Sophiina volba
William Styron
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181489/bmid_sophiina-volba-4tB-181489.jpg
4
3238
3238
Rozsáhlý psychologický román zpracovává originálním způsobem etický aspekt 2. světové války a nacistických vyhlazovacích táborů z pohledu Američana. Autor vypráví tragický příběh z podzimu 1947, kdy se v newyorském penziónu setkává začínající spisovatel s polskou emigrantkou, která přežila koncentrační tábor, a s charismatickým židovským vědcem. Osobní tragédie hrdinky je podbarvena zážitky, jimiž prošla a které jí znemožňují návrat k normálnímu životu. Věcné pasáže z Osvětimi se dostávají do souvislosti s americkým rasismem a vědomím, že konec války neukončil utrpení a traumata přeživších obětí. Kniha je sugestivní výpovědí o zlu a destruktivních silách v lidské psychice, o problému viny a kolektivní odpovědnosti za to, čeho se může člověk dopustit na druhém člověku.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1984 , OdeonOriginální název:
Sophie's Choice, 1979
více info...
Přidat komentář
Než jsem začal číst tuto knihu, tak bych nikdy nevěřil, že ji zhodnotím jako zklamání. Dílo, jehož název je terminus technicus pro nejtěžší rozhodování, a které zná prakticky každý, aniž by ho kdy četl.
Silný příběh nešťastné Sophie je prokládán zcela banální stýskáním panice a málo pochopitelným účinkováním "božského" Nathana, jehož skvělost a výjimečnost nelze ovšem během pětiset stran prakticky objevit. To celé je umocněno vcelku nudným opakováním stejných schémat historek se Stingovými sexuálně zvláštními partnerkami a Nathanovými výbuchy žárlivosti, přičemž obému se dostává nezaslouženému prostoru.
Jako celek mi to tedy k sobě úplně nepasuje a těžké Sophiiny volby (což by byl výstižnější název knihy) tak nakonec zapadají pod množstvím stránek s grafomanskými popisy něčeho, co prakticky okamžitě zapomenete.
Sophiina volba pro mne navždy bude tím nejtěžším rozhodováním, které musí matka či obecně člověk podstoupit, ale v této knize jsem její sílu bohužel neprožil.
Četla jsem to už dávno. Kniha přesvědčivě mapuje dopad (zdaleka nejen) válečných hrůz na život křehké oběti. Tím bolestivější, že ani Sophiina současnost není o mnoho útěšnější a pasáž z metra, nebo chování jejího milence k ní jsou občas skoro na stejné úrovni nechutnosti, jako chování nacistů. Zároveň je jedinou postavou z ústřední trojice, s níž lze sympatizovat, díky prožitým traumatům. Nathan potom je nemocný a též politováníhodný člověk. Ale Stingo mě jednoznačně štval. Jeho hlavní tažení napříč románem je poháněné snahou konečně přijít o panictví (přičemž nadává na všechny holky, který mu to neumožnily) a psát román. Vlastně na mě působil jako takovej spisovatelskej parazit, dvojnásobně těžící z hrdinčiny bolesti, aby ji mohl svést a aby o ní mohl časem vyprávět. Omlouvá ho snad jedině mladý věk. Smutná a bezútěšná kniha, která mi (opět) dokazuje, že ženy jsou vždycky největšími oběťmi mužských tužeb.
Román pro muže. Pokud tuto škatulku ještě nikdo nevytvořil, toto dílo je nesporným adeptem. Nebo možná román "Já já já... muž". Román ideální pro dramatizaci, což by mu muselo dle mého jenom prospět. Celkem bez lítosti bych totiž oželela pár set stránek a žádná z rovin Styronova románu by dle mého nijak zvlášť neutrpěla. Ani ta spousta psychoanalytiků a jungovských, freudovských a filozofických úvah mě příliš neutěšila, což je na pováženou. Ano, Sophie je ústřední postavou, je však současně pouze jednou z řady postav Styronova románu, často dost upozaděná, jakkoli právě její příběh je ten nejzajímavější. Neméně hlouběji, či snad ještě více se autor zabývá postavou vypravěče/začínajícího spisovatele Stinga, která mi imponuje snad ze všech nejméně, tedy svou postavou vlastní, svým mladším spisovatelovým já.
Román je esencí tragédie životní, duševní, fyzické, historické... a zasahuje do životů všech hlavních protagonistů - Sophie, Stinga i Nathana. Styron staví do protikladu nacistické koncentráky, polské kolaboranty a "svobodomyslné" Američany, i ty pak dále štěpí na otrokářský, rurální Jih a pyšně nevědomý, průmyslový, rozvinutý Sever. Styronův záměr je nepochybně hluboký a je zřejmé, že tématu se věnuje do nejnemožnějších podrobností. To člověk pochopí až ve chvíli, kdy zjistí, koho postava zfrustrovaného Stinga, hlavního vypravěče vlastně představuje. Ona závažná, osudová Sophiina volba - nutnost učinit závažné rozhodnutí a zvolit ze dvou neslučitelných možností - v románu vykrystalizuje až v samotném závěru, čímž tento temný příběh nesmazatelné viny a hluboké nespravedlnosti kulminuje. Spisovatel si však toto vyvrcholení nakonec nechá lehce proklouznout mezi prsty a opět se věnuje svému tehdejšímu ublíženému já a jeho pocitům reagujícím na ono odhalení. Román s obrovským potenciálem, kolem mého srdce však prošel s velkým obloukem.
Sophiina volba byla další dílo z mých knižních dluhů, věděla jsem, že bych příběh měla znát, ale pořád jsem čtení odkládala, protože jsem tušila, že to čtení nebude lehké. Docela mě teda překvapilo, že velká část knihy byla věnována Stingovu vyprávění a jeho erotickým představám, které vlastně knize vysloužily zákaz v několika zemích. On to ale všechno popisoval s takovou zbožnou úctou a nekritickým obdivem k ženskému tělu, že to vůbec nepůsobilo vulgárně.
No a potom samozřejmě příběh Sophie s její volbou, kterou by nechtěla zažít žádná matka, vzbuzuje to ve mě neskutečnou úzkost a hrůzu. Pocity jsou nepopsatelné a příběh určitě nezapomenutelný.
Poprvé jsem ji začala číst asi v 15 letech a nedočetla. Podruhé kolem 20let a zase nic. Takže jsem to uzavřela, že 3. pokus bude poslední. Takovou věhlasnou knihu přece musím přečíst. No, kdybych si nepomohla audioknihou v podání M. Stránského, nevimnevim.
Každopádně - čekala jsem víc. U nás se slovní obrat, že je něco Sophiina volba občas použil, tak jsem měla potřebu porozumět. Jenže Sophiina volba se odbyla vlastně na jedné stránce a zbytek byl hromada úvah.
Neřekla bych (narozdíl od jiných čtenářů), že je tam nutně jedno hlavní téma - koncentrák (a rozhodně je škoda Sophiinu volbu přiřadit k současnému boomu románů z koncentráků) Neřekla bych ani, že všechny ty úvahy jsou hromada balastu.
Pode mě to funguje jako celek, jako výpověď tehdejší doby, ale je toho opravdu hodně, není to lehké čtení a taky, knížka je z roku 1979. Já jsem v tu dobu ještě nebyla na světě, ale vím, že knížky a filmy měly více vrstev, než je dnes běžné.
Zkrátka, nebylo to takové to: hup na krávu a je tele :-)
3,5 *
Přiznám se, že si nějak nevím rady s hodnocením této knihy.
Příběh je velmi silný a většina čtenářů ho zná (předpokládám) z obecného povědomí.
U mě to mělo takový účinek, že jsem pořád čekala, kdy se tedy objeví ten velký okamžik Sophiiny volby - a on "nečekaně" přijde až v závěru knihy a to ještě skoro jen tak mimochodem - žádné srdceryvné vyprávění, jen holá fakta.
Sophiin příběh od jejího dětství, přes zážitky z Osvětimi až po soužití s Nathanem v Americe bylo zajímavé. Nicméně mi úplně nevyhovoval styl psaní. Vím, že se takto knihy dříve psaly a odpovídá to tedy době, ale rozhodně to není žádná odpočinková četba. Naopak je potřeba se dost soustředit, aby se čtenář neztratil ve spleti myšlenek vypravěče Stinga (které mi často přišly až moc rozvláčné a s příběhem nesouvisející). Příběh přeskakuje z hlavní dějové linky v roce 1947 v Brooklynu, do roku 1943 v Osvětimi, případně do dřívějších let v Krakově a ve Varšavě, do let 1946-47 v rámci vysvětlení vztahu Sophie a Nathana, až do roku 1967, kde se z ničeho nic v jedné chvíli ocitneme, abychom se následně vrátili zpět.
Za mě tedy velká spokojenost s příběhem a velká rozpolcenost s formou, jakým je podán. Časové skoky mi nedělaly takové potíže, jelikož se daly dobře sledovat, ale neustálé odbočky a úvahy s nemálem cizích / málo používaných slov mi daly opravdu zabrat. Knihu jsem z toho důvodu četla déle než jsem zvyklá a ke konci už jsem si proto jen přála, ať už to nějak skončí.
Na rozdíl od ostatních komentářů mě kniha zklamala. Očekávala jsem víc, podle vyprávění o obsahu knihy. Spíš si myslím, že šlo tehdy o vyprávění obsahu filmu. Kniha mě nezaujala, zbytečné sáhodlouhé vyprávění o ničem mě fakt neoslovilo. Knihu jsem prolistovala letem světem a dál se k ní už nehodlám vracet.
I když těžká, hrozivá a smutná, přesto dokonale krásná kniha. Tolik vrstev. Postupné odhalování a zpřesňování. Tušíte, že bude zle, ale nakonec je to ještě horší. Kniha ostrá jak průstřel hlavy.
Za mě byla kniha velké zklamání. Hodně autorových myšlenek, ale samotného děje moc nebylo. Kniha velmi náročná pro čtení a zbytečně prodlužovaná.
bože....sama mám dvě děti a nedovedu si představit tu hrůzu volby....prostě ne....bylo mi Sophie tak strašně líto :( i jejich dětí :( když si vezmu co zažívala v koncentráku a ani pak neměla klid...velmi smutné....
Tak toto bolo čítanie nadlho. Strašné rozhodnutie Sophie a napriek tomu, že koncentrát prežila, ťažký život po vojne. Smutný príbeh...
Tohle není první liga literatury. Tohle je mistrovství světa literatury.
Nevěříte? Ověřte si to.
Samotný Sophiin příběh by byla sotva třetina knížky. Což mě trochu zklamalo. Některé pasáže mi přišly zbytečně prodlužované, jen aby se oddálil její příběh. Smutný příběh. A právě posledních 150 stran přečteno jedním dechem. Kvůli těm posledním 150 stranám vyšší hodnocení.
Já bych se k tomu možná radši ani nevyjadřovala. Abych nešla proti proudu. Ono mluví za vše možná už jen to, jak dlouho mi to trvalo přečíst.
Takže ve zkratce a upřímně - hrozně mě to nebavilo. Ztrácela jsem se. Občas jsem vůbec nechápala souvislosti. Neměla jsem žádný vztah k postavám. Občas jsem jen bezmyšlenkovitě předjížděla očima po řádcích.
Ale! Neříkám že to bylo špatně napsané, nebo málo hluboké, to vůbec ne. Jenom to místy bylo napsané asi až moc dobře. A dlouze. No a pointu samozřejmě všichni známe a já na ni čekala celou knížku - no a ona se objeví 50 stránek před koncem? To jsem byla docela zmatená se přiznám. A ještě jedno přiznání na konec - moc toho ve mně nezanechalo.
(SPOILER) Balvan nad balvan rozhodnutí. Epitaf citu. Na srdci stíny. Cáry, máry bytí. Vykoupení z vězení člověčí tragédie. Jiným "životem," v domněle růžovém pokoji?
Na tuto knihu jsem se těšila a i když jsem věděla že bude šložitá a příběh bude jistě hluboký. Kniha pro mě však byla oříšek. Místy jsem se do ní neuměla ponořit, mnohé pasáže byli nudné a nezáživné a dějová linka (Sophie za války) byla odbyta. Sice jsem se dozvěděla něco o komandu Hoosovi ale kolem samé omáčky totiž samotné waw (volba o které jsem si myslela že bude zabírat větší část knihy) jsem shledala na jedné straně která byla napsaná suše a bez emocí. Sophiina volba byl i přes to velice silný příběh. Plný emocí a zvratů.
Tak to mám konečně za sebou. Měla to být výzva v podobě hluboké knihy s tématem holokaustu a nějakým tím dramatickým vrcholem v podobě Sophiiny volby. Knihy s touto tématikou čtu pravidelně a s ůctou. Ovšem tady se docela brzy ukázalo, že to není výzva, ale opravdu hodně špatná volba.
Viděl bych to asi tak, že autor vzal jeden silný příběh, celkem logicky vydedukoval, že by z toho mohla být celosvětová klasika a rozhodl se (placen nejspíše od písmenka) dát plný průchod akutnímu slovnímu průjmu. Co na tom, že ten hlavní příběh nakonec zabere z knihy sotva čtvrtinu (a to nevím, jestli nenadsazuju). A že tam nacpal vážně všechno. Neustálou nadrženost, kde poprvé zanořit, kde si to teda udělat, americký jih, otrokářství a další a další a další balast, ve kterém se původní téma spolehlivě utopí. Čtenář přece snese všechno a vzhledem k tématu a rozsahu knihy to jistě pochválí, aby nebyl za kulturního barbara.
Takže jsem se prokousával k "tomu závěru", ten nepřicházel a místo toho jsem četl pořád dokola o tom, že si Stingo prostě nezapíchá a že je Nathan magor. Tady autor ukázal, že něco málo gradace dokáže a s nějakou ještě větší hrůzou přišel vždycky, kdy jsem si myslel, že už to horší být nemůže. Takže proč si třeba nezameditovat nad otázkou, proč duševně nemocný feťák nedokázal hlavní hrdince nachcat do huby. Nebo jak přesně si pak s hlavní hrdinkou zapíchal a co z toho pak vzešlo. To budou asi věci, které mají amíkům udělat Osvětim stravitelnější. Nebo vlastně nevím.
Jo a ta hlavní vymodlená zápletka se odehraje suše a prakticky bez emocí v několika málo odstavcích a hned to zase sklouzne na další balast. Já jsem fakt naivně čekal nějaké vnitřní Sophiino drama. Těžká naivita.
Nevím, byl jsem jediný, na koho z té hromady sajrajtu dýchala věta "já jsem nejlepší spisovatel na světě"?
Za hlavní téma přidávám hvězdičku...
Knihu jsem nejprve četla, ale pak jsem se v jednom místě sekla a nebýt audioknihy, tak ji asi nedočtu.
Kniha není vůbec jednoduchá, je někdy těžké se zorientovat v časových rovinách. Má záběr na strašně moc témat, což velmi oceňuji. Člověk získá velký rozhled o tehdejší době.
Ne zrovna jednoduché čtení, trochu jsem se s knihou prala, ale nelituji. Dlouho jsem ji odkládala. Ač jsem čekala trochu něco jiného (ze školy si pamatuju akorát tu její volbu, čekala jsem spíš příběh přímo z koncentračního tábora), zklamaná jsem nebyla.
Čtenářská výzva 2021: Kniha, která je vyprávěna retrospektivně.
Štítky knihy
koncentrační tábory Židé druhá světová válka (1939–1945) Osvětim (koncentrační tábor) nacismus Polsko zfilmováno 20. století americká literatura duševní poruchy, duševní nemoci
Autorovy další knížky
| 2005 |  Sophiina volba |
| 1993 | Viditelná temnota: Memoáry šílenství |
| 1974 | Ulehni v temnotách |
| 1972 | Doznání Nata Turnera |
| 1965 |  Dlouhý pochod |
Nadčasové dílo líčící příběh jedné nešťastné ženy, která přežila Osvětim. V knize je vyobrazen nejen život v Evropě za 2. světové války, ale skvěle je zde popsána problematika rasismu v USA ve 40. letech. Hlavní postavy jsou úžasně psychologicky vykreslené.