Rameauov synovec
Denis Diderot
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/517561/bmid_rameauov-synovec-Zhk-517561.jpg
3
12
12
Denis Diderot (1713 - 1784) - francúzsky osvietenský filozof, významný encyklopedista, moderný románopisec a teoretik umenia. Hlavného protagonistu Rameaua, synovca významného hudobného skladateľa, priemerne nadaného muzikanta, bezcharakterného a morálne spustnutého bohéma, ktorý si za spoločenskú a mravnú degradáciu vylieva žlč na celom okolí, vykresľuje Diderot ako "od prírody zasväteného všetkým vrtošivým Vertumnom... žijúceho zo dňa na deň, smutného alebo veselého, podľa okolností", čo si "buduje šťastie na nerestiach, ktoré dostal do vienka ako vrodené vlastnosti a teda bezpracne získal, ktoré si bez námahy uchováva, lebo sa zhodujú s morálkou národa", aby dosiahol výraznejší protipól svojho "ja" tlmočiaceho názory v zhode so zdravým rozumom a konvenčnou morálkou. V skutočnosti premietol do filozofického svetlú a temnú stránku seba samého, líce a rub rozdvojeného filozofa s markantnými sklonmi k paradoxom a extrémom; načrtol plastický obraz bonvivána hľadajúceho vznešenosť v zlobe, "ducha, ktorý sa odcudzil sám sebe", ako sa vyjadril nemecký filozof Hegel. Rozhovor popretkávaný satirickými šľahmi, ktorými si Diderot vyrovnáva účty s nepriateľmi jeho Encyklopédie, vyúsťuje do výstižného záverečného výroku "Kto sa smeje naposledy, smeje sa najlepšie", ktorý vnímavým percipientom akiste veľa napovie...... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry Encyklopedie
Vydáno: 2012 , Vydavateľstvo Spolku slovenských spisovateľov (VSSS)Originální název:
Le Neveu de Rameau , 1773
více info...
Přidat komentář
Obtížně žánrově zařaditelná kniha, pojatá formou dialogu mezi autorem a hlavní postavou, která je zvláštním lidským "prototypem", plným protikladů. Dílko, které je bohaté na jiskřivé postřehy či podnětné filozofické a morální úvahy, psané krásným jazykem. Mé vydání knihy pochází tuším z roku 1940 a ocenil jsem i vysvětlivky na konci textu - dneska už si skoro nikdo takovou práci s knihou nedá.
Zábavný dialog mezi "ctnostným" člověkem a "životním ztroskotancem". Uvozovky proto, že nic není jen černé a jen bílé. Postavy dospívají k životním pravdám, které jsou platné i v naší době, a navzájem rozebírají svůj životní styl.
Štítky knihy
francouzská literatura osvícenství dialog
Autorovy další knížky
| 2015 |  Jeptiška |
| 1977 | Jeptiška / Rameauův synovec / Jakub fatalista a jeho pán |
| 2018 |  Jakub Fatalista |
| 1997 | Herecký paradox |
| 1947 | Rameauův synovec |
Drobné, humorné, a přece pronikavě bystré dílko Denise Diderota, které však slávou zastínila jeho Jeptiška a Jakub Fatalista. Knížku jsem četla jako sedmnáctiletá a zaujaly mě na ní především aforistické postřehy, které jsou velkým dílem sebereflexí autora-filosofa.
Titulní postava, příbuzný slavného skladatele, se s autorským subjektem setkává v Café Procope. Diderot ho popisuje jako bezectného blázna, ovšem Rameau je jím proto, že takovým ho společnost mít chce. Dialog s povalečem umožňuje autorovi rozehrát úvahy o géniovi. Ten je podle něj společnosti prospěšnější tak, jak je, než kdyby byl úspěšným, ale tuctovým občanem. Lepší je prý vynikající zloduch než průměrný člověk. (Zcela souhlasím!)
V dialogu postupně zaznívají myšlenky jako že bída a chudoba, potažmo závislost škodí múzám; že je lepší žít v Díogenově duchu skromně, ale svobodně; že duchovní slasti a radosti jsou nadřazeny hmotným, i když Diderot má pochopení i pro ty druhé. Mnohem originálněji už zní myšlenka, že řád světa nemůžeme konzistentně kritizovat, protože přece zahrnuje i naše vlastní bytí jakožto subjektů kritiky; a že se nesmíme dát strhnout škodlivou začátečnickou nedočkavostí, neboť teprve po hlubokém studiu porozumíme základům (!) vědy, do níž jsme se pustili.
Zajímavá je polemika s Rousseauovou představou blaženého divocha. Člověk bez výchovy by se podle Diderota neoddal rajské blaženosti, nýbrž pudům; „se slabým rozumem dítěte v kolébce by spojil sílu vášně třicetiletého muže, zlomil by svému otci vaz a zneuctil by svou matku."
* „Hrome, neznám nic zatvrzelejšího, než je filosof.“
* „Ale copak ctnosti filosofie jsou pro všechny?“
* „Přece jenom jedna bytost je ušetřena pantomimy. Je to filosof, který nic nemá a nic nechce.“
* „Voltairův MOHAMED je vznešené dílo, ale mnohem raději bych očistil památku Calasovu.“ (podle mého názoru největší myšlenka knihy – raději slávu humánního činu než vytříbeného slova)
* „Ve společnosti se navzájem požírají všechny stavy.“