Vrazi bez tváře
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/155789/vrazi-bez-tvare-155789.jpg
4
600
109
Případy komisaře Wallandera / Komisár Wallander série
1. díl >
Jednoho mrazivého lednového rána probudí komisaře Wallandera zvonění telefonu. Vypadá to na rutinní případ. Když však detektiv přijíždí na osamocenou švédskou farmu, objevuje krvavou lázeň. Starý muž byl brutálně zavražděn a jeho žena, přiškrcená zvláštním uzlem, vzápětí umírá v nemocnici. Před smrtí však stačí zašeptat slovo "cizí". Jediné slovo, které rozpoutá vlnu násilí proti žadatelům o azyl z nedalekého uprchlického tábora. Záhy dojde k požáru tábora a chladnokrevné vraždě somálského uprchlíka. Má však komisař opravdu hledat pachatele mezi cizinci? Vždyť bratr zavražděné ženy odhalil nové skutečnosti, které vyšetřování Wallanderova týmu komplikují. Tlak na komisaře se zvyšuje, je třeba jednat rozhodně, s chladnou hlavou a nenechat se vtáhnout do pasti všudypřítomné xenofobie.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2013
,
Host
Originální název:
Mördare utan ansikte , 1991
více info...
Přidat komentář
Než jsem se ke knize dostala, trvalo to několik let, a teď lituji, že jsem si ji nepřečetla dřív. Stylem bych ji určite přirovnala k Samuelu Bjorkovi či Keplerům, ale není se čemu divit, jsou to seveřani jak vyšití :) Vrazi bez tváře se mi četli moc dobře, délka knihy je sympatická, jen ty kapitoly mohly být také kratší. Kurta Wallandera jsem si oblíbila a to hlavně proto, že díky autorovi jsem všechny jeho "trable" mohla prožívat s ním. Když byl Wallander ve stresu, stresovala jsem se taky. Když se necítil dobře, bylo i mě mizerně. To se mi stává málokdy. Také jsem žasla nad tím, že téma uprchlíků a uprchlické tábory se řešily už v roce 1991 (a dřív). Odhalení pravých vrahů mě malilinko zklamalo, doufala jsem, že to bude někdo jiný. I přesto byli Vrazi bez tváře opravdu skvělá detektivka a já se brzy vrhnu na další díl a časem možná i na seriál!
Ke čtení této série jsem se nechala strhnout po shlédnutí 2 dílů televizního zpracování, které se mi velmi líbilo. Tak jsem se vrhla na čtení... a nedočetla. Snažila jsem se, ale po 3 týdnech to vzdávám - myslela jsem si, že pro mě bude příjemné vrátit se do 90. let a doby faxů, poznámek na papíru a vzkazů u sekretářek, ale opak byl pravdou. I přesto ale byly některé poznatky přínosné - například zjištění, že již tehdy mělo Švédsko problém s přistěhovalci, mě více než překvapilo. Zápletka byla dobrá, ale vyšetřování se na můj vkus příliš táhlo. Po 3 týdnech jsem to dotáhla na 150. stránku... Takže odkládám.
I když je momentálně kniha více než čtvrt století stará, tak je svou problematikou velice aktuální. Hlavně mě překvapilo, že Švédsko otázku migrace řeší už tak dlouhou dobu. Možná trochu rozvláčné, ale jinak docela příjemná detektivka, jsem zvědavá na další díly, kam to bude dále směřovat. A ano, také mě pobavily ty dvě české postavy, které mají evidentně polské a německé příjmení. :-)
Přišlo mi, že kniha byla psaná trochu jiným jazykem. Detektivka bez úplného super hrdiny s pohlazenim problému s imigrací ve Švédsku a z toho plynoucích nasledků. Kniha nebyla špatná, ale dají se najít lepší...
Prvá kniha v sérii kriminálnych prípadov s Wallanderom. Kniha bola fajn, dobre napísaná, nebola ešte taká prepracovaná ako iné autorove knihy. Dej má spád a nečakaný záver ale hlavné je, že čitateľ sa v deji nestratí. Autor, známy svojimi "modernými" témami (utečenci v tomto prípade) si opätovne kladie mnoho otázok o novom svete. O príleve utečencov. Kladie si otázky, kam takýto svet speje a kam ho posunie moderná doba. Autor sa s nástupom nových technológií a s prílišnou globalizáciou nikdy nezmieril. To cítiť aj v knihe.
Moje první setkání s Wallanderem. Příběh se mi líbil, trošku mě rušily překlepy. Jména "českých" podezřelých byla úsměvná. Zajímavý náhle na problém uprchlíků - jak je letitý...
Knihy s komisařem Wallenderem pomohly odstartovat velký boom severské krimi a dnes už se jedná téměř o klasiku. Přestože už byly, hlavně Jo Nesbøem, v mnoha směrech překonány, dýchla na mě temná severská zimní atmosféra a dobře jsem se bavil. Bohužel se nejedná o čistokrevnou detektivku, nazval bych to spíše kriminálním románem, protože pachatele rozhodně od začátku neznáte. Wallander toho také sám moc nevyšetří, je událostmi spíše vlečen a pomáhá mu hlavně náhoda, i když jsem možná ovlivněn tím, že díky televiznímu seriálu jsem už věděl jak to dopadne. Jako zajímavost beru to, že i před pětadvaceti lety byli uprchlíci ve Švédsku velkým tématem.
Moje první setkání s tímto autorem, styl knihy odpovídá mým oblíbeným autorům severské krimi, takže v sérii budu určitě pokračovat. Na knize je zajímavé vnímat kontext jejího vzniku, a to ve dvou aspektech. Komunikace či způsob práce policie došel velké proměny (ve srovnání se současnými detektivkami). Naopak problémy spojené s uprchlictvím a jeho přijímáním společností, jako by byly stejné před třiceti lety i dnes.
Líbilo se mi to. Hlavně to zoufalství, že ten první zločin snad nevyřeší :-) Krásná ukázka toho, že někdy ani poctivá policejní práce nestačí a je potřeba i trocha (nebo hodně) štěstí. Jinak to je klasická severní detektivka - hodně děje se věnuje postavě a soukromí detektiva a zločiny jsou poměrně brutální. Komisař Wallander je správný chlap, ale samozřejmě ani on není jenom klaďák :-)
Největší kvalitou této knihy je vykreslení hlavního hrdiny, detektiv Kurt W. sice smrdí, prdí, chlastá a vždycky se o něco praští, ale přesto z něho čiší obrovské charisma a je statečný. V tom je kniha taková opravdová. Samotným příběhem autor reflektuje problémy tehdejší švédské společnosti s přistěhovalci a vizionářsky tuší, že se starý bezpečný svět hroutí.
Prípady komisára Wallandera sú v našich končinách notoricky známe hlavne vďaka rovnomenému seriálu, kde titulného detektíva bravúrne stvárnil Kenneth Branagh. Prvý knižný prípad s názvom "Vrahovia bez tváre" sa odohráva v januári 1990. Wallander tu rieši záhadný prípad vraždy dvoch seniorov, ktorých niekto beštiálne umučil na odľahlej farme. Podľa všetkých indícií sa ukazuje, že páchatelia sú utečenci, ktorí prišli do Švédska hľadať azyl. Wallander sa tak dostáva do prostredia utečeneckých táborov a snaží sa vypátrať kto za tým všetkým stojí a čo je v pozadí. Kniha síce je v mnohých momentoch mimoriadne napínavá, ale až príliš často tu autor zachádza do dejových odbočiek, ktoré nikam nevedú a pripadali mi ako zbytočné naťahovanie deja. Pôsobivé sú ale predovšetkým pasáže, kde sa Wallander zamýšľa nad tým, kam až môže raz Švédsko dostať jeho bezhraničná prisťahovalecká politika. Práve v tomto bode si myslím ,že je táto kniha výnimočná a je nutné uznať, že pán Mankell už v roku 1990, kedy táto kniha vznikala videl či aspoň tušil, že sa Švédsko pod extrémným nánosom utečencov raz prepadne do chaosu a táto jeho predtucha sa do bodky splnila. Dnes je bohužiaľ Švédsko doslova zaplavené čvargou z Afriky a Arábie a ocitá sa na pokraji občianskej vojny.
Mankella a jeho vypravěčský styl mám ráda, všechno, co jsem od něj doposud přečetla, mě bavilo tak, jak jen dobrá detektivka bavit může.
Ačkoliv jsou Vrazi bez tváře jedničkou v sérii, dostali se mi do rukou až nyní. Což ničemu nevadí - navíc ústřední námět přistěhovalců je v současnosti více než aktuální. Román "má" už 26 let, ale v ničem nezestárl.
Rovnou přiznávám, že jsem skalní fanynka Kurta Wallandera, a proto ani nepředstírám snahu o objektivní kritiku. Tady se bude jenom chválit.
Poprvé jsem se setkala s Wallanderem v jeho posledním příběhu. A pokud jsem si snad myslela, že v tom prvním potkám čerstvého, svěžího policistu plného sil a nadšení, spletla jsem se. S Wallanderem se potkáváme ve složité osobní situaci (rozvod, senilní otec, problémy s dcerou, sám na pokraji alkoholismu, navíc s pocitem, že mu svět nerozumí), přesto nezapře zarputilost a instinkt policajta. Mankell ovšem čtenáři nenabízí klasickou detektivku, tedy intelektuální hru s velkým detektivem a vodítky vedoucími k pachateli, jsou to spíš sondy do společnosti a násilí v ní. Čtenář je spíš svědek, než co jiného. Líbí se mi autorův styl, který ve vypjatých fázích vyšetřování používá strohé, krátké věty, kterými zvyšuje napětí. Košatět autor nechává ty části, kde pronikají na povrch emoce a osobní život Wallandera. Ostatně Kurt Wallander je největší devizou knihy, je plastický, uvěřitelný, skutečně živoucí postava. A ve mě má skalní fanynku.
Toto bylo moje první setkání s komisařem Wallanderem a musím říct, že pozitivní. Kniha se dobře četla, v podstatě žádná hluchá místa a zápletka byla taky fajn, i když žádná pecka to za mě nebyla. Jediný a nejen pro mě byl fakt, že autor o Československu věděl asi prd, když použil taková "typická česká jména". Mohl si to aspoň trochu nastudovat. Další díl si určitě přečtu.
Kniha se četla velmi lehce (až mi toho snad bylo i trochu líto). Prvním dílem jsem si Mankella oblíbil, surový severský styl je mi velmi blízký, a přesto se odlišuje od stylů ostatních velikánů (Nesbo, Kepler, Adler-Olsen,...). Trápila mě jen jména. Od příště si budu muset ta jména psát zvlášť na papír, protože mi jména Seveřanů přijdou stejná :-)
Štítky knihy
vraždy švédská literatura severská krimi přistěhovalci, imigranti švédské detektivky zfilmováno – TV seriál
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Kniha Vrazi bez tváře je v
| Právě čtených | 3x |
| Přečtených | 912x |
| Čtenářské výzvě | 48x |
| Doporučených | 21x |
| Knihotéce | 245x |
| Chystám se číst | 199x |
| Chci si koupit | 22x |
| dalších seznamech | 11x |
První setkání s autorem a docela to jde. Trošku mi vadilo, že hlavní detektiv má tak trošku problém s alkoholem (u severských detektivek dost častý jev), přesto ne takový, aby nedokázal se svými kolegy vyřešit brutální vraždy. Je tu opětovné téma cizinců imigrantů a jejich vliv na okolí.
Na Wallanderovi se mi však líbila jedna věc - jeho intuice a logické myšlení.
Jsem zvědavá na další díl.