Šel jsem však vytrvale

Šel jsem však vytrvale https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/10092/sel-jsem-vsak-vytrvale-10092.jpg 5 18 3

Deník P. Františka Lízny z pouti za sv. Cyrilem a Metodějem / Kniha je deníkovým záznamem známého jezuity Františka Lízny, který se mj. věnuje lidem na okraji společnosti, ale proslul i jako poutník. Ve svých 66 letech se pěšky vydal ze slovensko-ukrajinské hranice až do krymského Chersones, spojeného s věrozvěsty Cyrilem a Metodějem. Tím završil svou symbolickou "pěší spojnici" přes celou Evropu, započatou předchozími poutěmi do španělského Santiago de Compostela a portugalské Fatimy a protínající i moravská poutní místa Velehrad a Svatý Hostýn. Z více než 3 000 km dlouhé pouti do svatojakubské Compostely vyšel jeho deník knižně pod názvem Musím jít dál (Cesta 2006). Stejným žánrem je i kniha Šel jsem však vytrvale. I tento deník vypovídá daleko víc o autorově vidění světa než o cestopisném líčení poutě. Jen s tím rozdílem, že tentokrát v něm český řeholník kromě počasí a vlastní bolesti zápasí i s ubíjející nekonečností ukrajinské roviny a beznadějí i chudobou "divokého Východu". Vše je podobně jako v předešlé autorově knize popsáno neokázalým, neliterátským stylem a nechybí zde ani jeho typické "modlitební losování", při kterém každý den pouti vzpomíná na jednoho ze svých blízkých. Obrazová příloha nabízí řadu unikátních fotografií a dokumentů.... celý text

Přidat komentář

Netopyr07
12.05.2022 5 z 5

Jako vždy vynikající poutní deník. P. Lízna píše nejen o tom, jak se mu šlo, ale i o svých pocitech, náladách... popisuje krajinu a lidi, s nimiž se sešel. V současné době i zajímavý vhled do mentality Ukrajinců.

Corly
16.02.2017 5 z 5

Moje první knížka od Františka. Zaujala, takže dnes už mám všechny díly :-)
Nejvíc mě baví poznávat ty různé lidi, s jakými nás bezelstně seznamuje...


Mijagi
10.04.2015 5 z 5

Deníkové zápisy, které čtenáře, i přes svoji jednoduchost, vtáhnou postupně do krás a útrap poutě, stejně jako v prvním díle (Musím jít dál). Razantně se však mění krajina a lidé. Oproti komerčně profláknuté svatojakubské cestě putuje páter Lízna do krymského Chersones přes celou Ukrajinu takřka sám. Neprochází po stezkách pro pěší, protože tudy žádné nevedou, značení může sledovat pouze silniční. Setkává se s všudypřítomnou bídou i nevkusným mamonářstvím v podobě drahých aut s tmavými skly pochybných zbohatlíků. Často musí přespávat venku nebo ve zbořených, opuštěných domech podél silnice. Klobouk dolů, na tenhle drsný východní „puťák“ musí mít člověk opravdu silnou víru.