Saturnin

20.05.2016

Ačkoliv úplně nechápu, proč zrovna tahle kniha se stala nejlepší českou humoristickou knihou, rozhodně nelituju, že jsem si jí přečetla. Potkat Saturnina osobně by rozhodně za ten zážitek stálo! :-)

18.05.2016

"Saturnin je vůbec velmi důmyslný muž. Dodnes nechápu, jak to udělal, že se Miloušovo lehátko, obyčejně uprostřed výprávění, zázračným způsobem složilo a pohřbilo blazeovaného světáka ve svých troskách."
Co více dodat? Prostě výborná kniha. :-)

18.05.2016

Výborné čtení, skvělé ilustrace Adolfa Borna.

14.05.2016

Kniha, která rozhodně zvedne náladu. Četla jsem ji několikrát a určitě se k ní budu stále vracet. Tento druh humoru je už dnes hodně vzácný.

Viděl mockrát, četl ještě víckrát. Pak stačí jen projít kolem tenisových kurtů a v hlavě mi naskakují věty jako: "Servírujete jako babička..." Případně "Toto je cvičná stěna" ".......kterou bude potřeba zvýšit."
Výtečné. Skvělé.
"A nešlo by to zařídit i bez toho střílení?"

11.05.2016

Příjemná klasika. Našla jsem tam i části kde jsem se opravdu hezky bavila. :)

08.05.2016

Velice zábavná kniha.

27.04.2016

Fakt príma kniha pro pohodu a filmové zpracování prostě miluju! :-)

27.04.2016

U žádné jiné knihy jsem se tolik nenasmála :-). Prostě skvělá!

Nastala chvíľa, na ktorú sa obvykle teším, ale teraz sa jej trochu desím... chvíľa pridať komentár. Nech mi odpustia všetci Saturninovci.

Bolo to milé a vkusné, takým zvláštnym spôsobom – bolo to... fajn. Nesmrteľným, typicky ľudsky nedokonalým charakterom postáv svojej knižky autor nastavil zrkadlo osobitým štýlom, ktorým nemôže uraziť nikoho na svete (hádam ani tetu Kateřinu). Ukázal im (nám) ich (našu?) malosť, daromnosť a duševnú obmedzenosť (tú dosť paradoxne práve u doktora Vlacha, ktorý vedel v rámci svojich bezhraničných možností ´inšpiratívne´ zaklincovať všetko). ... Hm. Pri čítaní krátkych kapitoliek som mala pocit, akoby som s jemným úsmevom (a nejasnými očakávaniami) zľahka kráčala po tichej vode, ktorá ma občas pohladí – roztomilo a úplne neškodne. Fakt som čakala, kedy to príde – neprišlo! (Ale ako to?)

Ja som tam nenašla nič svetoborné, nič prevratné (prečo všetci omdlievajú?). Nič, kvôli čomu by som si uznanlivo povedala „Áno, tak pre toto sa skutočne oplatilo Saturnina čítať“. Nenarazila som na nič, čo by tu už niekde niekedy nebolo, no zaobalené v drsnejšej, surovejšej, asi komplikovanejšej (a mne prístupnejšej) forme – okej, som skazená a nič som nepochopila. ... Ale nie je to detinské? Napriek všetkému plytké a písané na efekt? Saturnin ma beznádejne uspával, či už som ho čítala ja sama alebo mi z neho čítali (týmto srdečne ďakujem za dobrý úmysel a snahu). :-)

Dobre, nejdem už nič-ovať (či ničiť?) – pozor, je tam n, nie p.

„Všechno bylo špatné. Počínaje vázankou a konče charakterem.“

Navyše ani Jirotkov humor nie je pre mňa tým pravým. Je až príliš láskavý. Mrzí ma to, ale je to všetko tak.

Matička zem, buď mi ľahká – letí na mňa prvý kameň. :-)

15.04.2016

Ačkoli jsem několikrát viděl film i seriál, až teď se mi povedlo dostat se ke knížce. Musím říct, že i tak mě bavila a když jsem ji četl cestou do práce v metru, lidi se na mě divně dívali když jsem se hlasitě smál. Mám pocit, že takové knihy už se bohužel dnes nepíší. Když si člověk uvědomí, že to je přes 70 let stará záležitost a ty pravdy odtud pořád platí, je to opravdu neuvěřitelné.

15.04.2016

Saturnin je nadčasový, vždy se k němu ráda vracím a vždy mě pobaví.

15.04.2016

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek. Již jsem četla na střední škole, nyní jsem se opět rozhodla po ní sáhnout. Velmi zajímavý jazyk, mnoho humorných scén, opravdu doporučuji všem.

06.04.2016

Saturnin pro mě znamená laskavý poetický humor, krásný vytříbený jazyk, úsměvné příběhy, zajímavé postavy a postavičky, výstižné ilustrace Michala Hrdého a spousta krásných českých přísloví, které nás dnes a denně provázejí naším životem...

06.04.2016

Asi budu nejspíš za vyvrhele, ale pořádně nevím, co si o téhle knize mám myslet. Jediné, co se mi na knize líbilo, byl ten příběh okolo Barbory, vypravěče a dědečkova domu. To se četlo dobře a svižně. Postava Saturnina mi nebyla vůbec sympatická a ten příběh (a už vůbec tu postavu) neshledávám nijak vtipným. Konec se mi nelíbil už vůbec. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 2 a 3 hvězdami.

27.03.2016

K maturitní četbě by člověk čekal větší "brak" (nemyšleno ve smyslu nesmyslu, ale v čtivosti atp.). Nakonec to je pěkná knížka doplněná sice kresbami, ale úplně neodpovídajícími mým představám.
Člověk se občas musí pousmát, ale že bych si tam našla nějakou oblíbenou postavu, takového klaďase, kterému bych celou dobu držela palce, to zas ne.
K maturitě ale rozhodně lepší než Rozmarné léto. ;)

27.03.2016

Kniha mě nijak neoslnila, zato filmové zpracování s Ondřejem Havelkou a Oldřichem Víznerem nemá chybu.

25.03.2016

Saturnina jsem jako malá nedočetla, a proto jsem si ho chtěla zařadit do čtenářské výzvy, abych si to zkusila ještě jednou. Najednou se mi kniha četla sama, ohromně mě bavila, nasmála jsem se a předčítala z ní nejvtipnější pasáže každému, kdo se namanul. Až mě mrzelo, jak rychle jsem ho přečetla, protože ten optimismus a příjemný humor v něm byl doslova můj šálek kávy. Nic jiného než pět hvězd si nezaslouží!

24.03.2016

Saturnin je jedním z nejzaručenějších přípravků na dobrou náladu. Vyzařuje z něj taková pohoda, dobrosrdečnost a laskavý humor, že člověk lehce dosáhne pocitu, že je vše v pořádku, žádné starosti nikdy neměl, nemá a mít nebude a nikdy mu nebylo lépe. Prostě terapie. Vždycky mne napadne, že i kdyby Zdeněk Jirotka nenapsal nic jiného, stačilo by to na vrchovatě naplněný spisovatelský život.

Jistě, jsou tací výjimeční lidé, kteří dokáží při Saturninovi usnout po dvou třech větách, ale nemyslím, že by jich bylo mnoho. Anebo spíše je Saturnin zastihl v nesprávnou chvíli. Také se mi to stalo. Doma mi jej podstrčili, když mi bylo asi deset. Doplácal jsem se asi na padesátou stranu a praštil s tím. Pamatuji si hlavně, že mi tenkrát (v normalizačních husákovských časech) přišlo naprosto neuvěřitelné, jak člověk v Československu může mít sluhu.

Po několika letech ale bylo už vše zcela jinak a především z doktora Vlacha, Milouše a dědečka se stali moji milí společníci. Do slečny Barbory jsem se samozřejmě zamiloval a jistě jsem nebyl sám. Knížka má i několik málo slabších místeček (pro mne třeba epizodka s panem Brudíkem), ale jinak nedopřává čtenáři oddechu, o jeho bránici a mimických svalech vůbec nemluvě. Asi nejraději mám - kromě sbližování se slečnou Barborou - pasáž věnovanou vyhlášení svaté války romanopiscům, tj. činnost "Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru", z jejíchž nálezů si dovolím ocitovat:

---
"Jeďte pryč!" vykřikl na Dalea a sám vyskočil otevřeným oknem na opačné straně salonu. Dale byl rychlý jako blesk. Prolétl dveřmi s oběma kolty v rukou, vyšvihl se svému koni do sedla a zmizel v oblaku prachu...

"Kancelář pro uvádění románových příběhů na pravou míru" k tomu podotýká, že podle podniknutého šetření, výpovědí očitých svědků a jiných údajů vypadalo to poněkud jinak...

... senzační odjezd páně Daleův viděli jen dva lidé: pan Jim Stone ... a malý pihovatý chlapec... Oba shodně vypověděli, že něco takového jakživi neviděli. Dale s oběma revolvery v rukou se jakýmsi divokým, z filmů odkoukaným skokem octl v sedle a zaryl koni ostruhy do slabin. Další výpovědi svědků byly poněkud zmatené.
Chlapec tvrdil, že se kůň s Dalem pokusil odjet na střechu hostince a strašně přitom řičel. Že Dale přitom vylétl ze sedla, urazil hlavou zábradlí verandy, prohnul plechovou reklamu na Singrovy šicí stroje a zůstal ležet jako "dočista zabitej".
Jim Stone ... dodal ... že chlap, který má plné ruce revolverů, skočí na koně a vrazí mu ostruhy, aniž ho byl předtím od té verandy odvázal, je pitomec a zaslouží, aby si tu svoji zatracenou hlavu urazil.
---
(kráceno)