Santa Lucia
Vilém Mrštík
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/145605/mid_santa-lucia-Mt1-145605.jpg
4
56
9
Román ztracených iluzí, jehož název zvolil autor podle smutné písně italských námořníků. Příběh začíná v pražské nemocnici, kde leží na smrt nemocný hlavní hrdina Jiří Jordán. Setkává se medikem Hégrem, jeho známým, Hégr, ale svého přítele nepoznává. Retrospektivně nás děj zavádí do Brna. Mladý student gymnázia Jordán, touží žít v Praze, kterou jednou navštívil s přáteli. Poté co Jordán přijde jednou domů, v podnapilém stavu, mu rodiče dovolují odjet do Prahy za studiem práva. Ve vlaku do Prahy Jordán potkává medika Hégra, Hégr ho před Prahou varuje, prý ho zničí, stejně jako zničila Hégra. Spřátelí se spolu, Hegr Jordánovi nabízí společné bydlení v bytě na Vinohradech. Hégr v bytě bývá sporadicky. Jordán prožívá lásku s Klárou, ale dívka si s Jordánem „pohrává“, rozcházejí se, posléze se znovu udobří. Jordán neustále trpí nedostatkem peněz, nedaří se mu vydělat si na živobytí, když si přivydělá za účetní opisy, jeho klient mu zaplatí méně, než se domluvili. Druhý rozchod s Klárou je bolestnější. Hégr si od Jordána půjčuje poslední krejcary, které mu nevrátí. Jordán propadá do naprosté beznaděje, potuluje se po zimní Praze, touží po návratu do Brna. Po bídných dnech je Jordán zcela vyčerpán. Neznámý muž mu pomůže, Jordán končí v pražské nemocnici, než zemře, tak se setkává se svým otcem.... celý text
Přidat komentář
Na tuto knihu jsem se velmi těšil a musím říci, že mě Mrštík opravdu nezklamal. Kniha je plná překrásných líčení a ano, je velmi smutná, ale to je na knize právě to krásné - sám E. A. Poe říkal, že nejdůležitější vlastností krásna je smutek.
Před mnoha lety jsem knihu objevila u rodičů v knihovně. Je to už opravdu spoustu let. Ale ta deprese, deziluze, smutek ve mně zůstaly dodnes. Lítost nad tím, jak musel prodat peřinu a v noci se třásl zimou. A pak nakonec umřel. V knize není nic optimistického, pořád se ptám, co se Mrštíkovi stalo tak strašného, že napsal tak depresívní knihu. Ačkoli byla kniha vytištěná na křídovém papíru a vázaná v ozdobné obálce, při první příležitosti šla. Do knihobudky. Snad si své čtenáře našla.
Příběh venkovského studenta, který strádá v Praze.. Autor použil při psaní metodu retrospekce.
Citát z knihy, který mne oslovil:
Chudoba je divná matka. Hned miluje a hned rdousí svoje děti s vášní matky krkavčí. Mstí se za ně i za sebe a světu na odiv předhazuje svoje ruce, jak jsou nevinné a čisté...
Těšila jsem se na pěkné popisy Prahy před více jak 100 lety, ale bohužel nejsem schopna se prokousat přes autorův styl psaní. Kniha na mě působí hodně depresivně, věty se mi čtou špatně, přečetla jsem asi prvních deset stran, pak jsem přeskakovala, chtěla jsem tomu dát šanci... Ale bohužel to nejde. Dvě hvězdičky jsem dala jen z úcty k autorovi, který je velmi známý.
Začátek knížky je možná takový falešný tahák, jelikož skáče dost do děje, zatimco zbytek knihy se nese ve znamení popisů. Vlastně to skoro vypadá, jakoby můj jmenovec měl v šuplících nepoužité ódičky na Prahu a chtěl je někde prezentovat, tak okolo nich postavil skoro až neumně působící příběh študentíka Jordána. Nevim, jak to vypadalo tehdá, ale dneska se při představě rodilého Moraváka slintajícího nad krásou osudové Prahy, nemohoucího oka zahmouřit dokud nebude spát v jedné z jejích postelí, smíchy lámu v kříži. Jordánův láskyplný vztah k matičce měst je mi přirozeně blízký, ale minimálně z dnešního pohledu je myslitelný tak možná pro rodilého Pražáka. K sakru, kdybych se já narodil na Moravě, tak si nejspíš jedu Brno a na to jsem hrd. Tyhle statické pasáže však mají (i s přihlédnutím k závěru) pravděpodobně působit jako hyperbola, nad čím ale kroutím hlavou doteď jsou občasné monology, které působí v rámci díla naprosto nepřirozeně. Naopak se mi líbila Jordánova dostaveníčka s Klárou, která dýchají životem a navozují ve čtenáři ten správný pocit jemně okázalého, hravého a mladistvě naivního flirtu, jehož hranice s opravdovou hlubokou láskou je tenčí než pavučinka. Román z toho nakonec vyjde jako poměrně střízlivý příběh plný deziluzí, tragický svým vyzněním, umělecky však sahá do sfér, o kterých si nejsem až tak jist, že na ně má. Jako stravitelná obdoba naturalismu nicméně výborné.
Perfektní román ztracených iluzí. Hlavní postava se jmenuje Jordán - hned mi vyskočila známé "Jordán řeka všech nadějí". Jak ironické. Kniha je pojmenovaná podle písně Santa Lucia, ve které se zve na překrásný výlet lodí. Ten Jordán, bohužel, ale nezažije. Zpěv písně se také v románu objevuje. Popisy krásné Prahy, motiv krve a prsou...stojí za přečtení!
Román Santa Lucia byl po překonání prvních stránek (po Jordánově odjezdu do Prahy) vcelku čtivý. V mnoha pasážích jsem se se studentem Jordánem ztotožňovala. Velice se mi líbilo jeho nadšení. Také to, že měl svůj sen, který si chtěl splnit a byl ochoten pro to udělat vše. Následné rozčarování a ztráta iluzí pro mne byla stejně skličující jako pro Jordána, ale člověk si musí říct, že takový je život. Nic není jen růžové.
Štítky knihy
Praha 19. století studenti nešťastná láska české romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Maryša |
| 1996 | Pohádka máje |
| 1989 |  Vteřiny duše |
| 1952 | Santa Lucia |
| 1947 | Rok na vsi |
Kniha Santa Lucia je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 109x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 72x |
| Chystám se číst | 25x |
| dalších seznamech | 1x |
Santa Lucia je kontrastem Pohádky máje a musím říct, že se mi také líbila o dost víc. Je to kniha o deziluzi, její konec je naznačen již na samém počátku, takže se více můžeme soustředit na duševní pochody hrdiny, kterého jsem ve svých poznámkách pojmenovala jako incela. Depresivní dílo o zidealizované podobě Prahy, která Vás nakonec zabije. Holt máme věci brát jaké jsou, ne jaké bychom si je přáli.