Pygmalión
George Bernard Shaw
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/472505/bmid_pygmalion-ieD-472505.jpg
4
1957
192
Vydáno v edici Zátiší knihy srdce a ducha.
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1926 , Břetislav Maria KlikaOriginální název:
Pygmalion , 1912
více info...
Přidat komentář
Kniha vede k zamyšlení, jak moc vlastně předsudky používáme a ani se nenamáháme zkoumat pravou podstatu člověka. Když byla Líza obyčejná pouliční prodavačka, každý u vyšší vrstvy s výjimkou Pickeringa jí opovrhoval. Jakmile se naučila správně mluvit a chovat, považovali ji automaticky za vysoce postavenou dívku, která si zaslouží úctu. Pan Higgins je zcela opačný případ. Vystupuje elegantně a vznešeně, uvnitř je to však hruboun, který nikdy nedokázal k Líze chovat patřičnou úctu. Všichni jsou si rovni a neměli bychom mezi lidmi dělat rozdíly kvůli jejich postavení. Líza chovala k Higginsovi určité city, které jí Higgins nikdy nemohl opětovat. Čekala jsem, že i přesto si ho vezme. Fredy byl sice nevýrazný, ale měl Lízu opravdu rád a ona si to zasloužila, pomohl jí alespoň k rozvoji své osobnosti, splnění svého snu o vlastním obchodu, i když to po finanční stránce neměli lehké. S Higginsem by sice o peníze nouzi neměla, ale jeho kamenné srdce se těžko dobývá.
Knížku jsem si vybrala k maturitní četbě a nelitovala jsem. Příběh se mi celkově líbil, je to prostě klasika :)
Z nějakého blíže neurčitelného důvodu celkem zklamání. My Fair Lady mám velice ráda, ale tohle jsem si měla přečíst buď před tím, než jsem se s muzikálem poprvé potkala, a nebo předlohu úplně vynechat. Nedá se říct, že by to bylo nudné.. i vtip to má... prostě zůstanu u MFL s Audrey :)
Obsahuje spoilery!
Hra se mi celkově docela líbila, je vtipná, ale zároveň nutí k zamyšlení. Četla se rychle, jazyk je poměrně současný. Autor řeší problematiku rozvrstvení společnosti, které vidí jako problém. Poukazuje na to, že všichni lidé by si měli být rovni, chovat se k sobě stejně (to, že je člověk v té nižší vrstvě, neznamená, že si nezaslouží chovat se s respektem). Na postavě Lízy je vidět, že člověk z nižší vrstvy se dokáže vyrovnat lidem z té vyšší. Všichni jsou si svým způsobem rovni a je hloupé mezi nimi vytvářet rozdíly.
Bavilo mě sledovat ty společenské konverzace – bylo dáno, co je přijatelné, jaký slovník používat a jak se vybraně chovat. Člověk nemohl vybočovat z řady, jinak byl odsuzován. Přišlo mi to moc kýčovité a trochu to vypadalo jako přetvářka, protože lidi nemohli být úplně sami sebou a chovat se tak, jak by jim to bylo nejpříjemnější.
Pan Doolittle si nic nedělal z toho, že je asociál, jen kritizoval společnost a její systém, jak se k sobě lidi z různých tříd chovají. Byl spokojený sám se sebou a na svou situaci si nestěžoval. Pozastavila jsem se nad jeho výrokem, že by si měl jeho dceru Higgins vzít, dokud je mladá a neví, co dělá, protože je stejně "jen ženská" a ty neumí být šťastné a radši ať na to doplatí ona než Higgins. Přišlo mi to absurdní a hloupé, vždyť mají být ženy i muži na stejné úrovni. Tady autor poukazuje na emancipaci žen.
Bylo od Higginse sobecké, že se k Líze choval jako k předmětu nějakého experimentu, jako k panence bez duše, kterou chce jen předělat na dámu a je jen zvědav, zda se mu to povede nebo ne. Využíval ji k tomu, aby mu připomínala všechny možné schůzky apod. Nezajímalo ho, že má také nějaké city a ubližuje jí, když se k ní nechová jako k sobě rovnému člověku. Higgins chtěl, aby mu prokázala trochu úcty, kterou si však ani nezaslouží díky svému chování. Na postavě Higginse je vidět, že i když člověk má určité mravy, je mu to k ničemu, když se v praxi neumí chovat k lidem slušně a jednat s nimi tak, jak by se patřilo. Líbil se mi jeho názor, že by se k sobě lidé ze všelijakých vrstev měli chovat úplně stejně, že by se nikdo neměl nadřazovat či chovat povýšeně nad ostatními. Tady autor kritizoval rozvrstvení společnosti a viditelně dával najevo, že s tím nesouhlasí. Higgins je sobecký a nezajímá ho osud někoho jiného než sebe.
Čekala jsem, že se Líza zamiluje do Higginse a dost mě zarazilo, že si Líza nakonec vzala Freddyho, když v té hře na sebe sotva promluvili. Nicméně chápu, že si Líza odmítala vzít Higginse, jak jí to napovídal instinkt, kdyby ji o to požádal. Neměl vlastnosti, které by správný manžel měl mít. Higgins si zidealizoval svou dokonalou matku, které by se Líza nikdy nemohla vyrovnat.
Kniha se mi velmi líbila, četla se lehce. Viděla jsem i film My fair lady, kde mě velmi překvapil rozdílný konec oproti knize.
Zajímavý a realisticky popsaný příběh. Kniha byla tou, kterou jsem si zvolila do svého seznamu k maturitě a také jsem si ji vylosovala. Příběh se mi líbil ale dosud jsem neviděla ani neslyšela muzikálovou verzi.
Ze začátku se mi to moc číst nechtělo, ale příběh mě začal bavit. Taky bylo v celku zajímavé porovnávat rozdíly mezi knížkou a podle ní natočeným filmem My fair lady. Můžu jenom doporučit, je to v celku snadné a rychlé čtení.
Celé se to dobře četlo, Líza byla neuvěřitelným způsobem sympatická hrdinka - květinářka. A Higgins, co s ní neměl slitování, ale zároveň svatou trpělivost, s ní naprosto kontrastoval a skvěle se doplňovali. Akorát mě zklamal ten konec, ani to povídání jak co skončilo/mohlo skončit mě nebavilo. Ale My fair lady mám moc ráda.
Je to už delší dobu co jsem Pygmalion četla, a když o tom teď tak přemýšlím, asi se ke knížce brzo vrátím. Sice mě k přečtení donutila maturita, ale je to jeden z těch případů kdy jsem za to moc ráda. Určitě doporučuji i muzikálové zpracování.
Než jsem sáhla po knížce, viděla jsem divadelní zpracování, které bylo skvělé. Každopádně jsem se do této knihy zamilovala.
Hezký příběh o snaze profesora Higginse a plukovníka Pickeringa udělat z mladé květinářky Lízy Doolitlové pravou dámu.
Kniha je stejně půvabná jako film :)
Dlouho mě tak nebavilo číst divadelní hru. Pygmalión chytl za srdce a navíc skvěle pobavil.
Už se při četbě nikdy neoprostím od představy Lízy jako sošné krasavice Audrey Hepburn, nedá se nic dělat. Nakonec poněkud arogantnímu a protivnému profesoru Higginsovi tvář Rexe Harrisona, ve které bylo něco milého, i pomohla, nepřijde vám? Muzikály nemám nijak zvlášť ráda, tento ale ráda mám. Jak při něm, tak při čtení hry se usmívám: Higginsovým vtipným urážlivým replikám (to se mi to usmívá, když se netýkají mě!) a představě, mile naivní (s větším důrazem na slovo "mile"), že člověka by šlo vylepšit tak zásadně tím, že bychom ho naučili správné výslovnosti.
Já se musím přiznat k tomu, že Higginse mám vlastně ráda; v životě by bylo těžké s ním vyjít, ale je to člověk čitelný a předvídatelný. Další postavy jsou stejně důležité: kdo by si nezamiloval laskavého plukovníka Pickeringa, ten ostrůvek bezpečí a klidu... Moje favoritka je ale Higginsova matka, chápavá a schopná nadhledu (aby ne, mít takového syna, to vás naučí toleranci). A praktická paní Pearceová je dobrý člověk se selským rozumem, který umí nazvat problém pravým jménem. Naopak Lízin otec mi vždycky vadil - v muzikálu ještě o moc víc - a Freddy je nikdo (proto nemám úplně v lásce konec hry).
Tato hra je stará víc než 100 let - ale čte se nádherně. Maturanti, věřte mi, je to dobrá volba.
Knížku jsem četla jako povinnou četbu k maturitě s tím, že to bude nuda a musím to nějak přelouskat.. Ovšem k mému údivu jsem jí měla přečtenou za chvilku a moc mě bavila, byla jsem z ní nadšená.
Příjemné, veselé, rychlé čtení, ke kterému se zase někdy v budoucnu rádi vrátíte.
Nádherná, vtipná klasika, která pod humorem skrývá i něco víc. Rozhodně doporučuji.
Člověk to zná v podstatě zpaměti, ať již filmové, divadelní či literární zpracování. Všechny jsou výborné, vtipné. Ale na pozadí vtipných událostí zde vyplývají i vážnější záležitosti. Líza sice nevyrůstala v salonech a nedostalo se jí kvalitního vzdělání, ale co se týče charakteru a úcty k ostatním lidem je na tom tisíckráte lépe než profesor Higgins, který v onom úctyhodném prostředí vyrůstal a dostalo se mu veškerých privilegií.
Štítky knihy
zfilmováno rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2007 |  Pygmalión |
| 1956 | Svatá Jana |
| 2012 |  Pygmalion / Pygmalion (dvojjazyčná kniha) |
| 1973 | Nebeský fotbal a jiné povídky |
| 1979 | Divadelní moudrost G.B. Shawa |
Kniha kritizuje a zesměšňuje rozdělení do vrstev v Londýně na počátku dvacátého století. Kritizuje konkrétně vyšší vrstvu a ukazuje, že i dívka z nejnižší vrstvy by mohla do této vyšší vrstvy patřit. Kniha dále ukazuje i vzájemný pohled těchto vrstev na sebe a priority každé vrstvy. V knize se objevuje jak spisovný tak nespisovný jazyk a to přispívá k autentičnosti díla.