Prodavač minulostí
José Eduardo Agualusa
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/436488/bmid_prodavac-minulosti-0gA-436488.png
4
43
11
Félix Ventura žije v chátrající vile plné knih uprostřed angolské metropole Luandy a živí se tím, že na objednávku vyrábí lidem minulosti. Jedná se o zcela seriózní podnikání a o jeho služby je nesmírný zájem. Mezi jeho zákazníky je řada známých osobností, hlavně bohatí podnikatelé, ministři, poslanci. Ti všichni už vědí, že budoucnost si umí zajistit, ale ještě by potřebovali tu správnou minulost. Věří Félixovi, který jim s nadhledem a vtipem umí doplnit a upravit rodokmen i životní příběh tak, že v nových poměrech obstojí. Jednoho dne však Félixe vyhledá neznámý cizinec a kromě příběhu chce i nové osobní doklady. Odmítá říct, kdo skutečně je, ale nabízí mimořádně štědrou odměnu. Když Félix po dlouhém váhání nabídku přijme, vůbec netuší, na jak dobrodružnou cestu mezi různými identitami, dvojníky a sny se vydává. V příběhu, který si pohrává s tvárností paměti, různorodými identitami a překračuje tenkou hranici mezi snem a skutečností, je i mnoho narážek na nedávnou minulost i současnost Angoly, která je sama plná paradoxů. Ačkoliv je román zasazen do konkrétní doby i místa, zabývá se i velmi obecným fenoménem paměti, historické i čistě osobní. Rozvíjí myšlenku o tom, jak zrádná je osobní paměť a jak je možné člověku, ale i skupině lidí či celému národu paměť pozměnit či vnutit. Vlastně tak velmi neotřele také předjímá jedno z výrazných témat současnosti, jímž je soupeření virtuální a materiální skutečnosti v tom, jaký obraz si člověk učiní o sobě i světě, v němž žije.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2020 , TriádaOriginální název:
O Vendedor de Passados , 2004
více info...
Přidat komentář
Kniha, kterou běžný čtenář těžko pochopí. Je psána pro literární kritiky, vědce, historiky, politiky, a troufám si říct, že i ti s ní budou mít problémy. Pro nechápající přidala překladatelka doprovodnou studii (36 stran) a medailon autora (s bibliografií 8 stran), samotná novela má 126 stran - její výklad tedy zabírá 28%. Toto dílo šlo zcela mimo mě, nedávám odpad jen z toho důvodu, že dokážu pochopit (po vysvětlení) jakýsi záměr a smysl. 29. 11. 2022.
Vybrané kvůli výzvě.Rozhodně nelituji.Příběh s nečekanou gradací,jen v průběhu vyžaduje větší soustředění.Následný vhled do Angolských reálií a historie přijme rozšíření obzorů.
jo, dobrá novela, jednoduchá, čtivá, magicky realistická, taky mám rád převtělený ještěrky
Dost zvláštní příběh, navíc když je vyprávěn z pohledu ještěrky. Abych pravdu řekl, tak to pro mě byl šedý průměr (samozřejmě i s lepšími pasážemi), ale ani nenadchne ani neurazí (čekal jsem víc). Hodně věcí mi osvětlil až doslov s rozborem historie a reálií Angoly. Dávám tři hvězdy a něco, ale na pěknou čtyřku na páce to z mého pohledu není.
Výborný román z Angoly s hodně netradičním vypravěčem. Ač se román odehrává v exotickém prostředí, tak děj i motivace postav jsou srozumitelné i člověku angolských dějin neznalému. Navíc samotné téma změny/záměny identity je stále aktuální. Nicméně Obecná teorie zapomínání byla přeci jen o chlup lepší. I tak se ale jedná o skvělou knihu, která se čte jedním dechem. Podobných "afrických" skvostů u nás moc nevychází.
Mne to prišlo ako zmetený a mierne vykradnutý Gabriel García Márquez. Chcelo by to hlbšie zapracovanie do postáv, do deja. Dostávame jedine poetické opisy. Potom postupný klimax príbehu, ktorý naberá postavy a sny k finišu nebol aspoň z mojho osobneho hľadiska precitený.
Komorná dráma o štyroch, nie, vlastne aj gekón, o piatich postavách. O minulosti, ktorú je možné zmeniť, aj o minulosti, s ktorou sa nie je možné tak ľahko vysporiadať. Knižka, ktorá je ťažká, no napriek tomu sa číta veľmi ľahko. Niektoré pasáže vyvolávajú úsmev, iné mrazenie. Príbehová rovina nenudí, myšlienková rovina nadchne. Agualusa píše skutočne brilantne. Množstvo prvkov v texte nie je realistických (ak tak magickorealictických), no v konečnom súčte dáva všetko zmysel, do posledného detailu. Ako gekón a človek – albín...
Kulisu celému príbehu tvorí angolská Luanda, miesto ostrých kontrastov chudoby a bohatstva. Jej novo sa tvoriaca horná vrstva, pozostatky kolonializmu a dlhej občianskej vojny, ktorá zdevastovala krajinu a osudy mnohých jej obyvateľov. Ako píše Cessy v komentári nižšie, Obchodník s minulosťou je neočakávane dobré čítanie.
Rozsahom útla, s nenápadnou obálkou, popri ďalších ľahko prehliadnuteľná, pritom však má hodnotu pokladu. Presne ten typ knihy, pri ktorej musí zapracovať náhoda, aby ste vôbec zaregistrovali jej existenciu. Prečítate si anotáciu, upúta vás, tak si knihu zoženiete. Doma ju založíte do knižnice, kde na ňu pomaly sadá prach a bez povšimnutia okolo nej chodíte celé mesiace či roky, až vám na ňu jedného dňa konečne padne pohľad a siahnete po nej. Lenže medzičasom ste celkom zabudli o čom by vlastne mala byť a tak sa do jej čítania púšťate s absolútnou nevedomosťou a nulovým očakávaním. O to viac vás po dočítaní fascinuje priepastný rozdiel medzi očakávaným a tým, čoho sa vám dostalo.
Príbehová rovina s prvkami magického realizmu vás dostane. Natoľko vás pohltí svet, kde gekóny majú ľudskú minulosť a komunikujú s ľuďmi prostredníctvom snov, že ak by ste žili v zemepisných šírkach kde sa gekóny voľne vyskytujú, hneď a zaraz sa poobzeráte po vlastnom príbytku, či s vami jeden taký, ten vám súdený, nebýva. Pohltí vás svet v ktorom existuje človek so schopnosťou rozlišovať krajiny na fotografiách len podľa dopadu svetla, svet v ktorom žije človek schopný meniť minulosť druhých a tým aj ich budúcnosť, čím zasahuje do prirodzeného behu vecí... Záver je ťažko odhadnuteľný, môže sa vyvinúť akýmkoľvek smerom. Cítite, že smeruje k akejsi veľkej myšlienke, tá je priam hmatateľná z každej stránky knihy. Nie raz nadobudnete víťazoslávny pocit, že ste už odhalili podstatu ústrednej myšlienky, našťastie však nezostane len pri jej prvoplánovom chápaní, ešte dlho po zatvorení knihy budete uvažovať nad všetkými možnosťami jej interpretácie. Pozitívom knihy sú skvostné dialógy a to, že sa číta celkom ľahúčko, zmätočnosť očakávaná po niekoľkých prečítaných úvodných stranách nakoniec nemá opodstatnenie.
Sú knihy, ktoré sa z rúk púšťajú len veľmi ťažko, pri ktorých sa vyslovene tešíte na moment, kedy sa opäť pustíte do ich čítania, no nie pri všetkých cítite ten intenzívny pálčivý pocit, že je nutné knihu dočítať okamžite, ktorý vás poháňa pokračovať v čítaní, napriek tomu, že dané okolnosti vás nútia knihu odložiť a venovať sa veciam momentálne dôležitejším. Také knihy sa potom dostávajú do osobných rebríčkov obľúbenosti. Mne sa to stalo opäť raz práve pri tejto knihe. Až sa budem na konci roka, tak ako každý rok, dívať do zoznamu prečítaných kníh a vyberať tie, ktoré patria medzi "to najlepšie", Obchodník s minulosťou medzi nimi určite bude.
Štítky knihy
zfilmováno angolská literatura
Autorovy další knížky
| 2020 |  Prodavač minulostí |
| 2021 | Obecná teorie zapomínání |
| 2022 |  Terorista elegán a iné príbehy |
Toto dílko z edice Lusobrazilské knihovny paradoxně nenapsané ani Portugalcem ani Brazilcem, ale angolským autorem, jemuž rozhodně koluje krev obou dříve zmíněných kultur, rázně navazuje na literární hravost J. L. Borgese. Agualusa představuje postmoderní novelu, jež však ponechává to důležité, zápletku, příběh, vývoj a zvrat událostí, prostě to, co od literatury čtenář očekává. Mezi tím vším si však také autor hraje, zkouší, experimentuje s perspektivou vyprávění, dotýká se zajímavých metanarativních témat, např. k čemu je vlastně vypravování, ale i obecnějšího a minimálně od sv. Augustina tradičního tématu souvisejících s rolí paměti, vzpomínání a zapománíní v našich životech.
Co musím této edici nakladatelství Triáda především pochválit, jsou erudované doslovy, které velmi dobře dotvářejí a vysvětlují literární tvorbu autorů.
Pár ukázek z díla:
Jsem lhář z povolání, vykřikl. Lhaní mi působí radost. Literatura dává opravdovému lháři možnost, jak dosáhnout společenského uznání. (s. 51)
Šťastní, opravdu šťastní jsme jenom, když je to navěky, jenže v čase, kde všechno trvá navěky, přebývají jenom děti. (s. 65)
Vždycky, když se nějaké dvě události protnou a my nevíme proč, označujeme to za shodu okolností nebo náhodu. Ale to, čemu říkáme náhoda, bychom měli spíš nazývat nevědomostí. (s. 89)
Paměť je krajina, kterou sledujeme z jedoucího vlaku. Vidíme, jak se mezi akáciemi šíří jitřní světlo, jak ptáci ozobávají ráno jako nějaký plod. V dálce vidíme klidnou řeku, objímanou stromovím. Vidíme líně se pasoucí stádo, muže a ženu, jak běží ruku v ruce, vidíme malé kluky tančit kopanou a míč, který se leskne na slunci (jiném slunci). Vidíme hladká jezera, po kterých plují kachny, ztěžklé vody řek, v nichž sloni hasí žízeň. Všechno se to odehrává přímo před našima očima, víme, že je to skutečné, ale přitom vzdálené a že se toho nemůžeme dotknout. Něco už zůstalo v takové dáli a vlak uhání takovou rychlostí, že si nejsme jistí, zda se to skutečně stalo. Možná se nám to jen zdálo. Vynechává mi paměť, říkáme, ale to se jen zešeřilo. (s. 100)
Z doslovu knihy:
Beletrie rekonstruuje minulost, když převádí do příběhů to, co Eco nazývá kolektivní pamětí, a umožňuje čtenáři iluzi, že existuje ve více časech současně, že svým způsobem ovládl čas. (s. 161)