Sídlo Blackmoore

3 předevčírem

Přečetla jsem poměrně rychle. Příběh mě ničím nezaujal, připadal mi naivní jako staré zamilované románky, i konečné řešení bylo předvídatelné. Jen ten přebal byl hezký. Čekala jsem víc.

06. února

Tak jak jsem byla nadšená knihou Panství Edenbrooke,tak jsem 2.dílem byla zklamaná.Vůbec mě kniha neoslovila a nelíbila se mi.

6 31.12.2020

Čekala jsem podobnou pohodovou romanci jako byl první díl, ale dostalo se mi něčeho odlišného. Kdybych knihu měla charakterizovat jedním slovem, byla by to "frustrace". Aspoň tak na mne působila hlavní hrdinka Kate, takto zvídavá inteligentní dívka, která byla nucena čelit přízemním názorům a chování své matky a sebestředných přihlouplých sester. Mrzelo mě, že i otec, jehož Kate měla moc ráda, se k ní začal chovat velmi chladně a odmítavě, když ji začal posuzovat stejně jako svou manželku i další dvě dcery. Není proto divu, že se sídlo Blackmore, kde vyrůstal Katin přítel Henry, stalo pro Kate jakými vytouženým snem, rájem. Naneštěstí stejné pocity frustrace platily i pro Henryho, který byl zase nucen podřídit se plánům své matky bez ohledu na své pocity či názory. Romance mezi Kate a Henrym se tak rozvíjela poměrně velmi umírněně, aspoň na tento žánr. Podle mého názoru byla situace obtížnější pro Henryho, který cítil zodpovědnost ani ne tak k matce, jako k panství jako celku. Že se nakonec rozhodl tak, jak se ukázalo v závěru knihy, mu sice slouží ke cti, ale stejně mám pocit jakési rozpačitosti, neúplnosti. Kniha se mi nečetla úplně dobře, takže mé poměrně vysoké hodnocení je spíše oceněním skutečnosti, že aspoň pro mně se nejednalo o úplně typickou romanci.

2 16.11.2020

Odříkaného chleba největší krajíc, říká se. A tady je to přesně o tom. A nakonec zjistíte, že ona nejenže se chce vdát, ale ví i za koho, jen kdyby to nebylo nemožné. Bylo mi jí chvílemi opravdu líto. Ještěže je Henry naprosto dokonalý gentleman, který si své cti a svého slova považuje víc, než svého majetku. A pohádka je na světě. A moc hezky se četla.

1 28.04.2020

Prvá tretina knihy bola skvelá. Protagonistka s charakterom a realistickým plánom o svojej budúcnosti sa v takýchto knihách len tak nevidí. Hlavný hrdina bol tiež lepší ako Philip (či ako sa ten trkvas z jedničky volal). Taký sympaťák, bohužiaľ to bolo asi všetko a ničím iným ma neokúzlil. Aby sme si to zhrnuli, v prvej tretine som sa bavila, bola som nadšená, držala som Kate palce na rukách aj nohách. No a potom prišla tá katastrofa…
Autorka ma zjavne zabudla oboznámiť s tým, že Kate podstúpila vymývanie mozgu, pretože z nej bola z ničoho nič úplne iná osoba. Rozum zahodila do koša, plány do kúta a začala sa úplne neslečinkovsky a neúrovňovo plaziť za Henrym. Tomu to samozrejme imponovalo a nič nenamietal. Mimochodom, je jasné, že má autorka v obľube hrdinov, ktorí hrdinku bezvýhradne milujú od prvého okamžiku. Pretože, ako iste vieme, to je veľmi realistické a bežné.
Pred záverom nasleduje typická vyhrotená emocionálna situácia medzi Kate a Henrym, Henrym a Kate, Kate a jej matkou… Proste medzi všetkými. Tá medzi Kate a Henrym sa neobíde bez sĺz, ubezpečovania o vzájomných citoch a nepriazni osudu, emočného vydierania čitateľa… Jednoducho Rómeo a Júlia. Na záver nám autorka naservíruje mierne atypické prostredie a dej, ale úprimne, všetko to je len zásterka a absolútne nevyužitý potenciál, pretože koniec je klasickým koncom takýchto kníh – ako cez kopírku.
Narozdiel od jednotky ale táto kniha aspoň stojí za prečítanie. Minimálne jej prvá tretina.

3 11.04.2020

Pekne spracovaný príbeh veľmi ma bavil, ale hlavná hrdinka sa niekedy nesprávala podľa mojích predstáv nato, že sa nechcela podobať na svoju matku.

4 08.03.2020

Musím říct, že se mi kniha opravdu moc líbila. I když měla opravdu pomalý rozjezd, co se té romantiky týká, i když jsem předem věděla s kým hrdinka skončí. Dokonce i přesto, že byla naivní a já pořád přemýšlela, kde je sakra ten problém, protože bylo poměrně jasné, že ji Henry miluje. Vše nám dovysvětlují flashbaky do minulosti. Henry byl zlatíčko a Kate opravdu naivní, ale líbil se mi její vývoj, kdy si postupně uvědomovala, že se z ní stává přesně ten člověk, kterým být nechce.
Na konci jsem bulela jako želva, ale obdivovala jsem oba hrdiny, že to dokázali. Víc nechci prozrazovat, abych nevyzradila dojemnou scénu. Dosti mě zaujal i Katin zájem o ptáky, to bylo dost neobvyklé a fascinující. Její matku a sestry bych přetáhla něčím po hlavě... Hrůza v něčem takovém vyrůstat a její obavy jsem celkem chápala, když vzešla z takového prostředí.
Hezké čtení. :)