Nemrtvá inkvizice

22.11.2016

Čtvrtý díl navazuje, kde třetí díl skončil, takže není potřeba pětinu knížky čekat, než se člověk dozví, co a jak se děje po konci třetího dílu a to je rozhodně pozitivní, protože se snáz naskakuje do rozjetého vlaku.
Na stylu psaní je hodně poznat, že autor se už zvládl vypsat v tomto žánru a píše svým stylem, který nepůsobí křečovitě, ale naopak hladce a příjemně a je radost to číst a zapomínat vystupovat z dopravních prostředků a tak.
Jediné, co se podle mě dá vytknout je to, že zhruba od poloviny jsem měl spíš pocit, že knížka hodně připravuje půdu pro pátý díl a není sama o sobě celistvá a uzavřená. Pro někoho plus, že tuší na co se těšit v pátém díle, ale pro mě jediné drobné mínus.
Celkově prostě takhle: Komu se nelíbily předchozí díly, tak tenhle díl jeho názor nezmění. Kdo se do světa Pragocalypsy zamiloval, tak bude opět příjemně překvapen a knížku si užije. Rozhodně doporučuji přečíst po přečtení předcházejících dílů.

20.11.2016

Čtvrtá kniha Pragocalypsy je tu. Čekal jsem do ní hodně, dostal jsem ještě víc. Příjemně mě těšil návrat známých řeholníků, nepříjemně mě zaskočilo, že se někteří řeholníci nevrátili. K ději mohu říct snad jen: Mysleli jste si, že to nemůže být horší? Může. A o dost.
Kniha se autorovi velmi podařila, jen málokdo má talent napsat knížku, od které se prostě nedokážu odtrhnout. To je asi důvod, proč jsem ji dočetl v půl čtvrté, i když jsem věděl, že v šest vstávám do práce.
Jen tak dál, těším se na pětku.

18.11.2016

Tak fajn. Velké překvapení od skoro neznámého spisovatele. Je na něm vidět, jak se zlepšuje každou svou knihou. Už jen přehršel postav mu dává velkou škálu možností a on je využívá a pracuje s nimi. Čtenář tak netuší, kdo zemře nebo kdo se vrátí. (Vyzrazení jedné z postav Pobíječemuch bylo neuvážené a jsem rád, že jsem si jeho komentář přečetl až po knize).
Příběh nejde svou cestou, tak jak čtenář očekával. Nic se nelepší a možná bude i hůř. Krev, temnota, láska a spousta užitečných i neužitečných hlášek, toť je Čtvrtá Pragocalypsa.
Kdy bude další?

17.11.2016

Praha skrývá svět, který je běžným lidem z pochopitelných důvodů utajen.
Je pestrý, ale nebezpečný.
Magický a nepoddajný.
Žije mystikou, dávnou minulostí a oživlými legendami.

Čtvrtá část trilogie Pragocalypsa poznala světlo světa. Pravda, světa skoro před vyhubením, ale ještě není tma. Po minulých událostech by čtenář věřil, že už to bude jen lepší a Nemrtvá inkvizice by měla vše napravit a poslat opět světlo do našeho světa. Místo toho někdo poslal zombíky a snaží se zhasnout. Kdo viděl sumerského boha na Václaváku, potkal prastarého na náměstí Republiky, bojoval s raptory a upíry, ten určitě nebude překvapen zombíky pobíhající po Českých lesích, hájích, hradech a městech.
Obnova civilizace bude ještě pěkná fuška.
Příběh je krvavější než předcházející, možná i akčnější, více temný, ale je protkán klasickým a ironickým humorem a sem tam i láskou. Hlavně tou Zrzavou.
Spisovatel Jan Urban již od první knihy dokázal, že umí pracovat s mnoha postavami a že umí pořádně zamotat děj. V Nemrtvé inkvizici to jen potvrdil. Tolik osob v příběhu hrozilo tím, že zabloudím někde v sektoru Beta. Mě se jen zamotala palice při čtení úvodního seznamu postav. Opravdu jsem se bál, že to nebudu stíhat. Jenže ono to pak šlo samo. Jakmi-le začal další odstavec a čtenář byl obeznámen, kde se nachází, okamžitě jsem si vybavoval základní řeholníky kteří se v té a té lokalitě vyskytují . Ať už je to Houska, Karlštejn, Křivoklát a další já nebloudil. Děj tu nejen přeskakuje z hradu na hrad, čímž vznikla jakási čtenářská hra o Hrady, ale vrátíme se i do minulosti a navštívíme i trochu té budoucnosti. Vnitřnosti jen stříkají, hláška střídá hlášku a sem tam i někdo zemře.

Malá ochutnávka:
Střela rozčísla pěšinku jednomu obzvlášť aktivnímu dredaři, pokračovala čistým průstřelem hlavy jakéhosi přičmoudlíka, prolétla krkem kravaťákovi a nakonec se po penetraci břicha usídlila i s páteří posledního nešťastníka ve zdi vnější hradby.

Rád bych se pozastavil nad jednou událostí v tomto příběhu. Nechci prozrazovat a tak jen nakousnu. Tedy ne, že bych chtěl někoho sežrat, nejsem zombí, ale imaginárně jen nakousnout. Asi zhruba někde mezi první a poslední stranou se objevuje zvíře, tedy zvířat je tu dost, ale jedno konkrétní. Tak teď jsem v prd.. Tak nic, jinak. Jeden nejmenovaný spisovatel si ve své knize vypsal zombie srnku. To zvíře o kterém píšu a nepíšu (není to srnka) v tomto příběhu by si zasloužilo více prostoru. Mohu snad jen doufat, že se ještě v této sérii objeví.
A pokud ne, proč o něm nenapsat samostatný příběh – třeba.
(Kdo četl knihu, určitě pochopí o čem píšu, kdo nečetl, byl by vyspoilerovaný a přišel by o moment překvapení.)

Z krve, střev a vyteklého mozku jsem vyhrabal nespočet citátů, ale jen některé jsem vnesl do profilu Honzy Urbana. Kdybych je měl napsat všechny, musel bych opsat celou knihu.

Apropó, hned na první měkké straně knihy je avizováno páté dobrodružství trilogie Pragocalypsa Soudný den. Nebo jak jsem slyšel, spíš druhá část druhé trilogie :-) a každému musí být hned jasné, že tady to nekončí. A já už se těším na další knihu.
Jen tak dál.

Citát - Někdo si hraje raději s vláčky a někdo s kozičkama.

02.11.2016

Po rozpačitém třetím dílu této série, se Urban po roku opět vrátil na literární scénu s dalším a mnohem lepším pokračováním.

Pozor, pro všechny citlivé - spoiler, který vám pocuchá vaše nervy:
Znovu budeme obdivovat rusovlasou upírku Mariku, která se vrací ze zdravotní dovolené na Islandu, budeme svědky zmrtvýchvstání padlého anděla Vyvyana a znovu se setkáme s mladou "kopírkou" Eliškou.
Na scénu pro změnu nastupují zombíci a celá tajná organizace českých X-menů bude mít opět mnoho práce.
Výborně se to četlo a dobře se u toho zapomene na hlouposti skutečného života. Za mně plný počet hvězd a něco navíc.