Pohřběte své mrtvé
Louise Penny
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/397959/bmid_pohrbete-sve-mrtve-Cii-397959.jpeg
4
346
346
Případy vrchního inspektora Gamache série
< 6. díl >
Nikdo není neomylný. Armand Gamache moc dobře ví, jaké propasti skrývá lidská duše, neboť za svou službu u Sureté du Québec už nesčetněkrát nahlédl za fasádu zdánlivě bezúhonných životů. Ale stejně tak poznal, že ani desítky let zkušeností, chladná hlava a vytrénované instinkty nemusejí v honbě za pachatelem zločinu zaručit úspěch. Někdy stačí udělat ve vteřině osudovou chybu. Nový příběh série přivádí vrchního inspektora do québecké metropole, za jejímiž pohádkovými kulisami dřímou staletí nevraživosti mezi anglofonními a frankofonními Kanaďany. Nalezení mrtvého muže ve sklepení úctyhodné Literární a historické společnosti se může stát roznětkou dlouho potlačovaných vášní, předehrou výbuchu, jehož následky by byly nedozírné. A je tu ještě jeden případ, který nedává Gamachovi spát. Vražda poustevníka ve Three Pines, z níž usvědčil místního majitele bistra Oliviera…... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2017
,
Knižní klub
Originální název:
Bury Your Dead , 2010
více info...
Přidat komentář
Toto je velmi napínavá severská detektivka od šikovné autorky. V celé knize se prolíná více dějových linek. Jedna z nich je pokračování předchozího dílu, který jsem bohužel nečetla. To ale k pochopení děje vůbec nevadilo. Od začátku až do konce byla kniha velmi napínavá a já jsem byla zvědavá, kdo je tedy vrahem/vrahy. Už se chystám na další díl!
V knize Pohřběte své mrtvé, je dopsáno vyřešení případu mrtvého Poustevníka, se kterým jsme se seznámili v pátém díle. Tudíž po pokračování jsem chtěl sáhnout, dokud jsem měl vše v živé paměti z dílu Hladový duch. K mé spokojenosti zde byl dořešen případ s Poustevníkem a navíc jako bonus zde máme prožitou Gamachovu tragédii, se kterou se těžko vyrovnává a hledá svůj vnitřní klid v Québecké knihovně, kde se shodou okolností taky vraždí. A kdo jiný by tuto vraždu měl vyřešit než slavný Armand Gamache s hodně jiným týmem. Od knihy jsem dostal vše, co jsem očekával, i když to nebylo ve Three Pines, kvalitní nekrvavou detektivku, která je skvělá hlavně svou opět složitou zápletkou, ale i bonusem, soukromým životem jejích hlavních hrdinů, kde se vždy nachází motiv k vraždě. Pět hvězd a doporučení. Paní autorce děkuji. :-)
Další díl série s mým oblíbeným vrchním inspektorem Gamachem mě docela překvapil. Řekl bych, že mile.
Jak se dalo očekávat, předchozí případ z Three Pines se protáhl do další knihy a nakonec byl inspektorem Beauvoirem dořešen.
Navíc se mi dostalo popisu strastí a radostí života v zimě v Quebecu. S historií tohoto města je úzce propojen druhý případ.
Řešení obou případů silně ovlivňuje případ třetí, po kterém se hlavní osoby postupně vzpamatovávají a stále ho mají v hlavách.
Po pomalejším rozjezdu kniha nabrala na obrátkách. Propojení tří příběhů mě také bavilo a zase to byla příjemná změna. Tentokrát žádný mrtvý v Three Pines. Další díly si nenechám ujít.
Kvůli tomuto dílu jsem se pustila do celé série od jedničky. A řekla bych, že tento je zatím nejslabší... :o( Prolínají se tam vlastně 3 děje:
* znovu otevření případu z předchozího dílu a jeho vy/řešení,
* vzpomínky na traumatizující zásah s tragickými následky
* a aktuální situace Gamache, který je v rekonvalescenci, ale přesto vypomáhá u dalšího případu vraždy....
....místy se prolínalo tak, že jsem vlastně nevěděla kde jsem... dobré, ale jakési víc složité.
" ...čtyři věty, které vedou k moudrosti....
Promiňte. Spletl jsem se. Potřebuju pomoc. Nevím."
Během čtení tohoto dílu mě zahalila chladivá, bílá deka Quebecké zimy, zapomněla jsem na všechno a ponořila se do dalšího příběhu. Užila jsem si čtení zase všemi smysly, protože popisy L. Pennyové ve mně vyvolávají chutě, vůně, pocity.
Připomnělo mi to článek o prospěšnosti beletrie ve kterém se zmiňuje nejen relaxační prvek ale i to, že kvalitní četba nám například může pomáhat zlepšovat vztahy a řešit problémy. Je to tím, že i přes věkem získané zkušenosti zůstáváme zčásti stále uzavření ve svých vlastních světech. Příběhy nám je umožňují překlenout a vystoupit z nich. Podívat se do hlavy lidem, jejichž východiska bychom jinak nikdy nemohli pochopit.
„Hodnotu knize dodává propracovaná psychologie postav i jejich vztahů. To, že mají postavy dobré i špatné pohnutky. Že je jejich vnitřní svět bohatý a ponouká čtenáře k tomu, ať si sám představuje jejich vnitřní dialogy. Že nás autor občas překvapí, nabourá naše očekávání a představy. Tam má náš mozek mnohem více prostoru pro trénink – a tam také můžeme posílit své porozumění lidem, kteří se od nás v něčem liší. … A pokud čteme dobré knihy, kde zápletky ani postavy nejsou předvídatelné a černobílé, budujeme tak další dovednost, které je ve světě pořád nedostatek: schopnost vydržet nejednoznačnost.“
A toho všeho se mi v této sérii dostává.
Tento díl je jiný a jsem ráda, protože kdo by četl sérii 13ti (prozatím) knih, které jsou stejné.
Většina děje se odehrává ve městě, které si však svou zimní atmosférou nezadá s vesničkou Santa Clause. Vyprávění je částečně retrospektivní nebo sahá do minulosti. A inspektor Gamache chybuje, lituje, utápí se ve výčitkách. Kniha plyne, není až na závěr nijak akční, přesto je děj jaksi hrozivý a plný skrytého napětí. Tohle Louise Penny opravdu jde.
Zmíněný závěr je trochu překombinovaný a ve srovnání s ostatními kapitolami příliš gradující, ale na to si u těchto knih pomalu zvykám.
Zase dobré čtení, které nezaostává za ostatními díly série. (A okamžiky s Henrim beru jako zlaté body vyprávění).
Pro mě to byl doposud nejlepší díl série. Konečně byl neomylný Gamache srazen ze svého piedestalu. Líbilo se mi, jak se musel vyrovnat se svými chybami, i když jsem měla pocit, že je někdy hledal i tam, kde je prostě nemohl ovlivnit. Prolínání třech dějových linií bylo skvělé. A Ruth s Beauvoirem jsou prostě srdcovka.
Asi budu jediná, ale za mě asi nejhorší díl, nějak jsem se nemohla začíst. Čtu od prvního dílu, tak uvidím, jak další.
Další povedená detektivka. Tentokrát sledujeme hned tři linie, hlavní z historií opředeného Quebec City. Pro mne netušená a zajímavá historická i současná fakta. Jen těch pocitů viny je trochu moc.
(SPOILER)
Co jsem vyčítala minulým dílům, jako by si autorka sama uvědomila. Postavila svého hlavního hrdinu příliš vysoko na piedestal. Tady ho tedy tvrdě srazila dolů. Nechala ho chybovat, dvakrát a zásadně, a nechala ho trápit se vinou – to prolíná celým příběhem a hlavně kvůli tomu srážím hodnocení; bylo toho příliš a já se štětím, když mi autor(ka) okatě brnká na city. Na druhou stranu, nevadilo mi, že velký prostor dostal kolega Beavoir, který poněkud víc připomíná člověka :-). Pohádkový ráz, jejž mám za originální a baví mě, je tu omezen, stejně jako vtipnost (málo děje přímo z Three Pines), nahradila ho historie, mně neznámý náhled na soužití kanadských Angličanů a Francouzů. Případ sám mi tou historickou stránkou připomněl jednu z knížek autorky Fred Vargas (mé nej z nej), ale u ní víc chápu motivaci a vůbec celou postavu vraha, tady jsem měla problém.
Stále dobré čtení, doporučuji si ale menší oddych.
Souhlasím se zdejší záplavou nadšených komentářů. "Pohřběte své mrtvé" nám čtenářům dokazuje, že i detektivka může být mimořádně kvalitní čtení. Opravdu povedené.
K této sérii jsem se dostala až se zpožděním a jsem za to ráda, protože můžu rychle pokračovat dalším dílem.
Ráda doporučuji všem.
Má první kniha spisovatelky a jsem moc ráda, že jsem si ji přečetla
( a moc se chci podívat do Quebecu).
" ...čtyři věty, které vedou k moudrosti....
Promiňte. Spletl jsem se. Potřebuju pomoc. Nevím."
Nesmírně znepokojující a zároveň uklidňující kniha. Pod povrchem všech případů se dere na světlo touha po smíření se s výsledkem mnoha činů a rozhodnutí a touha po odpuštění, aby mohli všichni ti, kterých se to týká - živí i mrtví - pokojně spát. Výsledek se čtenář dozví na poslední stránce.....
Jednoduše opět krásné dílo.
A ten konec ... tak to mne autorka převezla. :-) Prostě krása. V těchto příbězích si neděláte žádné závěry, jen se necháte vést dějem.
Tento díl mě opět velmi bavil, napínal a dojímal. Autorka poslala Gamache ve zdravotním volnu do Quebec City, aby našel ztracený klid. Samozřejmě dojde ke zločinu a nebyl by to on, kdyby nepomohl s vyšetřováním. Beauvoir pod záminkou dovolené odjíždí na Gamachovu žádost do Three Pines prošetřit ještě jednou vraždu z minulého dílu. No, doufám že oba pohřbí své mrtvé hodně hluboko a vrátí se ke své práci, protože se už moc těším na další případ i na staré známé (hlavně na Ruth).
,,Quebec City nikdy nevypadalo kouzelněji než za sněhové vánice a po ní, když vyšlo slunce a odhalilo kouzelné království, zjemnělé a utlumené silnou pokrývkou. Čerstvý, čistý svět, nezkažený a neposkvrněný.,,
Další dobrodružství inspektora Gamache a jeho podřízených, a rovnou dva příběhy. Tentokrát mi k rozuzlení zločinu z předchozího dílu chyběly nějaké střípečky do mozaiky...:-(:-( nebudu spoilovat...ale zase jsem se dozvěděla různé jiné věci...například, že noc je tedy zcela jistě jahoda. Kdo přečetl,ví...a bude se mnou souhlasit:-):-)
(SPOILER) ,,Armand Gamache stál před rakví prolezlou červotočem. Byla prostá, z javorového dřeva, vyrobená ze stromu pokáceného v prastarém lese před čtyřmi stovkami let při budování Quebec City. Gamache cítil, jak se mu třese pravá ruka, a věděl, že to všichni vidí. Natáhl ruku, dotkl se rakve a třas ustal.,,
,,Včera v noci jsem spal jako mimino. Jak praví Shakespeare, v duši mír nejlépe najdete, když nemáte špatné svědomí. Anebo vůbec žádné, pomyslel si Gamache.,,
,,Zaujaly ji na něm hlavně oči. Myslela si, že budou studené a analytické, oči, které už viděly tolik strašných věcí, že jejich panenky ztvrdly. Avšak oči tohoto člověka před ní byly přemýšlivé a laskavé.,,
Štítky knihy
vraždy detektivní a krimi romány kanadská literatura Kanada knihovny zima karnevaly policisté
Autorovy další knížky
| 2014 |  Zátiší |
| 2014 | Vražedný chlad |
| 2015 | Nejkrutější měsíc |
| 2017 | Hladový duch |
| 2017 | Pohřběte své mrtvé |
Má druhá detektivka s partou z Kanady. Takové pomalé, milé čtení s detektivními zápletkami. Moc zajímavé prostředí, člověk se něco dozví i z historie. Již podruhé jsem však měla problém začíst se, spád i napětí bylo pozvolné, chybělo mi zde také to "musím číst, ať se rychle dozvím konec". Prostě všechno jen tak plynulo... I tak to byly příjemně strávené chvilky.