblíbeným hercům, překvapila mně velice příjemně pouze Dana Kolářová. Inu, úplně zbytečné dílo to není, ale stačí opravdu jenom toto jedno. Nakonec Selinger napsal (a proslavilo ho taky pouze jedno jediné jeho dílo), problém je, že jednou knihou se člověk neuživí...byť by byla sebelepší.

Alinka2
02.12.2018 4 z 5

Chápu autorův záměr. Líbí se mi nápad, popsat to způsobem, jakým to popsal. Promyslel to do detailů. Až na to, že není dostatečně přesvědčivý.
Co je špatného na usedlosti, zvycích a mravech, dodržování řádů, od zákonů až po denní rozvrh? Čím argumentuje? Je to občas nudné, jak nám to zachytil autor, ale dává to pocit sounáležitosti do společnosti.
Po stránce jazykové a formální je to nicméně kvalitní četba a přináší do čes. lit. svou surrealistickou aurou něco světového a nového, což je ironie, vzhledem k obsahu díla.

SSTknihy
29.10.2018 4 z 5

Druhá kniha tzv. Černé pentalogie s podtitulem Laboratorní zpráva ze života hmyzu. Tím hmyzem tu není nikdo jiný než normální člověk, uchycený v pařátech stereotypu, konzumu, průměrnosti, každodenní nudy, v zajetí předsudků a nesmyslných přání a erotických představ. Všechno má svůj zaběhnutý neměnný řád, dny se podobají jako vejce vejci, mění se jen roční období. Chvilku to sice vypadá přeci jen na změnu, ale síla zvyku a navyklé stereotypy nakonec stejně zvítězí.
Přiznávám, že především díky vynikajícímu Josefu Somrovi a Pavlu Landovskému mám o kousek raději filmové zpracování z roku 1967.

intelektuálka
17.08.2018 4 z 5

Období, kdy Páralova tvorba byla na vrcholu...

Trochu cynické pojednání o stereotypu života...

Myslím, že se k této knize dá znovu vrátit a filmová verze se opravdu vydařila.

1amu
05.07.2018 4 z 5

Je fascinující, že od I.vydání knihy uplynulo více než 50 let ! Málokdy se přihodí, že filmová verze je lepší než kniha. Domnívám se, že zde se to zdařilo díky výtečnému hereckému obsazení. U mě je to zejména Pavel Landovský jako Standa Kocián ! Ona část filmu, kdy připravuje svému šéfovi a chlapovi, který mu přebral dočasně holku, krutou pomstu je geniální !
Ano je pravdou, že se čtenář musí chvilku srovnávat se způsobem psaní, ale takových knih přece máme !
A nedivme se, že tolik knih V.Párala bylo zfilmováno . Nedalo to tak mnoho práce. Zkrátka mladý inženýr ze severu Čech přitahoval široké davy čtenářů. Mám dojem, že postupem času to již nebylo ono .

Mahuleno
18.05.2018 3 z 5

Autor ve snaze a s úmyslem vystihnout konvenční způsob života některých lidí a monotonnost jejich dní použil styl, který tuto jednotvárnost zdůrazňuje právě rychlým a jakoby překotným popisem "děje". Úsečné vyjadřování, přesto v dlouhých větách - co věta, to odstavec. Zpočátku se tato kadence dokonce jakoby zrychluje, tím ovšem nutí čtenáře (v tomto případě mne) k rychlejšímu a snad i nepozornému čtení. Navíc je stejný časový úsek vyprávěn z pohledu několika osob, přičemž se v některých okamžicích prolíná. Tím se stalo, že jsem se trochu ztrácel v osobách, přestože jich v knize není mnoho. Páralův styl mi, bohužel, nesedl, i když nepochybně autorův záměr byl tímto způsobem naplněn. Tři hvězdičky příběhu zachránila druhá polovina (nebo snad třetí třetina) knihy, kdy dochází v monotónním průběhu k nějakému oživení - například ke změně partnera, případně celé party, manželskému úletu nebo dramatickým plánům jedné z postav. Ale vzápětí přichází poznání, že tato změna nikam nevede a vše se vrací v podstatě do starých zajetých kolejí. V jednom komentáři tady zaznělo, že "autor se s tím nepáral" ... skoro se nabízí úprava "Páral se s tím nepáral", ale asi by to nebyla docela pravda. Naopak svým stylem vystihl tu ubíjející jednotvárnost a ten styl musel vymyslet. Nicméně, mně se kniha nečetla dobře a proto jenom tři hvězdičky. Autor promine, za sebe víc nemohu...

Štítky knihy

zfilmováno Ústí nad Labem

Autorovy další knížky

Vladimír Páral
česká, 1932
1990  80%Milenci a vrazi
1978  79%Mladý muž & bílá velryba
1988  80%Země žen
1967  73%Soukromá vichřice
1982  73%Romeo & Julie 2300