Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1543/bmid_rosemary-ma-detatko-961-1543.jpg
4
1535
219
Slavný román balancující na pomezí psychologického příběhu a hororu. Odehrává se koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bramfordu - starém velkém domě s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary se svědomitě připravuje na roli matky, i když dítě zatím nečeká. Zakrátko se mladý pár seznámí s trochu vlezlými sousedy - manžely Castevetovými a přes lehký odpor Rosemary se Guy spřátelí s Romanem Castevetem. Zakrátko Rosemary za podivných okolností otěhotní a Guy dostává velkou hereckou šanci, když jeho konkurent náhle oslepne. Castevetovi se mezitím stále více vtírají do přízně mladého páru a nepokrytě Rosemary organizují život. Postupem času začne mít nastávající maminka z řady náznaků a podivných náhod podezření, že jejich sousedé praktikují čarodějnictví a chtějí její dítě pro své temné obřady. Jestli jde o chorobné vize, které v citlivé Rosemary vyvolává samota milionového velkoměsta a tísnivý dům, nebo jde o skutečné děsivé události už Ira Levin nechává na zvážení čtenáři. Rosemary má děťátko je nevšední a velmi sugestivní příběh, který pravděpodobně zůstane dlouho vryt do paměti každého čtenáře. Román se dočkal i úspěšného filmového zpracování.... celý text
Přidat komentář
Neuvěřitelně čtivá a napínavá knížka od úplného začátku až do konce! Kdyby to šlo, dám hvězdiček klidně i víc.
***SPOILER***
Jen jsem teda doufala v jiný konec, myslela jsem, že nakonec to dítě vyhodí z okna, jak měla původně v plánu.
Knížka mě vyloženě nudila, v půlce jsem myslela že už to vzdám. Konec je hodně předvídatelný. Žádný propracovaný děj od této knížky nečekejte...
Můj vztah k dětem je ambivalentní. Na jednu stranu mi přijde hezké, že z některých rostou vagíny s bonusovými partiemi (hlava, tělo), na druhou stranu jsem stále ve věku, kdy mě trochu děsí mít doma věc, která sere a slintá, ale na rozdíl od psa nejde dát do útulku. A aby mi navíc ještě za patnáct let u psychologa říkal, že sem za ním neměl lézt do postýlky, na to už vůbec nejsem zvědavej.
K Levinově knize jsem tedy přistupoval s čistou hlavou (doslova, ráno jsem se koupal) a neznajíc filmové zpracování jsem tedy napjatě očekával, jestli to dopadne potratem nebo špatně.
Počáteční nadšení se postupně malinko vytrácelo, protože v této takřka třísetstránkové knížce hlavní hrdina naprcá zmíněnou Rosemary až na 94 straně!!! Do té doby se pořád jen loudaj po chodbě za starejma sousedama a sní o tom, že jednou budou bohatší a tím pádem, že se budou zase stěhovat. Kdyby už tehdy existovalo Švédsko a tím pádem i Ikea, mohli by z toho udělat katalog na pozdim/zimu. Ale zpět ke knize: na 94 stránce Guy konečně napustí Rosemary, přičemž musím ocenit, že tak učiní starým dobrým způsobem a lá Spacák od nás z vesnice - buchtu řádne zleje vínem a pak pěkně počká až usne. Jak by řekl Radim Uzel: A je to v piči!
A to doslova. Rosemary totiž kromě toho, že kyne a prdí (což k naší smůle Ira Levin vůbec nezmiňuje), taky začne být paranoidní jako Lenka Kořínková v příkope, když kolem jede kamion. Přijdou první pochybnosti, pak menší "detektivní" část, kdy si Rosemary dává dvě a dvě dohromady a pak je po všem. A pak když je po všem, tak Ira Levin přidá ještě pět stránek, což bylo naprosto zbytečný a místo znepokojujícího závěru naservíruje béčkový horor.
Když k tomu připočtu fakt, že je to napsaný jak moje slohovka v devítce a že to postrádá jakékoliv napětí či psychologickou rovinu (za psychologické drama nepovažuji, když se manželé pohádají a na další stránce láskyplně omluví), pak nemůžu dát za víc než za tři. Ostudným faktem taky zůstává, že se kniha odehrává v šedesátých letech kdy bylo docela dost válek a co? Přesně, ani jeden tank.
No, trochu rozpaky.
Pozor, SPOILER: Buď je to skutečně příběh o tom, jak hodná a důvěřivá manželka byla oklamána vlastním manželem a satanistickou skupinou s nadpřirozenými vlastnostmi a opravdu porodila napůl Satana, a nebo je to možno vykládat tak, že by šlo o - v tom případě celkem skvělou - antologii rozvoje duševní nemoci, paranoie, kdy každý čin z okolí je chápán jako útok na vlastní osobu a nemocná osoba věří jen svým představám a nevnímá pravdu. Ta druhá možnost by se mi líbila mnohem, mnohem víc...
Knihu jsem doslova hltala, strašně jsem byla zvědavá na konec. A hle, když k němu došlo, byla jsem nad míru překvapená, spíš udivená, to je to správné slovo. Spíš bych to nazvala pohádkou pro dospělé :-) čarodějové a dítě Satana - no paráda.
Nápad dobrý - ale kdyby byly postavy, děj, prostředí, no prostě všecko lépe propracované, bylo by to o mnoho lepší :)
I když jsem neviděl film a o průběhu nic nevěděl, stejně je téměř celý děj (alespoň z mého pohledu) již od začátku lehce předvidatelný. Přesto však dokáže autor udržet napětí až do úplného konce- už jen to se musí ocenit. Emoce a uvažování hlavní hrdinky jsou zde vykresleny hodně povedeně, i když vyprávění z pohledu první osoby by bylo v tomto případě snad ještě působivější. Nejlépe pak kniha funguje na rovině vykreslení tíživé atmosféry a detailních popisů událostí, které skvěle umocňují celkový prožitek při čtení. Každopádně si myslím, že v sedmdesátých letech musela své čtenáře knížka zasáhnout o dost více než dnes, kdy už jsme všichni tak nějak více ''otrlí'' a závěr tak nepůsobí natolik šokujícím dojmem, jak by asi měl. I tak ale po přečtení převládají jednoznačně pozitivní pocity...
Tísnivě vystavená atmosféra a pocit, že to prostě nemůže skončit dobře fungují skvěle. Chudinka Rosemary je na vše úplně sama a to je paradoxně asi to jediné zrnko v soukolí jinak perfektně šlapajícího stroje. Brzy je snadno prokouknutelné, jak se věci mají a vše pomalu plyne k jasnému konci, který ovšem přesto potěší.
Polanskeho filmové zpracování jsem viděl až po přečtení knihy a bohužel dle mého názoru kvalit knižního originálu nedosahuje ani zdaleka. Že by to bylo mimo jiné i tím neuvěřitelně neposlouchatelným dabingem...?
Upřímně, jsem asi zvyklá na dusnější atmosféru, kde do poslední chvíle tak nějak netušíte, jak to dopadne, kdy máte v hlavě dokonalý "mindfuck".. Knížka se četla velmi dobře, o tom žádná, ale že by to bylo bylo nějak extra děsivý a ponurý, což se od tohoto tématu dalo čekat, tak to teda skoro vůbec. Děj je celkem od začátku velmi předvídatelný a k tomu konci se radši nevyjadřuju, ten to naprosto zazdil.
Skvělá kniha! Taková jednohubka, ale skvělá, jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala. Kniha mě překvapila, protože knihy, ani film jsem před přečtením neznala. Jen ten úplný konec jsem čekala jiný, trošku krvavější.
Ke konci už trošku předvídatelné, ale kniha je povedená. Do pokračování se ale asi raději pouštět nebudu.
Knížku jsem přečetla skoro na jeden zátah a mojí pozornost si udržela snadno. Od shlédnutí filmu jsem naštěstí stihla zapomenout, jak vše dopadne, takže jsem byla napjatá až do konce. Prostě klasika.
Četlo se jedním dechem. Pro mě velmi milé odpočinkové čtení, autour umí udržet čtenáře, šla jsem spát až v půl 3 ráno, abych knihu dočetla.
Skvělé!! Zdánlivě obyčejný příběh, ve kterém se souvislosti postupem děje začnou čím dál podezřeleji proplétat a zapadat do sebe, ale je vše tak, jak se to zdá, nebo je to jen výplod šílené mysli??
Začátek dobrý, v polovině to trochu začalo upadat ale pak to začlo tak moc gradovat a čím dál víc mě přesvědčovat, že tato kniha zaslouží 100% hodnocení. Už se sháním po filmové adaptaci, která údajně taky stojí za to :-)
Parádní počteníčko, prostě klasika. Také doporočuju skouknout kultovní film od Polanského podle předlohy... Je tak sugestívní, že až děsí.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Na to, jak je knížka krátká dost dlouho trvalo, než se to pořádně rozjelo... i když pak se to hezky stupňovalo a celkový dojem super. Ke konci mi chyběl ještě nějaký zvrat - třešnička na dortu - i když možná jsem prostě jen chtěla, aby to dopadlo jinak, než jsem čekala :-)
Škoda, že děj nebyl více propracovaný... chybělo mi tam spoustu vysvětlení nebo rozvití děje...