Ptačí domek
Eva Meijer
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463543/bmid_ptaci-domek-ckV-463543.jpg
4
216
52
Žena žijící sama v malém domku na anglickém venkově se může zdát osamělá, ve skutečnosti se však nachází v té nejlepší společnosti. Len Howardová strávila polovinu života v domku na anglickém venkově. Napsala tam dva bestsellery o červenkách, vrabcích a dalších ptácích z okolí. Dnes tam její podivuhodný životní příběh připomíná už jen cedulka „Bird Cottage“. Okno ptačího domku bylo vždy otevřené, aby mohli vrabci a sýkorky přilétat, kdy se jim zachce, a přistávat na psacím stroji, jakmile k němu Len usedla. Ačkoli nebyla původní profesí bioložka, v padesátých letech minulého století se stala průkopnicí ve zkoumání ptáků: studovala je na základě důvěry a svobody, pozorovala jejich povahu a zvyky. Co přimělo Len k tomu, že radikálně změnila svůj život a vykročila mimo vyšlapané cesty? Co vypovídají příběhy sýkorek o světě lidí? A je vůbec možné vymanit se z očekávání druhých? Ptačí domek vypráví o hudbě a ptačím zpěvu, ale i o tom, co to znamená někam patřit.... celý text
Přidat komentář
Krásné, snové, melancholicky laděné, křehké jako ptačí kostřička. Doporučuji těm, kteří si libují ve spíše pomalejším tempu příběhu.
Ptačí domek vypadal a zněl skvěle! A taky skvělý byl! Krásné, místy ponuré až melancholické čtení... Styl psaní autorky je překrásný a já si užívala každou větu... Citlivá jednohubka, která ale rozhodně mohla být delší...
Jsem moc ráda, že jsem se dozvěděla něco o ženě, o které jsem před tím neslyšela... A taky o přírodě... A ptactvu... No prostě krásný čtenářský zážitek!
Příběh vlastně stejně křehký, jako ty okřídlené postavy, které v něm vystupují. S jistou poetikou vyprávěný příběh ženy, která propadla světu ptáků, že se téměř oprostila od lidské společnosti. Časové roviny, které se neustále střídají, jsou sice z počátku mírně matoucí, ale později jakoby vlastně už čas nehrál nějakou roli. Velmi zdařilý příběh o soužití člověka s přírodou.
Tato kniha pohladila mou duši. Kdo má rád přírodu a s láskou ji pozoruje, je to kniha pro vás.
Hvězda, Billie, Jednoočka, jejich děti i soupeři - o těch všech se v Ptačím domku dozvíme, kdy přiletěli, kde zahnízdili a jací jsou. Lidské postavy se v příběhu Len Howardové zjevují, aniž bychom věděli odkud, proč a co jsou zač. Neřekla bych, že lidé Len zklamali, jen ji nezajímají tolik, jako ptáci. Máchání sýkorčích křidélek je tišší než hlučné kroky neohrabaných lidí. Dokonce i tišší než housle. A o tolik srozumitelnější.
Jít vlastní cestou má vždycky cenu.
Krásná kniha o životě jedné tiché duše žijící v ústraní společnosti, takové mám nejraději. Autorka mohla jít klidně více do detailů i do hloubky, co se života/rodiny/díla Len týče, i když chápu, že se chtěla co nejvíce vyhnout spekulacím a výmyslům. A stejně ty popsané opeřené zahradní chvíle jsou nejkrásnější, tak jako vývoj povahy a sympatické asociálnosti. A když si k tomu najdete dostupné fotky Len Howard...
Opravdu si kniha zaslouží mnohem větší pozornost (I když skryté neprofláklé poklady jsou nejpřitažlivější).
Knížka o ženě, kterou lidé zklamali nebo opustili, a tak se rozhodla obklopit ptačími přáteli. Otevřela jim okna svého domku a věnovala zbývající část svého života pozorování a získávání důvěry zpěvavých ptáčků, zejména sýkorek. Na lidi úplně nezanevřela, jen pro ni bylo určující, nakolik respektují její zásady, prostředí i okolní ptactvo. Je to knížka takového melancholického ladění, smutnější, ale ojedinělá už samotným tématem. Jsou různé druhy zálib, některé přerostou v poslání nebo i posedlost - ta, které propadla Len Howardová je z těch, které mě zajímají a dojímají.
Nechci malovat supy na zeď, ale ruku na peříčko... kolik z nás by si s chutí hned sbalilo svých pět pařátků a ukrylo se před dnešní přetlakovanou společností do čiré něhy přírodního okouzlení... a tahle nejvíc rozkošná obálka, ovoněná příběhem jedné takové svobodné duše, mi alespoň na chvilku počechrala moje vlastní konvencemi (přidrzlá výpůjčka konvencí od Peťul níže, promiňte ;) ) tak trochu přistřižená křídla... aneb velký respekt všem, co se nebojí budovat si spokojená hnízda dle svého, ať už třeba v těch nejvyšších větvích svého bytí.
Některé knihy by člověka minuly, protože se jim v propagaci nedává mnoho prostoru. Možná by se mi to stalo i s touto knihou, ale @zanicenyknihkupec ji naštěstí na IG dostatečně často zmiňoval. Tak jsem si tedy Ptačí domek taky přečetla a ach! To vám bylo krásné! Naprosto chápu, že měl Olda potřebu o ní pořád mluvit, protože i ve mně těch několik dní po dočtení stále vězí.
Nebýt Evy Meijer, holandské výtvarnice a spisovatelky, nevěděla bych o Len Howardové vůbec nic, ale ona se rozhodla, že nás s touto mimořádně zajímavou britskou hudebnicí a amatérskou ornitoložkou seznámí. Její příběh zpracovala do poměrně krátkého, ale velice něžného a barvitého příběhu, který je nejen velmi čtivý, ale také mě nutil hodně přemýšlet, a to nad tolika věcmi, že bych to sem ani všechno nevypsala (jen pár příkladů pro představu: přemýšlela jsem nad společností, nad vztahem člověka k přírodě, nad sebou, nad vlastními sny a jejich možnou realizací…).
To, co člověk dělá, je dobré právě tak, jak moc do toho vkládá své srdce. Len dala všechno do studia ptáků a zařídila si domek se zahradou, který se nakonec stal nejen jejím domovem, ale i domovem několika opeřenců. Nebyla snad vědcem v pravém slova smyslu, za to byla ženou, která ptáky vnímala v jejich celistvosti, byla si vědoma jejich citového života, jejich individuálních osobností. Právě to z Len nakonec udělalo jedinečnou osobnost a průkopnici v oboru ornitologie.
Eva Meijer vystavěla román na dostupných faktech a doplnila jej fikcí, pracovala však zároveň i s knihami, které Len napsala. Vzniklo tak překrásné dílo, které je křehké a silné zároveň, a musím říct, že mě to bavilo od začátku do konce. Dojímala jsem se a fandila jsem Len tak, jako se mi to s jinými hrdiny už dlouho nestalo. Nejradši bych to ani nedočetla, jen abych se s ní a jejími opeřenými přáteli nemusela loučit. Souzněla jsem s ní, obdivovala ji, přála jsem si, abych ji mohla sama poznat… No, musíte si to taky přečíst, abyste mě pochopili. =)
Lidský život a člověčí počínání jsou stejně mihotavé, jako nepatrné mávnutí ptačích křídel. Jsem uchvácena tímto lyrickým příběhem plným něhy a fascinace něčím naprosto prostým, i skrytou naléhavostí, která by neměla být opomenuta. Dějinným událostem navzdory se ocitáme v citlivé duši krásného člověka, jehož máme my ostatní nechutné tendence soudit či bezděčně litovat. Opravdu nádherný příběh odvahy vzepřít se společenským konvencím a cesty za snem bez nutkavé potřeby uznání.
Štítky knihy
ptáci, ptactvo nizozemská literatura venkov osamělost člověk a příroda člověk a zvíře poetika ornitologie společenské romány
Ptačí domekKniha Ptačí domek je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 261x |
| Čtenářské výzvě | 57x |
| Doporučených | 17x |
| Knihotéce | 115x |
| Chystám se číst | 218x |
| Chci si koupit | 58x |
| dalších seznamech | 4x |
Už dlouho jsem nečetla knihu, která by ve mně zanechala takový klid a mír, který se ve mně rozhostil po dočtení PTAČÍHO DOMKU. Ale vlastně celou dobu, kterou jsem mohla s Len a jejími přáteli strávit na tomto idylickém místě, byl v mé duši pokoj a klid. Tato útlá kniha ve mně zanechala hodně, nechtělo se mi ji dočítat a zároveň jsem ji nemohla dát z ruky. Věděla jsem, že kniha bude nádherná, ale to co jsem dostala, naprosto předčilo má očekávání. Přečtěte si, prosím, příběh LEN HOWARDOVÉ.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižní střípky