Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78461/bmid_pravidla-mostarny-JnP-78461.jpg
5
2756
368
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules , 1985
více info...
Přidat komentář
Dnes rano jsem ji docetla a porad na ni musim myslet. Zvlastni knizka, ktera me zvlastnim zpusobem dostala.
Určitě zajímavá,dojemná knížka.Spousta až tragickych osudú!Tak opravdově to umí podat jen Irving!
Neměla jsem ji přečtenou hned,nebyl to pro mě příběh,kdy začnu číst večer a skončím ráno.Homer, Larch, Candy,Wally a další ve mně ale dlouho zůstanou!!
Krásná a dojemná knížka...jedna z těch, na které se nezapomíná. A co se týká zfilmování - určitě by každý kdo zhlédne film, měl přečíst i knížku, jinak přijde o spoustu zajímavého děje.
Dnes se chystám na posledních asi 50 stránek a těším se,jak vše nakonec dopadne.Začátek byl pro mě moc zdlouhavý.proto jsem ji četla asi 14 dní.Nějak se mi v tom začátku nechtělo pokračovat.Ale pak,v moštárně ,už to bylo jiné a jsem ráda,že jsem vytrvala.
Pravidla mošťárny je živé dílko plné srdečních šelestíků, na které nemůžete jen tak zapomenout.
Krásná, čtivá kniha. Špetka humoru, postavy, které nejsou ploché, ale opravdu živé - jsem ráda, že jsem po několika letech sáhla po knize znovu a tentokrát ji dočetla. :) A už se těším, až se vrhnu na Svět podle Garpa!
P.S. Jen mě zarazilo, kolik hrubek jsem v knize našla, jako by dané vydání neprošlo korekturami...
Všechny postavy jsem si tak zamiloval, že jejich skrytý, ale přesto přítomný konflikt mě dost ubíjel. Jak to říct, no vždy když jsem otáčel stránku knihy jsem se skoro modlil, ať se postavám, a hlavně samozřejmě Houmerovi, nestane nic špatného. Vážně skvělá kniha.
Ačkoli Svět podle Garpa mě dostával do kolen a je pro mě jakousi Biblí, ačkoli u Hotelu New Hampshire jsem se dojímala k slzám a chtěla se odstěhovat do Maine, tak na Pravidla moštárny nemá nic. Knihu dickensovsky dlouhou a obsáhlou jsem přečetla za pár dní a byla u vytržení u každé epizody, každé věty, každého slova. Je na ní cosi neobyčejného, cosi netuctového (nejspíš to bude jedinečností a praštěností postav) a tak tak irvingovského! Myslím, že je to jeho nejlepší dílo, ale to posoudím, až přečtu celou jeho bibliografii. Protože mu už navždy budu věrnou čtenářkou.
snad nejlepší kniha, co jsem kdy četla.... s filmem se nedá srovnávat :-) Doporučuju !!! :-)
Pravidla moštárny jsou zobecněním jakýchkoliv pravidel a také jejich kritikou. Irving kritizuje pravidla, protože jsou suchá, rádoby objektivní. Každým pravidlům chybí trocha svobodné vůle, lidskosti, pravidla prostě nemají žádnou poetiku. A k této kritice si vybírá pravidla z nejzásadnějších a to ty, jež rozhodují o životě a smrti nenarozeného dítěte. Na toto téma autor vyčerpal téměř všechny argumenty pro i proti, a to potraty nejsou jediným velkým tématem tohoto románu. Irving také zcela nepokrytě přiznává, že krom jiného, mu byly inspirací knihy Charlese Dickense a myslím, že kdyby Dickens mohl, i on by musel uznale pokývat hlavou.
Citace:
..."Ti, kdo se přimlouvají za životy nenarozených, by měli brát v úvahu i osudy živých"...
...Jeho však nezajímaly politické systém, byl jenom dobrým člověkem"..
Nemůžu než souhlasit s Violetti. Přestože je knížka z těch nejrozsáhlejších, co jsem kdy čet, tak jsem se rozhodně nenudil. Je to za a) stylem vyprávění, který vás bude bavit od začátku do konce, a za b) sbírkou postav, protože každá je neuvěřitelně zajímavá a mohla by mít pro sebe celý román.
Kritika filmu, že neni jak knížka a polovina tam toho chybí, ale podle mýho názoru neni na místě. Je pravda, že se vůbec neobjeví Melony a ani Angel, ale šestisetstránková knížka se prostě do dvou hodin bez kompromisů vmáčknout nedá. Pokud by tam měly být všechny postavy a celý děj, byl by problém obsáhnout to ve čtyřech hodinách. I přesto, že chybí nějaký podstatný dějový zvraty, tak celková atmosféra filmu a jeho výsledný efekt se dost blíží knížce, což vzhledem k jejímu ražení je docela obdivuhodný. Možná to bude i tim, že podobu scénáře i jeho zjednodušení oproti knížce dělal sám Irving.
Irving prostě umí psát! Jeho zvláštně poetický, uklidňující a přesto dojemný a občas dost drsný styl mě jednoduše baví. 615 stránek příběhu jsem sfoukla jako nic a už teď se těším na film. Homer Wells je hrdina, který si zaslouží být užitečný do poslední stránky. No a doktor Larch spolu se sestrami Angelou a Ednou si mě získali na sto procent. Upřímně řečeno mě i dojímal tvrdý příběh Melony, která to neměla úplně jednoduché.
"Buďme šťastni za doktora Larche a Homera Wellse. Doktor Larch a Homer Wells našli svou cestu životem. Dobrou noc, doktore Larchi a Homere Wellsi, jediní skuteční princové z Maine, králové Nové Anglie."
Začátek mi přišel bohužel dost zdlouhavý, ale tak poslední třetina, která byla plná zvratů, byla opravdu velmi povedená.
Podarila sa aj filmová verzia tejto knihy, ale čo si budeme hovoriť, predsa len v nej niečo chýbalo :-)
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potrat rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
John Irving mě nezklamal. Jeho postavy vždy ožijí v mé fantazii díky jeho dokonalému popisu podrobností, a to nejenom postav, ale i míst, dějů, věcí, pocitů... A poutavé pro mě je, že se věnuje kromě hlavní postavy i těm "vedlejším", příběh má dlouhodobou linku a je vícegenerační. Člověk s jeho postavami prožívá kus jejich života, až je mu na konci líto, že se s nimi musí rozloučit. Tedy ne každému se to úplně povede, frekvence odpovědí "jasně" se u mě nápadně zvýšila a asi mě jen tak neopustí.