Rosemary má děťátko
Ira Levin
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1543/bmid_rosemary-ma-detatko-961-1543.jpg
4
1535
219
Slavný román balancující na pomezí psychologického příběhu a hororu. Odehrává se koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bramfordu - starém velkém domě s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary se svědomitě připravuje na roli matky, i když dítě zatím nečeká. Zakrátko se mladý pár seznámí s trochu vlezlými sousedy - manžely Castevetovými a přes lehký odpor Rosemary se Guy spřátelí s Romanem Castevetem. Zakrátko Rosemary za podivných okolností otěhotní a Guy dostává velkou hereckou šanci, když jeho konkurent náhle oslepne. Castevetovi se mezitím stále více vtírají do přízně mladého páru a nepokrytě Rosemary organizují život. Postupem času začne mít nastávající maminka z řady náznaků a podivných náhod podezření, že jejich sousedé praktikují čarodějnictví a chtějí její dítě pro své temné obřady. Jestli jde o chorobné vize, které v citlivé Rosemary vyvolává samota milionového velkoměsta a tísnivý dům, nebo jde o skutečné děsivé události už Ira Levin nechává na zvážení čtenáři. Rosemary má děťátko je nevšední a velmi sugestivní příběh, který pravděpodobně zůstane dlouho vryt do paměti každého čtenáře. Román se dočkal i úspěšného filmového zpracování.... celý text
Přidat komentář
Aj keď už zhruba od polovice budete tušiť, kto je ten zlý a o čo sa bude jednať, napriek tomu knižku za dva dni dychtivo prečítate. A potom? Dychtivo tú knižku budete odporúčať vašim známym ďalej :)
Páči sa mi to, že si tú knihu môžem interpretovať po svojom: buď ako satanistický kult, alebo ako výplod psychicky narušenej ženy...
Dlouho mě nic tak nechytlo. Velice čtivá, napínavá a nepředvídatelná kniha, která člověka prostě dostane. A dostane se mu hluboko pod kůži. Vřele doporučuji!
Kniha ve mě zanechala silné dojmy. Asi jsem udělala chybu hned ze začátku, že jsem si přečetla anotaci, a tak jsem něco špatného viděla už ze začátku ve všech činech Minnie a Romana. Ale i tak mě plno věcí překvapilo, šokovalo (zvláště chování Guye, jeho zrada)... Nejhorší pro mě na té knize není to, co se přihodilo Rosemary, dokonce ani Castevetovi, ale právě Guy a jeho příšerná povaha, Guy který Rosemary nikdy nemohl milovat, protože by jinak nemohl dovolit to, co dovolil.
Potřebovala bych aby mi bylo asi tak 14(?) let, abych knihu docenila . Netuším jaká vnitřní pohnutka mě vedla dočíst do konce. Nejprve jsem pořád čekala na ten strach a napětí, potom už jsem se jen sázela, jak moc bude pointa pitomá. Slohově to byla nejslabší kniha, kterou jsem kdy četla a také dočetla.Chování figur svědčí o autorovo totálním psychodiletantství. Vhodná k tréninku rychločtení.
BRAK nejhrubšího zrna!
Mrazivé, přitom civilní a uvěřitelné. Žádné příšery, „jen“ skupina satanistů :)
Kniha se moc příjemně četla, během dvou večerů nebylo co řešit. Škoda že ten konec nedopadl jinak, trochu mě to zklamalo.
Jeden z prvních hororů, které jsem četla. Psychologický horor. Byť jsem Rosemary moc nechápala, matkou jsem ještě nebyla, děj mě vtáhl a rozhodně jsem autorově stylu podlehla. Dnes by se mi to už nestalo, člověk už tak nějak (po Kingovi, Jo Nesbovi,...) lehce otrnul.
Kniha není sama o sobě nic úžasně závratného, ale je to zdařilý příběh. To jak vás drží v napětí - v tom je jiná a hlavně zvědavost, jak příběh dopadne, to je to, co vás nutí číst dál. A konec? Škoda, že nebyl jiný. Toto se mi zdálo velice přehnané. Ďábel? No jo no. Fantazii se meze nekladou.
Děsivá knížka, od které se člověk nemůže odtrhnout. Film také stojí za vidění.
Už dlouho jsem nebyla po přečtení knihy takhle rozčilená. Abych to vysvětlila; poprvé za několik let se mi stalo, že jsem se zažrala do knížky a musela ji přečíst hned v ten samý den, kdy jsem ji otevřela. Není to tím, že by to snad bylo tak záživné, naopak. Některé pasáže jsou opravdu velice unylé. Ale je to docela čtivé a hlavně a především je to to tajemství, které nutí čtenáře dočíst do konce. Od začátku je jasné, že s tím domem nebo s lidmi v něm něco není v pořádku. Bohužel, Rosemary mi připadala jako hloupá kravka. Několik měsíců v těhotenství trpí bolestmi, ale doktor jen říká, že to přejde a nic s tím nedělá. Její manžel se chová podivně a je mu úplně fuk, že jeho žena trpí. A mnoho dalšího Ro jen tak přehlédla..? Celou dobu jsem si říkala, že mi to snad časem nějak vyvrátí, ale na konci jsem popravdě měla chut tu knihu hodit do krbu a už na ni nikdy v životě nepomyslet. Řeči o tom, že mateřská láska je silnější než všechno na světě? Tak nad tím kroutím hlavou. Rosemary podle mě byla prostě jen blbá husa, která jen tak zničehonic přijala to, že má dítě se satanem. Škoda, že toho fracka neubodala a neskočila z okna, závěr by to byl tedy mnohem lepší a v rámci možností ""uvěřitelnější"". Takhle jsem jen znechucená tím, co jsem to vlastně četla.
Že existuje kniha, jsem se dozvěděla až po shlédnutí filmu, což je věčná škoda. Takhle jsem věděla, jak se příběh bude vyvíjet, kam směřovat. Ale i tak....hl. hrdinka, ačkoli se zdá, že je hysterická, překvapí...Prostě, mateřská láska překoná vše, i takovou věc, jako je ta, že syn je napůl Satan:)
Na chvilku jsem se odpoutala od světa fantasy a rozhodla se seznámit s mladou a milou Rosemary a jejím manželem. Knížka je ukázkou ideálního soužití amerického manželského páru v 60. letech minulého století. Manžel dobře vydělává, je v práci téměř od rána do večera a krásná a oddaná manželka je mezitím doma, kde obstarává domácnost, nákupy a všechno možné pro pohodlí svého milovaného muže. Tak to je ve zkratce Rose a její manžel Guy, kterým se podaří nastěhovat do vysněného bytu v domě, který má poněkud záhadnou a temnou minulost. Jediné, co Rose chybí ke štěstí je dítě. Někdy by si ovšem měl člověk dávat pozor na to, co si přeje.
Příběh se odehrává pozvolně, autor čtenáře popichuje drobnými narážkami, že se děje něco neobvyklého, ale žádná větší "akce" (snad vyjma početí dítěte) se vlastně nekoná. Až téměř do úplného závěru, kdy všechno nabere pořádné obrátky. Rose a její závěrečná paranoia, která se ukáže jako realita je dobře vykreslená. Co mě však zklamalo, byl úplný závěr knížky. Možná jsem trošku morbidní, ale konečné smíření hlavní hrdinky s tím, že porodila ďábla, který vlastně podle ní nemůže být zase až tak špatný, mi moc nesedl. Závěrečnému tempu by mnohem více sedl dramatičtější konec - možná právě ten, který se Rose honil hlavou.
Celkový dojem díky závěru 3,5/5, takže 4 hvězdy.
Rosemary a děťátko, tak poetický názov a vlastne aj úvod knihy, ktorý sa nesie v podobnom duchu.
Vopred chcem upozorniť na to, že som nevidela film aj keď viem, že existuje a aj napriek popularite a známosti tejto knihy som o jej deji nemala ani potuchy.
Jej znamenitosť som si uvedomila až po prečítaní, keď mi došlo, že Ira Levin napísal takmer dokonalý príbeh o materskej láske a sile ženy, ktorá keď chráni svoje dieťa dokáže aj nemožné.
Vďaka mrazivému a tak trošku nečakanému vyvrcholeniu sa stáva kniha nezabudnuteľnou.
nó tak toto bolo omnoho lepšie ako Stepfordské paničky..už som vedela pointu / samoška z Polanského moc moc dobrého spracovania/, ale vôbec to neprekážalo, výborne vykreslená paranoja, konšpirácia, všetko pekne do seba postupne zapadá... len by ma zaujímalo či všetky Levinove knihy by ma nechali s pocitom, že chlapi sú také strašné svine :D :D najlepší pocit v knihe bol ten záverečný pľuvanec, tak ten som si užila... Sláva Rosemary ! :D
kniha mě opravdu překvapila, děj byl pro mě napínavý. Pořád jsem čekala nějakou zradu, ze strany manželů Castevetových, později i od dalších postav. Celá kniha je zahalena jakýmsi tajemstvím, které se vám podaří odhalit až na konci. Proto ty, kteří neměli ani trochu tušení jak kniha skončí, stejně jako já to je velké překvapení.
Štítky knihy
New York vraždy zfilmováno satanismus thrillery USA (Spojené státy americké) 60. léta 20. století horory okultismus psychické problémy
Autorovy další knížky
| 1976 |  Rosemary má děťátko |
| 2010 | Stepfordské paničky |
| 1997 |  Rosemary a její syn |
| 1994 | Ten báječný den |
| 1982 | Rosemary má děťátko / Stepfordské paničky |
Nejsem si jistá jestli se mi knížka líbila nebo ne. Mám z ní takové smíšené pocity.
Většinou si hlavní hrdiny oblíbím, i když jsou to naprostý pitomci. Je to prostě zvyk. U Rosemary to bylo těžké. I když měla odpovědi všude kolem ona nebyla schopná otevřít oči. To mě asi štvalo ze všeho nejvíce.
Konec mě moc nenadchl. Čekala jsem víc. A abych byla upřímná moc jsem ho nepochopila. Kdyby mě kniha víc vtáhla do děje, byla bych tak utnutým koncem naštvaná. Důvod proč jsem to vydržela číst, bylo právo to, že jsem musela vědět jak to dopadne.
Ale jedno velké významné plus pro pana Ira Levina - on to fakt umí podat. Kniha vydrží člověka držet v napětí a nutí ho číst až do samého konce. A postava Guye je tak dobrým hercem, že když přesvědčoval Rosemary, bylo těžké mu nevěřit.
Nehledejte v tom žádný horor ani psychologický příběh. Ale je to napínavá kniha s velmi zajímavým a neobyčejným dějem, u které nebudete litovat že jste ji četli.