Pražské jaro
Simon Mawer
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/389272/mid_prazske-jaro-EYJ-389272.jpg
4
810
202
Simon Mawer, autor Skleněného pokoje, bestselleru deníku New York Times, se vrací do Československa. Tentokrát během bouřlivých šedesátých let a s napínavým příběhem o sexu, politice a zradě. V létě roku 1968, v roce Pražského jara a studené války, se dva studenti Oxfordu, James Borthwick a Eleanor Pike, rozhodnout projet stopem Evropu. Tím si zkomplikují právě se rodící přátelství, které by mohlo přerůst v něco většího. Jakmile dorazí do jižního Německa, zrodí se v jejich hlavách nápad navštívit Československo – zemi, ze které se Dubčekův „socialismus s lidskou tváří“ usmívá na svět kolem. Mezitím, Sam Wareham, první tajemník britské ambasády v Praze, sleduje s cynismem diplomata a vášní mladého muže vývoj v zemi. Ve společnosti české studentky Lenky Koneckove si nachází cestu do světa československé mládeže, která je plná nadějí a nových myšlenek. Za železnou oponou se v této chvíli nic nezdá být nemožným. Avšak obří kola politiky se dál točí v pozadí, sovětský vůdce Leonid Brežněv vyvíjí na Dubčeka nátlak a Rudá armáda se shromažďuje na hranicích. Tato chytrá, strhující a smyslná novela opět potvrzuje, že Simon Mawer je jedním z nejtalentovanějších současných spisovatelů historické špionážní fikce.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Kniha ZlínOriginální název:
Prague Spring , 2018
více info...
Přidat komentář
Stereotypní pohled západoevropského autora na střední Evropu, socialismus a rok 1968. Promarněná šance tak skvělého tématu... Konvenční román bez překvapení.
Konecne opet velke dilo. Kazdy zahranicni autor, ktery se ponori do vlnobiti more nasich dejin ma muj neskonaly obdiv.
Je to zase jiny pohled na osudove osmicky nasi historie. To ocenuji.
Jen mi prijde, ze je tam trochu vysmech ceske naivite, ale tak kruty osud si nasi rodice nezaslouzili. Je tam i dost nametu ke studiu hudby a dejin.
Očekávání nad knihou předčilo můj reálný dojem po přečtení. Po Pádu jsem čekala větší jízdu. Ano, můžete po mně hodit kamenem za výraz vzhledem k tématice, myslela jsem však čtivost, která pro mě byla bohužel horší, místy jsem se moc příběhem prokousávala, některé pasáže se mi zdály v knize zoufale zbytečné a některé linky naopak nedokončené.
Chápu závažnost tématu a jsem moc ráda, že něco takového je na našem knižním trhu dostupné.
Líbí se mi poutavý styl, jakým zahraniční autor píše o českých dějinách. Hezky propojil dva různé příběhy a spojil je v jeden, který vygradoval událostmi kolem 21. 8. 1968. Konec dle mého názoru mohl více vyhradovat. Přesto se mi knížka moc líbila.
Shoda náhod.
Asi tak lze vystihnout nejen obsah knížky, ale i lidských osudů - reálných i literárních hrdinů.
Už u Skleněného pokoje mě zaujalo, jak hluboké pochopení může mít Angličan pro české moderní dějiny. A tady je to patrné ještě víc. Moc se mi líbilo, jak dal do kontrastu dvojici Jamese a Ellie ze svobodného Západu a Lenku Konečkovou s přáteli Zdeňkem a jeho ženou Jitkou. I když tito Češi žijí v ovzduší reforem a víry v dobrou budoucnost, ani se jim nesní po svobodě obou Angličanů. Hodně zajímavá je také postava britského diplomata Sama, který dění v Praze pozoruje.
Moc se mě ale bavily i historizující pasáže o Janu Masarykovi, Benešovi, Miladě Horákové apod., které na několika málo řádcích vystihly to podstatné z dobového dění a myšlení.
(SPOILER) Kulervoucí! Takto jsme totiž pobíhali mezi Václavákem a Rozhlasem. Zabředlí už sice v náhlé deziluzi, přesto stále s touhou cokoliv na této obludnosti změnit, zvlášť když takovou chvilku po opojném čase nedávném, kvalitně v románu pojednaném. Autor má o reáliích načteno, ba načucháno jaksepatří dost i z vlastních zkušeností. V knize ztvárnění západní zahraniční účastníci nejen "přepadu" jsou realističtí, děj má spád, milostná linka celého příběhu je doslova silně erotická. THE SIXTIES AS THEY HAPPENED.
Moje první setkání s Mawerem udělalo neskutečně dobrý první dojem. Líbí se mi styl, jakým píše, a v této knize bylo strašně zajímavé číst si pohled cizince na události, které pro nás jsou důvěrně známé (tedy já je nezažil, ale znám je ze školy a tátova vyprávění). Navíc mám rád, když je historický román spíše příběhem konkrétních lidí a ty historické události jsou jen na pozadí daného příběhu. Od tohoto spisovatele si toho budu chtít přečíst víc.
Velmi čtivé, dvě linky příběhů, které se pak propojí...Trošku jsem byla zklamaná, že jsem se nedozvěděla, jak to dopadlo s Lenkou...Doporučuji.
Mám velmi rád jazyk, jakým píše Simon Mawer a ani tato kniha mě nezklamala. Dvě linie příběhů, které se propojí v jeden na pozadí historické události, která je v našich dějinách velmi smutnou rudou skvrnou. Která na desítky let zastavila život.
Simon nezklame snad nikdy....Jen me mrzi, ze nevim, jak to nakonec dopadlo s Lenkou...
Uz ted se tesim na jeho dalsi knihu...
A jeste musim zminit preklad Lukase Novotneho....Jeste nikdy jsem si pri cteni knihy nerilala, jak je to krasne prelozeny !!! Bravo !!!!
Příjemné čtení, pro české fanoušky autora takříkajíc povinnost. Škoda jen toho konce... On to tak Mawer, bohužel, občas mívá. Buď to vypointuje zcela precizně, že vám na konci nestačí dech a knihu na poslední straně zavíráte s otevřenou pusou (za mě rozhodně knihy Pád a Mendelův trpaslík toto na 100% doručily). Anebo jako v tomto případě dočtenou knihu taktéž zavíráte s otevřenou pusou, ale bohužel z jiného důvodu. Jaksi vám ten konec přijde nedomrlý, nedotažený, celou dobu během čtení na něco čekáte, a čekáte, a čekáte.. a nějak moc se ani nedočkáte. Škoda, no, ale čtete se to krásně, to bez pochyby.
Líbili se mi detaily dění u nás, jako by sám autor u toho byl a vše zažil.
I když jsem ročník 87 a o pražském jaru a následné invazi se jen dočítám a dozvídám zprostředkovaně... dycky mě to tak mrzí , jak to tu dopadlo... kolika lidem zničil komunismus život a zastavil veškeré dění, pokřivil smysl pro morálnost.
příběh jsem přečetla rychle, ale něco do pěti hvězdiček mu chybělo...
V knize probíhá diplomatická a studentská linka, které se příjemně střídaly. Otevřený konec mi taky nevadil. Chválím autorův zájem psát o naší zemi a událostech, které se tu děly. Stojí za přečtení.
Strašně mě to mrzí, ale musím dát "průměrné" tři hvězdičky. Dala bych čtyři, kdybych od knihy nic nečekala, jenže jsem čekala až moc a od začátku do konce jsem byla zklamaná. (Dobře, zhruba ve 3/4 to začalo mít potenciál, ale nikam se to nevyvinulo.) Nevím, kde začít. Poslouchala jsem audioknihu a nevyhovoval mi ani jeden z interpretů, byť Jan Teplý si docela dobře hrál s různými přízvuky. A pak samotný příběh a způsob, jakým je kniha napsána. Pro cizince, pro které je Česko(slovensko) a Pražské jaro stejně abstraktní a exotické jako pro Jamese a Eleanor, může být tahle kniha krásným okénkem do našich dějin. Což bych měla hodnotit pozitivně. Pro mě (a nechci znít snobsky nebo namyšleně nebo nevím jak, ale prostě jsem doslova dva roky studovala rok 1968 kvůli dějepisné soutěži) to ale byl na jednu stranu přehled českých dějin v rychlém sledu, místy dost zkreslený autorovým vnímáním (což asi není špatně, dějiny něco jako objektivní vnímání asi neznají a pohled zvnějšku by mě měl spíš zaujmout než přivést do rozpaků), na druhou stranu jsem tam zřetelně nacházela chyby a přešlapy. Jasně, je to beletrie, autor má plné právo si s dějinami trochu hrát. A nejspíš bych mu všechno z toho předešlého i odpustila, jenže když se k tomu přidala celá řada "vadných" charakterů... Doprčic, proč jak z Lenky, tak z Eleanor udělal takové hrozné...holky? (Chtěla jsem použít jiné slovo, ale tohle to taky vystihuje.) Eleanor je rozmazlená, neví, co chce, využívá všechny kolem sebe, nejvíc chudáka Jamese, který k ní cítí něco upřímného, ale nikdy se jí nepostaví na odpor, ani když má sebepitomější nápad a sebesebestřednější náladu (tohle slovo asi neexistuje, ehm). Lenka mi vlastně po většinu času nevadila, ale jsem ani jí nerozuměla. Co to mělo být, ten výstup s Dubčekem? A proč sakra na konci ten Pavel vyčítal Samovi, že jí "pustil do ulice", když to ona sama šla, proti jeho vůli a navzdory nebezpečí, o němž se vědělo? Jsem trochu skeptik, když na tohle přijde, ale bojím se, že bych zněla divně, kdybych se o tom dál rozepisovala...
A tak to radši utnu. Dlouho jsem zvažovala, že dám čtyři hvězdičky, protože kniha není špatná, vlastně chápu její úspěch. Ale prostě jsem od toho čekala víc a snad i něco jiného. Tak nějak doufám, že Skleněný pokoj mi tohle zklamání vynahradí.
Kniha se jmenuje Pražské jaro, ale samotný příběh se odehrává v létě, kdy toto období politického uvolnění v Československu náhle a nezadržitelně končí. Román má dvě linky. Jednu studentskou a druhou diplomatickou. Zejména ta z prostředí britské ambasády byla velmi zajímavá. Oceňuji anglický humor a velmi dobře zvládnuté české reálie. Chválím i povedený a lehce otevřený závěr knihy.
Po skvělém Skleněném pokoji jsem musela pořídit nějakou další autorovu knihu a proč si nekoupit právě tu, která se stejně jako Skleněný pokoj odehrává u nás... Budu ale trošku černá ovce, protože mi Pražské jaro moc nesedlo... Vůbec jsem se do příběhu nedokázala začíst a byť byl zajímavý, tak mě rozhodně nebavil tolik jako Skleněný pokoj... Určitě dám autorovi ještě další šanci, ale opravdu mě mrzí, že tato jeho novinka u mě neuspěla... Možná ji zkusím dát ještě jednu šanci v lepším rozpoložení a bude se mi třeba líbit více...
Výborně napsaný příběh, který čtenáře po 30 - 40 stránkách pevně vtáhne a do úplného konce ho už nepustí. Kniha je poutavá, čte se jedním dechem a i když dobře víte, co se 21. 8. stane, bez dechu čekáte, kde invaze vojsk naše hrdiny zastihne a jak jejich životy ovlivní. Skvělá kniha, skvělý závěr.
Velmi zajímavý pohled zvenčí na události v 68. roce. Pozorný čtenář najde pár nepřesností, to ovšem vynahradí čtivý příběh. Dva trochu lehkovážní angličtí studenti se náhodou ocitnou ve středu dění v Praze a vnímají svým pohledem boj Čechů o svobodu, která je jim tak samozřejmá. Do toho milostná zápletka, pohled na fungování západních ambasád v komunistickém státě, mně se to líbilo víc než Skleněný pokoj nebo díky českým reáliím i víc než Provazochodkyně.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2013 |  Skleněný pokoj |
| 2010 |  Mendelův trpaslík |
| 2012 | Dívka, která spadla z nebe |
| 2018 | Pražské jaro |
| 2013 | Pád |
Čekala jsem krásný román o roce 68, navíc mě zajímal pohled cizince. Já rok 68 prožívala na chmelu jako šestnáctiletá. Byla to síla. Kniha mě zklamala, velmi povrchní vyprávění, škoda....