Richenza
Antonín Polách
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/402405/bmid_richenza-WZo-402405.jpg
4
86
20
Válka královen na počátku čtrnáctého století je už více než sto let tématem českých dějin. Co vedlo obě Elišky, Přemyslovnu a Rejčku k tomu, že spolu vedly nekompromisní boj a v jejich jménu umírali lidé a trpěla země? Zejména jestliže jedna z nich, Eliška Rejčka, "krásná Polka se švédskou krví v těle" netoužila po moci a chtěla se věnovat umění a svým libůstkám, zatímco Eliška Přemyslovna se snažila důsledně kráčet ve stopách svého otce Václava II a děda Přemysla Otakara II. Zdálo by se, že ty dvě ženy měly vlastně neškodně minout. A přece mezi nimi vzplál nesmiřitelný konflikt, který musel skončit záhubou jedné z nich. Román Antonína Polácha se snaží najít odpověď právě na tuto otázku. Zastihujeme Rejčku - nevlastní matku Elišky Přemyslovny, ač je dělily jen čtyři roky věku - ve chvíli pro ni nejtěžší. Její manžel, král Václav II, umírá a ona zůstává, sedmnáctiletá, sama s pětidenní dcerou v cizí zemi, obklopena nepřátelským prostředím. V okamžiku, kdy se rozhodne provdat za nápadníka českého trůnu Rudolfa Habsburského, vystaví se neodvolatelně nenávisti přemyslovských princezen, které se cítí být okradeny o své dědictví... Rejčka je tak proti své vůli vtažena do velké politiky, ale její manžel umírá a ona zůstává znova bez ochrany. Léta vyhnanství a milostných vztahů končí, když se usazuje v Hradci Králové, který právě po ní získal své jméno. Jenže pak se Eliška Přemyslovna stává českou královnou a Rejčka milenkou Jindřicha z Lipé, jenž usiluje být mocnějším než král, Eliščin manžel Jan Lucemburský. Karty jsou rozdány, konflikt nevyhnutelný. Kdo v něm může zvítězit? Královna Eliška používající pro naplnění své vize jednotného silného českého státu všechny prostředky, jež se přebrala od svého otce krále Václava, tedy zbraně mužské, nebo Rejčka, vyzbrojená ženskými zbraněmi zdánlivé bezmocnosti, spoléhající se na své obdivovatele a lámající svým šarmem mužská srdce? Právě o tom je tato kniha. Na konci románu stojí třicetiletá Rejčka, která se utrpením a nároky, jež na ni život kladl, změnila z naivního sedmnáctiletého děvčátka v zralou, zkušenou, ale i unavenou ženu. Ženu, která ví, že životní štěstí si je třeba vybojovat a neváhá pro ten cíl přinést oběti. Ještě víc by ale autora těšilo, kdyby si čtenář na konci knihy, až dočte poslední stránku a dozví se, kdo a jak v tom boji zvítězil, položil ještě jednu otázku. Kdo z těch dvou královen měl vlastně pravdu? Nebo měly každá svou?... celý text
Přidat komentář
(SPOILER) Autorovi se povedlo čtenáře přesunout v čase do 14.století a pomoci mu přiblížit tehdejší politické boje o moc a s tím související intriky mocných, které často přerůstaly v krvavé konflikty ba dokonce i války. Tíživá a napjatá situace tehdejší Evropy, hlavně Čech a Moravy, se odehrává na pozadí životního příběhu královny vdovy Elišky Rejčky, který v skutku nebyl procházkou růžovou zahradou, a potažmo i královny Elišky Přemyslovny, matky největšího českého panovníka Karla IV. Kniha se mi moc líbila, autorovi se povedlo vystihnout náladu a napětí té doby. Jediné, co mi dělalo trochu problémy, bylo přehršle historických postav, které často mívaly stejná jména - samý Rudolf, Jindřich apod.
Románové zpracování životopisu známé postavy českých dějin, královny vdovy Elišky.
Výborné zpracování, vystižená atmosféra 14. století a mocenský boj, to vše v dějové linii lásek této ženy. A v pozadí nenávist nevlastní dcery Elišky.
Opravdu skvělé dílo doplněné rozsáhlým glosářem. I když bych asi více uvítal vysvětlivky pod čarou než listovat...
Výborný, čtivý, dostatečně podrobný a přitom nezahlcující historický román o životě Alžběty Rejčky, Jindřicha z Lipé, Jana Lucemburského a Elišky Přemyslovny. Zajímavá výprava do Čech 14 stol. Knížka se čte velmi příjemně, kniha je dostatečně historická i románová. Doporučuji.
Výpravný román o životě Elišky Rejčky, kterou jako hradecký patriot řadím ke svým nejsledovanějším historickým postavám. S Rejčkou jsem měla tu čest již v řadě historických románů a vždy jsem moc zvědavá, jaký charakter autor postavě vdechne na pozadí známých historických událostí. Tady je líčená vesměs v pozitivním světle.
Baví mě autorův styl vyprávění. Moc pěkně zpracované, čtivé a zajímavé dílo.
Richenza nebyla má první přečtená kniha od tohoto autora a určitě není ani poslední.
Doporučuji.
Krásně zpracovaný historický román o dvojnásobné české a polské královně.
Richenza, Eliška Polská, Alžběta, Eliška Rejčka, Hradecká královna - polská princezna, později z Boží milosti česká a polská dvojkrálovna.
Zpočátku pouhá figurka na šachovnicovém poli v politickém boji o moc - na konci královna vdova, jejíž charisma, inteligence a krása prostoupily staletími, aby nás okouzlovaly dodnes.
Celý život byla nucena vést boj o přežití a celý život díky své kráse, chytrosti a snad i osudovému štěstí vyhrávala. Ve svém dětství sirotek, odsouzený k milosti ,,braniborských," v dospělosti přední šlechtična evropského významu, přesně tak, jak se od královny vdovy očekává.
Přejme jí klidné spočinutí v bazilice Nanebevzatí Panny Marie v Brně po boku své snad jediné velké upřímné lásky, pana Jindřicha z Lipé.
P.S: Richenzo, moje srdce jste získala, ač jsem duší patriot a Přemyslovci jsou mojí velkou láskou. Eliška Přemyslovna snad již pochopila a odpustila...
Snad dosud nejoblíbenější autorova kniha, velmi čtivá. Autor vždy píše na základě dobře ověřených historických faktů a protože je velmi inteligentní zábavný člověk a znalec života, dokáže do těchto reálných faktů a mezi reálné postavy a události zasadit vynikající čtivý děj. Čtenář má pocit, že prožívá s Rejčkou den za dnem, pochopí její činy i motivace a může se spolehnout, že se pobaví a velmi čtivou formou dozví spoustu nového. Příjemně a přínosně strávený čas, doporučuji všem.
Tato historická kniha se mi četla velmi dobře.Život Alžběty Polské-zvané Eliška Rejčka či Richenza, byl v knize dobře vylíčen.Ovdověla velmi mladá- po smrti manžela Václava II.se jejím životním druhem stal Jindřich z Lipé. Dočteme se ,že v zemi vládly dvě skupiny šlechty o moc v zemi : jedna vedená právě Eliškou Rejčkou a Jindřichem z Lipé a druhá její ctižádostivou sokyní Eliškou Přemyslovnou a Vilémem Zajícem z Valdeka. Královna Eliška používá všechny prostředky pro naplnění své vize o moci,což se jí stane osudným.Pro mě zajímavé čtení z české historie.
Kniha mne bohužel dost zklamala. Hlavní hrdinka si nedokázala získat moje sympatie. Na druhou stranu jsem si díky románu zařadila řadu historických osobností do souvislostí. Mnohem lépe hodnotím knihu Bratři ze Soluně od stejného autora.
Soupeření dvou Elišek. O obou se píše v mnoha románech. Každý z autorů je vždy na straně jedné z nich. Polách má určitě moc rád Elišku Rejčku - Richenzu. Je zde vylíčena v hodně příznivém světle a Eliška Přemyslovna v nepříznivém. Myslím, že to ale není na závadu, pokud knihu čtete trochu s nadhledem.
Mně se kniha líbila.Je čtivá a seznámí nás s mnoha historickými událostmi a fakty. Některá jsou známá, některá méně.
Knížka byla velmi zajímavá,mám ráda osobu Elišky Rejčky a velmi mě zajímá jaký život vedla.
Richenzu jako historickou postavu mám ráda. A líbí se mi jak román od Polácha, tak i díla od Vaňkové. Richenza je našimi dějinami nedoceněná a možná i negativizovaná, nejspíš kvůli kultu Elišky Přemyslovny. její příběh je barvitý, pestrý, plný zvratů. A osudová láska s Jidřichem z Lipé? Romantika až na půdu. Tahle knížka je jedou z mých srdcovek.
Čteno sice už dost dávno, ale zřejmě autor platonicky miloval Alžbětu (Elišku, Rejčku, Rixu, Ryksu, Richenzu, Richezu, či jen Bůh ví, jak by se ještě jméno této dámy dalo napsat), tak jako já Záviše z F. nebo prince Konradina. Proto byla v jeho knize dokonalá, ač jeden můj kamarád ji nazývá lstivou Polkou a Machiavellim v sukních. Ale jelikož mně Richenza na piedestale vůbec nevadí, získala ode mě plusové body a kladné ohodnocení, zejména za vykreslení vzplanutí mezi ní a Fridrichem. Povahové vlastnosti Václava II. trošku přitažené za vlasy (andělská tvář ale duše ...). Já Václava taky moc nemusím, (stejně jako jeho jmenovce Karla IV.) ale tohle si asi přece jen nezasloužil.
Nikdy jsem neměl rád českou historii. Ve škole mě bavilo v dějepise cokoliv, co nemělo nic společného s Lucemburky, Rožmberky a dalšími. Každý měl několik jmen, odněkud pocházel, což z oblibou bylo součástí jména, každý měl hromadu dětí s hromadou jmen, každé mohlo pocházet odkudkoli... hlava skoro praskla. Historické romány jsou pro mě podobné. Na každé stránce hromada postav, že už na druhém listu nevím, o kom čtu. Stejně tak autor předpokládá určité základní znalosti a proto nemusí rozebírat určité známé události, které já vůbec neznám a ztrácím se. Správná reakce: hm, Rejčka? Znám. Ta žila v tom a tom století, vzala si toho a toho, je o ní známo to a to a zemřela tam a tam. Moje reakce? Rejčka? Co je to za blbé jméno? Raději knihy od vikingů, z Říma, Asie... Ale můžu poděkovat panu Vodnruškovi za to, že jsem dal českým historickým románům šanci a hle, nečtu jen Vondrušku, ale i Niedla, Jiráska, Polácha. A líbí se mi to. Nadále se v historii neorientuju, ale snažím se :)
Výborně popsán konflikt mezi Eliškou Přemyslovnou a Eliškou Rejčkou. Životní štěstí je třeba si vybojovat i za cenu obětí.
S historickými postavami je to vždy trochu těžké i lehké zároveň. Naše fantazie může pracovat na plné obrátky a tak je to i případě historických románů, které mám já osobně velmi v oblibě a přečetla jsem jich už opravdu na desítky. Po Richenze A. Polácha jsem tedy sáhla bez váhání a musím říci, že knížka mne nezklamala, četla se moc pěkně, jen mi přišla snad přece jen trochu dlouhá a místy bych řekla že knize trochu docházel dech, ale to je jen můj pohled.
Moc pěkná knížka,zajímavým stylem napsaná,čte se moc pěkně. Také jsem si myslela,že Eliška byla silná osobnost,ale to,co jsem se tady dočetla je velice zajímavé ,co se její osoby týká. A že To Alžběta Rejčka s muži uměla a svou diplomacii zakládala na svém zevnějšku? No na tom není nic špatného . A že to byl veskutečnosti ženský román?/ Komentář níže uvedený mi promine/, ale když si přečtu záložku,tak vím,že tento román o ženách bude. Mě to nevadilo a určitě sloh a styl byl vysoce kvalitní.Proto jej nemohu s běžným ženským románem spojovat. Uřčitě si půjčím nebo seženu od tohoto autora i jiné tituly .Vřele doporučuji,kdo má rád historii stojí to zato.
Hradec Králové je krásné město a určitě k tomu přispěla i královna vdova Richenza, která ho dostala věnem. Vždycky jsem si myslela, že Eliška Přemyslovna byla silná, hrdá žena, která by byla dokonalá královna a škoda toho, že následník musel být muž. Ale autor ji očividně nemá rád, protože ji vylíčil, jako pěknou potvoru. Oproti tomu Richenza je dokonalost sama a člověk ji prostě musí obdivovat. Její vztah s Jindřichem je vylíčen romanticky a zejména scéna, jak ho nepustila do města mě opravdu pobavila. Prostě to s chlapami uměla a to i s Janem Lucemburským.
Richenza mě trochu zklamala. Čekala jsem poutavý historický román, ale místo toho se mi do rukou dostal spíš historický ženský román. Po čase mě přestaly bavit královniny milostné hrátky a to, jak je každý muž tak uchvácen její krásou, že si ho Rejčka zcela podmaní.
Štítky knihy
Eliška Přemyslovna, královna, 1292-1330 14. století Přemyslovci Václav II., český a polský král, 1271–1305 Eliška Rejčka (Richenza), 1288-1335 královny české královny milenci královen historické romány
Autorovy další knížky
| 2004 |  Richenza |
| 2010 | Cti otce svého, ale miluj ženu svou |
| 2013 | Ať zemře král |
| 2001 | A stanu se králem |
| 1989 | Stín Persepole |
Kniha Richenza je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 121x |
| Čtenářské výzvě | 6x |
| Doporučených | 7x |
| Knihotéce | 65x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 5x |
| dalších seznamech | 3x |
Richenza nebo také Eliška Rejčka je asi spolu se svou protivnicí Eliškou Přemyslovnou literárně nejvíce zužitkovanou ženskou postavou našich dějin. Není se co divit obě žily v bouřlivém období které nastalo po vymření Přemyslovců, k nimž obě patřily, a obě se dění té doby aktivně účastnily.
Byl jsem zvědavý jak se tohoto tématu chopí Antonín Polách, neboť tuto dobu mám docela načtenou a jsem celkem spokojený, bylo znát že Polách byl při psaní hodně ovlivněn paní Ludmilou Vaňkovou ale to mi nevadilo protože tvorbu paní Vaňkové mám rád, váhal jsem mezi čtyřmi a pěti hvězdami a musím dát čtyři, protože jsem ke konci knihy při vyprávění o Závišovi z Falkenštejna opět narazil na ten nesmysl že byl popraven naostřeným prknem, popravovalo se Plknem, což byl popravčí meč nebo sekera.