Řeč mrtvejch / Die Totenrede
Radek Fridrich
https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/332943/bmid_rec-mrtvejch-die-totenrede-aLH-332943.jpg
5
4
1
Básnická sbírka textových variant na náhrobky zničených německých hřbitovů v severních Čechách je v česko-německé verzi.
Přidat komentář
Štítky knihy
dvojjazyčná vydání básně v próze česká poezie
Autorovy další knížky
| 2005 |  7edm 2005 |
| 2008 |  Modroret - Z pověstí Děčínska |
| 2011 | Krooa krooa |
| 2019 | Nejlepší české básně 2019 |
| 2002 | Erzherz |
Kniha Řeč mrtvejch / Die Totenrede je v
| Přečtených | 6x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 4x |
Při čtení jsem musel myslet na jiné dvě nedávno čtené knihy.
Jednak na sbírku Vyměřování vzdálenosti, která je také o jednotlivých portrétech, ale dělá špatně vše, co Řeč mrtvejch dělá dobře.
Dobře tedy podle mě je:
kusost, strohost - kontrastující s tíživostí životních událostí, o nichž je řeč
vědomí dostatečnosti - autor medailonky nemá potřebu přibarvovat, ornamentalizovat, jsou silné právě pro to, v jak málo slovech je shrnut celý život
absence emotivního lexika - chybějící sentimentalita paradoxně vyvolává silný emotivní účinek
volba 1. gramatické osoby - činí každou báseň silně osobní
mluvený jazyk - podtrhuje autenticitu výpovědi.
Dík těmto autorským rozhodnutím jsem se na každou další báseň těšil. Tím, jak málo prostoru si jednotliví mluvčí nárokují k popisu celého svého života, ve mně vyvstávala touha proniknout do nich o to hlouběji, domýšlet příběhy.
(Pro srovnání zmíněná sbírka Vyměřování vzdálenosti dělá vše naopak, a proto je můj dojem z ní mizerný. Ne že by Řeč mrtvejch našla jediný možný způsob, jak danou látku zpracovat, ale našla dobrý a funkční způsob.)
Druhá kniha, na kterou jsem myslel, je Ongova Technologizace slova, která popisuje myšlení člověka žijícího v primárně orální kultuře (negramotného). A fascinovalo mě, jak věrně Fridrich vystihuje podstatu přemýšlení takového člověka. Jak takový člověk naprosto postrádá potřebu sebedefinice pomocí povahových rysů a dává přednost vymezení pomocí svého zakotvení ve světě; jakým způsobem volí, které informace jsou podstatné; jak přemýšlí synteticky a lepí k sobě informace pomocí souřadných spojek (resp. asyndetonu). Kontrast je patrný např. při posledním medailonku knihy, který věnoval autor sám sobě.
Ať už se autor inspiroval náhrobními kameny nebo si něco vymyslel sám, jedná se o dílo vyjímečné síly a autenticity. Mj. proto, že po dočtení dává tušit, že podobným stylem lze pokračovat ad infinitum, neboť zapomenutých osudů hodných popsání je bez konce - aniž by zároveň měl autor ambice to dělat a čtenáře umořit.
Vyvážené ve všech směrech.