Pravda o mém muži
Halina Pawlowská
Příběh pro ty, kteří chtějí milovat hodně a dlouho. Příběh o manželství Haliny Pawlowské, který začala psát ihned po smrti manžela, když byla nejvíce smutná, aby si vybavila, jak bývala veselá. Jak sama říká: Doufám moc, že se při čtení budete trošku smát, trošku plakat a možná ... že svého muže pohladíte a řeknete mu : "Bože! Já jsem tak šťastná, že tě mám!"... celý text
Přidat komentář
Knížky Haliny Pawlowské moc nečtu... ale tahle mě od začátku chytila za srdce a nepustila, úsměvná i dojemná zároveň, a při čtení posledních kapitol mně opravdu nebylo lehko. Obdivuju autorku, že to vůbec dokázala napsat, psát o svém muži po jeho smrti bych nedokázala, sama bych se asi utopila v zármutku. Na druhé straně chápu, že to pro ni byl druh terapie. Člověk si po přečtení možná tím víc začne vážit skutečnosti, že má někoho, koho má rád. A ano: "Já jsem tak šťastná, že tě mám!"
Ja veru neviem. Pani Halina, prepáčte. Nejak mi to nešlo dole hrdlom. Štýl, obsah ... Ale asi to ani mužom určené nebolo. Ale (!) skúsil som i Halinu.
Tohle bylo smutný....a ani nechápu, proč to vlastně napsala, když o něm od devadesátek hovořila jako o někom, kdo ji neustále shazuje, raději odchází za jinými a pořád do ní jen rýpe... a ve finále to byl milující pár ???
Tuhle knihu doporučuji. Je krásně čtivá, místy humorná,místy melancholická.... čte se to samo. Je vidět,že ji Halina psala s velkou láskou..
Tuhle knihu bych doporučila. Já mám osobní zpovědi ráda: Navíc má H. Pawlowská osobitý humor, takže se knížka dobře čte.
Knížku jsem přečetla za jeden večer. Četla se moc dobře. Je psaná moc hezky, je v ní hodně moc lásky. Jsem ráda, že zrovna tuhle knížku mám doma. Ráda se k ní vrátím.
Má první přečtená kniha od autorky. Asi i poslední (nijak zvlášť mě nezaujala). Nenáročné čtení pro ty, kteří chtějí H.P. lépe poznat. Psáno s humorem, což se mi líbilo.
Mně se nejen líbila, ale ještě mi pomohla přenést se přes různá manželem produkovaná příkoří, která mě někdy nesnesitelně štvala, protože jsem se našla v mnoha zde uvedených pohledech na manžela(ství). Uvědomila jsem si, že přes to všechno jsem stejně jako autorka milována, mám manželská pouta i spoustu svobody....tak co bych chtěla víc :)
Není to nějaká bomba, ale stojí za přečtení, je to něžné, milé, dojemné. Kdo touží autorku více poznat v osobní rovině, tak doporučuji. Jde ale o její vidění "pravdy", skutečnost je skrytá za subjektivním - někdy úsměvným popisem autorky.
Je mi jedno, jestli je to smyšlené nebo pravdivé. Líbilo se mi to moc. Smála jsem se, několikrát i nahlas ... na konci knihy jsem plakala... Bylo to rychlé, čtivé, živočišné, smutné a zároveň takové pravdivé. Dobré. 5*
Myslela jsem si, že je to fakt podle jejího života, ale pak jsem četla v časopise, že se jí ozval syn jejího zesnulýho manžela a hlásí se o dědictví a najednou, je to podle ní smyšlený příběh...každopádně je příběh dobře napsaný a konec je hrozně smutný
Po počátečním pocitu, že už o sobě HP řekla všechno, jsem se začetla a poslední část knížky byla velmi působivá. Je to kniha plná lásky (nejen k muži) a je v ní hodně osobních vzpomínek. Je napsaná tím stylem, jakým kdysi spisovatelka začínala. Jsem ráda, že jsem ji přečetla.
Knihu jsem přelouskala během tří hodin, pobavila mě, nejvíc asi komentář sousedky na straně 96, smála jsem se až mi tekly slzy, lidi okolo mne nechápali. :-)) Mám opravdu ráda Halinin humor, je mi velice blízký.
Na konci jsem taky spotřebovala jeden kapesník.
PS: Jsem ráda, že Tě mám. :-)))
Štítky knihy
Autorovy další knížky
1996 | Díky za každé nové ráno |
2002 | Zoufalé ženy dělají zoufalé věci |
2013 | Pravda o mém muži |
2007 | Banánové rybičky |
2004 | Tři v háji |
Výborná, knihy paní Pawlowské miluji. Jsou vtipné, svižné, oddechové a vždy mě dobře naladí. Přiznám se, že tato byla první, kde jsem musela i zatlačit slzu....