Smršť
Jozef Karika
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/460467/bmid_smrst-muB-460467.jpg
3
767
767
Noční jízda autem, okolo jen tma a liduprázdná pustina. A za tebou se žene vražedný, děsivý přízrak stařeny v pohřebních šatech, který je blíž, kdykoli zastavíš. Stačí chvíle, a máš ji zase v patách. Fenomén halného větru je v Polsku dobře známý a zdokumentovaný. Když fouká, stoupá počet násilností, nehod, vražd i sebevražd. Jak ale tento vítr souvisí s nebezpečným silničním úsekem na úpatí Západních Tater? A má něco společného s přízrakem stařeny v černém svrchníku, sukni a se šátkem na hlavě, který se tam zjevuje? Hrdinové nového mysteriózního thrilleru zažívají tu nejhorší noční můru. V pustém regionu polsko- -slovenského pohraničí je pronásleduje větrný démon, před kterým není úniku... celý text
Přidat komentář
"Zdálo se mi sice, ze události ožily vlastním životem, ze se rozbíhají a ženou se rychleji, než jsem chtěl, ale už jsem to nedokázal zastavit."
Začátek super. Atmosféra je krásně temná - nepřívětivé počasí příběhu příhodně sekunduje a pochmurnost tak ze stránek přímo sálá.
Jde to hned k věci. Strohé dialogy a rychlý sled událostí jdou naproti k výslednému napětí.
Další mysteriózní thriller, kde je tentokrát v centru nebezpečný silniční úsek a záhada s ním spojená.
Vzor mi ale přišel stejný jako v Trhlině. Jedna postava úplný popírač a dvě, které jsou nalomení od začátku, postupně všichni začnou hledat fakta a pak s děsivými nahromaděnými informacemi do toho spadnou všichni a není cesty ven. Ale za mě nic proti ničemu. Tento styl mi sedí. Aspoň do příběhu zaplouvám hezky pozvolna jako postavy. Nejdřív pochybovačné, potom s nadšením a nakonec si ze strachu radši porožínám všude v baráku.
No bála jsem se slušně a do tří čvrtin knihy se ani chvíli se nenudila.
ALE! Pak přišel trošku zdlouhavý konec plný pojmů jako subjektivní univerzum, fantasma, kvantová koncepce.....no celkem mi to snížilo výsledný dojem, ale pořád kniha obstála na 4 hvězdy.
Není to tak komplexní a hluboké jako Na Smrt, ani tak děsivé jako Trhlina. Přesto to má něco do sebe. Karika prostě ví, jak zaseknout udičku.
Ještě ale dodám, ze MILUJU horory, tajemno a celkově pocit strachu. A vystrašit mě a tím uspokojit moji dušičku není vůbec těžké. Takže úplně chápu, že jinému čtenáři může zápletka určitě přijít vycucaná z prstu.
Čtivé jako každý Karika, ale snaha dát větrnici nějaký vědecký podklad byla hodně slabá a spíše celému příběhu uškodila. Namísto několika stran existenciálního bilancování v závěru knihy bych byl radši, kdyby autor ponechal na čtenářově fantazii, aby si konec domyslel. Schéma, kdy se hlavní hrdina pátrá po nějaká záhadě na základě náhodně nalezených záznamů, už tu bylo (gramodesky z blázince).
Když to takhle půjde dál (jen ať!), za chvíli nebude na celém Slovensku jediné místo, kam by se člověk nebál vyrazit, že se tam dostane do smršti paranormálních jevů...
Porovnáme-li Smršť například s Trhlinou či Tmou, tak zcela upřímně říkám, že se těmto hororům absolutně nevyrovnala. Za mě jí chyběla jistá míra uvěřitelnosti. Jako jasný, je to mystery horor, ale i tak to už na mě bylo "too much". Příliš nereálných situací, příliš uspěchané tempo - ačkoli to bylo nadupané akcí a neustále se v příběhu něco dělo, měla jsem pocit, že mi autor nedává dostatek prostoru, abych všechny ty situace a emoce dokázala vstřebat. Kdyby jich nebylo tolik, tak bych zrovna tohle hodnotila jako plus, ale tady mi to prostě nesedlo. A ten konec, to už bylo vážně moc přitažené za vlasy.
Abych ale nebyla jen kritická - četlo se to moc dobře (to je u Kariky už taková klasika), děj vás hned vtáhl a odsýpal (jak už jsem psala, na mě bohužel až moc rychle, klidně bych ocenila, kdyby autor přidal dalších 100 stran navíc), námět byl super a charaktery postav se autorovy povedly skvěle vykreslit - vsadím se, že všechny tři hlavní postavy budete nesnášet stejně jako já :D
Knihu jsem dočetla předevčírem a musím říct, že jsem ji chvíli rozdýchávala.
Jsem ráda, že nebydlím na Slovensku a nemusím jezdit autem za.. řekněme (ať neprozrazuju) nepříznivého počasí :D. Ale je fakt, že mám při řízení nepříjemný pocit i tak.
Mě se kniha moc líbila, ano, v něčem mi připomínala Trhlinu a na konci bylo trochu filozofování. To ale můj názor nemůže změnit.
Za mě jedna z lepších knih tohoto autora. Jediná kniha autora, kterou jsem četla a moc se mi nelíbila byla Tma. :(
Jsem v půlce a odkládám. Vůbec, ale vůbec mě to nezaujalo. Podobný problém jsem měla i se Tmou a nakonec jsem litovala času, který jsem s ní ztratila, takže odkládám. Karika má vskutku dar do svých knih dávat tak nepříjemné postavy, až je to k nevíře.
Ráda se bojím a s knihou od pana autora se nemusím strachovat, že by se mi snad toto přání nesplnilo. V rámci bezpečnosti a zachování duševního zdraví jsem knihu četla pouze za bílého dne a myslím, že jsem dobře udělala, protože i tak mě při čtení mrazilo. Začátek je hodně podobný Trhlině, což mě rozhodně potěšilo, stejně tak charakter hlavního hrdiny. Žádné výrazné sympatie zde u postav nehledejte. Neoblíbila jsem si nikoho, a to ani vypravěče, záchranářku Ninu nebo jejího přítele policistu Gabea. Obdivuji autora, že umí vytvořit tísnivou atmosféru, která s každou další stránkou houstne. Líbí se mi, že se autor ničeho nebojí a ani s postavami se příliš nepáře. Jejich osud je v jistou chvíli zpečetěn, což nejspíš i samy tuší. Očekávání, jak příběh skončí, je veliké, o to větší pak může nastat zklamání. Pokud jste však do jisté míry filozoficky zaměřený člověk, závěr vás může naopak velmi mile překvapit. Rozhodně je nad čím přemýšlet.
Je to tak, v něčem to opravdu Trhlinu připomínalo.
Karikovo spojení temného folklóru (povídaček, báchorek pověstí - říkejte si tomu, jak chcete) s lidskou psychikou mně na tomhle hodně baví!
Škoda jen, že cca na posledních pěti stránkách mě autor málem odrovnal náporem filozofických výlevů...
Proto snižuju o jednu hvězdičku
Smršť v sobě nese pro mě některé společné prvky s Trhlinou, nemůžu si pomoci, ale jsou tam podobnosti. Ale při čtení Smršti jsem se místy fakt bála. V podstatě celou dobu čtení jsem měla hoooodně nepříjemný pocit v zádech, což já velice oceňuji, a proto řadím Smršť na krásné druhé místo za Strach. Kniha má nějakých 192 stran, takže ji slupnete jako malinu a prakticky se od ní nedá odejít. Pan Karika umí skvěle vybudovat tíživou atmosféru, ze které je vám opravdu nepříjemně. A co jsem si všimla u jeho knih, které jsem tedy zatím přečetla, má úžasný dar vymyslet hlavní hrdiny, kteří vám jsou nesympatičtí, v žádném případě mi ani v jedné knize žádný z hrdinů nepřirostl k srdci, což vůbec neberu jako výtku, naopak mě to fascinuje a oceňuji to, protože se s tím málokdy setkám. Jedinou výhradu mám asi k tomu konci, úplně jsem s ním nesouzněla, ale za tu předchozí psycho jízdu, je to drobný detail. V souhrnu jsem spokojená – bála jsem se, kniha má neskutečný spád, tím že je krátká, jde se rovnou na věc, za mě jedno velký dobrý.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky.
Čtvrtá kniha od pana Kariky a opět jsem se bála. Svůj účel tedy splnila.
Jedna hvězda dolů za tu filozofickou linku na konci. Na to není můj mozek trénovaný.
Tohle je moje první kniha od Kariky.. A jsem možná spíše i zklamaná.. Atmosféru ta kniha měla super, od půlky knihy jsem se i chvíli bála. Ale já na to nadpřirozeno prostě nejsem. Já vždy se v tom snažím hledat logiku a to prostě nejde.. Pak jsem se s tím smířila a vzdala to. Kousek příběhu byl podle mně za mě úplná slátanina ale i s tím bych se smířila a hodnotila bych docela dobře ale ten konec? Dalo mi zabrat ho přečíst, půlku konce jsem stejně moc nevnímala. Nebavil mě.
Druhá šance pro Kariku dopadla ještě hůř než první...do třetice už to riskovat nebudu...pro mě jediný plus,že to je krátká kniha a netrápil jsem se dlouho...
Karika nezklamal, ano asi tentokrát nebyl tak strašidelný, jako u "Strachu" ale mě to stačilo. Byla jsem napnuta od začátku do konce, mělo to dynamiku, spád, Karikovo tajemno. Už se těším na další.
Přečteno téměř na jeden zátah. Zpočátku napínavé a tajuplné, dobré. Konec (jako mnohým čtenářům níže) mě trochu zklamal. Taky jsem to nějak moc nepochopila. Ale jinak Karika jak ho známe a jeho postavy také - nenajdete si k nim sympatie. A jejich jednání nedávalo smysl. Že by halný vítr? ;-)
Kniha má velmi příhodný název, byla to opravdu Smršť. Karika mi umí prostě vlézt do hlavy, ovládat, pohltit moji čtenářskou duši. Skvěle napsané, všechny jeho myšlenkové pochody, je to opravdu síla. Dost mi to připomínalo Trhlinu a to bylo super. Při čtení nemůžete zůstat v klidu a musíte knihu přečíst hned....
Jsem ráda, že jsem nejdřív navštívila Liptovskou Maru a okolí a až potom si knihu přečetla.
No.. příběh je vlastně parádní, mám ráda tohle nadpřirozeno, věřila jsem tomu, vcítila se do postav. Ale pak ke konci už to na mě bylo moc, moc filozofování, to není na mě, bohužel tomu vůbec nerozumím a asi ani nechci, nezajímá mě to. Takže konec mě zklamal
Smršť slovenského autora Jozefa Kariky je jeho poslední hororový počin a musím uznat, že je to jízda. Doslova. Ústřední trojice se dostane blízko jedné záhadě, kdy je s přehledným úsekem cesty spojena velmi tragická nehodovost, aniž by to dávalo větší smysl. Vypravěč příběhu se však dostane mnohem blíže rozluštění záhady, než všechny záchranné složky před ním a spolu se dvěma svými přáteli nasednou do auta a rozhodnou se vyzkoušet sílu pověry na vlastní kůži.
Příliš pozdě jim však dojde, že lidové zkazky mohou mít mnohem větší sílu než vyvolání úšklebku při strašení babičkou na vesnici. Že je to může všechny stát mnohem více…
Je to dobré, je to skvělé. Příběh, vyprávěný v první osobě, příjemně odsýpá, ústřední trojice se pohybuje ve svižném tempu (kniha nemá ani 200 stran, takže musí) a dostává se tak k jádru záhady. Sice si sem tam odskočí k vlastním emocionálním trablům, ty však dostanou v druhé části knihy úplně jiný rozměr, než jen jako trapné sdělování pocitů hysterických myslí pod tlakem. Autor rozjíždí roadtrip ve slovenské krajině s nadpřirozenou hrůzou v zádech nejenom ústředních postav v knize, ale i u čtenáře samotného. Pokud se tedy chcete bát, rozjeďte se za větru jednou lesní silnicí a hlavně, nehleďte příliš zpříma…
Karika si mě získal především dílem Na smrt a Černá hra, ale i jeho knihy z ranku nadpřirozeno mám také velmi rád. Zápletka a samotný děj je to co si mi líbilo na knize nejvíc, prostě žeru jak Karika dokáže ty postavy vykreslit (ego, přemýšlení). Vlastně jsem chtěl, aby v tom autě jel pořád dál a dál a furt se něco dělo, ale bohužel přišel konec a ten už byl trochu béčkový a vybájený. I tak je Karika můj oblíbený spisovatel.
Od jednoduché duchařiny po filozofii ala Ladislav Klíma. Bavilo, závěr obzvláště.
Bohužel, námět zajímavý, ale provedení uspěchané, něco jako "rychle něco napiš", už dlouho se mi nestalo, že by mi bylo jedno, jak všechno dopadne, dočítala jsem jen abych to dočetla. Mám jeho knihy ráda, ale tahle (pro mě) se nepovedla.
Štítky knihy
zfilmováno Slovensko, Slovenská republika horory paranormální jevy slovenské horory nadpřirozené jevy
"Smršť" začíná dobře. Tajemstvím a zneklidňující atmosférou tak trochu pokukuje po skvělé Karikově "Trhlině". Jenže v momentě, kdy se pátrání rozjede a knížka by měla začít nabírat na obrátkách dochází k naprostému opaku (s čestnou výjimkou pana Fajnara, a to hned několikrát). Napětí, strach a touha přijít záhadě na kloub? Nic z toho se strašně dlouho nedostavilo. Těžko říct proč. Řemeslně je to dobré... ale postavy jsou nudné a šablonovité (a jak je Karikovým zvykem i celkem nesympatické), děj utahaný a ta "babka" kolem které se to celé točí? No ta "babka" je prostě jen taková "babka" u cesty... dlouhou dobu nic víc. Ať se autor snaží sebe víc. A já se nudil.
Vlastně mne to začalo jakž takž bavit až v poslední čtvrtině, zhruba od přejezdu hranic, kterou tady paradoxně část hodnotících zatracuje. To je dle mého část, kdy nejen onen tajemný fenomén, ale i Karika sám, začne konečně ukazovat svou sílu. Atmosféra houstne, zkoumání povahy reality (i když nijak převratné) z mnoha úhlů pohledu (psychologie, filosofie, kvantovka) mne bavilo a Karika je prostě v popisu těchhle "trhlin" a stržených opon dobrý. A i ten konec by ušel. Nebýt toho naprosto zbytečného několikastránkového závěru, který vlastně úplně změnil vyznění celé knihy. Škoda...
---------
Poznámka pod čarou: Pokud se chcete bát každého zaševelení větru, přečtěte si raději Bradburyho "Vítr". Zabere Vám to mnohem kratší dobu, ale bát se budete mnohem déle. Vlastně asi napořád ;)