Smrť sa volá Engelchen
Ladislav Mňačko
Smrť sa vola Engelchen Je to román s autobiografickými črtami, lebo sám autor bol členom partizánskej skupiny, ktorá mala útočisko v osade Ploština a 5. 5. 1945 bol zranený rovnako ako rozprávač Voloďa. Ďalšími autobiografickými postavami sú – nemecký generál: Engelchen, Skorzeny Vystupuje tu dosť široká škála postáv: Marta – židovka Kubiš obaja pracovali aj pre Nemcov aj pre partizánov. Nikolaj – veliteľ partizánskeho oddielu. Baťa a Machu – najskôr sa prihlásili k partizánom, a hoci sa im nezdali, prijali ich medzi seba, ale o pár dní utiekli a zradili. Martin a Willi – boli Nemci, ktorý sa dostal partizánom do rúk ale partizáni ich nezabili a oni im pomohli. Strieda sa tu prítomnosť a minulosť.... celý text
Válečné Literatura slovenská
Vydáno: 1960 , VPL - Vydavateľstvo politickej literatúryOriginální název:
Smrť sa volá Engelchen , 1959
více info...
Přidat komentář
Pěkný pohled na partyzány, navíc se to celé dělo jen několik kilometrů od mého domova.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno Slovensko, Slovenská republika rok 1945 autobiografické prvky partyzáni Ploština podle skutečných událostí
Autorovy další knížky
1968 | Agresori |
1968 | Ako chutí moc |
1997 | Někdo mě chce zabít |
1994 | Gigant aneb Tajemství ostrova věčné lásky |
1966 | Jizvy zůstaly |
Výjimečně připojím i komentář. Mňačko napsal knihu čtrnáct let po válce, v době, kdy byl ještě přesvědčeným komunistou. Její vyznění je tak režimu poplatné - podporuje nenávist k Němcům, obhajuje pomstu a jeho hrdina se těší na nové (lepší) uspořádání společnosti po válce, v čemž ho podporují mimořádně stateční sovětští partyzáni, kterým další osud naší země není lhostejný... Díky této knize lze však lépe pochopit poválečný vývoj. Například když Mňačko uvádí, v čem první republika selhala, lze proti tomu bohužel sotva co namítat. Nejlepší je kniha samozřejmě kniha v pasážích, kde se Mňačko soustřeďuje pouze na své hrdiny. Závěr je strhující.