Siegfried a Limuzinsko
Jean Giraudoux
https://www.databazeknih.cz/img/books/61_/61500/bmid_siegfried-a-limuzinsko-7V7-61500.jpg
3
4
3
Hrdinou románu, těžícího z nacionálních vášní mezi Německem a Francií po uzavření Versailleského míru v r. 1918, je francouzský spisovatel, raněný na bojišti za světové války, který po ztrátě paměti je vychováván jako Němec a nakonec se stává spisovatelem německým, myslícím francouzsky. Román ve vtipné fabuli sleduje problém nových vztahů mezi Německem a Francií po první světové válce. zdroj: databáze NKC... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1970 , Naše vojskoOriginální název:
Siegfried et le Limousin , 1922
více info...
Přidat komentář
Geniální!!! Jako Giraudoux vždycky. A přesto pořád nově, protože on je mládí Evropy. Pokaždé, když ho čtu, změní mi život a naplní ho bibeloty zázraků.
Román o Francouzi, který se po ztrátě paměti stane Němcem, a zároveň román o tom, jak může člověk milovat jednu zemi, aniž by nenáviděl jinou. Mám ke zbožňování ráda Zeltena, toho bavorského malíře, který vyhlásil diktaturu v den svých narozenin. (Roku 1922, takže je to anticipace.) A miluji ty Němce, kteří „každý den napadají holí strážce pomníku Turennova a házejí po něm bláto"; kteří vytvořili Franzosenhassligu i Antifranzosenhassligu; kteří odmítli platit reparace a kteří se každý den modlí, „ať se těch sto tisíc vagónů, které jsme [Francouzům] odevzdali, promění v jejich vlacích v jezdce černého moru. Amen!". Nechávám na těch místech záložky..., abych nezapomněla, co bylo Německo.
*****
„Zelten měl všechny ty skvostné a křiklavé vady, jimiž jsme u nás zdobili Němce až do roku 1870 a pro něž bude vskutku třeba najít jiný národ, který by se stal jejich nositelem, budou-li Němci umíněně trvat na tom, že budou plešatí, loupeživí a praktičtí: měl plavé kučeravé vlasy, každou minutu svého života zasvětil chimérám, lezl v šatech do bazénů, aby položil ruku na vodotrysk nebo aby spící labuti zastrčil zobák pod ochranné křídlo. On byl Německo.“
„Vašich šest set poslanců jsou jako archandělé násobilky, trůnové spravedlivého občanského řádu, serafíni tuzemské pšenice a révy a ve svých šesti stech volebních obvodech stíhají toho nešťastníka, který by se kokainem nebo kubistickým názorem pokusil prorazit svou masku Francouze.“
„Nikdy žádný soudce nebyl k Německu přísnější než Němec sám. … Pokud jde o Francii, vím, že ve vaší obrovské produkci najdete právě tak jednoho autora, který je ochoten přiznat, že Alpy kolem Vídně jsou krásnější než neplodné úhory kolem Paříže… Ale ani Heine, ani Nietzsche nebyli dost zdvořilí, aby nekárali, když to měli za potřebné, jeho otrockého ducha a jeho těžkopádnost…“
„Čínské uhlí, tichomořský hmyz, brazilské palmy, načechrané vlasy slovutných cambridžských profesorů potřebují v určitých dobách, aby je hladil jeden vánek a jedna ruka, a moře aby brázdil jeden kýl…“, a proto je německá koloniální a kulturní expanze jen výraz německé lásky k tomuto světu.
„Jakmile se bůh romantismu a poesie zmocní šedesáti miliónů lidí, jako v této chvíli v Německu, pak se tělem i duší odevzdají obchodníkům petrolejem.“
„Všechno spalo. Včetně tří set tisíc domovnic, toho svědomí všech domů, ovšem s přerušováním. Včetně Loingy, jejíž propustě byly zavřeny. Včetně Pasteura, Debussyho, Rodina, na velkých hřbitovech se svahem nakloněným k měsíci… Všechno spalo…“
„Ale zlé síly a zlá kouzla, které zde [v Berlíně] nemají k disposici sklepení a řeky, zříceniny a katedrály, uchylují se do moderních skrýší, do telefonu, do akustických trubek, do trolejí, a propůjčují zločinnou moc nástrojům, které ve všech ostatních zemích slouží k tomu, abychom si mohli objednat makarony na milánský způsob nebo povědět příteli z jiné čtvrti, že v naší čtvrti je krásné počasí.“
Tento román se věnuje dvěma zemím, Francii a Německu, jejich charakteru, vzájemným odlišnostem, rozdílné mentalitě. Je zajímavé sledovat vzájemný rozpor až nenávist mezi nimi. Autor hýří různými střípky banálních postřehů, jako “Německo je velká pláň jako stvořená pro vpády”. Nebo: "Pohřební průvod poskytl možnost poznat, kolik ho sleduje Francouzů, protože jen Francouzi zdraví své mrtvé” Nebo “Francouzi mají svou vlastní duši a hádá se o hraniční stěny s dušemi sousedními” nebo “jestliže ve Francii je každá bytost jiná, jsou tam všechny dny a všechny nápoje jeden jako druhý.” Německo postavilo Bavorské zámky za Ludvíka II, aby vymýtili z německé fantazie posedlost Versaillemi, Trianonem. Neuschwanstein měl zničit posedlost Carcassonem... Německo vyčítá Francii vpády Napoleona, emigraci po odvolání ediktu Nantského, vpády do Tyrolska, to že Štrasburk připadl Francii (tam je také jediná nedokončená německá katedrála). “V Německu mají kormidlo v ruce v hlučných chvílích antisemité a ve všech ostatních semité” Co je skutečný Němec, když existuje jen Prus, Bavor, Bádeňan...?
“Nikdy žádný soudce nebyl k Německu přísnější než Němec sám” “Žádný národ se tak nětěší z toho co má, a neomezuje se tolik na toto své vlastnictví jako národ francouzský” “Slovo Francie a slovo Německo už skoro nejsou zeměpisné výrazy, jsou to mravní pojmy...”
Kromě toho autor chrlí různé literárně lahodné charakteristiky postav žen: “Obě byly ctnostné, ale vášnivé, krásné a skromné, pyšné na své malé chyby a pokorné ve svých velkých kvalitách”. Nebo “Motýli líbají květiny, květiny líbají motýly” a “Lišajové líbali růže, barvínky líbaly noční motýly”. Nebo “byla stvoření, pro něž smrt je tím nejmenším trestem a blaženost jen první malou odměnou”. Výroky jako: "Kulturní země jsou k ostatním v tom poměru jako lesní houby k houbám uměle vypěstovaným”
Jde o neuspořádaný, ale košatý text určený pro čtenáře, který se chce rochnit ve slovech, rád se nechá okouzlit fantazií autora a nehledá příběh, jen má prostě potěšení z bohatství vět a hýření nápady a také vědomostmi, všeobecným přehledem o kultuře a historii. Děj se jako moře přelévá se od jednoho výplodu k dalšímu inteligentímu moudru. I když to nedává smysl a špatně se to čte, příběh z toho nevyleze, stejně je to obdivuhodné dílo.
Štítky knihy
Francie francouzská literatura Německo identita francouzsko-německé vztahy svět po 1. světové válce Evropa po 1. světové válce
Autorovy další knížky
| 1969 |  Zuzanka a Tichý oceán |
| 1994 | Ondina |
| 1968 | Trojská válka nebude |
| 1970 |  Siegfried a Limuzinsko |
| 2015 | Bláznivá ze Chaillot |
Nechcem kaziť hodnotenie knihy, no mne tento štýl asi nesedí, v knihe som nenašiel nič čo by upútalo moju pozornosť aspoň na okamih. Proste som nebol schopný nájsť v nej krásu. Na koniec knihy som sa tešil len preto aby som ju mohol odložiť a zobrať inú, bohužiaľ.