Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78461/bmid_pravidla-mostarny-JnP-78461.jpg
5
2756
368
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules , 1985
více info...
Přidat komentář
S filmem nesrovnatelné, tak krásně vybarvené postavy, nic nebylo tlačeno na sílu, ale tak nějak to pěkně plynulo. Moc hezký příběh, perfektní charaktery postav, při čtení jsem skoro věděla, co si ta postava myslí, a jak by se takový člověk zachoval. Krásné.
První kniha co jsem četl od Irvinga a musím říct, že jsem neudělal chybu. Autor si dal opravdu záležet na charakteru a popisu postav a míst, kde se děj odehrává.100%
Tato kniha postupně skvěle graduje a emocionální struna brnká tak vysoko, že čekáte, kdy praskne..
K této knize jsem se dostala přes školu. V povinné četbě máme Irvingův Svět podle Garpa, ale na konci roku jsme se dívali na film Pravidla moštárny a já jsem si říkala, že bych mohla začít s Irvingem nejdřív něčím jiným než rovnou složitým Garpem, a tak jsem se o prázdninách vrhla na tohle.
No, nebyla jsem zklamaná. První asi tři kapitoly jsem se musela do čtení nutit, ale jakmile Homer trochu vyrostl, děj začal být mnohem zajímavější. Hrozně obdivuju Irvingovu schopnost naprosto odběhnout od tématu, třeba i na pět stránek nebo víc, ale vždycky se vrátit tam, kde začal. Přesto děj není nijak extra složitý, ale zato neskutečně bohatý, se spoustou dějových linií a postav.
Samozřejmě jsem se nemohla ubránit srovnání s filmem. Abych pravdu řekla, filmový Homer se mi líbili víc, byl mi sympatičtější než ten knižní (to se mi stalo asi poprvé). Vůbec mi ale nevadilo, že jsem už film viděla, protože knížka je prakticky o něčem úplně jiném a celá hlavní zápletka včetně rozuzlení se vyvíjí úplně jinak.
Co mi v knížce chybělo? Naprosto úžasná závěrčná filmová scéna, kdy se Homer vrací do sirotčince a děti mu nadšeně běží vstříc. U toho jsem měla slzy v očích. V knížce ta scéna chybí. Škoda...
Nicméně - mé první setkání s Irvingem rozhodně neproběhlo špatně a už se těším na další... pravděpodobně Svět podle Garpa.
Další skvělá Irvingova kniha. Dokáže neskutečně vtáhnout do děje a nepustí až do konce. Další kontroverzní, skvělé téma a povedené bylo i filmové zpracování, i když nebylo vyřčeno vše, co bylo v knize.
\"Pravidlo moštárny\" ... úžasné! Kniha je dokonalá a až škoda, že jsem prve četla .. potom zhlédla) Film je skvělý, ale hned po dočtení knihy je děj chaotický, převrácený a upravený podle možnosti byť dvouhodinového filmu - velmi stroze pojaté. Lepé si film přehrát jako první a poté se začíst a doladit si detaily v knize.
Do strany 383 jsem byla rozhodnutá, že knihu dočtu, protože ji všichni chválí, a plánovala jsem ji ohodnotit třemi hvězdami. Chod sirotčince byl zajímavý, ale děj jinak nebyl žádné terno. Pořád jsem měla v hlavě Svět podle Garpa a byla jsem zklamaná. Na této straně jsem se konečně pobavila (následujícím):
"Chtěl jsem, aby si mě vzala," stěžoval si Wally Homerovi v ložnici, kterou spolu sdíleli. "Ale ona že ne, že na mě počká, ale nevezme si mě. Prý chce být mou ženou, ale ne mou vdovou."
"Tomu říkáš, že počkáme a uvidíme?" zeptal se Candy Homer na druhý den.
"Ano," řekla Candy. "Léta jsem počítala s tím, že si Wallyho vezmu. Ty jsi přišel až potom. Musela jsem počkat, abych si ujasnila, jak je to s tebou. A teď do toho přišla válka. Takže musím taky počkat, abych viděla, co přinese válka."
Od těchto řádků začal děj gradovat a mě stále více upoutávat. Do teď jsem se nutila ke čtení této knihy, a nyní jsem se od ní nemohla odpoutat. Bylo to skvělé, úžasné, famózní a já plánovala po dočtení udělit čtyři hvězdy, což bych také udělala, kdybych si nepřečetla doslov Petra Matouška. Za jeho posledním slovem bylo definitivně rozhodnuto, pět hvězdiček, a mně se tajil dech.. :-)
Neuvěřitelně uvěřitelná kniha...
Precizně propracovaný příběh i charaktery postav. Scenérie i situace vylíčené tak, že je nejenom vidíte před očima, ale jste přímo v nich. Lehkost a zároveň zemitost, s jakou autor píše o mezilidských vztazích, vnitřních pohnutkách i prostředí sirotčince je prostě neuvěřitelná až dech beroucí. V této knize naleznete všechno od absurdity přes všednost, smutek, satiru, radost i naději. Styl psaní je velmi příjemný, zpočátku trochu nezvyklý, ale to je na tom to osvěžující. Děj prostě plyne a vy plynete s ním.
No, co říct... Asi budu jediný, ale myslel jsem si, že už mě přešla ta doba, kdy nedočtu knihu, jenom protože mě zrovna nebaví. U téhle knihy už jsem to bohužel nevydržel... četl jsem co nejdál to šlo, ale kniha mě čím dál více odrazovala a nudila. Třeba ji někdy dočtu. Četl jsem od Irvinga Čtrvtou ruku a líbila se mnohem víc. (můj názor, děkuji)
Tohle je jedna z nejnádhernějších knih, co jsem poslední dobou četla.
V Irvingových knihách je prostě vše: radost, smutek, absurdita, sexualita, výsměch, věda... od všechno dostanete trochu a to je to úžasné.
- a jestli je takhle kniha lepší než Svět podle Garpa? O malinký kousek ano.
Rozhodně doporučuji přečíst! Ani nebudete vědět, kam stránky ubíhají.
(myslím, že jsem se zamilovala do Homera.)
Do knihy jsem se nemohla vůbec začíst. Je tam vše tak do detailů a psáno opakovaně, že mě to moc nenadchlo. Ale jinak je příběh krásný, poslední třetinu už jsem hltala. Film byl miniaturní výcuc, ve kterém bylo změněno dost podstatných věcí. Ale tak už to bývá... Určitq se ke knize vrátím.
Celkově to pro mě zas takové zjevení není. Od Irwinga jsem četla nejdříve Garpa (výborný odpočinek), pak Modlitbu za Owena Meaneyho (už tam rozpoznávám schematičnost Irwingova stylu), a když jsem se dostala k opěvované Moštárně, tak už mě tak štvalo, jak se pan autor opakuje v postupech, že mě ta kniha prostě nebavila; čtení mnoha pasáží se mi táhlo, postavy mi přišly recyklované a veškerá hloubka a dojemnost pečlivě naplánovaná a vykonstruovaná (jakmile čtenář něco takového pocítí, ať už oprávněně nebo ne, je kniha v jeho očích odsouzena k neúspěchu).
Existuje snad něco lepšího? Hlubšího? Skutečnějšího? Pro mě ne. To, jak dokáže Irving vytvořit postavy, popsat je a - vlastně u všech hlavních - vylíčit celý jejich život, a to naprosto lehce, aniž by to nějak rušilo celkový příběh, je naprosto úžasný. Zpočátku jsem si ovšem nemohla zvyknout na Homerovo jméno, pokaždé když jsem ho četla vybavil se mi Homer Simpson a to mi to trochu kazilo, ale zvykla jsem si a naopak - teď když někdo řekne jméno Homer, ihned doplním Wells a ne Simpson. Ten příběh je jednoduše úžasný. Nevím, co bych zkritizovala. Snad jen ten konec, který je sice nádherný, ale čekala jsem, že SPOILER Homer třeba bude s Candy nebo že aspoň bude neustále s Angelem. Ale ta kniha to sama za sebe vynahrazuje. Taky jsem čekala, že třeba změním názor na potraty, ale překvapení se nekonalo, v tomhle budu vždycky zajedno s dr. Larchem. Než jsem tohle četla byl mojí nejoblíbenější knihou Svět podle Garpa. Teď jsou to Pravidla Moštárny! ;)))
U této knihy se mi potvrdilo, že člověk má nejdříve vidět film a pak teprve číst knižní předlohu. Film se mi moc líbil a kniha pak taky. Každý film je ovšem nutně velká zkratka, román nám nabízí mnohem košatější příběh se spoustou postav, které ve filmu chybějí. Po přečtení knihy jsem se vrhla i na další Irvingovy romány, žádný už mne ale tak nenadchl a žádný už jsem ani nedočetla.
Svět podle Irvinga mě baví. Po Garpovi jsem přečetl i Moštárnu, na doporučení, že tahle kniha je ještě mnohem lepší. Nuže, s tím nesouhlasím, Garpův příběh mě zaujal přece jen víc, asi dáno tématem spisovatel versus potratář, a nebo prostě tím, že Svět podle Garpa jsem přečetl první a u druhé knihy jsem už věděl co čekat, nicméně Pravidla moštárny si také vedou velmi dobře.
Pravidla moštárny mi zezačátku moc nejela, nemohl jsem se pořádně začíst a ponořit se do příběhu, v čemž možná hrálo roli blížící se absolutorium. Děj však získal rychlý spád poté, co Homer odcestoval ze St. Cloud’s, po této události mě čtení bavilo mnohem více, než zezačátku. Poslední třetinu jsem přečetl jedním dechem. Rozhodně však musím ocenit propracovanost děje a psychiky postav, kdy je každá postava vykreslena opravdu tak dopodrobna a zdařile, že se v celém románu snad nevyskytuje postava s „plochým“ charakterem. Jen škoda toho začátku.
Můj oblíbený autor a velmi hezká kniha. Co se týče filmu, zcela přesně to vystihla Dáma s hranostajem (5. komentář pode mnou). Začalo to slibně a film usekli v tom nejlepším...:-(
Irvingove knihy majú svoje kúzlo a zas ma o tom presvedčili Pravidla moštárny. Kúzelný, citlivý a originálny príbeh z pera skvelého autora, na ktorý sa nedá zabudnúť. Veľmi ľudské, skutočné a k tomu perfektne napísané. Homer sa stal mojim obľúbencom a práve v jeho postave Irving vynikajúco vystihol ako je možné zmeniť z vlastného presvedčenia postoj, či názor na určitú vec v našich životoch. Jednoducho skvelé a každému kto má rad kvalitné knihy odporúčam.
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potrat rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Toto byl můj druhý Irving a musím přiznat, že Modlitba za Owena Meanyhose mi líbila více. Z počátku byla kniha výborná, ale z konce mám pocit jako by autor najednou nevěděl co s příběhem dál a raději to rychle zakončil.