Shannarova píseň přání

Teda nečakal som vodopád originality, ale aj tak ma šokoval ten nemilosrdne prostoduchý dejový klystír. Dokonca aj samotné postavy to komentujú s tým že je to stále rovnaké, Zjaví sa druidský vykuk Allanon s historkou o ohrození sveta a pošle ďalšiu generáciu Ohmsfordovcov na výpravu za artefaktom ktorý je treba nájsť. V tomto bode už to ťahá k sebeparódii, ale autor si tento drevorubačský prístup dokáže celkom obhájiť, lebo tretí diel sa zdá byť v tomto ohľade definitívny. Treba zničiť diabolskú knihu ktorá kedysi skorumpovala aj samotného čierneho mága a magické Elfeíny tentoraz nepomôžu, lebo sú mimo hru. Čo sa mi, okrem extrémne šablónovitej zápletky, nepáčilo najviac bolo stretnutie s rozprávkovým strieborným deduškom ( mihol sa už v dvojke ) ktorý hrdinu náhodne vybaví zázračnými rekvizitami a návodom s aj s presným načasovaním. To je tiež tak príšerne lacné ako veštkyňa z Matrixu. Inak je ale samotná cesta tradične moc fajn, tentoraz v podstate bez epických bitiek armád a démonov, ale zato so sympatickými vedľajšími postavami ako mrzutý škratí stopár Slanter a pán zbraní Garet Jax, ktorí si krvopotne razia cestu skrz nepriateľské zátarasy. Plus hašterivý geront bojový chemik a jeho zabijácka maximačka. Aj v tomto bode je však pár vecí čo ma sklamali, ako keď hrdinu unesie jašterí muž, uvrhne do temnice, ale miesto toho aby sa z celej dobre rozohranej a napínavej situácie aspoň pokúsil nejako vysekať sám, tak príde náhle klasicky záchrana zvonku a je vymaľované. Obluda z bažín je tu zjavne len preto lebo z bažiny niečo proste vyskočiť musí, ale nájde sa aj pár zaujímavejších oblúd než len obligátne čosi čo má veľa pazúrov, zubov a oči ako žeravé uhlíky. Takže sa to stále dobre číta a dej uháňa ako prasopes na korčuliach, ale je tu viacero zásadných problémov ktoré sťahujú hodnotenie na solídny priemer. P.S. tá nahotinka na obálke čo sa ovíja okolo nôh maníka v čiernom je kto? V knihe rozhodne nič také nie je.

Je to druhá kniha, kterou jsem od něj četla a přijde mi, že píše pořád to samé. Allanon přijde s úkolem, kterému se všichni brání, mají strach, nakonec však jdou, protože tak je to správné (chápu, bez toho by nebyl děj, ale..), po cestě několikrát táboří, jí a spí (často mě kvůli tomu při čtení přepadá hlad), mají sny, ve kterých prchají, něco je pronásleduje a bla bla. Stejných detailů je tam určitě víc a asi je to nakonec malichernost, ale hrozně mě to při čtení štvalo. Těch 78% odpovídá, není to úplná ztráta času, ale určitě existují lepší díla.

Netvrdím, že tu si konečne našiel Brooks svoj štýl. Koncom 90-tych rokov som za sebou prečítal jeho 7 vtedy dostupných kníh. Tu už som ten Tolkien-kopír nejako z hlavy vyradil a užíval som si krásne fantasy dobrodružstvo. Dokonca tie knižky zaujali aj kamaráta, ktorý dovtedy o fantasy nechýroval;-). 90%...

Pohodová fantasy, která pokračuje přesně v té samé vlně jako předchozí díly. V knížce mi nechybělo vůbec nic. O chloupek slabší než Shannarovy magické elfeíny ale to nemění nic na tom, že Brooks píše skvělou fantasy která mě baví a dává mi přesně to co od fantasy chci. Postava Gareta Jaxe nemá jedinou chybu :-)