Poupátka
Hana Lehečková
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468067/bmid_poupatka-9Te-468067.jpg
4
741
741
Tyhle jizvy na dětské duši jen tak nezmizí. Zneklidňující román nositelky Ceny Jiřího Ortena. Divadlo umí okouzlit. Ví to i jedenáctiletá Františka, která se po škole víc než domů těší do dramatického kroužku. Proč však vedoucí Mirek své divadelní partě zakazuje kamarádit se s jinými dětmi? Proč tvrdí, že správná herečka musí režisérovi vždy zcela důvěřovat, a nutí své svěřenkyně se svlékat? Zdá se, že ospalé městečko, kde Františka žije, má už řadu let závažné tajemství – tajemství, o kterém všichni tak nějak vědí, ale promluvit nechce nikdo.... celý text
Přidat komentář
Napsáno opravdu takovým tím "pubertálním" náhledem, názorem, mluvou.
Už to je obdivuhodné!
Čtení i pro puberťáky, i pro rodiče.
Dneska číhá i mnohem horší zlo za každým rohem, takže tohle je možná až úsměvně naivní problém.
Poupátka v sobě nesou velmi silný námět, aktuální a poměrně kontroverzní téma. Příběh je napsán velmi autenticky, sama jsem během čtení vzpomínala na své dětství. Prostředí divadelního kroužku mě zaujalo a kniha mi rozhodně nepřišla nudná, jak zde popisují někteří čtenáři.
Úryvek z recenze Nezletilé kritičky Anny (16 let):
"Hlavní postavou románu Poupátka Hany D. Lehečkové je jedenáctiletá Františka, celý její svět se točí kolem školního dramaťáku, kam chodí se svou nejlepší kamarádkou Magdou. Františka má rodiče vysokoškoláky, ona a její bratr, ale nejsou nijak inteligentnější než jejich okolí, a s rodiči, jejichž manželství je v krizi, moc nevycházejí. Františka si nejvíc ze všeho přeje být herečkou a je ochotna tomu obětovat mnoho. Mirek, jejich učitel dramatické výchovy, ale není v pořádku a manipuluje s dětmi. Nejčastěji jim říká, že se „tomu“ musejí oddat, což znamená, že se musejí oddat jemu, a to ve všech směrech... Chvílemi byl tento příběh nechutný, až mrazilo. Mám z něj hlavně smíšené pocity, a tak Vám nemohu říct, zda se mi to líbilo či ne. Knížky čtu, abych utekla od reality, ale při tomto románu jsem jen víc a víc cítila, jako by se to skutečně stalo. Nejspíš je to tím, že se jedná z části o autobiografii. Doporučuji si knihu přečíst, obohatí vás a donutí nad některými věcmi přemýšlet z jiné perspektivy.
Od té doby co jsem taky máma, jsou pro mě podobné příběhy obzvlášť smutné. Nechápu Františčinu mámu. Dítě by nemělo odnášet problémy ve vztahu rodičů.
Není divu, že se Františka upíná na místo, kam cítí, že zapadá. Na divadelní kroužek. Jenže tam číhá jiné nebezpečí ...
Styl vyprávění mi však bohužel nevyhovoval. Hrozně mi vadí v knihách nespisovná čeština, takže plný počet hvězd dát nemůžu.
Příběh o ztrátě nevinnosti... To, co často nechceme vidět nebo věřit, že by se něco takového mohlo stát, ale ono se to děje, a víc, než bychom si kdy mysleli.
Výborný vypravěčský styl, jako bych se vrátila o desítky let zpátky a znovu prožívala prepubertální vztahy, bolístky i radosti. Určitě doporučuji, nejen ženám.
Obrovský obdiv k autorce, že se odhodlala příběh inspirovaný jejími vlastními zážitky sepsat do knihy a zveřejnit jej. Kéž by byla kniha varováním všem před sexuálními predátory a nikdo už nemusel nic podobného zažít.
Použitý styl mi však moc nevyhovoval - nemám ráda nespisovnou češtinu v knihách a těch vulgarismů bylo příliš i na dospělého, natož na jedenáctiletou dívku...
Sexuální zneužívání mladistvých, neuspořádané rodinné vztahy a pocit osamocení z pohledu jedenáctileté dívky - to jsou hlavní témata této knihy, které nám autorka dávkuje s citem a po troškách. Otázkou zůstává, jak se tohoto nelehkého úkolu zhostila. Nutno podotknout, že píše bez zbytečného sentimentu a patosu. Přímá řeč je psána formou dialogů a celá kniha je brána z úhlu pohledu jedenáctileté Františky,čemuž odpovídají vyjadřovací schopnosti i pohled na svět. A právě poněkud těžkopádný styl autorky mi ztěžoval čtenářský komfort, který ještě dorazil uspěchaný a v podstatě naznačený konec, což je, vzhledem k tématu, škoda.
Tak tohle byla čirá deprese. Děvče se zkaženým rodinným zázemím, podivnými vztahy s kamaradkami a do toho ten dramatak. Absence cehokoliv hezkého v jejím životě, aniž by si to sama uvědomovala.
To si tak člověk uvědomí kolik nás bylo ,je a bude František, přehlížených, smutných, jiných, které najednou mohou a jsou nejlepší...
...a kolik je Mirku...jiných, neschopných navázat normální vztah, nemocných
...a kolik z nás to nikdy neřeklo a vzpomnělo si až s touhle knížkou
...kolik z nás pak kontrolovalo svoje děti a vnoučata
...kolik z nás chtělo naučit paměť zapomínat
Poupátka.
Divadelní spolek.
Zneužívání.
Pedofilie.
Psychický týrání.
Vydírání.
Domácí násilí.
Z pohledu jedenáctiletý Františky. Tlustý Fanyny. Holky, jejíž rodiče spolu doma nevychází, brácha ji sere, škola ji nejde podle představ a ona najde útočiště na divadelňáku.
Uf. Silná kniha. Zneklidňující. Bylo mi úzko. Nevim, co psát. Stovky nahatejch holek. Stovky zneužitejch holek.
O tomhle příběhu budu přemejšlet ještě hodně dlouho.
Výborná próza a zvolenej jazyk. Vyprávění citlivý, nevinný a díky tomu alarmující.
Autobiografický motivy.
Uf.
Spisovatelka Hana D. Lehečková získala za svou předchozí knihu Svatá hlava Cenu Jiřího Ortena. A já budu její tvorbu sledovat víc.
Budu ráda, když si Poupátka přečtete. Maj co nabídnout.
Poupátka. Ty krásný křehký poupátka.
Knížku jsem zhltla na jeden masochistický zátah. Už dlouho mi nebylo tak úzko z dětského pohledu na svět. Tu atmosféru školních jídelen, kluboven, krutost dětského kolektivu a otupělou nudošeď maloměsta bych opět raději vytěsnila.
Detaily událostí, ze kterých dílo vychází, jsem si vyhledala, a to víc mě zasáhly, protože jsem bydlela nedaleko a divadelní soubor si vybavuju.
opravdu úžasná knížka po všech stránkách,oceňuji volbu vyprávět příběh očima jedenáctileté dívky, protože dospělí si málokdy uvědomují, jak lehce může u tak "malých" dětí vzniknout závislost, zvlášť když v jejich blízkém okolí se jim nedostává ocenění, po kterém tolik touží. Doplněno krásnými ilustracemi, za mě skvělá kniha.
Skvele napsana kniha, kterou jsem si moc uzila. Cteni slo "samo" a vypraveni z pohledu 11lete Fany na me pusobilo velmi verohodne. Poupatka jsou pro me i velkym varovanim, jak pedofilni chovani vnima dite, a jak toto tema jednou komunikovat svym detem.
Poupátka jsem přečetla za jeden a půl dne a byla jsem nadšená! Kniha zpracovává hodně závažné téma, které je popisováno očima dítěte. Při čtení jsem si hodně uvědomovala, jak velký rozdíl je mezi vnímáním světa dětmi a dospělými. Hlavní hrdinky Františky mi bylo hlavně díky její rodinné situaci líto.
Určitě musím pochválit grafické zpracování knihy, které se velmi povedlo. Doporučuji!
(SPOILER) Velmi povedená kniha, která sleduje prožívání dívky, která se nevědomky stane obětí zneužití v citlivém věku. Je to téma aktuální ale právě ony neustále odkazy na 90 léta přinášejí pocit nostalgie. Samozřejmě že nejde přesně určit nakolik je kniha odrazem reálné zkušenosti autorky a na kolik se jedná o autorský počin, ale ani to není důležité. Důležité je jak skvěle se čtenář může vcítí do prožívání hlavní hrdinky. Velkým plusem je za mě část, kdy dívky obhajuje pachatele. Jedná se dle mého o velmi důležité moment i pro pochopení obětí sexuálního násilí v běžném životě.
Četla jsem na doporučení od kamarádky, ale asi to byla trošku chyba. Styl nebyl úplně zrovna pro mě, čekala jsem od knihy mnohem víc.
Ach jo…Knihu jsem dostala od dcery k vánocům a jen díky tomu jsem jí dočetla. Jinak bych hned v druhé kapitole končila. Kapitola obsahuje několikrát vulgarismy a úplně zbytečně. Nechápu vůbec proč měla autorka potřebu tuto kapitolu psát, bez ní by byla kniha i na čtyři hvězdy, takto další knihu paní Lehečkové nejspíš nevyhledám.
Hodně silný a smutný příběh. Líbil se mi dětský jazyk a styl. Zneužívaným dětem vlastně vůbec nedocházelo, co se děje. A to i díky netečnosti okolí a rodiny.
Štítky knihy
zneužívání životopisné, biografické romány divadlo pedofilie psychologické romány autobiografické prvky přátelství z dětství české romány
Autorovy další knížky
| 2021 |  Poupátka |
| 2019 |  Svatá hlava |
| 2018 | Co se děje v Podpostelí? |
| 2020 | Vesmírné putování komety Julie |
Když vyberu nejbližší komentář, který vystihuje mé pocity při čtení, tak je to jejda.majda. Nechtělo se mi ve čtení pokračovat, a to nejen kvůli tomu, co nutně muselo přijít.
Bylo mi líto Františky, když se musela vracet domů, kde jí máma neřekla jinak než obludnou zpotvořeninou krásného jména její babičky. A velké uspokojení jsem naopak cítila tehdy, když (poprvé?) našla v sourozenci spřízněnou duši.
Děkuju za přiléhavý komentář deauville.
"Sedíme v sále, v těch pohodlnejch červenejch sedačkách, do kterejch se divák zaboří a zadek se v nich rozplácne do všech světovejch stran. Mým snem je, že jednou budou takový sedačky i ve školách a místo starejch naštvanejch učitelek budeme koukat na plátno, kde nám budou promítat všechny informace, co bychom se měli naučit, abychom žili dobrej život, někoho si našli, získali práci, peníze, a taky aby zdraví bylo, rodina, žádný drogy, žádný hádky, žádná nenávist, jenom láska a dobrá nálada, jenže takový školy asi budou vždycky existovat jenom v představách dětí."