Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Leni je 11 let a žije v poválečném Německu. Sama však cítí, že se sem nějak nehodí. Je jiná, citlivá, ve škole nemá kamarádky. Nechápe jejich fašistické náboženství. Žije s maminkou, babičkou a bratrem Raulem, ale ani doma to nemá lehké. Touží po vlídném slově, po pohlazení, ale to se jí občas dostává jen od babičky. Leni má často kusé vzpomínky na nějakou jinou maminku i tatínka. Na rodiče, kteří ji drží v náručí, zpívají jí a ona cítí jejich lásku. Nakonec sama přijde na to, že není Němka, že pochází odněkud z Čech a byla ukradena svým vlastním rodičům. Ví, že tatínek už nežije, ale maminka určitě ano. Podaří se jí najít pravou maminku a dostat se zpět domů, do Československa?... celý text
Přidat komentář
Tuhle knížku jsem četla asi ve čtvrté třídě. Pamatuju si, že se mi líbila. Děj si stále vybavuji docela dobře, takže na mě kniha zapůsobila. Myslím, že jsem u ní i brečela.
Byla jsem (tuším) ve 3. třídě a čtení jsem fakt neměla ráda. Potom mi babička řekla, ať si přečtu tuto knížku. Hrozně se mi líbilo, že v názvu je moje jméno. A potom jsem se začetla. Nikdy jsem nečetla nic, co by mě tak vzalo za srdce a kvůli čemu jsem změnila názor na celou četbu. Díky této knížce jsem se stala vášnivým čtenářem a ještě několikrát se k příběhu malé smutné Leni vrátila.
Moc hezká a dojímavá kniha. Četla jsem ji asi jako desetiletá a přemýšlela jsem, jak by mi asi bylo na místě Leni. Snad se podobné věci už nikdy nebudou opakovat. Po letech jsem knihu sehnala v antikvariátě a zjistila jsem, že mě příběh malé Leni nepřestal dojímat.
Nádherná kniha, silný příběh, velmi citlivě zpracovaný. Knížku jsem četla jako dítě tolikrát, že jsem ji snad uměla nazpaměť.
"Mlčím, neumím říci: maminko."
kdysy jsem ji četla nebot jsme to měli jako povinnou četbu hned bych to doporučila u nás mladší generaci
Silné téma, poutavě a citlivě napsáno. Poprvé jsem ji četla na základce. Četla jsem ji několikrát, konec vždy obrečím.
Moje velice oblíbená knížka, bohužel jsem ji kdysi půjčila, a ta dotyčná mi ji už nevrátila.
Tuhle knížku jsem četla, když jsem byla ve čtvrté třídě. Sice si už přesně nevybavím děj, ale pamatuji si do dnes, jak jsem u ní brečela. Byla to vlastně první knížka, která mě rozplakala.
Musím přiznat, že význam knihy jsem si plně uvědomila až při jejím druhém čtení. Příběh malé Leni nastiňuje utrpení, která nám byla způsobována a beznaděj, ve které se mnoho jí podobných nacházelo. Přesto Leni žila ve víře, že její život musí mít i světlou stránku, že její milující rodiče nemohli beze stopy zmizet. Velmi dojemný příběh s mnohdy dětinským pohledem na věc umocňuje atmosféru křivdy a příkoří jí způsobených. Zároveň však je v jejím naivním vnímání světa vidět upřímnost a čistotu, kterou se snažila vybojovat svou svobodu.
Před pár lety nám tuhle knížku četla ve škole paní učitelka. je to nádherná knížka, ale také poněkud smutná.
,,Mlčím, protože cítím že tohle je láska. Mlčím, protože neumím říct maminko!,, ... nádherná kniha, miluju ji.
taky jsem četla jako malá a pamatuji si dodnes jak na mě kniha působila. Jak píše Smiragl, tahle kniha by se měla dětem podstrčit k přečtení
I když jsem to četla jako dítě, stihla jsem před tím přelouskat Deník Anny Frankové, který na mě tehdy zapůsobil víc. Rozhodně se ale budu snažit tuto knížku svým dětem podstrčit, je to takové nenásilné seznámení se s historií.
Tato kniha je velmi emotivní a myslím že nakonci nikdo nevydrží nebrečet! Velmi pěkné!
Jedna z mích prvích knížek, byla užasné dostávat se pomalu k Lenině minulosti a nakonec ohlalit jak to tenkrát vůbec bylo
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus děti Německo rodina rasismus osamělost uloupené děti rodinná tajemství dějiny pro děti a mládež
Autorovy další knížky
2001 | Říkali mi Leni |
1979 | Štěstí přijde zítra |
1986 | Bludný kámen |
1979 | Bílá paní - Obnovený obraz |
1974 | Marta věří na zázrak |
Kniha Říkali mi Leni je v
Právě čtených | 19x |
Přečtených | 2 283x |
Čtenářské výzvě | 458x |
Doporučených | 158x |
Knihotéce | 436x |
Chystám se číst | 427x |
Chci si koupit | 80x |
dalších seznamech | 18x |
Vzpomínka na základní školu, četli jsme jí několikrát, ale nikdy dokonce. Tak jsem si jí po letech přečetla sama :-)