Otázka ztracené hlavy
Jeff Cohen
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/301196/mid_otazka-ztracene-hlavy-kPT-301196.jpg
4
40
11
Samuel Hoenig série
1. díl >
Samuel Hoenig je mladý muž, který má vlastní podnik, žije s matkou a miluje baseball. Řekli byste – nic výjimečného. Jenomže Samuel je velice výjimečný. Trpí Aspergerovým syndromem (i když on sám je přesvědčený, že je to spíš výhoda než utrpení), což mu sice trochu komplikuje komunikaci s ostatními lidmi, ale co se týče přesných analýz, mohl by soupeřit s tím nejlepším počítačem. Na živobytí si vydělává tak, že lidem odpovídá na otázky. Jakékoli otázky. Jak dlouho žije anakonda? Z čeho je baseballový míček? Jaké bude zítra počasí? Když dostane otázku: „Kam zmizela hlava Miriam Masters-Powellové?“, nabere jeho dosud poklidný výzkum v pohodlí vlastní kanceláře docela jiný směr. Spolu s „asistentkou pro mezilidské vztahy“ Janet Washburnovou zahájí pátrání, při kterém půjde o hlavu i jim.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , ArgoOriginální název:
The Question of the Missing Head , 2014
více info...
Přidat komentář
Vyborne vymyšlený příběh, který zaujme od první stránky. Moc se mi líbil nápad využít specifické vlastnosti člověka s PAS ( poruchou autistickeho spektra) k detektivnim účelům. Doporučuji svým známým, kteří si chtějí o těchto lidech udělat svůj obrázek. Druhy díl Otázka neznámého manžela mi přijde mírně horší, ale pořad je čtiva.
Sympatická knížka, která milým (a řekla bych i poměrně věrohodným) způsobem přibližuje autistické chápání světa.
Mě prostě Samuel hrozně baví! :-) a i když se mi víc líbila kniha Otázka neznámého manžela, tak stejně tleskám!
Velmi divný příběh s detektivními prvky (vyloženě jako detektivka mi to nepřipadalo). Nejvíc mě bavily pasáže, v nichž se projevoval Aspergerův syndrom hlavního hrdiny, zbytek byl docela nuda.
Nakonec dám 4*, i když jsem se během čtení rozmýšlela. Jenže , stejne jako v knize Projekt manželka, i tady mě velmi bavil hlavní hrdina. A to po celou dobu, i když mi připadalo vyšetřování případu spíše statické, jakoby na divadle ve stále stejných kulisách s měnícím se počtem postav. Úvahy a komentáře (okořeněné testy lidí podle písní Beatles) Samuela mě pokaždé povzbudily a probraly při večerním čtení. Jeho náhodně objevená sympatická spolupracovnice a rozumná maminka, dobře plnily úlohu jeho malého okruhu spřízněných a chápajících lidí. Kdo má navíc rád klasické detektivky, určitě ocení i zajímavou zápletku s určitou mírou nadsázky (já si užívala spíše neobvyklého hlavního hrdinu, skvěle vytvořeného dvojicí autorů, z nichž jeden se Aspergerovu syndromu věnuje dlouhodobě).
(K anotaci : Samuelova asistentka byla Janet Washburnová, paní Taylorová se tam nevyskytuje. Jak to je, se dočtete na str. 13 a 14).
Poučné, vtipné a osvěžující. Až na drobné začátečnické chybičky (rozumějte: napsat detektivku, to chce kus odvahy a inteligence, je to žánr s mnoha specifiky) nemám této knize co vytknout. Už se moc těším na další díl.
Samuel, detektiv amatér trpící Aspergerovým syndromem řeší záhadu .... osnova příběhu i hlavní hrdinové jsou dobře a vtipně vymyšlení. Především začátek knihy mě opravdu pobavil a navnadil. Bohužel celou zápletku jsem odhadla už v půlce knihy, což někdy není na škodu, ale v tomto případě mi to hodně vadilo. Celé vyšetřování se mi pak zdálo zdlouhavé a trochu zmatené. Autorům se prostě nepodařilo vytěžit všechny možnosti příběhu. Je to ale jejich první společná detektivka, tak možná ještě zkusím Samuelův druhý případ.
Plus za netradičního detektiva a za pohled na odlišné vnímání svého okolí člověkem s Aspergerovým syndromem. V tomhle byla kniha hodně povedená a zajímavá. Vlastní detektivní příběh je ale jedna velká nadsázka, celé je to laděno do takového zvláštního černohumorna. Mě ale bavily spíše střety Samuela s okolím (některé jeho výhrady a problémy lze dost dobře chápat), než vlastní detektivní příběh.
Tři plus.
„Kdybych teď vytáhl z kapsy kapesník, abych do něj telefon vzal, bylo by to nezdvořilé… Kdyby šlo o telefon někoho cizího, pochybuji, že bych se ho vůbec dotkl. Ale paní Washburnová byla, jak jsem doufal, přítelkyně, takže jsem ji nechtěl urazit. I když představa všech mikrobů a mikroorganismů žijících na telefonu byla hrůzná. Vůbec nechápu, jak si lidé mohou takové věci jen tak vyměňovat a vůbec o tom nepřemýšlet. Netrpím žádnou fobií z bakterií, tohle nikterak nesouvisí s mým Aspergerovým syndromem. Prostě mi tak velí zdravý rozum, že bych se měl chránit.“
Rozhodně zaujala - dílem proto, že zrovna touto dobou se učím komunikaci s člověkem - Aspergerem, dílem proto, že mám asi období, kdy víc než kdykoliv v minulosti čtu detektivky. Zhruba od poloviny to má i potřebný spád, závěr určitě překvapí.
Bezesporu za to může moje slabost pro atypické hrdiny, protože tuhle komorní detektivku s ukradenou hlavou, decentní mrtvolou a záhadou zamčeného pokoje jsem si skutečně užil. Krása příběhu spočívá v ústřední postavě Samuela Hoeniga, podivína s diagnostikovaným Aspergerovým syndromem, který díky své „nemoci“ vnímá svět podle zcela jiných pravidel. Přes poměrně hodně vysoké IQ je však nevýhodou jeho neschopnost porozumět sociálním zvyklostem společnosti. Což je často příčinou komických nedorozumění a popletených situací.
Jak jsou ovšem pátrač i zápletka sympatičtí, Jeff Cohen hřeší na přirozený stav věcí. Opomenu-li fakt, že některé zvraty nejsou úplně dotažené a jiné zas dost nahrávají autorovi, je to především nutnost přistoupit na hru, že si policie v případě vyšetřování úmyslného zabití nechá radit od autistického civilisty. Jinak ale velmi povedený přírůstek k potrhlým detektivům. A přiznám se, že Hoenigova metoda na rozpoznávání osobností dle písní The Beatles mě skutečně dostala.
Štítky knihy
Otázka ztracené hlavyKniha Otázka ztracené hlavy je v
| Přečtených | 50x |
| Čtenářské výzvě | 4x |
| Doporučených | 3x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 27x |
| Chci si koupit | 4x |
| dalších seznamech | 2x |
Zápletka mě tedy hodně překvapila, resp. absolutně jsem neodhadla, jakkoliv mi jednání některých postav přišlo zvláštní a dumala jsem, co je za tím. Ale možná jsem se více soustředila na vyšetřovatele a jeho srážky s realitou (kéž bych rozuměla lidské mimice! :D), takže jsem se více bavila a nad zápletkou jsem moc nepřemýšlela.
Někdy ve třetině příběh lehce ztrácí dech, ale nakonec docela zajímavá detektivka s neotřelým nápadem, vynikající interakce paní Washburnové a Samuela.
Příjemné počtení.