Psi z Rigy
Henning Mankell
https://www.databazeknih.cz/img/books/18_/181371/bmid_psi-z-rigy-181371.jpg
4
446
79
Případy komisaře Wallandera / Komisár Wallander série
< 2. díl >
Sovětské impérium padlo. Lotyšsko je nyní suverénní stát. Ale za ofi ciální autonomií stojí mocné síly, které jsou těsně propojeny s ruskou mafií. Je zima roku 1991. Tým inspektora Kurta Wallandera řeší nový případ: u švédského pobřeží byly vyplaveny dvě mrtvoly přimrzlé k sobě v hrůzostrašném objetí. Mrtví muži byli východoevropští zločinci a na první pohled oběti mafie. Případ však brzy nabere hrozivý obrat poté, co se Wallander ocitne v Lotyšsku v Rize. Je zde ponořen do cizího mrazivého světa policejního dohledu, stěží zakrývajícího hrozby a lži. Pouze jeho zarputilá, podvědomá touha nalézt spravedlnost vynese pravdu na světlo.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2013 , HostOriginální název:
Hundarna i Riga , 1992
více info...
Přidat komentář
Pokračuju s Kurtem Wallanderem a mám ho čím dál tím radši! :)
Akorát dost lituju, že jsem s druhým dílem tolik otálela a nepřečetla si jej dříve... Přece jen trvalo to skoro rok a za tu dobu jsem toho četla tolik, že si nepamatuji, co všechno se Wallanderovi v první knize přihodilo. A z toho důvodu si jej prostě pletu s Holgerem Munchem z detektivní série Samuela Bjørka... což je na palici, ale musím říct, že Wallander je určitě lepší. Nejen jako postava, ale celá kniha.
I když postava taky není k zahození :) je to prostě sympaťák, hezky vykreslený charakter i pocity.
Děj se odehrává z větší části v Lotyšsku, a musím říct, že to prostředí ve mně vyvolávalo hodně stísněné pocity. O to víc se mi líbilo, že Wallander ze své situace taky nebyl nadšený a prožíval úplně normální lidské pocity (na rozdíl třeba od inspektorek a detektivek z britských sérií - tady je ten rozdíl ve vykreslení hlavní postavy fakt vidět, je mnohem realističtější).
No a celé se to opět čte naprosto výborně! Doporučuji!!
Přečteno za pár dní. Mankell výborně popsal poválečnou Rigu. Až mikroskopický náhled do Wallenderovy duše a krásně vymalované charaktery obou lotyšských plukovníků. Takhle napsaný příběh se prostě nedá nepředstavit na filmovém plátně. A Mankell by si filmové (nikoliv televizní) zpracování zasloužil.
Román na mě vykoukl z regálu v obecní knihovně: švédské detektivka, Wallander, hmm, to je nějaký relativně úspěšný seriál, ne? Měla jsem „Mrtvé ve člunu“ raději nechat plavat, jak jsem si prosíravě radila v průběhu bilancování po první třetině.
Atmosféra mohla být tísnivější: autoři poznamenaní totalitou by rozervané Lotyšsko zvládli zahustit přesvědčivěji a do větší hloubky. Hlavní hrdina je zoufale obyčejný, nejistý, zmatený: dostat bůra pokaždé, když se zeptal „co nevidím, co jsem přehlédl, co tady dělám“, zafinancovala bych si zubní implantát. Holt potřebuji charismatičtější postavy - chlap nemusí být zrovna superman jako Jack Reacher, uvítala bych však rozhodnější typ s pečlivějším plánováním i postupem. Wallander byl pouhý chaoticky poletující pytlík ve větru, kterému občas přifoukávaly šťastné náhody. U ženské bych ráda znala důvod, proč se do ní zamiloval - tentokrát to prostě nevím, jelikož dialogům chybí jiskra a o neodolatelném vzhledu jsem nenašla zmínku... zoufalství a zranitelnost mi ke splašení hormonů muže v krizi středního věku přijdou trochu málo.
Množství vět, odstavců, ve výsledku celých stran je naprosto zbytečných: já sice chápu, že policejní práce takhle asi vypadá - spousta tápání, dotazů na jedno brdo a opakujících se myšlenek, čtenářsky to ovšem není atraktivní (=plýtvání lesy a čtenářovým časem). Zápletka příliš neponoukala mou zvědavost: překvapila jedině svou nedotažeností a vlastně jsem dočetla jen proto, abych nevzdala druhou knihu v krátké době. Autor inzeroval pachatele hned od prvního setkání příliš očividně a jeho snaha odvést pozornost k jinému podezřelému byla přinejlepším nešikovná. Nalezení veledůležitého testamentu raději nebudu komentovat, mé nevěřícné odplivnutí by vyžadovalo spoilery.
Ve finále zůstalo více otázek než odpovědí (např. proč vlastně ti mrtví skončili ve člunu a ne jako krmení pro ryby; vysvětlení ani tak nekulhalo, jako se stěží nemohoucně plazilo). Možná budou další fakta následovat v příštím díle, rozhodně se ho však nechystám číst.
Nejzajímavější poznatek z románu je ten, že si všichni Švédi soudružsky tykají. Tak teda sbohem, Henningu, pro mne jsi svá díla zřejmě nepsal, třetí hvězdu Ti dávám s krajním sebezapřením. 50%
Druhá kniha od Mankella a opět dobrá .Poměry v Rize před převratem byly určitě ještě horší. Knížka měla spád nechybělo napětí i trocha romantiky ( když Kurtovské). Těším se na další.
Druhá kniha, co jsem od Mankella četla. Chytře napsané. Hltala jsem až do konce. Jedna dvě sceny mi přišly takové nepřirozené, ale celkově super.
I když je tento díl tak trochu jiná krimi, stále se čte velmi dobře, protože obsahuje potřebnou dávku napětí, tak jako všechny Mankellovy knihy. Tentokrát Wallander ani tak nepátrá po zločinci, jako je spíš sám do zločinu vtažen a část knihy popisuje až neuvěřitelné poměry v Lotyšsku po získání nezávislosti. Za mě doporučuji.
Popis komunistického Lotyšska, které je pro Wallandera a jeho Švédské kolegy tak těžko pochopitelné. Pro mě zajímavý pohled do té doby, v kontextu toho, že i my jsme ještě tehdy byli Československo. Opět trochu rozvláčnější, ale nějak mi to nevadilo. Některé scény byly trochu hůř uvěřitelné, ale i tak, docela příjemné čtení.
Mám ráda styl psaní pana Mankella a k tomu pohled na Lotyšsko devadesátých let, to bylo zajímavé, takže za mě spokojenost. Pro čtenáře zvyklé na dnešní thillery nabité akcí od začátku do konce to asi moc není, ale kdo si rád s inspektorem Walanerem zahloubá a zadumá bude spokojený jako já
A mně se to líbilo. Pro někoho detektivka "bez pravidel a typického scénáře", ale mě osobně přijde, že jsou některé současné detektivky psané přes kopírák.
K Mankellovi jsem se dostala poměrně nedávno a popravdě jsem se obávala "co to bude, když je to tak starý" :-). Nicméně se zklamání nekonalo a přijde mi, že se spousta tzv. severských autorů Mankellem inspirovala. Nacházím hodně podobných znaků.
Knížka se mi líbila. Byla to prní kniha s detektivem Wallanderem a teším se na další. Miluji tyto detektivky ze severu a příběh byl zajímavý.
Kniha se mi líbila. Nebyla to strhující detektivka, ale četla se velmi dobře a příběh se mi zamlouval. Komisař Wallander mi byl sympatický. Bylo to moje třetí setkání s tímto policistou z malého švédského městečka a můžu říct, že určitě ne poslední. :-)
Popis temných sil v Rize byl naprosto neuvěřitelně vylíčen. Člověk by Mankellovi byl i věřil, že to snad sám zažil.
Bohužel ani druhý případ Kurta Wallandera můj despekt k sérii moc nevylepšil. Zápletka je naštěstí vystavěná jinak než u předchozí knihy, ovšem trpí naprosto stejnými problémy - neopodstatněná ukecanost, nudné postavy, závěr na zabití. Obzvláště ten konec, který prakticky zopakoval to, co Henning Mankell předvedl v jedničce (tedy naprosto irelevantní vysvětlení nejzajímavějšího bodu zločinu), rozdrásalo moje nervy nejvíc. Tohle se prostě nedělá. Ale abych nepůsobil úplně zatrpklým dojmem - Mrtvým ve člunu se musí přiznat, že jsou lepším románem než Vrazi bez tváře. Tam se děj dost dlouho neposouval, tady se naopak díky cestě do Rigy vývoj neustále proměňuje. Pohyb v čerstvě postkomunistické zemi, kde levá ruka neví, co dělá pravá, natož aby věděla, co dělá všech deset prstů, to má vždycky svoje grády.
Časem zkusím další díly, ale přiznám se, že zatím je spokojenost spíše vlažná. Jsou tu dobré momenty, ovšem utopené ve velkém množství pro mě nezajímavých nářků a hloubavých úvah.
Kniha se četla velice dobře. Jde o jednu z posledních, které o komisaři Wallanderovi čtu (to znamená, že nejedu postupně od 1. dílu série). Na počátku je hrůzný nález dvou mrtvých mužů ve člunu, který přivádí komisaře až do Lotyšska. Atmosféra v něm a pocity komisaře Wallandera jsou v detektivce výstižně popsány, dobře to zachytil(a) ve svém komentáři TipsyChipsy.
Druhý příběh komisaře Wallandera je o něco lepší než ten první, přesto ho hodnotím ve výsledku stejně, a to hlavně kvůli samotnému závěru. Ten je totiž jako z typicky hollywoodského béčkovějšího filmu - hlavnímu hrdinovi pomůže neskutečná náhoda, všechno se mu vydaří přesně, jak potřebuje a vyvrcholení je pak hrozně překombinované a klasicky upovídané - SPOILER - kdy místo, aby pachatel policistu hned zastřelil, nebo alespoň omráčil, má potřebu povídat o motivaci a uskutečnění činu atd. - KONEC SPOILERU. Jinak je ale celý případ hodně zajímavý, politická zápletka atraktivní, nejlepší je ale celková atmosféra postkomunistické Rigy, v níž si člověk neznalý poměrů nemůže být jistý ničím a pomalu ho chytá paranoia. Wallander je vesměs sympatický a lehce tajemný detektiv, který spíš přemýšlí, než koná, což je dobře, jen to jeho zamilování bylo dost nedůvěryhodné a vlastně z ničeho nic. Psi z Rigy jsou tedy zajímavý, ale trošku zastaralý román, který je ale (doufám tedy) nutný pro celkový vývoj postavy. Snad budou další díly lepší. 60 %
Mám ráda Kurta W., ale toto nebyla typická detektivka, kde se pátrá po pachateli atd. Ale v zásadě zajímavé čtení.
Štítky knihy
švédská literatura severská krimi švédské detektivky
Autorovy další knížky
| 2013 |  Vrazi bez tváře |
| 2017 |  Italské boty |
| 2015 | Pátá žena |
| 2014 | Bílá lvice |
| 2013 | Než přijde mráz |
Ze zásadě obyčejně rozehraného příběhu se klube něco jako špionážní detektivka; a nejvíc je zajímavé sledovat autorskou reflexi života v pobaltských republikách té doby, ani ne tak vyšetřování, protože to samo o sobě se nakonec vyřeší spíše v jiných rovinách než těch, na které jsme v detektivkách zvyklí. Nicméně celkem dobré počtení.