Ready Player One: Hra začíná

18.06.2023

80% - Zvláštní mix - vzhledem k věku hlavního hrdiny Wadea - Parzifala je to takové young adult sci-fi, čemuž odpovídá i jeho nehynoucí virtuální láska k Art3mis, kterou by rád přetavil ve skutečný vztah (pokud je to teda fakt holka a ne chlupatý pupkáč). A přitom je to tak nabité popkulturními odkazy zejména z 80. let, až si neumím představit, že by to fakt mohlo bavit někoho, kdo nikdy nehrál žádnou starou videohru, nesjížděl tehdejší filmy a seriály a neposlouchal příslušnou hudbu - tudíž spíš generaci, která je dnes už ve středním věku a nad vyholeným Wadem experimentujícím s virtuální nafukovačkou bude nevěřícně kroutit očima.
Spielberg z toho fakt dokázal vyloupnout skvělý film a při čtení bylo fajn vybavovat si třeba ty scény s Wadeovým bydlením na vršku na sebe poskládaných karavanů.
Motiv mladých nadšených mimoňů, kteří bojují o odkaz svého idolu s mocnou korporací neštítící se ani těch nejšpinavějších praktik, funguje dobře - to napětí, zda se k dalšímu klíči a bráně dostane jeden z mladých lovců Hallidayova velikonočního vejce, kteří tomu obětovali doslova celý reálný život, anebo někdo z party IOI, která se bez skrupulí žene za ovládnutím Hallidayova virtuálního světa OASIS a jeho bohatství, nenechá čtenáře v rozhodujících pasážích chvíli vydechnout. A vykreslení temné budoucnosti, kdy lidé hledají únik z reality ve virtuálním světě, kde mohou pobývat v jednom z tisíců rozličných světů nebo si třeba zahrát hlavní roli v oblíbeném filmu, to zní jako sen.
Jenže mezi těmito úseky se z knihy stává jen jakási antologie her, filmů a hudby přelomu 20. a 21. století - kdy kusy, které neznám, zas tak neocením, ale tam, kde vím, tak najednou vidím, že to je opravdu jenom převyprávěné (byť speciálně zapojení filmů jako Blade runner a Monty Python a Svatý grál do děje mě vysloveně bavilo) - jenže pak si říkám, kolik procent knihy je skutečně původních a kolik stránek textu padlo na autorův hold jeho oblíbeným uměleckým a herním kouskům. O to úsměvněji ale pak ve vyčerpávajících výčtech vypravěče z roku 2045 působí to, že po roce 2011, kdy kniha vyšla, jako by se už nikdy nic nového nenatočilo (asi už ty nové Star trek seriály a Star wars filmy v době fungování OASIS nebyly potřeba:-)).
Pokračování si určitě přečtu, snad bude dobré alespoň tak, jako tenhle díl.

13.06.2023

Tuhle knihu jsem četla již před lety a je to jedna z těch, ke kterým se moc ráda vracím. Kombinace futuristického světa, kde se žije mnohem víc ve virtuálním světě než v tom reálném a kultury 80. let, funguje prostě skvěle. Kniha je plná referencí na staré videohry, filmy, seriály a hudbu. Příběh má trošku pomalejší rozjezd, ale konec stojí za to.

03.06.2023

Po skvělém filmu jsem knižní předlohu vlastně ani číst neplánovala, ale když jsem zjistila, že existuje i audiokniha, řekla jsem si, že by bylo fajn se do světa Ready Player One vrátit a dozvědět se, jestli se kniha od filmu v něčem liší.

Poslech jsem si moc užila. Díky tomu, že jsem příběh znala, jsem se neztrácela v postavách ani v herním prostředí, což by se mi jinak určitě stávalo, protože těch jmen a zvláštních výrazů tu bylo nespočet. Ale musím říct, že přestože byla knížka výborná, film na mě prostě zapůsobil o něco více. Možná je to i tím, že virtuální realita a počítačové bitvy zkrátka vypadají líp na obrazovce. I tak jsem ale ráda, že jsem se do audioknihy pustila. Druhý díl ale zatím číst neplánuju, recenze nejsou nijak oslnivé a ani příběh mě popravdě neláká.

25.05.2023

Vím. Spravedlivější by asi byly tři hvězdičky. Jakkoliv je kniha opravdu hodně čtivá a napínavá až pohlcující, tak je z druhé strany i mělká. Jestli chcete detailně prokreslené psychologie postav, nadčasové úvahy nebo jazykové klenoty, tak hledejte jinde. Ale, je fakt relax tuhle knížku číst. Navíc já jsem jasná cílovka. V roce 89 jsem začal chodit do školy, takže osmibitovou éru a éru hracích automatů celkem pamatuju. Několik kamarádů mělo Atari a nad automaty s osmdesátkovými pařbami jsem slintal na poutích. Valnou většinu zmiňovaných her a filmů jsem alespoň podle názvu znal a některé i hrál. Takže za takové to "jasně, já vím", přidávám hvězdičku.

15.05.2023

Holka, do které jsem se
virtuálně zamiloval by klidně mohla
být ve skutečnosti nějaký blb
středního věku jménem Chuck
s chlupatými zády a plešatou palicí.

Této knize jsem se velmi dlouho vyhýbal. Viděl jsem totiž dvakrát stejnojmenný film, který natočil Steven Spielberg. A nutno dodat, že tento úžasný režisér dokázal z knihy vyždímat to nejlepší, a to nejhorší si předělal k obrazu svému. Příkladem tak může být Chucky. V knize je to úplně něco jiného, než geniálně pojatý Spielbergův Chucky. A takových věcí je tu víc. Prostě filmové zpracování přináší víc popkulturních odkazů, než tato kniha, která by o nich měla pojednávat. A na můj vkus je příběh zbytečně prodlužovaný. 500 stran na jejichž obsah vlastně skoro určitě zapomenu.

Citát: Posouvej se levou rukou, střílej pravou a snaž se zůstat naživu, jak dlouho to jenom půjde.

V tomto příběhu je moc věcí, které se spíš opakují (počítačové souboje), než aby bylo přidáváno víc a víc věcí, které čtenáře zaujmou. V knize jsou pasáže, které mě vysloveně nebavily. Například to neustálé zamilování do Art3mis. Pasáže, kdy nad ní Perzival doslova onanuje (kapitola 0017), byly příšerný. UberBetty by mohla vykládat. Tak že monotónnost, absence napětí, nevhodný sex a jednoduchost pozadí udělali z tohoto příběhu jen průměrné dobrodružství. Jediné, co jsem tak na příběhu vítal je poslech skupiny Def Leppard a jejich alba Hysteria (Epic Records, 1987)

Citát: Není po všem, dokud není opravdu po všem. A zatím ještě není po všem.

19.04.2023

Pro mě jako fanouška videoher byla tahle kniha skvělým nostalgickým zážitkem. Příběh, který vypráví, není nějak překvapivý nebo novátorský, neboť dobrodružství z různých online světů už nám přinesla třeba spousta anime seriálů, ale navzdory tomu jsem se skoro vůbec nenudil a mohu knihu s klidem doporučit.

Osloví ty, kterým videohry nic neříkají? Asi ne. Ale pokud jste videohrám a alternativním světům alespoň trošku nakloněni, tak možná v ruce budete držet knihu, díky které se vžijete do zbrusu nového dobrodružství a po jejímž přečtení budete mít dobrý pocit. A to je možná přesně ten důvod, proč knížky čteme, ne?

Existuje i pokračování, na které jsem zvědavý, ale moc od něj neočekávám. Tak snad budu pozitivně překvapen.

02.04.2023

Konečně kniha. kde i po zhlédnutí filmu, nic nečekáte a všechno je trochu jinak. Jak zde již bylo zmíněno kniha s filmem má společná jména, ale tím to končí. Film a kniha jsou dvě různé věci a každou si můžete užít odlišně. Kniha je skvělá a určitě stojí za přečtení, děj se netáhne a je napínavý.

20.03.2023

O počítačových hrách ani virtuální realitě nevím zhola nic, přesto mě kniha bavila. Nenudila, dobře se četla.
Ale ten konec... za ten hvězda dolů.

09.03.2023

Ready player one je pro mě zhruba stejně výjimečný jako Harry Potter. Jedna z mála knížek, kde se mi líbí filmové a knižní zpracování zhruba stejně. Nejspíš proto, že kromě jmen postav toho spolu nemají zas tak moc společného. Knihu jsem četla už dvakrát, i poprvé to bylo až po zhlédnutí filmu. A byla jsem v šoku, jaký svět dokázal autor vystavět. Tak rozsáhlý a obsažný, že absolutně nebylo v ničích silách ho přivést k životu na stříbrném plátně.
Teď, když píšu recenzi, mám za sebou už i druhý díl. Což mi umožňuje vypíchnout několik věcí, kterých si na téhle knize velice vážím. Hrdina není kladný, ale zároveň ani záporný. Ve filmu je to typický klaďas, hrdina každým coulem, člověk, co dokáže snad až nemožné. V knize ne, v knize prakticky nezvládá ani existovat. Líbí se mi, jak nenásilně autor pracuje s tématem psychických nemocí, sexuálních diverzit, fyzických odlišností a handicapů a podobně.
První díl má navíc tu výhodu, že si autor dal spoustu práce s tím, aby reálie, se kterými se čtenář setká, přiblížil i neznalému člověku. Jistě, každý čtenář určitě zná aspoň něco, protože kdyby ne, vůbec by pro něj tahle kniha nebyla zajímavá. Ale autor mu zároveň poskytuje i dost materiálů a prostoru k tomu, aby se chytil i tam, kde by jinak bez Googlu tápal (což se o druhém dílu rozhodně říct nedá).
Poslední věc, za kterou jsem opravdu nesmírně ráda, je to, že se jedná o uzavřený příběh, který vůbec pokračování nepotřeboval. Protože hodlám předstírat, že žádné nemá.

03.03.2023

Žádná sláva, skoro nuda.
Moc nechápu tu téměř všeobecnou adoraci.

Kdyby se scénky s coming-outem Aecha/y/e odehrály někde na začátku,
asi bych ani nedočetl.
Chudák Aech. Matka ji vyhodila z domu, protože přiznala, že chodí s holkou.
Obhajoba bílýho kluka ve slovním souboji
"tlustá černá pipka" vs "mladá Afroameričanka".

28.02.2023

Tohle bylo rozhodně něco. Žádnou podobnou knihu jsem doposud nečetla, ať už budu mluvit o stylu vyprávění, zápletce či originálnímu nápadu.
Nejsem hráč, ani odborník na filmy, seriály či hudbu z osmdesátek. Přesto mi záhadným způsobem moje nedostatečná znalost těchto věcí nebránila v napínavém čtení od začátku do konce.
Hlavní postava mě naopak rozčilovala nepřeberným množstvím informací, kterým se chlubila prakticky na každé stránce. A romantická linka té otravnosti ještě přidávala na nesnesitelnosti několika kapitol.
Přesto mě celé dobrodružství skvěle vtáhlo do děje a jsem ráda, že tento geekovský hit můžu řadit do seznamu přečtených knih.

26.02.2023

Ještě lepší než film. Zhltala jsem ji za tři dny.

21.02.2023

Bavilo. Neskutečně bavilo a i když ne všude jsem se chytal a všechny odkazy jsem zvládl, tak přeci jen jsem se občas zasnil na dny mládí a na poctivé a těžké PC hry...4*

12.02.2023

Film mám moc ráda, viděla jsem ho několikrát. Když jsem se dozvěděla, že má knižní předlohu, hned jsem si ji musela přečíst. Jak už tady někteří psali, kniha se od filmu dost liší - zejména kvůli tomu, že sledovat film přesně podle této knihy by příliš zajímavé nebylo.
Každopádně knížka mě moc bavila, ale za mě film stále číslo 1 :)

09.02.2023

Knihu jsem poprvé četl krátce po shlédnutí filmu, když jsem se dozvěděl, že se zápletka liší. A ono je to možná i dobře, protože původní knižní podoba je v podstatě nezfilmovatelná, protože bychom v dlouhých pasážích sledovali pouze, jak někdo hraje videohru nebo zastává roli filmové postavy. Takhle tu teď máme víceméně dvě samostatná díla, kdy si člověk může užít tutéž příběhovou kostru ve dvou odlišných zážitcích. Ready Player One můžeme určitě označit jako "Bibli" osmdesátkové popkultury, protože odkazů na hry, knihy, filmy a hudbu na vás skáčou z každé stránky a pokud nemáte potřebné znalosti, tolik si to neužijete. Chvíli jsem zvažoval, že bych knize dal vyšší hodnocení, ale poslední čtvrtina je o něco slabší než zbytek knihy a pouze směřuje k nevyhnutelnému závěru.

09.02.2023

Dopustil jsem se té taktické chyby, že jsem se jako první podíval na film, než jsem si přečetl knižní předlohu. Film musí z podstaty věci zredukovat knihu na záživné pasáže a vypíchnout to nejlepší z knihy. A jelikož a protože se jedná o rodinný snímek, nejenom, že vybral ty asi nejfamiliérnější pasáže, ale některé aspekty knihy zcela změnil. To není výčitka, chápu zásahy do scénáře, ale bylo by chybou očekávat od knihy stejný zážitek jako od filmu.
Kniha je totiž na rozdíl od filmu doslova protkána referencemi na staré hry, bijáky a hudbu. Na každé straně, mnohdy až v každé větě jde znát Clineovo zapálení pro osmdesátky a to nadšení dokáže přenést na čtenáře. Ačkoliv věřím, že snad nemůže být s to poznat všechny easter eggy, ve finále to není na škodu - každý pozná to svoje.
Stylisticky volí jednoduchý jazyk, což mi principiálně nevadí. Nahlížíme na virtuální budoucnost očima adolescenta Wadea, takže použitá forma a styl má svoje opodstatnění. A hlavně díky ní se kniha čte lehce.
Za mě jednoznačně jedna z nejlepších knih pro nadšence do videoher, starých filmů nebo muziky.

07.02.2023

Jedna z nejlepších knih vůbec, dokonale vtáhne do děje a pro ročníky 70-90 to má ještě bonus :-) Miluju a jdu na druhý díl.

02.02.2023

Poslouchal jsem jako audioknihu, která je načtená opravdu faktasticky. Nejdřív jsem v tomto případě viděl film. A řekněme si to upřímně film je tady prakticky něco úplně jiného. Základní kostra příběhu a jména jsou stejné, ale tím podobnost končí. Ono to co funguje tady na papíře by dost dobře nefungovalo na plátně a naopak. Poslech jsem si neskutečně užil. Jestli bych si to užil úplně stejně kdybych knihu jen četl si nemyslím. Podle mě by neškodilo určité části zkrátit (hlavně opravdu dlouhý úvod). Je to pocta všem geekům a popkultuře 80. let. Já jsem trošku mladší, takže to co pro autora jsou 80. pro mě jsou 90., ale pocit z hraní a z filmů mám dost podobný. Takže jsem si to opravdu užil.
Jen taková poznámka. Už jako dítě jsem v družině když jsme se dívali na nějaký film naprosto nesnášel když někdo předříkával dialogy společně s filmem. Takže tenhle hon za "vejcem" bych projel :-)

30.01.2023

(SPOILER) Nejsem uchvácena. Kniha nadchne úzce specializované fajnšmekry, které baví dvacet hodin v kuse hrát Pacmana a slovo od slova přeříkávat oblíbené filmy Halliday by byl jen o dva roky starší než já, také jsem strávila nějaké ty dny hraním textovek i arkádovek, zmiňované filmy, muzika a podobně mi nejsou cizí, ale nedokážu prostě obdivovat někoho, kdo bezezbytku zahodí celý svůj život a jen se dokola šťourá v každém Hallidayově prdu, co měl ten den k večeři, co u toho poslouchal a na co myslel Pro mě je kniha rozvleklá a zařadila se mezi těch pár, u kterých mám radši filmové zpracování.
Film milosrdně osekal zdlouhavé pasáže, a tím nemyslím jen ubíjející dobu mezi prolomením první brány a objevem druhého klíče zatímco ve filmu je první úkol jízda, v knize nůďo, druhý klíč a brána, třetí klíč jakž takž napínavé snad bylo, jestli Parzival stihne vypadnout dřív, než ho čapne ioi. Taktéž postapo svět, ve filmu dostatečně vykreslený, živořící lidé, přesto s jakousi nadějí, aspoň minimálními lidskými vztahy, rodinami v knize zubožené smažky bez budoucnosti, závislí na Oasis, ti lépe situovaní navíc zavření v paranoidních izolacích vlastních bytečků, myjící se odchlupujícím gelem, aby byli dokonale připraveni na to jediné, co je zajímá, další dávku:(
Ve filmu fungují mezilidské vztahy, kamarádství, i ta láska, spojenectví proti padouchům zato v knize hraje každý sám na sebe, pro mě zklamání. Navíc - a uznávám, že to možná bylo způsobeno tím, že jsem knihu nečetla, ale poslouchala (chápete někdo, že v dnešní době, s tímto tématem, nevyšla e-kniha?), Art3mis vyznívá jako zakomplexovaná blbka, výsměšný, pištivý hlásek, kterým ji namluvil, mě prudil až do konce a až do konce jsem neuvěřila, že by snad měla Wada ráda. Helen tímto problémem netrpěla, sice také pištěla, ale nebyla nafrněná, přezíravá ani nic podobného.
V poslední pětině konečně Wade nakopl svůj mozek, konečně zrealizoval smělý plán, konečně se sešel s ostatními, konečně se domluvili na spolupráci a konečně... aha, co teď? Partička je od sebe přes půl světa, na útěku, bez prostředků, vybavení, slušného připojení - jak to vyřešit, milý autore?
Ve škole jsme se vždycky smáli, když v antickém divadle nevěděli kudy a kam a kde se vzal, tu se vzal - deus ex machina:) I tady se najednou vyloupl, posbíral děti, vzal je k sobě domů, poskytl jim nejlepší vybavení a připojení a mě se to prostě nelíbilo. Oceňuji film, že tam se tohle nedostalo, museli si poradit sami, v knize nebýt zásahu shůry, tak mají smolíka a vyhraje Sorrento!
Za mě jednoznačně vede film, včetně výrazných zásahů do děje, které přinesl.
PS: Po té, co Halliday donutí všechny trochu schopné hráče obětovat soutěži šest let života... jim zanechá čudlík k vypnutí a vzkaz, ať nezapomenou žít v reálu. ;) Já bych jim to vypla z fleku!