Prokletí Schwartzovy vily
Anna Beatrix Bártová (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/404641/bmid_prokleti-schwartzovy-vily-NsN-404641.jpg
4
249
99
Svět živých i mrtvých se střetává. Minulost se hlásí na světlo boží a nenechá vás spát! Mladí manželé Nora a Leonard očekávají rodinu a nemají kde bydlet. Financí nevlastní mnoho, a když se naskytne příležitost zakoupit byt ve staré secesní vile na okraji města, nadšeně po ní skočí. Co na tom, že cena je až podezřele nízká a za nedalekou hřbitovní zdí vykukují kříže a náhrobky. I když si Nora oddechne od všetečné tchyně, skutečný klid v domě nenajde. Je až příliš empatická a citlivá, a jeho minulost je příliš temná. Když se kolem začnou dít prapodivné věci a na chodbách se objevovat cizí lidé ve sto let starých oděvech, pustí se do pátrání. Tajemství, které odhalí, vám vezme dech!... celý text
Přidat komentář
Není to špatné čtení, ale ani nijak vynikající. První polovina knihy dost detailně popisuje život postav, které nejsou pro hlavní zápletku nijak důležité a ve druhé polovině knihy se zápletka sice rozmotává, ale hrozně pomalu a pak je najednou konec. Dost matoucí byla i podobná jména postav, ale námět je pěkný a dobře se to čte. Jen celou dobu čekáte co se bude dít zajímavého s vedlejšími postavami, ale ono nic.
Na knihu jsem se těšila. Začátek šel číst dobře, ale později jsem se dostala do krize, kdy jsem se dva měsíce nedokázala pořádně začíst. Nakonec se to přelomilo a druhá půlka už se četla lépe. Děj byl dobrý, zajímavý, ale co mi opravdu vadilo, bylo přeskakování, některým postavám bylo věnováno zbytečně moc prostoru, i když v knize už dál moc velkou roli nehráli. Konec byl velmi rychle useknutý. Mnohem více stran je věnováno tomu, že někdo leží v nemocnici, ale samotné odhalení celého příběhu vejde na jednu stránku. No a ta měkká vazba, tu vážně nemám ráda a kazí mi to dojem z celého čtení. Těšila jsem se, až knihu dočtu a odložím ji z rukou. Raději bych si připlatila za pevnou knihu. Příběh byl fajn, jen celkově těchto několik drobných detailů ve mně zanechalo pocit, že kniha i děj by si zasloužili více péče. A já už nejspíš druhou knihu této autorky nekoupím. Každopádně mohu doporučit, příběh je zajímavý.
Co se knize musí nechat, tak se četla opravdu pěkně. Autorka skvěle vystihla popisy prostředí a nebylo vůbec těžké se do příběhu vžít. Horší byl přemrštěný příběh, kdy se po baráku potlouká banda mrtvých holek a nikdo se nad tím v podstatě nepozastaví a neřeší to. Nora a Leo jsou občas extrémně natvrdlí. Knihu jsem přečetla rychle, myslela jsem, že mi z konce spadne brada a všechno skončí jinak než se zdá. Bohužel.. konec byl průhledný, rychlý a nic moc. I tak si příběh zaslouží 3 hvezdičky.
Knihu jsem přečetla na jeden zátah. Řekla bych, že byla ze všech tří knih nejlepší. Docela napínavé.
(SPOILER)
Po přečtení prologu jsem si řekla: Fíha! Tohle že napsala česká (pro mě neznámá) autorka? Tak to bude bomba! Ale ouha! Od následující kapitoly začíná nemastný neslaný příběh odehrávající se zhruba o 150 let později.
Nora je docela drsňačka. Když se jí neustále zjevují pětileté holčičky, které jsou sto let po smrti, tak ona si na ně zvykne a neřeší to, přestože má malou dcerku, které má podle všech možných indicií hrozit nebezpečí.
Dupání na půdě, stíny ve sklepě, zamčené/odemčené dveře, zakrvácené panenky - nic ji a jejího manžela nerozhodí. Pokrčí rameny, nějak si to vysvětlí a jdou to zaspat. A domácí porod s porodní asistentkou - duchem už byl bonus navrch.
Při čtení jsem se i pobavila. Útěk Nory z nemocnice byl fakt neuvěřitelný. Chodby prázdné, dveře nezamčené, nikde nikdo, hlídač ve vrátnici spí a ona přeskočí plot a je venku. V pantoflich a županu dorazí bez problémů v listopadu domů - vila se nachází 2 km za městem.
Jinak kniha se četla rychle, ale přišly mi zbytečné ty sáhodlouhé rozhovory s tchýní nebo příběh Nikol a Lakyho. A stejně jako čtenářku syslomil by mě zajímalo, proč ON to těm holčičkám vlastně dělal?
Ale ať jenom nekritizuju, prolog byl super a popis vily taky.
Po přečtení lákavé anotace jsem věděla, že tenhle kousek si prostě nesmím nechat ujít. Mysteriózní horor od české autorky! Těšila jsem se jak malá holka.....
Po prvních stránkách úvodu, jsem měla doslova vyražený dech, a žaludek mi dělal kotrmelce. Tak detailní a hrůzný popis vraždy malé holčičky, musí dostat snad každého.
S obavou co bude následovat na dalších stránkách za děsivosti, jsem se pustila do čtení....
Jenže nenásledovalo už nic. Tedy nic děsivého. Nic, co by mi nahánělo husí kůži, nutilo mě ohlížet se přes rameno a v noci usínat s rozsvícenou lampičkou. Četla jsem ji několik dní, přestože je to celkem krátká knížka. Při čtení jsem usínala. Věci, které by vás měly děsit...starý tajemný dům, duchové mrtvých holčiček, porcelánové panny v krvavých šatečkách...nějak to se mnou ani nehnulo. A říkám si proč? Kde se asi stala chyba?
Dobrý nápad, ale nevyužitý potenciál? Špatné zpracování? Netuším....
Přesto dávám čtyři hvězdy, protože je to "česká autorka" :-)
Když jsem si přečetla, že se jedná o mysteriozní hororový thriller, myslela jsem, že se budu při čtení víc bát nebo mít mrazení v zádech. Nestalo se, ale jinak se to četlo dobře, zajímavý příběh. Nejvíc šokující je však úvodní prolog.
Po přečtení první kapitoly jsem chtěla knihu odložit a kdo ji četl pochopí když řeknu že mám doma pětiletou dceru.
Ale jsem ráda že jsem knihu neodložila a četla dál. Při čtení se ponoříte do smutného a děsivého osudu šesti malých holčiček, které po své smrti nenašly klid. Vše je opředeno tajemstvím staré vily ve které žijí pro někoho dost zvláštní nájemníci a kam se přistěhuje mladý manželský pár který očekává narození prvního potomka. Postupem času se roztáčí kolotoč děsivých setkání s duchy kteří sídlí ve starém domě.
Kniha mě pohltila a přečetla jsem jí za velmi krátkou dobu. Čtyři hvězdičky dávám jen kvůli zvěrstvu spáchaném na malých dívkách. Jelikož je to pro mě citlivé téma.
Kdo knihu nečetl mohu určitě doporučit, protože duchové a staré domy je téma které podle mě nikdy neomrzí.
Tak toto.. já po*era všech po*erů a můj druhý "horor", tak o tom Vám povím.
Bojim se fakt u všeho jako, ale u této knihy opravdu ne. Obálka a prolog super, za to dvě hvězdy, ale jinak.. na to, kolik má kniha stran, jsem se jí fakt nemohla prokousat. Poutavé mi přišlo jen popisování vily, to bylo fakt pěkný, zajímala mě ta historie domu i jeho obyvatel, zajímala mě smrt holčiček, čekala jsem, že to bude více popsané, vysvětlené, to všechno, a ono nic. Nebylo tam nic, co by mi nahánělo husinu. Byla tam velká spousta nesmyslných věcí, ano, třeba jako pití likéru s duchem, nebo už jen samotný porod.. v příběhu uteklo pět let jako voda, a to se tam dělo něco jen občas? Konec zbytečně rychle useknutý..
Takže jsem jako zklamaná. Čekala jsem o dost víc.
Četlo se to dobře, autorka umí zaujmout, ale nebála jsem se. Ta Nikolina linie byla opravdu zbytečná, nemusela být podrobná.
U tohoto druhu literatury musí čtenář do značné míry rezignovat na logiku a racionalitu, jinak by z kroucení hlavou nevyšel. Jak si jinak vysvětlit, že Nora, Leo, malá Klárka i někteří obyvatelé domu opakovaně viděli duchy a pořád pochybovali. Že byli mnohokrát varováni a nechali všechno na poslední chvíli, ač na řešení záhady měli celých pět let. Že dva vystudovaní historici s kontakty a přístupem ke zdrojům (a milující rodiče, kteří mohou své dítě rozluštěním záhady zachránit), zachytávají náhodné informace roky a varování víceméně ignorují. No přece proto, aby se dalo budovat napětí až do dramatického finále, ale logiku to nemá ani trochu.
Dalším rysem románu je značná nevyváženost. V prologu je naprosto strhujícím způsobem popsán odporný zločin, že čtenář ani nedýchá hrůzou, aby otočil na další stránku a dočkal se krkolomné rodinné hádky, v níž dominuje tchýně Marie, která má tak vyhraněný charakter, že doslova šustí papírem. Po výborném popisu staré vily, kdy má čtenář dojem, jako by byl součástí příběhu, následuje banální příběh Nořiny sestry Nikol a jejích milostných peripetií. Jako by román psaly dvě osoby - renomovaná nadaná autorka a žákyně druhého ročníku střední školy, které ten sloh zrovna moc nejde.
Souhlasím s Tereza0107, že celá dějová linka s Nikol je úplně zbytečná a naopak, mnohé z historie domu a jejích obyvatel bylo jen nakousnuto a nedořečeno. A přitom to mohlo být mnohem zajímavější.
Knížce se navzdory výše uvedeným nedostatkům nedá upřít čtivost. Přečetla jsem ji za jeden den, k čemuž také přispěl sympaticky nízký počet stránek. Navzdory tomu, že večer za oknem zuřila bouřka, malá lampička vrhala obří dlouhé stíny a u nohou mi předla naše černá kočka, pocity strachu se nedostavily. Buď jsem už příliš otrlá, co se týče obvyklých hororových a duchařských atributů, nebo ta knížka navzdory zařazení zas tak děsivá není.
Naprosto úchvatná kniha, která nezklamala! Navíc o to skvělejší, že jde o českou autorku. Kniha prolíná současnost s historií a tím dodává celé knize šmrnc. Jak napsali předchozí, možná je škoda, že konec je tak rychlý, zasloužil by delší rozpis. Co beru jako mínus, že kniha nevyšla v pevné vazbě, nesnáším měkké vazby, ale to je čistě jen můj problém.
Překvapuje mě však, jak je kniha málo známá, málo propagovaná, zasloužila by více ohlasu.
(SPOILER)
Na Prokletí Schwartzovy vily jsem se moc těšila a říkala jsem si, že to bude něco mezi Darcy Coates a Barbarou Erskinovou. Z motivu starých, záhadných domů s děsivou historií, která později vypluje na povrch mě vždy příjemně mrazí a ještě když se k tomu přidá skupina mrtvých holčiček, aby zápletka byla o to víc strašidelnější.
Co se autorce musí nechat je naprosto úchvatný popis barokní vily, všech jejích zákoutí a původního starožitného vybavení. To bylo za mě jedno velké plus a tyto popisné pasáže mě hodně bavily. Bohužel ale jinak kniha působila dost rozvlekle. V první půlce se prakticky nic moc nedělo. Jedinou podstatnou informací bylo, že se mladá rodina nastěhovala do bytu ve starém domě, který byl prodáván za podezřele nízkou cenu. Pak přišlo dost nezáživných pasáží až jsem si říkala, že mě zajímá záhada mrtvých holčiček, které pobíhají po domě a ne, co uvařila Nora k večeři nebo jak rovnala knížky v knihovně.
Hlavní postavy mi byly vcelku sympatické, i když Nora mě občas trochu vytáčela. Třeba když se o půlnoci vydá na hřbitov, protože nemůže spát a hrozně se potřebuje podívat do Schwartzovy hrobky, ve které ten den už dvakrát byla, ale má pocit, že něco přehlédla - protože to určitě nemůže počkat aspoň do rána a ještě si ve sněhu vyběhne jenom v pyžamu a semišových kozačkách, když ví, že bude muset přelézat hřbitovní zdi.
Pak mi ještě přišel úsměvný moment, kdy Nora nalije duchovi Anastázie sklenku čokoládového likéru, protože má pocit, že by jí to mohlo více propojit se světem živých a tím pádem jí určitě lépe porozumí. Protože dát si skleničku s duchem je jasné řešení.
Namísto linky Nikol+Laky+Max, která mi přišla, jako celkem zbytečná vycpávka, by se mi líbilo spíše se dozvědět více informací o obyvatelích domu - třeba jak tedy plukovník přišel ke své hodnosti a co si vlastně udělali s Amélií a jejím mužem? Pletu se nebo to autorka pouze nakousla, ale už se k tomu nevrátila?
Když se to tedy pokusím shrnout, v knížce je podle mě hodně nevyužitého potenciálu, kdy se čtenář navnadí na děsivý a strhující příběh, který ve finále nedostane a když už jsem se ani já jako strašpytel největšího kalibru nebála, tak to už je co říct.
A mě se kniha líbila... Byla velmi čtivá, že bych se bála to ne, ale představivost fungovala, zvědavost, jak to dopadne také.. Nelíbí se mi jen vzhled knihy a zpracování, ale to je detail se kterým jsem se popasovala..takže určitě za přečtení stojí
Mám ráda příběhy tajemných domů, ale...autorky styl je velmi nevyzrálý, kniha se strašně špatně četla, postavy jednaly a chovaly se nepřirozeně. Mystery příběh má mít jiskru, být chytlavý, mít atmosféru..tady nic z toho není, bohužel!
Po dlouhé době opět horor, mysteriózní thriller, že kterého šlo tajemno od prvních stran. Chvílemi jsem si říkala, no ty kráso, utekla bych strachem. Každopádně si to umím představit i jako zfilmované
Koupě bytu v starodávném domě nebyla pro novomanžele tím správným řešením, jak se vymanit z vlivu manželovy matky. V novém domově se musí Nora místo tchýně vypořádat s bytostmi, které tu žily už dávno před nimi.
Od duchařských knížek očekávám tu správnou, strašidelnou atmosféru. A člověk se nemusí ani nutně bát nebo děsit na každé stránce. Tento příběh ale bohužel žádné očekávání nesplnil. Po velmi slibném začátku, který jiskřil napětím, přišel nezáživný a pomalý příběh. A když se čtenář pročte až k závěrečnému vyvrcholení zápletky, uvědomí si, že ho vlastně nechávají chladným i potoky krve stékající po zdech. K tomu, co se mi na knize líbilo, jsou popisy. Přesně vidím před očima starodávnou vilu, její architekturu, chodby nebo i hřbitov za domem. Ale i přes výbornou vizualizaci prostředí tomu prostě chyběla atmosféra.
Štítky knihy
horory duchové a přízraky strašidelné domy mysteriózní, mystéria staré domy české horory duchařské romány
Autorovy další knížky
| 2019 |  Prokletí Schwartzovy vily |
| 2015 |  Gutta z Bubnu |
| 2020 | Žena tří mužů |
| 2020 | Tajemství hradních zdí |
| 2021 | Tajemství prachu a krve |
Z této knihy jsem naprosto nadšená. Jakoby byla autorka z naprosto stejného těsta, jako já! Nádherný starý dům, hřbitov, duchové, prolog, který vám vyrazí dech, skvělé vyprávění, dokonale čtivé... Prostě jedna z těch knih u kterých si přejete vědět jak to všechno dopadne, ale zároveň nechcete, aby skončila! Našla jsem další autorku, která rozšíří tu velmi malou skupinku českých autorů, které stojí za to číst!