Rozhovory s přáteli
Sally Rooney
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/408541/bmid_rozhovory-s-prateli-RjM-408541.jpg
4
420
92
Román Sally Rooney Rozhovory s přáteli vzbudil ve světě zcela ojedinělý ohlas. Z neznámé autorky se doslova přes noc stala literární celebrita, její kniha vévodila žebříčkům prodejnosti i kulturním rubrikám a získala nejedno literární ocenění, a to nejen proto, že knihu můžeme číst jako romantickou komedii, plnou nevěry, sexu, odcizení i sblížení, ale zároveň jako silný příběh o životě a myšlení současných mladých žen. Rozprostírá se před námi příběh jednadvacetileté dublinské studentky a básnířky Frances, její kamarádky Bobbi a o něco staršího manželského páru, herce Nicka a fotografky Melissy, spolu s vypravěčkou Frances sledujeme složitou dynamiku vztahů, intelektuálních debat i milostných románků. Titulní „rozhovory s přáteli“ jsou přitom nesmírně otevřené. Frances, Bobbi, Nick a Melissa spolu mluví o sexu a přátelství, umění a literatuře, politice a genderu a samozřejmě i o těch druhých s až nemilosrdnou upřímností. Každopádně čtenáře čeká fascinující, velmi precizně promyšlený a výtečně napsaný román o vztazích, intimitě, komunikaci s okolím a osobním zrání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
Conversations with Friends , 2017
více info...
Přidat komentář
„Pak jsem mu řekla, že už budu, on zavřel oči a řekl ach.“
Nějak se mi tu rozmáhá nešvar nedočtených knih. V minulosti jsem se raději těmto čtenářským praktikám vyhýbal. Jednak proto, že nemám v posledních letech problém s výběrem knih, které mě čtenářsky uspokojují, ale také protože v několika případech se mi potvrdilo, že vyčkat se soudem až do poslední stránky se vyplatí (např. Hlava 22). Před Rozhovory jsem, ač nerad, vzdal dočtení Sestry od Jáchyma Topola. Tomu však jistou kvalitu knihy nemůžu upřít. A to jsem ještě nevěděl, že ten pravý důvod „zřeknout se knihy v pravý čas“ teprve nastane.
V případě Rozhovorů jsem ke knize už předem přistupoval s očekáváním, které snad prožívá literární kritik, na kterého čeká nemilá povinnost pročíst se něčím, co by z vlastního rozhodnutí raději nechal pouze výlohám knihkupectví. V našem kamarádském Literárním klubu, ve kterém diskutujeme o prožitcích nad společně vybranou a právě dočtenou knihou, došlo zřejmě k výběrovému přehmatu. Ale není se čemu divit. Rozum mě/nám zůstává stát nad množstvím pozitivních kritik této knihy a snad úplnou absencí těch, které by na knihu nahlíželi opravdu kriticky. A je mi líto, že se k adorování této knihy se přidává i časopis Respekt, což mě (a nejen mě) nutí k zamyšlení, zda se literární kritiky v časopisech v některých případech pouze odněkud nepřebírají a zda autor pod kritikou podepsaný má šanci množství knih v k tomu dostatečném čase skutečně přečíst, prožít, prozkoumat, vstřebat a napsat takovou kritiku, která by byla přínosná a odrážela pouze jeho pohled na věc. Je mi líto, ale při pozitivní kritice této knihy nutně zapochybuju o sečtělosti a myšlenkovém potenciálu jejího autora. Po přehodnocení fráze, „První román Sally Rooneyové je vtipný, osobní, čtivý, nekonvenční a na debut nezvykle sebevědomý.“ z perexu jedné kritik mi zůstává pouze torzo tohoto tvrzení: „První román Sally Rooneyové je nezvykle sebevědomý“
K výhradám. Konstrukce vět je natolik jednoduchá, že ve mně evokovala pocit, že se pročítám deníkem 17leté dívky. Dějová struktura neobsahuje v důsledku nic, co by stálo za zaznamenání. Jedná se o příběh, jež si snadno dokážu představit, že prožívají mnozí mladí vysokoškoláci. V kritikách avizované intelektuální rozhovory možná probíhají mezi přáteli, ale čtenáři není dovoleno se jich zúčastnit. Vypravěčka nám sděluje, že se probíral multikulturalismus, nebo kulturní relativismus, ale nenechá k nám probublat ani zblo myšlenek, které by byly pro debatu zásadní. Pokud v příběhu absentuje silnější dějová linka, očekával bych hlubší aspoň rovinu psychologickou, popř. stylistickou. V knize se nepraktikuje ani jedna. Všechno klouže po povrchu, je zde minimální prostor pro přemýšlení o obsahu knihy a vzniká enormní prostor pro přemýšlení o tom, jak asi funguje reklamní kampaň u současných úspěšných debutů.
A možná stačí. Myslím, že už jsem věnoval zbytečně mnoho energie knize, která za to nestojí. A generační výpověď Mileniálů bude muset napsat někdo jiný než Sally Rooney. Byla by škoda si myslet, že jsou to všichni sebestřední, povrchní blbečci s narušenou emoční inteligencí.
Loni jsem přečetla necelých čtyřicet románů. Spousta z nich bylo skvělých, ale tento mě oslovil nejvíc. Neuvěřitelně mi připomněl dobu, kdy jsem byla na výšce a ty pocity, kdy člověk ještě přesně neví, co chce a hledá své místo ve světě. Autorka je vykreslila neuvěřitelně přesně. Četla jsem i její druhou knihu Normální lidé. Rozhovory s přáteli se mi ale líbily výrazně víc.
Rozhovory s přáteli jsou natolik pesimistické, že to i na mě bylo moc. Nesympatické postavy se se svými problémy nikomu nesvěří, vyloženě si nelžou, ale rozhodně neříkají pravdu. (Pardon, ale kdybych se dozvěděla, že mám vážnou nemoc, stěží to zatajím před matkou, partnerem a nejlepší kamarádkou/milenkou.) Z knihy jsem nepochopila, PROČ se postavy cítí tak špatně, že mají tendenci si neustále ubližovat, čímž pro mě kniha postrádala jakékoliv téma, snad mimo to, že život je složitý. To je ale trochu málo.
Ony sem tam rozprostřené rozhovory jsou vlastně o ničem a místy, jako kdyby postavy jen přeříkávaly Komunistický manifest. Takoví jsou opravdu studenti vysokých škol? (Silně o tom pochybuju, protože sama jedním jsem.)
Asi čtyřicet stránek před koncem už jsem knihu ani nechtěla dočíst. K bodu, kdy se k sobě ty nejnesympatičtější postavy celého příběhu vrátí, jsem se obávala dostat. Až tak prvoplánový a předvídatelný děj to byl. Na konci jsme na tom byli stejně jako na začátku.
No, nedočetl jsem. Uznávám, že kniha a její rozhovory jsou napsány autenticky, uvěřitelně. Člověk v jednadvaceti řeší své místo ve společnosti, ve vztazích, má spoustu nejistot a nesebevědomí. Autorka to dokázala napsat přesně, všechny ty drobné záchvěvy duše, detaily myšlenek, nepatrná hnutí mysli, až jsem si připadal, jako bych byl přímo v kůži hlavní hrdinky. Bohužel mi její život přišel tak nudný a bezcílný, že jsem to vydržel jen do půlky knihy a pak si řekl, že knihu radši postoupím dalšímu čekateli na rezervaci.
Knihy Sally Rooney me bavi. Ctou se lehce, dialogy jsou zabavne a lehce uveritelne, stejne jako dej.
Kdybych knihu četla na střední, naladím se na ni asi dokonale. Teď (po deseti letech) mi to šlo poněkud hůře... Co ale oceňuji, je "čtivý" styl vyprávění, věcnost, schopnost autorky vystihnout dnešní (možná odvěkou, ale v každé době jinak) "zmatenost" mladých lidí, jejich pocity, život. Za mě tři a půl hvězdy, zde kontumačně tři.
Zaujímavá štýlom, dej však nie je uveriteľný. Kniha sa snaží tváriť ako zo života, v reále by sa ale príbeh ťažko odohrával takto.. Taktiež mi rozhovory na spoločenské témy prišli veľakrát len načrtnuté a nedotiahnuté do konca. Spôsob akým autorka píše mi ale sadol, takže si od nej prečítam aj ďalšiu knihu.
Chápu ty rozporuplné reakce. Tohle je kniha, se kterou se buď ztotožníte nebo ne. A když ano, tak je pět hvězdiček málo... za mě jedna z nejlepších knih, které jsem tento rok četla.
Tuto knihu musím bohužel zařadit na seznam "Zklamaná očekávání". Naštěstí v tom zřejmě nejsem sama. Pravděpodobně jsem už jiná generace než hlavní hrdinky, ale pevně doufám, že to není obraz lidské psychiky napříč jejich věkovou skupinou. Neustálé pitvání vlastního nitra a rozebírání způsobu, jakým někdo jiný něco řekl či napsal a podle toho potom řídit své chování je velice nevyzrálé. Považovat sebe samu za oběť, když jsem JÁ narušila manželství dvou lidí, to je vrchol opovážlivosti. Moje pobouření by vydalo na mnoho a mnoho slov, která sem ale nepatří. Když jsem si v průběhu čtení našla bližší informace o autorce a viděla její fotku, bylo mi jasné, že to prostě byl z mé strany krok vedle. A to jsem si neuváženě koupila rovnou i její další knihu, kterou rozhodně budu číst až někdy jindy...
malokedy sa stava, ze film/serial je nakoniec lepsi ako povodna kniha. kazdopadne kniha slabota, serial 100x lepsi.
S touto knihou jsem se nějak minula. Dle názvu i anotace jsem čekala něco víc. Nakonec z toho pro mě byl banální příběh o nevěře, vztahovém trojúhelníku/čtyřúhelníku, zabydlený spoustou nesympatických postav. Stále jsem čekala, že přijde nějaký zvrat, něco zajímavého se stane a nic.
Pro mě tato kniha nebyla vůbec takový trhák, jak je prezentovaná. Četla jsem ji dlouho, no neodložila jsem ji..... Děj jsem si přebrala spíš jako osobní příběh mladinké Frances, její prožívání, vnímání a úvahy o tom, co se jí v životě děje.
Vyborna prvotina, hoci ja som citala najskor Normalnych ludi, mozno mne na skodu. Pre mna ista generacna vypoved, zenska vypoved. Klasicky rozohrate, formalne pritazlive - je to v tej jednoduchosti a nestrojenosti, Rooney ma bavi moc moc.
To byla super kniha! Těžko popsat takový nával slov a pocitů. Myslím, že to je kniha a styl psaní autorky, který buď miluješ anebo ne. :-) A mě se to teda šíleně líbilo.
Příjemné čtení. Rooneyová nepotřebuje dějem a dramatickými událostmi nabitý příběh, aby si dokázala po celou dobu udržet plnou pozornost čtenáře. Její postavy, hlavně ty ženské, jsou velmi pěkně vykreslené a věrohodné. To platí obzvlášť o vypravěčce – její věk by si člověk troufnul odhadnout už ze způsobu vyjadřování (nakonec je to logické, autorce samotné v době psaní knihy nebylo o moc více, takže svým mladším hrdinkám dobře „rozuměla“). Pro mužského čtenáře je příběh i poučný - jako krásná ukázka ženského způsobu myšlení a jeho některých stereotypů (i když si netroufám tvrdit, že jsou opravdu univerzální) – třeba případy, kdy hlavní hrdinku trápí vlastní problémy, které s ostatními nemají nic společného (tady typicky s Nickem), a přesto zásadním způsobem ovlivní její chování k nim (až si dotyční začnou myslet, že za to mohou oni, nebo aspoň pátrat, kde udělali chybu – přitom by stačilo být upřímný). Snad tu ovšem pro tento komentář nebudu za nějakého mužského šovinistu – my máme zase své stereotypy. A koneckonců i tenhle příběh nám dává co proto - psychicky nejslabšími (v podstatě neschopnými samostatného života) postavami příběhu jsou chlapi ;-).
Veľké očakávania vedia pokaziť čítanie a u mňa bola táto kniha presne spomínaný prípad. Najprv som od autorky prečítala "Obyčajných ľudí" a potom som sa vrhla na "Rozhovory s přáteli", so spomínanými veľkými očakávaniami.
Ani neviem čo mi presne vadilo, možno to, že mi ani jedna postava z knihy neprišla sympatická, hlavná postava má zrejme hraničnú poruchu osobnosti, no o tom kniha zrejme nemala byť a vlastne ani neviem o čom presne mala byť (lebo teda v anotácií spomenuté otvorené rozhovory som si nevšimla alebo pre mňa otvorenosť znamená niečo úplne iné) ....žiaľ po prečítaní vo mne ostal pocit, že bez tejto knihy by som si žila spokojný život....
Když jsem začala číst, bála jsem se, že to bude další kniha o manželském trojúhelníku, nevěrách a naivních studentkách, které musejí být za každou cenu cool, což byla sice pravda, ale ty vole, taky to byla fakt pecka. Asi nikdy jsem nečetla tak přesnou sondu do nitra mladý holky, která dělá, jak je nad věcí, drsná a cynická, ale ve skutečnosti je strašně zranitelná a křehká. Takže ačkoliv jsem měla předsudky, autorka si mě získala a jsem zvědavá na její další vývoj.
Nevím, čekala jsem od knihy daleko více. Přímá řeč bez uvozovek je naprosto hrozná a četla se mi špatně, možná i proto je celkový dojem z knihy spíše podprůměrný. Myslím si, že se téma dalo zpracovat lépe.
Literární zázrak, který jsem po reklamní masáži čekala, to rozhodně není. Musím přiznat, že první třetinu knihy jsem protrpěla, nuda, pro mě nevěrohodné osoby, samé krasavice a krasavci inteligentní. Zhruba od půlky se kniha četla lépe, byly tam náznaky, že text směřuje k něčemu hlubšímu. To se ale nepodařilo, závěr to úplně zahodil. Jedná se tak v podstatě o banální příběh vztahu mladé, inteligentní feministky s levicovými světovými názory, ale zároveň podvědomým obdivem k bohatství, k ženatému muži, propletené s další linií tvořenou vztahem k dívce Billy. Řekla bych, že je to alespoň částečně autobiografický text, jelikož její tápání působí velmi věrohodně (zejména tolik oblíbená rodinná zátěž), to bych hodnotila pozitivně, jinak ale průměr (3/6).
Štítky knihy
přátelství prvotina láska irská literatura manželství mezilidské vztahy životní problémy nemoci žen zfilmováno – TV seriál studentky
Kniha Rozhovory s přáteli je v
| Právě čtených | 11x |
| Přečtených | 571x |
| Čtenářské výzvě | 76x |
| Doporučených | 19x |
| Knihotéce | 136x |
| Chystám se číst | 341x |
| Chci si koupit | 66x |
| dalších seznamech | 1x |
"Možná je milé chování špatným měřítkem.
Jasně, ve skutečnosti nám jde o moc. Jenže je těžký si uvědomit, kdo ji má, takže se raději místo toho spolíháme na to, jak je kdo milý. Tímhle se zabývá veřejný diskurs. A nakonec se ptáme, jestli je Izrael "přátelštější" než Palestina."
"Postupně mi čekání začalo připadat míň jako čekání a víc to, čím život jednoduše je - řadou úkonů odvádějících pozornost od věcí, na které čekáme a které se nedějí."