Pravidla moštárny
John Irving
https://www.databazeknih.cz/img/books/78_/78461/bmid_pravidla-mostarny-JnP-78461.jpg
5
2761
2761
Uprostřed jabloňových sadů v úrodné krajině státu Maine leží podivný svět, v němž začíná odysea Homera Wellse. Po několika traumatizujících zkušenostech u adoptivních rodičů se stane natrvalo součástí sirotčince v St. Clouds a jako nejstarší chovanec se učí mladým i starším ženám pomáhat od jejich starostí. Jeho učitelem je zakladatel sirotčince Wilbur Larch, lékař, který vede své soukromé křížové tažení proti zlu, často v rozporu se zákonem. Sledujeme Homerův příběh, jeho snahu stát se užitečným, učednické období v sirotčinci, dospělá léta v moštárně, prazvláštní vztah k manželce jeho nejlepšího přítele, neustálé odchody i návraty…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , OdeonOriginální název:
The Cider House Rules , 1985
více info...
Přidat komentář
Filmovou adaptaci jsem viděla asi 10x, je to moje srdcová záležitost. A knížka samozřejmě film předčila. Je zde více postav, prostor pro zajímavější děj. Obojí zachycuje stejnou atmosféru, film neopomíná podstatu příběhu, který je prostě úžasně zpracovaný, avšak na knihu nemá :-)
Nejlepší Irving ,krásný příběh film na úrovni knihy,bohužel trochu pozměnili konec.
ze začátku jsem z knihy nebyla moc nadšená, ale tak od jedné třetiny začne být zajímavá a nakonec mě bavila moc.
Jedna z mých nejoblíbenějších. Mám ráda styl Johna Irvinga. Obdivuji jak dokáže vystavět příběh, jak dokáže pracovat na tak velké ploše, proplétat jednotlivé osudy, nic neponechat náhodě, nic neopomenout. Mistr!
Neuvěřitelně krásná kniha. Nezapomenutelná. Plná pokory, moudrosti, pochopení pro druhé, přátelství, nezištné lásky, naděje Nutí člověka přemýšlet, co je v životě opravdu důležité. Jaká jsou ta pravidla života? Co je v životě správné a co ne? Učí člověka nemyslet jen na sebe, ale snažit se být užitečný. Najít si skutečný smysl života. Zároveň je také ale pohlazením po duši, setkání s milými lidmi, silným životním příběhem. Určitě všem doporučuji.
Pravidla moštárny jsou hodně o tom, jaké to bylo v této době nechtěně otěhotnět. Bylo to dost beznadějné, přesto se našel někdo, kdo pomohl - doktor v St. Clouds. Jeho chráněnce Homera Wellse jsem si oblíbila a pozorně jsem sledovala jeho osudy. Kniha není moc veselá, spíš nutí k zamyšlení, ale i takových knih je zapotřebí.
Velmi zvláštní příběh, kniha na mě působila dost melancholicky. Fandila jsem Homerovi, aby skončil s láskou svého života Candy, na druhou stranu mi ale bylo líto Williho, a za tím vším ale byla nevyhnutelnost smrti dr. Larche, protože už měl svůj věk a nutnost Homera postarat se o sirotky. Moc hezké čtivo, ale bylo mi při tom trochu úzko.
Dodneška nechápu, jak mi ta kniha v nějakých patnácti letech zvládla nepoškodit něco křehkého uvnitř duše. I když, když o tom tak přemýšlím, možná přesně to udělala. Každopádně mi ta pochroumaná část nijak zvlášť nechybí a žiju s její disfunkcí vcelku spokojený život. Je ale až překvapivé, jak živé obrazy mi v hlavě zanechala. Od naprosto přesné představy podivně rozpadavých tkání a hnisu, přes ta něžnější poselství a velmi viklavý dojem správnosti a špatnosti až po to, jak přesně jí voněl papír. Budu se k ní někdy v brzké době muset vrátit.
Po nezdárném pokusu se Světem podle Garpa, se mi dostalo šťavnatého vítězství v podobě Pravidel moštárny. Životní poslání – být užitečný i etické otázky, které jsou v celém díle, jsou skvěle skloubeny s každodenními událostmi v sirotčinci i na sadech. Kniha má prostě velkou myšlenkovou hloubku a stojí za přečtení.
Je to už docela dlouho, co jsem tenhle příběh četla, Irving patří mezi mé oblíbené autory ... čas od času sáhnu po dalším, nemusí to být moc často, protože přeci jen ... číst Irvingovy příběhy není zrovna odpočinkové čtení ... hlavní příběh většinou prolíná spousta drobnějších příběhů a všechny mají svou „sílu“, jsou to příběhy místy až nepříjemně upřímné, plné emocí, které vyvolávají úsměv i slzy ...
... a Pravidla moštárny? ... to je vlastně taková „kronika“ ... zaznamenávající všechny důležité okamžiky života Homera Wellse a sirotčince v St. Clouds (oboje naleznete uprostřed jabloňových sadů :-)), ... jste u toho, když se malý Homer poprvé podívá na svět, když se ocitne u adoptivních rodičů, vidíte proč dospěl k rozhodnutí zůstat v sirotčinci, ale i jeho obrovskou touhu ho opustit, ... s Homerem si prožijete všechny jeho radosti, starosti, první lásku, sex, první porod i potrat, ... a taky první sklizeň ... podíváte se ovšem i do „jiných koutů světa“ :-) ... protože i Homer zatouží poznat jaký je život ... jinde...
... je to pěkný příběh, ve kterém zjistíte, že vlastně žádná pravidla neexistují ... pokud jde o život ...
Jak už to tak bývá, plodný autor napíše lepší i horší knihy a Pravidla moštárny řadím mezi ta lepší autorova díla/autor sám je mým oblíbencem/. Vždycky se divím, kam chodí spisovatelé/někteří/pro náměty a pokud se spisovateli podaří vytvořit vždy nové, zajímavé prostředí a ještě k tomu čtivý děj a neméně zajímavé postavy, pak jej považuji za opravdu nadaného autora a měl by psát až do smrti.
Moc krásná kniha - dobře namíchaný mošt. I když se to tam hemží potraty, výškraby, embrii, porody, produkty početí, obřízkami....tak jakoby v kontrastu s tím jsou tam jenom dobří lidé. Jakoby v celé knize nebyl špatný člověk. Příjemně se čte o lásce, odpovědnosti a ohleduplnosti. Navíc autor nastoluje spoustu etických otázek a jedno poselství: "Nejde o pocit štěstí, ale o to být užitečný".
Pravidla moštárny mi přijdou přirozeným příběhem, kterému z ničehonic stoprocentně věřím a s napětím sleduji, hltám, chci víc. Až neirvingovsky vykreslené postavy si našly místo v mém srdci a čestné místo v knihovně. Tohle je láska na celý život. Tohle je kniha, kterou nechci vidět ve filmové podobě, protože by mi všechno zkazila.
Na Zásady muštárne som bola zvedavá nielen preto, že filmové spracovanie sa mi páčilo, ale aj preto, že som chcela spoznať Irvingov štýl písania. Treba povedať, že kniha sa nečíta zle, tých temer 500 strán ubehne ako voda (hoci po "prestrihaní" by šlo o záživnejšie čítanie). Príbeh je atraktívny, postavy sú sympatické, nie je problém s očakávaním sledovať ich osudy. Dosť mi však chýbala väčšia hĺbka vo vzťahoch, zdali sa mi plytké, zjednodušené. Vôbec z celej knihy, pričom nemám na mysli príbeh samotný, išiel veľmi, veľmi zvláštny, ťaživý pocit... pre mňa v dôsledku spôsobujúci, že sa ku knihe nepotrebujem opätovne vrátiť. A možno ani dostať k inej od autora... Pocit, ktorý nedal možnosť vyniknúť tým niekoľkým hlbším myšlienkam v texte. Škoda.
Scenár k filmu zvládol ale Irving na jednotku, to musím uznať. Vytiahol z knihy základnú dejovú linku s maličkými rozvetveniami a miernymi zmenami, zbytočné rozvláčnosti vyhodil a spomínanú ťaživosť doň, našťastie, nepretavil. Ten si rada pozriem znova.
Rozhodla jsem se precist kvuli filmu, protoze ten me velmi zasahl. Knizka, ac dejove prekvapive trochu jina a samozrejme rozsahlejsi, na me pusobila uplne stejne. Na kazdou chvilku u ni jsem se tesila a na konci jsem bulela jak zelva, stejne jako u filmu. Na podzimni/zimni vecery ci rana idealni unik z reality. Krasny knizni zazitek.
Rozporuplné dílo. Poslední kniha letošního roku měla být oddechovou knížkou. Něco, co uklidní mé rozžhavené chuťové kanálky z pecek, které jsem louskal během celého roku. Nechápu tedy proč jsem nakonec zvolil Pravidla moštárny, protože je to kniha dlouhá, náročná a občas "nechutná". První půle knihy je super. Je to vtipné, Homer vyrůstá, snaží se být užitečný v životě a příběh hezky odsýpá. Druhá půle už se trošičku táhne, ale pořád v ní naleznete napětí a obavu z toho co se může stát (Melony), příběh se hezky přepíná mezi jednotlivými postavami a popis jednotlivých obrazů je natolik věrný, že Vám nebude dělat potíž si je vyfantazírovat. Nechutnost o které mluvím, je popis různých situací, které se během života knihy stanou, jsou natolik "škrábavé", že Vám zůstanou v mysli ještě dlouho po dočtení. Ze začátku jsem chtěl dát ultimátní hodnocení, ale z nějakého důvodu mi ten pocit vypršel. Možná byla kniha opravdu dlouhá a po čase přestane tak bavit? Možná jsou příběhy natolik reálné či smutné, happy-end spekulativní, že mě to ponechává na pochybách? Nevím, kniha kvalitní a doporučená, ale určitá deprese ve mě zůstává... a možná to tak má být:-)
Jo abych nezapoměl....prosím vás co je za magora P.Matoušek, který napsal doslov k vydání z roku 2005? Vždyť se to nedá číst? Filozofuje o Dickensovi sirotcích na několika stranách a absolutně narušuje statiku vyprávění ukončení hlavního děje. Vůbec mi to tam nesedlo a doporučuji nečíst!
V rámci čtenářské výzvy uzavírám rok 2016 kategorií "Kniha od autora píšícího pod pseudonymem", kterým bezesporu J.Irving je. Hodí se malá rekapitulace. Čtenářská výzva byla pro mě náročná. 20 knih není moc, ale pro lidi, kteří mají i spoustu jiných aktivit to bylo až příliš. Trošku se těším, až si budu moci číst zase vlastním tempem a mít libovolnější prostor pro výběh knih. Každopádně, kdo má rád challenge, neváhejte a skočte do toho v roce 2017. Je to maraton, ale dodá kouzelný pocit. Tahle poslední kniha byla pro mě specifická tím, že jsem její půlku "přečetl" jako audiobook. Nový zážitek, který má své kouzlo, ale občas jsem se přistihl, že věnuji větší pozoronost očím a nikoliv uším a mám tedy "okna" z poslouchání. Asi to nebude nic pro mě, ale občas to zkusím :-) Možná i proto mám z knihy lehce rozporuplné pocity...
Tak tohle byl o moc lepší Irving. Co mi v Garpovi přišlo naprosto mimo (všechny vyšinuté postavy s prapodivnými motivy), to tady vypadalo snad i přirozeně. Co v Garpovi působilo jako kalkul (zmínky o literatuře), to tady dodává šmrnc. Pořád platí, že Irving je bravurní vypravěč, ovšem stejnou měrou i nadále platí, že "Irving je úchyl" (jak jsme se shodly s kolegyní, když jsme na něj jednou náhodně zavedly řeč :-)). Nicméně zdá se mi, jako by tady sex (třebaže všelijak zamotaný, pokroucený a prostě divný) byl až na vedlejší koleji, v popředí zůstává něco mnohem složitějšího, totiž jeho důsledky a možnosti, jak se s nimi lidi (ne)dobrovolně vypořádávají. Homerovo finální (a?)morální rozhodnutí nutí člověka k zamyšlení... Je to pokrytec? Nejsem si jistá - i s ohledem na to, jaké zážitky vedly Homera k tomu, že odmítal pokračovat v Larchově konání. Stejně jako v Garpovi tak Irving na čtenáře šibalsky pomrkává a směje se tomu, že i svatý (Larch, Homer, Candy a další) má nějaký ten hříšek a škraloup. Nelehké, ale velice čtivé a návykové.
Citace:
Homer Wells hleděl na plody ve všech stadiích vývoje. Někdy již skoro vyvinuté, jindy zase v tak neúplném stavu, že bylo stěží poznat, co to je. Nechápal, proč na něj ty staré černobílé obrázky tak silně působí. V Grayovi například byl profil hlavy lidského embrya ve věku přibližně sedmadvaceti dnů. To rozhodně není na rychlovku, poznamenal by honem dr. Larch, není ani poznat, že je to člověk. Místo zad jen cosi zkrouceného jako ruka ohnutá v zápěstí a v místě, kde měly být pěstní klouby (nad zápěstím), se nacházela znetvořená rybí tvářička (připomínala ryby, co žijí v hlubinách, kam nedosáhne světlo, které nikdo nikdy nechytí a jejichž podoba člověka straší jako noční můra). Spodní polovina hlavy embrya civěla jako úhoř - oči byly umístěny po stranách hlavy, jako by toho tvorečka měly chránit před útokem, ať by přišel z jakéhokoliv směru. Ve věku osmi týdnů, i když to ještě stále nebylo na rychlovku, měl plod již nos a ústa; má už svůj výraz, pomyslel si Homer Wells. A tím odhalením - že tvář osmitýdenního plodu má vlastní výraz - se Homer Wells ocitl v přítomnosti čehosi, co jiní nazývají duší." (Odeon, 2008, s. 180)
"A pokud jde o to, že jsi zamilovaný," pokračoval Wally, "pamatuj, že nemůžeš nikoho do ničeho nutit. Je přirozené, že si přeješ, aby člověk, kterého miluješ, dělal to, co by sis ty přál nebo co si myslíš, že by pro něj bylo nejlepší, ale musíš zkrátka nechat všechno na něm. Nesmíš se plést do životů lidí, které miluješ, o nic víc než do životů těch, které vůbec neznáš. A to není snadné," dodal. (Tamtéž, s. 596)
Štítky knihy
zfilmováno 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) hledání smyslu života potrat rozhlasové zpracování sirotci sirotčince rodinná tajemství
Autorovy další knížky
| 2003 |  Svět podle Garpa |
| 2005 | Pravidla moštárny |
| 2016 |  Ulice Záhadných tajemství |
| 1994 | Modlitba za Owena Meanyho |
| 2013 | V jedné osobě |
Úžasná kniha, vřele doporučuji. Přečetla jsem téměř jedním dechem.