Pouta
Delphine de Vigan
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/385055/bmid_pouta-KeY-385055.jpg
4
719
719
Nový román u nás již dobře známé spisovatelky nenechá nikoho v klidu: každý z nás si v něm najde strunu, kterou už slyšel znít nebo která v něm stále zvučí temnou ozvěnou. Silná, intenzivní, temná kniha se světýlkem naděje, jejímiž hrdiny jsou naši současníci, je svědectvím o tom, že příčinou zla a tragických osudů nebývají jen války, přírodní katastrofy, nemoci a jiné, většinou těžko ovlivnitelné zásahy „shora“, ale působí si je lidé sami navzájem svou lhostejností, leností, sobectvím, slabostí či nepochopením…... celý text
Přidat komentář
Kratky a intenzivni zazitek. Kniha sice nema zakonceni, ale s tim se musime smirit, zivot jde prece dal.
Všichni mi tvrdili, jak je tato kniha dokonalá a jak mě emocionálně zničí. Ano, jsem žena, takže si nedokážu představit, že by jednoho dne mé dítě pilo v 12 letech alkohol a řešilo takto problémy místo mě... Na druhou stranu... Příběh nijak neskončil. Mnohem více mne zasáhla kniha Ani později, ani jinde.
Příště nebudu mít taková očekávání a pevně věřím, že budu spokojenější.
Surově reálný psychologický příběh napsaný sdělným, bezmetaforickým jazykem. Děj se podobně jak v "Ani později, ani jinde" dostane do osudového bodu, kdy může být, ale také nemusí být vše jinak. Ten Delphine "umí" a při nepozorném čtení ho lze lehce přeskočit a ona třešnička na dortu je fuč. Skvělý čtenářský zážitek. Krátkost textu je přínosem, sousto se pak dá vychutnat bez přerušení, třeba za jedno adventní odpoledne.
4 vzájemně se proplétající osudy lidí, čas se jakoby zastaví, když se jeden začne zajímat o osud druhého... Hezká ukázka toho, jak se na jednu věc dá dívat různě a jak se k tomu všichni staví jinak, ovlivněni svým vlastním životem. Velmi reálně popsané, přesto bez zbytečné omáčky... Jen škoda, že je kniha opravdu velmi krátká.
"Stručná" kniha plná smutných emocí, velmi dobře se četla, příběh postaven na čtyřech hlavních postavách, krásně a přesně vyobrazena psychologie postav. Je to moje druhá kniha od autorky (po Ani později, ani jinde) a opět jsem nadšená.
Úžasné, minimalistické a zároveň přesně vystihující proplétající se pocity samoty čtyř postav....
To byla zase taková nádhera. Tak silné a smutné příběhy a přitom tak krásné, že jsem zase ani nedýchala. Přečetla jsem teprve druhou knihu od Delphine, ale už patří mezi mé nejoblíbenější. Dneska jsem si přinesla z knihovny Vděk, tak jdu na to.
Ona je prostě Émile Zola v sukni po sto letech. Nevím, čím to je, ale ti Francouzi mají naturalismus prostě v krvi. A de Vigan ho tam má ještě pětkrát tolik. Nesnaží se zkreslovat realitu, vše podá čtenáři syrovým a pravdivým způsobem. Navíc dokáže na minimu stránek udělat neskutečný vítr - styl psaní je úsporný, přesto je v něm obrovský apel a na druhou stranu lyričnost.
Pouta jsou hodně smutné dílo, hrdinové jsou v nich ztracení jak v rámci společnosti, tak v sobě sama. Obecně děti (a občas i dospělí) v jejích dílech jsou hozeny do světa a je jen na nich, jestli se potopí, či vyplavou.
Toto je má první kniha autorky, zaujala mne moc. O tom, jak často něco vidíme, hodnotíme, odsuzujeme... a přitom je to úplně jinak...
Dostala jsem, v co jsem doufala. Delphine, s její obdivuhodnou schopností vtáhnout do děje hned po pár úsporných větách a k tomu náznak naděje, když už ne happyendu, na konci knížky.
,,Někdy si říkám, že dospět je dobré leda k tomu, aby se napravovaly škody a újmy, utržené v počátcích. A aby se dodržely sliby dítěte, jímž jsme byli."
Moje první kniha od Delphine de Vigan a rozhodně ne poslední. Elegantní styl psaní a pro mě hodně poutavý příběh. Jsem učitelka a hodně jsem v tom viděla - osudy dětí, snaha pomoct ze strany učitelky. Silné, pro mě pravdu silné. Někdy méně je více, a to zde platí do posledního detailu.
V té kruté věcnosti a minimalismu je síla. Míjení se čtyř postav, jejichž samoty se protínají. Od poloviny se při čtení špatně dýchá...
Jak poznáte, jestli ještě máte trpět tiše nebo už je na všechno pozdě? Jak dlouho lze čerpat literární inspiraci z toho, že rodič chlastal? Paní DeVigan Vám na to ochotně odpoví. Nic víc, nic míň. Opět.
No teda, tohle je náročné čtení na psychiku. Autorka opět dokázala do vcelku krátkého příběhu zahrnout tolik síly a bolestných vztahů a stylem psaní od první věty vtáhnout čtenáře do děje a situací tak, že by nejraději s některými postavami zatřepal a zařval na ně.
Dobrá kniha, zajímavá autorka.
Opravdu děsivý rozbor toho, že kolikrát je v našich životech a v nás samotných největší bahno, plíseň a hnis právě to, co by nás mělo držet nad vodou. Moje druhá zkušenost s Delphine - a díky této knize jsem paní spisovatelku musela ihned zařadit mezi své oblíbené autory. Syrové, přímé, na nic si nehrající. Přesně můj šálek kávy.
Nejedná se o lehké čtení. V knize byl přímo soupis všech možných problémů vyskytujících se v rodinách - rozvod, odcizení, emocionální i fyzické týrání, lež a přetvářka... Na několika málo stránkách se autorka zblízka podívala na vážné a často neřešitelné problémy.
V doslovu bylo uvedeno, že mají postavy málo možností se sebeprezentovat, že hovoří podobným jazykem - upřímně, to jsem si uvědomila až při čtení doslovu. V knize mi postavy přišly věrohodné, reálné a dokázala jsem s nimi cítit.
Nebylo pro mě nijak temžké odlišit od sebe 4 roviny vyprávění, navíc mi žádná z nich nepřišla nadbytečná.
V knize nejsou zdlouhavé, obšírné popisy, autorka jasně, občas až stroze, popsala konkrétní jev, což příběhu dodávalo na naléhavosti a přesvědčivosti.
Doporučila bych nejen studentům sociální či speciální pedagogiky, ale všem, které tato témata zajímají.
Moje první kniha od autorky a jsem moc spokojená. Syrový, drsný příběh bez příkras. Jen ten konec bych trošku více rozepsala.
Absolutní pecka! Má první a určitě ne poslední kniha od této autorky. Bylo to tak tísnivé, člověk skoro pořád chtěl křičet, aby se někteří ti dospělí sakra probrali... Tohle budu chvilku vstřebávat...
Štítky knihy
francouzská literatura učitelé, učitelky alkohol rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2021 |  Děti nade vše |
| 2011 | Ani později, ani jinde |
| 2011 | No a já |
| 2018 | Pouta |
| 2019 | Vděk |
Tak takéto knihy ja môžem. Drsný reálny príbeh. Skvelé napísaný, kde žiadna veta, žiadne slovo neboli zbytočné. A odporúčala by som ako povinné čítanie rodičom pred rozvodom.