Poslední kabriolet
Anton Myrer
https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/11237/posledni-kabriolet-11237.jpg
5
1130
202
Na počátku knihy září ten kabriolet jasně zelenou novotou, a třebaže jde o mužný Packard, říká se mu Císařovna, protože to nejlépe vystihuje jeho vznešenost. Na konci knihy je Císařovnin lesk už zmatnělý, kožená sedadla jsou popraskaná a vůz sám je mírně dýchavičný. Však také přežil tři dekády. Na jeho majitelích zanechaly o poznání hlubší stopy. Bylo jich pět, pět kamarádů a bezstarostných studentů v době, kdy se o Hitlera zajímala víc Evropa než Amerika za mořem. Tam měli jiné starosti: swing Bennyho Goodmana dostával mladé lidi do transu, kdo by myslel na něco jiného, než jak se bavit a užívat si života. Do Tichomoří a na evropská bojiště odjížděli američtí muži houfně a v šoku, i když bigbandy jim k tomu nepřestaly vyhrávat. Domů se vraceli jen ti šťastnější. A z těch zase jen ti šťastnější dokázali bez následků překonat trauma mládí přeseknutého nemilosrdně vedví a pokračovat v životě tam, kde přestali, jako by se nic nestalo. Stalo, ale jediné Císařovny jako by se to netýkalo. Dál zrcadlí na své vyleštěné kapotě přicházející roky i střídající se majitele, kteří vyrostli ze studentů v občany rozporuplné země, obyvatele nevyzpytatelné zeměkoule, kteří se to všechno snaží pochopit a smířit se s rozčarováním, které vystřídalo prvotní radost ze života, se středním věkem, který přišel, když odešlo mládí, a nakonec i s další válkou, která se jich netýkala jen zdánlivě… I když americký autor Anton Myrer (1922–1996) napsal více knih (např. Velká válka), teprve v pozdním Posledním kabrioletu (1973) se mu podařilo vytvořit jeden z onoho druhu románů, na něž snad nikdo, kdo jej jednou přečetl, už nikdy nezapomene. Tato tklivá, humorná i sentimentální a také tragická generační výpověď o podstatné části uplynulého století se tak zařadila mezi nesmrtelná díla americké prózy. Páté upravené vydání v českém jazyce... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 2008 , BB artOriginální název:
The last convertible , 1978
více info...
Přidat komentář
Výpověď jedné generace američanů 40.tých let ....aneb kde konec je těm dnům....
Pistolníci a císařovna - a spousta nostalgie ....
" Můžeme všechno, když to budeme celým srdcem chtít... Naše obzory nikde nekončí ..."
Studentský život -nespoutaný - za zvuků swingu .... a poté krutá realita války ....
Poválečná politika a volba Johna Kennedyho .... a také atentát ....
To vše v osobních prožitcích přátel a jejich setkání po letech a vzpomínky ....
A současně si můžeme promítnout svůj život .... doporučím.
Knihu mohu doporučit, i přes její délku v ní nejsou nějaké pasáže, které by mě vyloženě nudily. Je znát, že autor hodně popisovaných zážitků zřejmě skutečně prožil. Každý si v tom příběhu najde něco, přeci jen je to hlavně o mezilidských vztazích.
Kniha je skvěle napsaná ... tak úchvatně ... chvílemi jsem měla pocit, že vše byl prožitek přímo autora ...
... a to nemám nijak "americký styl" ráda :-))
Tahle kniha je prostě geniální! Je to výpověď jedné generace. Druhá světová válka zde tvoří spíše okrajovou část a je součástí celého příběhu hlavního hrdiny. Posledni kabriolet je příběh o jednom velkém přátelství. Tuhle knihu by si měl přečíst každý!
Krásná kniha. Na začátku je opravdu dost postav a vyznat se v tom je náročnější, ale stojí to za to! Doporučuji!!!
Během studia a krátce po něm - moje předůležitá kniha. Vyšla za bolševika a ukázala nám, že svět vůbec není rudý, že i za oceánem žijí lidé se svými radostmi a starostmi.
Tohle byla jízda! Neskutečná kniha. Jak já jí prožívala. Jak jsem fandila Georgovi a nenáviděla Nancy, možná ještě víc než Kay.
Co dialog to radost. Prostě nevím co vypichnout víc. Rozhodně si ji ještě jednou přečtu. Za mě dokonalá kniha.
Nadherna kniha....a - vlastna skusenost - uplne inak ju cita a preziva student a inak citatel v strednom veku s dvoma detmi......
Poslední kabriolet je pro mne knihou, kterou milovala moje babička. Byl to nádherný zážitek a zároveň možnost nahlédnout do snů a pocitů její generace. Od prvních řádků jsem prožíval naplno to, co ona, i když ne v Americe. Mrzí mě, že mě bláhovost vlastního mladí tolik zdržela a já tuto knihu četl až po její smrti. Kdybych to udělal dřív mohli jsme si o ní víc povídat a určitě bych se jí na spoustu věcí chtěl zeptat. Je to úžasná kniha. Přečtěte si ji a dostane se Vám pocitů jedné velmi romantické generace, která se uměla postavit složitosti života.
Nádherný román. Vypravěč sice prožije válku, deziluzi i nešťastnou lásku, ale vše vypráví s nenápadnou něžností...
Co udělá válka s dosud bezstarostnými studenty? A když skončí, čekají je jenom světlé zítřky? O tom všem je tato úžasná kniha, která mě opravdu nadchla. Je nabitá emocemi, příběh je propracovaný, zkrátka čtenářská lahůdka :-)
Tahle kniha patří k mým nejoblíbenějším, i když není vlastně ani moc pohodová. Proč? Ukazuje na konkrétních lidských osudech několika študáků mezi začátkem druhé světové války a konce šedesátých let, o čem ten život je. Vždycky pro mě bylo obrovským mementem to, jak hlavní hrdina – Rada – obětavě veze Chris na potrat, místo aby udělal to, co udělá další z kamarádů, který si ji vezme i s budoucím dítětem, které není jeho. Radova ochota a obětavost není nejen díky nehodě odměněna, naopak, svůj život prožívá po boku nemilované manželky a s Chris stále před očima. Jeho slušnost a nedostatek odvahy, přemýšlivost rozhodne o jeho osobním životě a tak nakonec zbyde jenom naděje, že v osobě jeho dcery a Chrisina syna se třeba někdy spojí. Ten na konci slušně, ale jednoznačně odmítne Císařovnu, symbol právě onoho krátkého a opojného života na studiích. Když jsem vždycky cítil smutek z konce knihy, který až možná příliš zdůrazňuje onu generační rozdílnost a nepochopení, napadlo mě, že se třeba Rada dočká ob generaci. Že třeba jeho vnuk bude z veterána nadšený, jako by to bylo skutečně dneska. Ale to je jenom útěcha, berlička k tomu, co kniha bez sentimentu, ale s velkou hloubkou ukazuje. Její hrdinové nejsou žádné ideologicky vyprofilované figury, žádní typičtí představitelé „něčeho“, jsou to prostě lidé, individuality (na světě nejsou dva zcela identičtí jedinci, kteří by nejen stejně vypadali, ale i stejně mysleli a cítili), kteří žijí svůj zdánlivě obyčejný život a věci nám ukazují z perspektivy, která je nám, obyčejným lidem rovněž blízká. Mezi fascinujícím životem plným tehdejší populární hudby a válečnými zážitky je velmi krátká doba. Bitvu v Leytském zálivu znám dobře díky Hubáčkovi a dalším dokumentům a vždycky zatínám pěsti, když slyším jméno admirála Halseye, psychopata, který se nesmířil s tím, že nemohl velet v přelomové bitvě u Midwaye. Jeho pochybnou touhu po slávě konečného vítěze nad Japonci zaplatili a platili záložníci na zastaralých torpédoborcích a lehkých letadlových lodích. Jako další z hlavních hrdinů, ten na vše doplatí „jenom“ doživotní invaliditou. Jenže on nevidí počínání Halseye, nezná pozadí oné vysoké politiky, ale cítí hrdost nad tím, jak to Kuritovi „nandali“. To je ten rozdíl mezi běžným životem a „velkou“ historií. Stejně jako v případě Radovy účasti v úvodu jiné katastrofy, bitvy v Ardenách. Mám rád generační román, bez vnucované ideologie, ale s plnohodnotnými osudy lidí, běžných jedinců. V evropské literatuře tenhle typ románu podle mého názoru chybí. Nevím, jestli Anton Myrer napsal ještě něco. Pro mě stejně jako Robert Ruark mužem jednoho románu, který u nás vyšel. A románu natolik kvalitního, že kromě mých subjektivních dojmů a pocitů si už tímto románem zasloužil svoje místo v onom pomyslném spisovatelském nebi na rozdíl od různých „klasiků, angažovaných pisálků a pouhých grafomanů“.
Tak to byla jízda...
Neskutečně mnoho emocí, každý si v této knize najde "to" své.
Četla se jedním dechem.
Určitě se k ní ráda vrátím.
Ze začátku jsem se knížkou nemohla nějak prokousat, ale říkala jsem si, že na tom hodnocení něco musí být, tak jsem jí dala šanci a vyplatilo se. Nakonec to bylo milé čtení, ale hluboké dojmy jako třeba Král krysa, to ve mne nenechalo.
Co se mi hodně líbilo bylo když studenti v dopisech popisovali jak se jim daří za války, kde zrovna jsou a co prožily. To byla pro mne asi nejlepší část knihy.
Nebo když George popisoval jak utíkali před Němci, když se ztratili a pak našli americkou jednotku, se kterou ty Němce zastavili, podařilo se jim přemoci tanky.
To byla hodně silná část knížky, alespoň pro mne.
I přes to, že si ji v knihovně nenechám, jsem ráda, že jsem si knížku přečetla.
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Mnoho vrstev, myšlenek, emocí... Četla jsem ji vícekrát v různých životních fázích a pokaždé jsem si v ní našla jinou, pro mne aktuální linii.
Kniha se mi moc líbila, četla jsem ji kdysi na střední škole a ted jsem se k ní vrátila a musím říct, že opravdu perfektní .
Klidně bych ještě více ocenila více zápisků z války.
Tato kniha si určitě zaslouží plný počet. Líbila se mi její mnohovrstvost- vypovídá totiž nejen o jednom období dějin (zejména těch amerických), ale o osudech konkrétních lidí, propletenci vztahů a vazeb mezi nimi, ať už kamarádských či milostných nebo rodinných. Byť mi místy lehce docházel při čtení dech, věřím, že se ke knize jednou vrátím a určitě tam najdu pro mě napoprvé mnoho neodhaleného.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství 20. století americká literatura USA (Spojené státy americké) ságy nešťastná láska americká armáda
Autorovy další knížky
| 2008 |  Poslední kabriolet |
| 2001 | Jednou orel |
| 1988 | Velká válka |
| 1995 | Zelená touha |
| 2001 | Divoké pobřeží |
Kniha Poslední kabriolet je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 649x |
| Čtenářské výzvě | 111x |
| Doporučených | 206x |
| Knihotéce | 614x |
| Chystám se číst | 603x |
| Chci si koupit | 63x |
| dalších seznamech | 10x |
Skvělý román, co víc napsat? Kniha ke které se dá podle nálady vracet a nezklame. Byl by to i krásný film nebo seriál.