Saturnin se vrací
Miroslav Macek
https://www.databazeknih.cz/img/books/36_/366026/bmid_saturnin-se-vraci-dge-366026.jpg
3
941
343
„Slavná humoristická kniha, která baví již několik generací čtenářů, pokračuje!“ Nevypočitatelný sluha Saturnin a jeho vynalézavost, pragmatičnost a netypický postoj k životu jsou zpět. A zároveň i všechny postavy, které jste si zamilovali: nesnesitelná teta Kateřina, krásná slečna Barbora, mudrující doktor Vlach, rozmazlený Milouš a laskavý, ale šibalský dědeček. Jaké jsou jejich nové eskapády, které jim Saturnin uchystá? Vzpomeňte si na knihu svého srdce a opět prožijte idylické léto u dědečka plné neuvěřitelných historek, gagů a komických příhod, jak je mistrně podává Miroslav Macek v pokračování Jirotkova nejslavnějšího humoristického románu.... celý text
Přidat komentář
Pokus o pokračování klasického díla většinou nebývá korunován úspěchem. Chci věřit, že to byla hluboká úcta k panu Jirotkovi, která nedovolila panu Mackovi vystoupit z jeho stínu a zhostit se úkolu poněkud šťastněji. Humor byl často křečovitý, místy nepůvodní. Všechny kapitoly měly téměř stejnou osnovu. Kniha mne zklamala.
Macek perfektně napodobil Jirotku. Smála jsem se od začátku do konce. Pecka!
Věrně napodobená forma a nic víc. Bez obsahu. Jirotku zbožňuju, takže jsem si moc přála, aby to nebyl průšvih, ale bohužel... Tři * s odřenýma ušima za pokus oživit milované postavy a za pocit, že autor má Saturnina asi vážně rád, jen to bohužel dává najevo dost nešťastným způsobem.
Pokud se o "kvalitách" nového Saturnina budete chtít přesvědčit sami, doporučuju opatrné dávkování - tak dvě tři kapitoly týdně. Jinak hrozí, že knížka nebo hůř čtečka dozná v důsledku, mírně řečeno, otravného omílání osvědčených situací a frází značné úhony.
Jsem hluboce zklamaná a naprosto souhlasím s komentářem pepa4081 - třetina knihy je doslova opsaná z původního díla, třetina - ve stylu Kameňáku - využívá staré fousaté vtipy a zbytek je vata, napsaná stylem Jirotky, což ovšem není zas až tak těžké. Mrzí mě to, moc jsem se těšila.
Jen málo lidí dokáže číst tuhle knížku bez předsudků, přesto musím uznat, že jako pokračování to bylo docela zdařilé. Výtky mám však k ději, protože se skládá spíše z jednotlivých historek než jednoho příběhu. Také mi přišlo, že se v knížce popisují všechny postavy, jen ne Saturnin, což mě trochu zklamalo. Avšak napsat pokračování tak slavné knihy není nikdy lehké, proto jsem se celou dobu snažila o pochopení. Přesto nemůžu hodnotit jinak, než jako lepší průměr.
Autor velmi úspěšně navázal na skvělého Zdeňka Jirotku. U knihy jsem se velmi bavila. Charaktery postav zůstaly nezměněny a příběh utekl jako voda. Saturnina od Jirotky jsem četla před dlouhou dobou takže nemohu posoudit zda Macek něco ,,zkopíroval”. Odkazy na Jirotku tam byly, ale to jsem považovala za vyjádření Mackovy úcty k Jirotkovi. Pokud pan Miroslav Macek vydá pokračování váhat nebudu ani chvilku.
Lidi typu pana Macka nemám rád, nicméně chci hodnotit výhradně knihu, ne autora.
Číst ji pod jiným názvem a s jinými jmény osob, zhodnotil bych ji jako velmi průměrný humoristický román. Protože jsme ale ubezpečováni, že se jedná o oficiální pokračování, jsem trochu přísnější.
Slibované nové osudy oblíbených hrdinů jsem nějak neobjevil (kromě toho, že se dvě osoby úspěšně zamilují). Většinou někdo někde sedí a něco povídá. Humor sestává z DOSLOVNĚ opsaných pasáží z originálu a převyprávění vtipů, které jsem už bohužel mnohokrát slyšel. Jako jediné tři originální vtipné situace mi tak přišla hudba na svatbě tety Kateřiny, její odlet a let letadlem a uvěznění na hradu. Bohužel mi situace přišly nedotažené, jako by autor nevěděl jak dál. Popisy krásy slečny Barbory jsou tak časté, že už mi lezly na nervy, a totéž platí o neustálých obchodnických heslech strýce Františka. Ilustrace se mi také nelíbily.
Kniha mi tak připomněla filmy Kameňák, které jsou složeny ze samých vtipů, bohužel notoricky známých a často trapných. Pokud Vám nevadí tento druh humoru, budete se u ní bavit. U mne se řadí mezi ty, které jsem ze zvědavosti přečetl, ale příště si přečtu zase jen (pokolikáté už?) originálního Saturnina.
Někoho kniha jistě pobaví, pro mne se však řadí mezi naprosto zbytečné a trochu mi zavání snahou vyzískat peníze na úkor oblíbeného díla.
Neuspokojivé.
Poslouchal jsem audioknihu. Bohužel ta, ale ne jen ta, ale všechny audioknihy, které poslouchám před spaním, mají na mne vliv, jako anestezie na pacienta před operací a tudíž se mi v bdělém stavu nepodaří přežít většinou už prvních pět minut a v desáté minutě jakéhokoliv příběhu jsem na 100% tutenkámen. Výhodou je, že mi taková audiokniha vydrží hodně dlouho, nevýhodou zase to, že začátky kapitol znám prakticky takřka nazpaměť, ale zbytek se dlouhou dobu rozplývá v mlze. Někdy je ale konstelace hvězd příznivá a mě se přeci jen podaří zaznamenat v mysli i konec kapitoly. No a to se po mnoha mnoha večerch povedlo i u tohoto dílka.
K samotnému hodnocení.
Vcelku toto pokračování považuji jako zdařilé. Především si myslím, že se autorovi povedl styl vyprávění, takový ten jirotkovský jazyk. Dále pak i svěření načtení knihy Miloslavu Vladykovi, považuji za šťastnou volbu. Těžení z originálu nepovažuji ani za úplný zápor, ani za klad. Celková vtipnost, ale řekl bych poněkud klesla.
Postavy nemají zdaleka tolik využitý ten komický potenciál, vtělený jim panem Jirotkou. Ale musím uznat, že navázat na tak skvělou humoristickou knihu, aby laťka zůstala v původní výši je mimořádně obtížný úkol.
Co se dle mého názoru až tolik nepovedlo, je celková dějová koncepce. Zatímco u Jirotkova Saturnina je jakási dějová nit, na které jsou jako korálky navlečeny ty různé komické peripetie, odbočky a vzpomínky, tak pokračování na mě dělalo dojem, že se skládá pouze jen z těch korálků a ta nitka jim docela chybí.
Za mě trochu lepší tři hvězdy.
prilisne cerpani z originalu, nekde doslova citace...ale co, autor se tim netaji, vsude se k tomu spis hrde hlasi a kdybych neznal samotneho Saturnina, dal bych rozhodne o hvezdu navic. Ale tady ty 3 hvezdy jsou zavadejici a o vic hvezd dilo prislo ne kvuli neoriginalite, ale kvuli castych vzpominek, navratu k minulosti atd. To zde rozhodne byt nemuselo a bez tohoto prvku by byla kniha tvorena jen 100% panem Mackem a me osobne by se libila mnohem vic. Ale co.... bylo to osvezujici, uklidnujici a prijemne cteni. Rozhodne doporucuji, neni to ztrata casu. A po namahavem a stresujicim dni v praci utek k tomuto dilu rozhodne zlepsi naladu. Kdyby vyslo dalsi pokracovani, nebudu vahat
Začnu asi takhle ... kniha se dá přečíst. Poměrně i za krátkou dobu. Proto jsem přidala hvězdičku navíc, pač úplný odpad to není. Ale ... je tady to ale. Saturnin to prostě není. I když se zde používají výrazy, jenž nejsou úplně běžné v novodobé literatuře, jsou zde naše staré známé postavy a děj navazuje na předchozí díl, tak prostě ne. Můj názor je, že původní Saturnin měl zůstat tak jak je a nechat mu to kouzlo, které jej vyneslo na výsluní našich srdcí.
Jestli mám hodnotit knihu jako takovou, tak se přikláním k názorům již vyřčeným. Stále se opakující fráze, scény z prvního dílu a hlavně, děj se prakticky nikam neposunul. Nenašla jsem téměř žádnou kapitolu, kterou bych si zamilovala a chtěla se k ní vrátit.
Průměr ok - jsou horší knihy a daleko hůře napsané ;)
Ano, také mi vadila absence výraznější dějové linky, časté vzpomínání, co bylo loni, né úplně originální vtípky, opakování frází o vzhledu slečny Barbory nebo původu Saturninových znalostí a že vlastně samotného Saturnina v ději až tak moc není.. i třeba strýci Františkovi se myslím kniha věnuje více.. ale pořád to má tu skvělou atmosféru, kdy skupinka lidí sedí za deštivého dne v teple krbu a vypráví si vtipné historky.. a mně to ke štěstí stačilo :)
PS: nejvíc mě pobavilo složení skřivánčí paštiky.. 1:1 :D
Třetina knihy jsou notoricky známé citace z původního Saturnina. A ten zbytek je cosi jako kombinace Kameňáků od Trošky a Dekameronu. Když si přečtete - opět musím použít slovo "notoricky" - známou historku o kocourovi, co zatne drápky do klinkajícího se šourku, chce se vám zvracet. Knihu jsem dočítala jen s velkou nechutí. Za mě nejhorší kniha roku. Autor mě jako politik znechutil, jako spisovatel ještě víc... Tak třeba jako doktor aspoň kdy za co stál...
Snažila jsem se k tomu přistupovat bez předsudků, komentářům a recenzím jsem se obloukem vyhýbala, dokud nebudu mít knihu přečtenou… no, a dopadlo to zhruba tak, jak jsem čekala. Zázrak se nekonal.
Vadila mi především absence jakékoliv hlubší dějové linky, celé se to plácá odnikud nikam v sérii podivně pospojovaných rádoby „humorných“ (a nepůvodních) průpovídek jednotlivých protagonistů, a navíc je to zbytečně dlouhé. Postavy, jak je známe z první knihy, se tady staly spíše svou vlastní parodií či nepovedenou napodobeninou, přestože styl psaní se jinak autorovi povedlo napodobit věrně. Párkrát jsem se pousmála, ale to bylo asi vše (u původního Saturnina slzím smíchy).
Na nervy mi po pár kapitolách také lezl úsměv slečny Barbory, „chtěl jsem se zeptat, ale nezeptal jsem se“ a další hromada dokola omílaných frází, případně podrobné opakování všeho, co se stalo loni (= v původní knize). Spíš, než jako „oficiální“ pokračování mi to přišlo jako průměrná fankfikce, která mohla zadarmo viset někde na netu, ale spokojené čtenáře si to jistě najde.
Musím bohužel souhlasit s některými posledními komentáři. I já jsem knihu dočítal, jen abych si ji mohl přidat do knihovny přečtených, ne proto, že by mě samotné čtení bavilo. Taky jsem pocítili alergii na některé stále opakované fráze, jak zmiňoval zklamaný čtenář níže. Kniha ve mně celkově nezanechávala žádný dojem, až na “ať už je konec”, což zamrzí hlavně z toho důvodu, že dojem samotný byl pro mě velmi silným faktorem u Jirotkova Saturnina. Ten také nebyl zrovna dobrodružným románem, ale uklidňoval a učil čtenáře radovat se z maličkostí. Jirotka navíc svým postavám přisoudil vyšší morální hodnoty než pan Macek.
Nakonec jsem zalitoval, že mi “pokračování” zkazilo celkový dojem ze Saturnina, protože knihy jsem četl hned po sobě a malinko mi postavy splývají. Zkrátka budu muset někdy znovu sáhnout po Saturninovi, kterého jsem ostatně ohodnotil pěti hvězdami, a dvouhvězdičkové pokračování pro ten čas vynechám.
Tuhle knížku jsem dočetl jenom proto, že nerad nechávám něco nedočteného... Jenom ve stručnosti, co mi vadilo: knížka nemá žádný děj; v každé kapitole se vzpomíná na příhody z původního Saturnina (bez nich by mohlo být pokračování o třetinu kratší); Saturnin v původní knize překvapoval tím, co všechno umí, tady už nepřekvapí, protože umí všechno (vzhledem k tomu, že několik let učil piáno, několik let trénoval golf atd. atd. atd., bude mu nejspíš něco přes 200 let); v půlce knihy už jsem byl alergický, jak se ho vždy hlavní hrdina chce zeptat, kde získal tak hluboké znalosti/dovednosti, a stejně to nikdy neudělá; tetu Kateřinu a její hromady přísloví doplňuje strýc František a jeho hromady životních hesel; styl psaní se tak přiblížil Jirotkovi, až ho úplně převálcoval, věty jsou tak přehnaně šroubované a krkolomné, že se to místy čte dost nepříjemně a ze všech postav má člověk pocit, že vznikly v původním díle, pak zavřely oči a otevřely je v tomto pokračování, nic mezi tím, nic předtím, ten rok se nestalo vůbec nic, všechno důležité nebo vtipné se stalo loni v létě... no a ilustrace opravdu nemusely být, ty celkový dojem kazí ještě víc... tohle není pocta původnímu dílu, to je pořádná facka, pane spisovateli... možná napsat něco svého v podobném duchu, mohlo by to být celkem vtipné, ale takhle ne.
Čtenář narazí na stejné hlášky, ba i dvě pasáže na chlup zkopírované z Jirotkova originálu. Pokud tak čtenář sáhne po knížce hned po prvním dílu, může lehce nabýt rozpačitého dojmu. Nemůžeme se ale zlobit, je to daň za pokračování kultovní knížky, jejíž autor již nežije. Možná i proto se autor co se týče děje držel při zemi. Ale za mne je to zdařilé pokračování, které uctilo svůj originál.
Pokud to člověk nebere jako přímé pokračování Saturnina, pak bude víc než spokojený. Vtipné, čtivé. Bavila jsem se od začátku do konce a knihu jsem zajisté nečetla naposledy. Doporučuji.
Kniha se mi líbila. Bylo to krásné oddechové počtení. Prvorepublikový sloh a Jirotkův styl zůstal zachován. Před autorem Miroslavem Mackem smekám klobouk. Pokračování mělo úroveň a ke knize se určitě zase někdy vrátím.
Štítky knihy
rodinné vztahy svatba první republika, 1918-1938
Autorovy další knížky
| 2017 |  Saturnin se vrací |
| 2020 | Saturnin zasahuje |
| 2021 | Saturnin se představuje |
| 2018 | Ona, oni a já aneb Vychovatelem snadno a rychle |
| 2018 | 3x na horké stopě |
Tak není to průšvih, ale myslím, že to pan Macek mohl napsat i lépe. Knihu jsem poslouchala, pan Vladyka nebyl špatný. První třetina byla celkem originální a Milouš mne bavil. Bohužel po příjezdu k dědečkovi se kniha přestala kamkoli posouvat a většina vtipných historek mi přišla už někde použita. Navíc nechápu, proč je neustále opakován děj první knihy, když je primárně určena milovníkům originálu.