Poslední poutník
Gard Sveen
https://www.databazeknih.cz/img/books/28_/286788/bmid_posledni-poutnik-GF9-286788.jpg
4
176
55
Tommy Bergmann série
1. díl >
Jak souvisí vražda bývalého odbojáře s kosterními pozůstatky z druhé světové války? Kdo byla Agnes Gernerová, krásná dívka, která přijela do Osla na podzim roku 1939? V květnu 2003 byly v lese severně od města nalezeny lidské kosterní pozůstatky pocházející patrně z druhé světové války. O několik týdnů později je ve svém domě v luxusní osloské čtvrti zavražděn zestárlý podnikatel Carl Oscar Krogh, bývalý člen odboje. Osloská policie nachází mezi oběma případy souvislost. Při vyšetřování se totiž ukáže, že Krogh patřil k nejbližším spolupracovníkům mýty opředeného Kaje Holta, vůdčí osobnosti odboje. Krogh byl jedním z těch, kteří se pokusili odhalit příčinu Holtova nikdy nevyšetřeného úmrtí ve Stockholmu na jaře 1945. Bludiště lží azamlčování zavede vyšetřovatele Tommyho Bergmanna zpátky do válečných časů. Do doby, kdy se pravda obětovala jako první, láska se považovala za břemeno a jediným cílem bylo přežít. Oba příběhy, protkané mnoha vedlejšími nitkami, vyžadují od čtenáře bedlivou pozornost. Díky poutavosti a spádu děje se s tím však lze snadno popasovat. Autor umí překvapit, a to i tam, kde už se zdá být všechno jasné. - RB.NO Napínavý a bohatý děj se dotýká několika různých témat, mimo jiné osvětluje méně známé kapitoly norské válečné historie, zejména likvidování nepohodlných osob prováděné odbojem. Kromě samotného příběhu autor zdařile popisuje mezilidské vztahy. Vykresluje věrohodné portréty svých postav, které se nacházejí v obtížných situacích, stojí před složitými rozhodnutími atakřka nemají možnost volby. - Porota Rivertonovy ceny... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno:
2016
,
Host
Originální název:
Den siste pilegrimen , 2014
více info...
Přidat komentář
[audiokniha]
Severská detektivka a špionážní thriller v jednom?
V minulosti sledujeme osud krásné agentky Agnes, rozpolcené mezi nutnosti plnit povinnosti a láskou, která nemá budoucnost. Její osud je barvitý a plný citu, stejně jako hlavní hrdinka.
V současném Norsku se Tommy Bergmann pouští do vyšetřování, které má najít spojitost mezi 60 let starým zločinem a nedávnou vraždou starého bohatého muže.
Z knihy jsem na rozpacích. Nemám ráda romány odehrávající se za války, jelikož mi připadá, že se zřídkakdy jedná o něco jiného než o pasení se na strašném ale v příbězích přehnaně romantizovaném období. Nejinak je tomu i u Posledního poutníka. Životy hlavní hrdinky ve 40. letech chvatně kvapí a my užasle sledujeme, jestli se vymaní nebezpečné a nervy drásající situace. Oproti tomu pátrání norského vyšetřovatel v současnosti. je unylé a skoro zbytečné.
Dát této knize pět hvězdiček je možná trochu moc, ale posledních 150 stran jsem přečetl jedním dechem. Celková zápletka odehrávající se ve vícero časových rovinách a solidní závěr mi dal zapomenout na trochu rozvláčnou první polovinu knihy. Norsko a jeho role ve druhé světové válce je pro mne malá neznámá, takže díky za tuto knihu :-)
Kniha mě velmi zaujala. Líbily se mi obě časové roviny, kterými se děj ubíral. Příběh je velice věrohodný a napínavý. Jediné drobné negativum vidím v konci, ten bych uvítal trochu jiný.
Další z knih - v poslední době mám na ně jaksi smůlu - plných těžko přeslabikovatelných jmen, dějových smyček a zápletek, několika časových rovin. Poctivě jsem se snažila, ale šlo mi to ztuha, to přiznávám. Takže když jsem se konečně dostala k rozuzlení, jsem tak vyplivnutá, že vůbec nedokážu ocenit klady a zápory tohoto díla. Jediné, co mě opravdu zaujalo, bylo potvrzení informace, k níž jsem se dostala už v mnoha předešlých válečných knihách: vítězné mocnosti se po obsazení poražených zemí předháněly v tom, kdo "nabere" do svých řad více členů německé rozvědky, abwehru, gestapa. O německé odborníky byl velký zájem a po válce měli zaručenou novou identitu, zaměstnání a slušný příjem . . .
Oni válku rozpoutali, oni z ní profitovali a po válce byli právě oni vyhledávanými pracovníky na straně Rusů i Američanů; denacifikace země trochu jiným způsobem. A obyčejní lidé, kteří o válce nerozhodovali, během ní strádali a po ní možná ještě víc, to zase odskákali. Pak má člověk věřit tvrzení o božích mlýnech.
Je to už několikátá kniha, ve které se prolínaly časové roviny současnosti a válečné minulosti, kterou jsem četla. V zásadě mě baví, člověk se leccos dozví a doplní si i nějaké to potřebné info. Akorát zrovna v této knize to pro mě byla trochu dvojsečná zbraň - asi to bylo tím, že vím houby o roli Norska a Švédska za 2. světové války, ale dalo mi občas dost práce se zorientovat a udržet se v souvislostech... Takže mi to trochu dalo "námahu" číst, nakonec mi to přišlo trochu překombinované... Nicméně své kouzlo ten příběh má.
Naprosto skvělá věc, která by si zasloužila čtenáře, který má víc času než já a přečte ji max na tři zátahy :) Tohle prolínání různých časových rovin miluju. Rozuzlení bylo poměrně překvapivé. Nebo alespoň pro mě. Moc mě to bavilo, doporučuju.
Dobrá, uvěřitelná i napínavá zápletka, jen ta záměna osob mě napadla celkem brzy. Zato spolupachatel pro mě zůstal mimo podezření až do konce. :-)
Když budu zcela upřímný, od Posledního poutníka jsem mnoho nečekal. Na knihu jsem narazil víceméně náhodou a bral ji jako jednu z mnoha severských detektivních oddychovek. Prvních pár stránek mě v tom i utvrzovaly. Jenže jak se postupně začaly objevovat nové postavy a děj se stále víc příjemně komplikoval, měnil jsem názor.
Teď to nemyslím negativně, právě naopak, vždyť co může být otravnějšího, než pitomě jednoduchý příběh, který jen proteče hlavou. Když pak čtenář dočtenou knihu odloží, nepamatuje si z ní skoro nic. Ostatně to je pro dnešní způsob psaní typické, lidé už nechtějí číst, ale jen listovat. Stačí se podívat na některé komentáře, kde si vybraní jedinci stěžují na dějovou komplikovanost a nepřehlednost. Jako by soustředěné čtení bolelo.
Velice složité a hodně napínavé: jak obtížné bylo pro detektivy rozklíčovat dění za 2. světové války i po ní, související s odbojem v protikladu s pro-nacistickými činy v Norsku. Ten příběh není jen válečně-špionážní, ale detektivní v plném smyslu slova - postavy nejsou jen figurkami na šachovnici, jejichž činy určuje jejich příslušnost k jedné ze soupeřících stran, mají spoustu dalších motivací osobních, profesních, rodinných, národnostních, které jejich konkrétní činy vždy dohromady určují, a proto je tak těžké zjistit (zejména s odstupem 60 let) pravdu a určit, kdo je největší lump a proč.
O Norsku a jeho postavení za války jsem poprvé četla v Červenka nese smrt před deseti lety a byla jsem značně překvapená jejich silnou kolaborací s Němci. Ale tak to asi bylo všude, kam nacisti vkročili, jen se to tutlá, aby se na to za dalších pár desetiletí nejspíš zapomnělo...
Poslední poutník je prozaickým debutem Garda Sveena, který pracuje jako odborný poradce na norském ministerstvu obrany. Román získal dvě prestižní severské ceny pro nejlepší detektivku roku: norskou Rivertonovu cenu (2013) a skandinávský Skleněný klíč (2014). Ostatně i téměř všechny zdejší komentáře jsou velmi pozitivní. Všechny tyto atributy predikují dobrý čtenářský zážitek… Jenomže… Jenomže čtení a čtenářství je disciplína značne individuální a nevyzpytatelná...
Na můj vkus se prostě jedná o zbytečně dlouhou a spletitou severskou ságu. Ne. Nevadí mi tlusté knihy. Naopak. Ale potom musí autor udržet mou pozornost. Příběh musí šlapat. U Posledního poutníka jsem si ale připadal jako ledoborec, který se pracně prodírá arktickou krajinou. Chvilku bylo moře bez ledu, obloha modrá, a na palubě celková pohoda. Ale občas příď lodi drtila kry, a rychlost padala na téměř nula uzlů. Prostě rozporuplné. Bavilo, ale chvilkami bylo čtení pracné.
V knize najdeme dvě dějové linie. Jedna z druhé světové války, druhá ze současnosti. Jedna tak trochu špionážní thriller. Jedna běžně detektivní. Vše se samozřejmě na závěr prolne. Pohled do historie norsko-švédského odboje je zajímavý. Současnost je standardně „seversky“ potemnělá. Celý ten propletenec postav je tu a tam kostrbatý, ale uvěřitelný.
Mám raději svižnější záležitosti, ale jinak je kniha na dlouhé zimní (severské) noci určitě použitelná… :-)
o tak neschopnom detektívovi som ešte nečítal, potrebuje 500 strán aby chytil niekoho , kto chce byť chytený .... samotný dej nebol zlí, a za ten severský pohľad na druhú svetovú vojnu to zase stálo za prečítanie, ale z deduktívnych postupov pána Bergmanna by si trhal vlasy aj detektív Oriešok.
Líbil se mi netradiční pohled na druhou světovou válku a přesah vztahů postav do současnosti.
Tak moc se mi tato detektivka líbila, až jsem byl překvapený. Dvě dějové linie a jedna z nich zasahuje dokonce do období druhé světové války a vše se nádherně doplňuje. Moc mě nelákají knihy s válečnou tématikou, ale tady jsem s tím neměl žádný problém. Kniha nepostrádala napětí a moc dobře se četla. Vřele doporučuji.
Kniha, ktorá je autorovou prvotinou, so ziskom dvoch ocenení, ktoré získal v histórii len Jo Nesbo je určite lákavá ponuka, prečo sa do knihy pustiť. A veru nesklamala a ocenenia má pravdepodobne zaslúžené. :)
Autor nám v detektívnom príbehu predstavuje postavu hlavného vyšetrovateľa Tommyho Bergmanna. Ide o hrdinu, na ktorého sme u severských autorov v podstate zvyknutí (vyhorený, s nespokojným životom) a ktorý je privolaný k nálezu troch kostier. Tento príšerný objav nás privádza až do druhej svetovej vojny, a v knihe sa kapitoly zo súčasnosti striedajú s kapitolami z minulosti, retrospektíva strieda retrospektívu a my sa okrem pre mňa silnej a odvážnej postavy Agnes Gerverovej zoznamujeme hlbšie aj s osudom Tommyho a postupne odhaľujúcimi stopami. Zo začiatku je kniha trošku mätúca, ale postupne všetko dáva lepšiu súvislosť a prehľad. Ale viac nejdem prezrádzať. :)
Ak ste fanúšikovia severských detektívok a kníh z obdobia druhej svetovej vojny, tak si knihu určite prečítajte. Námet je podobný ako v knihe Zrada (česky Červenka) od Jo Nesboho, záver je strhujúci a podobný práve tomuto severskému spisovateľovi.
Napriek občasným chybám, najmä v dátumoch, či dňoch v úvode kapitol je pre mňa kniha TOP 10 v severských krimi, ktoré som doposiaľ čítal a hodnotím ju piatimi hviezdičkami. :)
Skoro 90 %? Ale kdepak. Poslouchal jsem v audioverzi a nejsem si jistý, jestli bych papírové chtěl věnovat tolik času. Je to sice dobře napsané, ale zároveň trochu nudné a dlouhé čtení. Postavy mi nepřipadaly nijak zvlášť propracované, linka s detektivovým osobním životem byla zcela zbytečná, a co mě zarazilo nejvíc, na tak dramatický a zamotaný příběh až překvapivě chybí jakékoli napětí (s výjimkou jedné scény okolo 3/4 knihy, kterou nebudu spoilovat). Uvažoval jsem i o dvou hvězdičkách, ale vzhledem k zajímavému námětu a relativně uvěřitelnému konci nakonec dávám tři.
Lepší čtení než: trilogie Petera Maye z ostrova Lewis (o trochu), Bohové Gothamu (o hodně)
Horší čtení než: La Loba, cokoli od J. Deavera
...zaujalo, výborné ....dvě linie :současnost se prolíná s 2.sv.válkou .... a ta 2.sv.válka probíhá i v Norsku.... a o Norsku jsem nikdy nic nečetl, co by se týkalo války / jedinou knihu o válce v Norsku, kterou jsem asi četl je Kafkovo Výbuch v podzemním jezeře/
Nicméně posledního poutníka jsem nečetl, ale vychutnal jsem si audioknihu!
Nemôžem si pomôcť. Táto detektívka prešla okolo mňa a ja som ju prečítal. Neostalo po nej nič. Alebo ak, tak priveľmi málo aby som ju nazýval nadpriemerná.
Tuhle knihu jsem neznala ani z doslechu, ale z výsledku jsem nadšená! Příjemně se četla, děj velmi svižně ubíhal a přitom nemusel být ani přehnaně akční. Líbilo se mi, že stěžejním tahounem bylo vyprávění z minulosti, nikoliv současné vyšetřování. Do poslední chvíle není jasné, jak to tehdy za války vlastně bylo a kdo kým byl. Válečná situace byla mistrně popsaná, takže si čtenář v živých barvách dokáže představit bujaré nacistické večírky, všudypřítomný strach z odhalení špiónů, život v situaci, kdy se nedá věřit nikomu. Ústřední postavou příběhu je žena a myslím, že obzvlášť pro ženy je život v utajení složitý, protože se nechají ovlivnit city, ať chtějí nebo nechtějí. To se ukázalo i v tomto případě. Rozhodně si od Garda Sveena přečtu něco dalšího a Posledního poutníka si dlouho uchovám v paměti.
Pěkně zašmodrchaná detektivka, v níž se střídá vyprávění z válečných časů a současné vyšetřování. Dost náročné na uvědomění si, kdo v kterém okamžiku má které informace, kdo pro koho doopravdy pracuje, kdo koho zradil... K tomu nějaké ty osobní příběhy a dost popisů okolí ( není jich přehnaně mnoho a naštěstí bez reklam), které příběh pěkně ukotvují v realitě, nejsou nijak literárně vybroušené, jen střízlivě věcné. Napětí a spekulací o pachateli si čtenář užije dosyta. Nějak mi nesedí motivace (především Agnes), ale asi je to spíš tím, že 90% jejích činů bych nebyla schopná udělat.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) nacismus vraždy norská literatura severská krimi norské detektivky Oslo (Norsko)
V první polovině knihy to šlo trochu ztuha, zato ta druhá se četla úplně sama. Dost informací najednou, pro člověka neznalého situace ve válečném Norsku o to těžší pokračovat dál a neztratit se. Ale v druhé polovině vše začalo zapadat do sebe a pro čtenáře to byl opravdu poutavý a zamyšleníhodný příběh. Budu zvědavá na další příběh z chystané kriminální série.