Psychologie davu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Základní dílo moderní sociologie a psychologie. Kniha odpovídá na otázky typu co je dav, co je veřejné mínění, jak se vytváří a jak se dá ovlivnit?

Zrevidovaný překlad z r. 1947.

https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/106867/big_psychologie-davu-106867.jpg 497
Žánr:
Literatura naučná, Psychologie a pedagogika, Sociologie, společnost

Vydáno: , Kra
Originální název:

Psychologie des foules, 1895


více info...
Nahrávám...

Komentáře (18)

Kniha Psychologie davu

hu_87
22.08.2021

Psychologie davu je pro mě jedna z mála knih, které mě od těchto tzv. klasických autorů (v nakl. Portál - edice Klasici) vyloženě bavila a zajímala. Autor podrobně rozebírá masové chování, duši davů; jak je dav ovládán nevědomými procesy nebo jak je snadné ovlivnit dav (např. opakováním frází, prestiží, jednoduchostí sdělení).
Dav podle něj reaguje na obrazy a je snadné v davu vzbudit nesprávné domněnky na základě nějaké neúplné, nejasné představy, kterou si dav však snadno doplní podle svého.

Je pravda, že si člověk říká, co je nějak podložený fakt a co je autorovo názor - jenže to se u těhle starších autorů vyskytuje běžně, viz Fromm a další, takže tím bych se zas tak nezaobírala.

Autor byl bohužel šovinista, takže ačkoliv s jeho knihou a pohledem na masy víceméně souhlasím (s menšími výhradami), ty pasáže o tom, že "žena je podobně jako dav primitivnějšího rázu a dělá z komára velblouda" mě docela iritovaly. Takže je třeba s tím počítat, říkala jsem si však, že by bylo dobrý, kdyby autor viděl, jak např. dokážou někteří muži reagovat na odlišné úhly pohledu; to by viděl teprve příval vzteklých emocí. Ale to jsem trochu odbočila, bohužel jsem na takový názory docela alergická. Protože i přesto, že "tehdy byla jiná doba" - ne, prostě neberu takový názory...

Knížku jsem však dočetla, zase - autor se taky často opakuje (což je u těchto známých klasiků běžné), na začátku knihy mi přišlo, že je to psané až moc knižně na můj vkus. Vzhledem k tomu, že je to téma velmi aktuální, mě knížka bavila.
Jak je známo mezi námi introverty, "čím víc lidí, tím víc problémů", takže pokud tento názor aspoň trochu sdílíte, knížka se vám určitě bude líbit (až na ty šovinistický kecy).

Andre2609
27.12.2020

,, Z kostí lidí, kteří se stali obětí moci slov a formulí bychom vystavěli mnohem vyšší pyramidu než je Cheopsova... "

Moc slov je těsně spjata s představami,
jež slova vyvolávají a je úplně nezávislá na jejich skutečném významu...
Obyčejně jsounejpůsobivější právě ta slova, jejichž smysl je nejméně vymezený...

Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod... ,
jejichž smysl je tak nejasný, že k jeho přesnému vymezení by nestačily ani objemné knihy...
A přece je jisto, že se k jejich krátkým slabikám pojí síla opravdu magická, jako kdyby obsahovaly rozřešení všech problémů...

Shrnují v sobě různé druhy neuvědomělých tužeb a zároveň i naděje v jejich uskutečnění.
Proti určitým slovům a formulím nemohou rozumové důvody vůbec bojovat...
Jsou slavnostně pronášeny před davy,
a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy
se sklánějí...

Mnozí na ně hledí jako na přírodní síly nebo nadpřirozenou moc...
Vyvolávají v duších velkolepé a nejasné představy, ale právě tato nejasnost ještě zvyšuje jejich tajemnou moc...

Jsou jako strašlivé božstvo, ukryté
ve svatostánku, k němuž se věřící
přibližuje jen s rozechvěním...

,, Z kostí lidí, kteří se stali obětí moci slov a formulí bychom vystavěli mnohem vyšší pyramidu než je Cheopsova...

Takové jsou např. výrazy: demokracie, socialismus, rovnost, svoboda apod...
Jsou slavnostně pronášeny před davy,
a jakmile se tak stane, dostanou všechny obličeje uctivý výraz a hlavy
se sklánějí...
Vyvolávají v duších velkolepé a nejasné představy, ale právě tato nejasnost ještě zvyšuje jejich tajemnou moc...
Jsou jako strašlivé božstvo, ukryté
ve svatostánku, k němuž se věřící
přibližuje jen s rozechvěním...


HanzKaufmann
25.10.2020

Skvela kniha!

Miro.slav
30.08.2020

Kniha o davoch pre davy? Tak to určite nie! Davy budú túto knihu odmietať a zatracovať. Ba čo viac, ony si ju ani neprečítajú!

Bolo by to iste dosť veľké zjednodušenie snažiť sa vysvetliť všetku tú kritiku Le Bona tým, že obmedzený davový človek predsa nerozumie tomu, čo Le Bon myslí. A už vonkoncom nebude davový jedinec knihu prijímať s nadšením! Sčasti to takto môžeme chápať, ale skôr je to aj samotnou dobou vzniku a rozsahom práce. Osobne mi to nevadí, nemám problém sa vžiť do situácie prelomu 19. a 20. storočia. Rovnako mi nerobí problém rozsah diela. Le Bon totiž explicitne hovorí, že iba načrtáva danú problematiku a je na ostatných autoroch sa venovať problému davu podrobnejšie!

Osobne som sa v diele nestretol s tým, že by autor niekde niečo kardinálne tvrdil, čo by mi zážitok z knihy umenšilo (otázka žien a pod.) Dobový text treba čítať s pochopením danej doby. Kniha nie je zastaralá, ak ju berieme ako celok. Dav, davový človek, davové zhromaždenia, davová demagógia, davová psychóza atď. - to všetko je súčasť našej reality. Stačí sa pozrieť na dnešnú situáciu v USA, Nemecku, Veľkej Británii (príklady par excellence) či s istou výhradou v Bielorusku. Všade sa vzmáha masa, dav, stádo...

Na záver mi nedá, okrem odporúčania tejto výstižnej Le Bonovej knihy, poukázať na zopár autorov, ktorí danú problematiku reflektujú taktiež: Schopenhauer, sčasti Kierkegaard, Nietzsche, sčasti Thoreau, Ortega y Gasset či Lipovetsky.

smazenaryba
19.03.2020

Kniha azda v niektorých veciach zastarala a niektoré autorove závery sú pochybné, no hlavná myšlienka, dav ako samostatná "bytosť", jeho vlastnosti, správanie a samozrejme jeho ovplyvňovanie, sú a neprestanú byť fascinujúce. Nedávne divadlo s názvom parlamentné voľby, bolo žiarivým príkladom, ako presne popísané javy fungujú a ako účelovo a s účinkom sa tieto znalosti na dav aplikujú.

-Pečivo-
26.02.2020

Jako světu otevřený člověk se občas pouštím do věcí, který mne za mých mladých let vůbec nezajímaly. Takhle jsem třeba nedávno objevil.. nic mě nenapadá! Což značí, že jsem se jako kvalitní člověk narodil a měl už od malinka vytříbený vkus na všechno.

No a psychologie mě nikdy nebavila a tak nevím co mne vedlo k přečtení tyhle knihy, která má slovo psychologie dokonce v názvu. Dopadlo to přesně dle očekávání - vůbec mne to nebavilo! Na druhou stranu to bylo krátký a tak zajímavý, že jsem u toho po každý před spaním v tu ránu usnul. Proto jsem to četl skoro celej únor. Ani si pořádně nepamatuju o čem to bylo. Lol.

Takže kamen nůžky papír - 5/10 (tohle mohlo dopadnout úplně všelijak, to byly nervy!)

iz67
05.11.2019

Je pozoruhodne, jak tahle kniha vic jak 100 let po svem vzniku v mnoha smerech plati a v mnoha provokuje. Ze zacatku se to nezda, knize dominuje hlavni myslenka o tuposti davu a nektere postulaty a vyvody pusobi usmevne. To pak platí i o její nekorektnosti (ale tam soudny čtenář jistě nezapomene na její stáří a tuto nekorektnost si naopak užije). Pak to začíná být i dlouhé, protože ocekavatelne. Ale cim vic se autor posunuje vpřed a aplikuje svoje vyvody na spolecnost a jeji casti, tak tam některé jeho vývody právě kvuli době vzniku a pohledu z toho plynouciho, pusobi provokativně a proto svěže. Tim nemyslim to, ze dav je tupý a velikost mozku jednotlivcu v jeho středu nehraje roli (hlavni postulat). To je stará vesta.

JulianaH.
25.03.2020

„Řečník, který chce [dav] svést, musí zneužít násilných tvrzení. Musí přehánět, zdůrazňovat, opakovat a nepokusit se nikdy o rozumový důkaz …“

Chápu, proč tahle knížka Mussoliniho nadchla. Mě také.
Přečetla jsem si ji díky odborné literatuře, která pořád dokola uvádí, že inspirovala i Adolfa Hitlera, což mě zaujalo. Rešerší jsem zjistila, že je to tvrzení bez důkazu, které jeden historik opisuje od druhého; ale nevadí. „Psychologie davů" je i tak inteligentní, bystrozraké a neskrupulózní dílko jednoho vizionáře a geniálního pozorovatele. A navíc se nádherně čte, protože autor ilustruje svoje teze zajímavými příklady z novin i z dějin (zejm. podle Hippolyta Taina). Mimochodem jsem netušila, že kolektivní halucinace nevyžaduje přítomnost blouznících na témže místě! Může fungovat i řetězově; jeden člověk třeba mylně identifikuje mrtvolu, čímž spustí lavinu stejných mylných identifikací. Fascinující!

„Psychologie davu" pro mě nebyla jenom sociologicko-antropologická sonda, ale také mimořádně zajímavý dokument o francouzském 19. století počínaje Revolucí a konče belle époque. Citace z novin o bitkách mezi socialisty nebo dětech utonulých v Seině jí dodaly velmi osobitý kolorit, kterým se vyznačuje většina „zastaralých" a „překonaných" (blbost) vědeckých děl. Proto je tak krásné je číst.
Co se týče poselství díla, mile mě překvapil Le Bonův důraz na rasu (příp. národnost) jako determinantu davového chování. Líbí se mi jeho aristokratický, ačkoli ne slepě zamítavý postoj k davům. Říká, že demokratismus je nebezpečné moderní dogma a že s davem se nediskutuje víc než s cyklonem; „Řečníci a spisovatelé o něm mluví s úctou a lichocením, které nepoznal ani Ludvík XIV.“ Fascinuje mě, že nezávisle na Jungovi či Freudovi doceňuje význam podvědomí a že praxi nadřazuje teorii a akademickým spekulacím. Není materialista, mluví o „duši" davů a má smysl pro transcendenci, kterou masy vytvářejí potlačením egoismu. Zkrátka velmi podnětné a duševně výživné dílko. Takže se nedivím, že ho většina komentujících nepochopila.

1