Pořád jsem to já
Lisa Genova
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245815/bmid_porad-jsem-to-ja-Xve-245815.jpg
5
678
177
Strhující příběh profesorky psychologie, která kvůli nevyléčitelné nemoci postupně ztrácí paměť a vzpomínky. Přesto ale zjišťuje, že jí každý nový den přináší nečekané naplnění i lásku. Alice Howlandová je hrdá na to, co v životě dokázala. Ačkoli jí bude teprve padesát, je uznávanou profesorkou kognitivní psychologie na Harvardu a světově proslulou odbornicí v oboru psycholingvistiky, má tři dospělé děti a úspěšného manžela, také známého vědce. Zničehonic se však u ní začne projevovat nezvyklá zapomnětlivost a chvilkové ztráty orientace a do jejího života vstoupí tragická diagnóza časné formy Alzheimerovy choroby. Nevyhnutelné příznaky počínající demence ji pomalu připravují o osobnost a dříve tak nezávislá a ambiciózní Alice se učí žít pro přítomnou chvíli. Zatímco dřív stavěla na první místo akademickou kariéru, je najednou nucena přehodnotit nejen svůj vztah s manželem a očekávání týkající se budoucnosti jejích dětí, ale i své představy o tom, kdo je a jaké je její místo v tomhle světě.... celý text
Přidat komentář
Silný příběh nemocné ženy a jejího statečného boje se zákeřnou nemocí. Moc dobře napsáno. Těším se, až shlédnu film. Ale určitě mi nedá to, co kniha ano - dostat se do myšlenek hlavní hrdinky.
Tak takhle kniha mě opravdu dostala,krásně a bravurně napsaná! Dala mi hodně,že si každý musíme vážit hlavně toho,že jsme zdraví!Protože až jednou přijde nemoc už to nikdy nevrátíme. V knize se velice dobře popsána Alzheimerova choroba,kterou trpí hlavní hrdinka knihy Alice,to jak postupuje,jak ji prožívá Alice,ale také je zde dobře ukázáno,jak se s tím ostatní členové museli poprat a taky jak tahle nemoc z naprosto svéprávného člověka udělá někoho,koho ani on sám už vůbec nepoznává,vlastně nepoznává nic kolem sebe,ani své členy rodiny,věci které měl rád,prostě nic...Opravdu krásně napsáno
Zajimava, jen uz jsem videla film a proto to nebylo az tak velky zazitek. Cte se lehce. Pribeh zajimavy. Par vyhrad ke stylu psani autorky. Jinak OK.
Pěkně depresivní, ale co jsem taky čekala, že. Autorka využila své odborné znalosti a sugestivně popsala pocity nemocného člověka, který se postupně a nezvratitelně ztrácí sám v sobě. Alice pomalu, avšak jistě upadá do stavu blažené nevědomosti a na její okolí a blízké padá stín, který už nikdy nezmizí.
Hodně jsem přemýšlela o pasáži, v níž Alice zmiňuje, že by raději měla rakovinu, protože proti ní může využít určité prostředky a bojovat. Co bych dělala na jejím místě já? Ještě jsem se k závěru nedohrabala.
Tato kniha, byť vás zřejmě uvrhne do splínu, je pro každého - čtenáře i nečtenáře, protože nikdy nevíte, co může potkat vás nebo vaše blízké.
Alzheimerova choroba. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale nemohu souhlasit s všeobecnou chválou. Fakta o nemoci jsem přijala, příběh ne. Autorčin styl se mi nelíbí.
Knihu jsem četla až dlouho po tom, co jsem viděla film s Julianne More, která byla naprosto neuvěřitelná. A stejně taková se mi jevila kniha. Velmi poutavé čtení, které vás chytilo a nepustilo. Emočně vyšťavilo. Představovala jsem si, jaké to musí být ztratit sama sebe, ztrácet vše, na čem vám záleží, to, co jste celý život budovali. Kniha jde rychle kupředu, nepouští se do žádných klišé, neslibuje žádný 'hepyend'. A velmi děkuji za konec, jiný bych si nedovedla představit.
Bohužel jsem nejdříve viděla již 3x filmovou verzi, která mě pokaždé dojme k slzám. Byla jsem zvědavá, zda to dokáže i kniha a bohužel se dostavilo zklamání. Téma je velmi současné a bolestivé a může potkat každého z nás, o to je to vše horší. Nejdůležitější je v této situaci rodina, která je touto nemocí dokonale prověřena, zda bude oporou nebo ne. Představuji si, jak by to vypadalo u nás a není to jednoduché to odhadnout. Je to opravdu k zamyšlení.
Silný příběh o jedné silné ženě, která postupně ztrácí sama sebe v důsledku nemoci, s níž zatím nejde nijak účinně bojovat.
Alice měla velké štěstí, že si vychovala tak úžasné děti, každý to štěstí nemá. Ještě otázka, jak to zvládnout? V mém mládí jsem znala rodinu, kde byla taky taková paní. Také byla zapojená celá rodina a i tak jim stále utíkala, v únoru běhala po Praze v noční košilce. Nepřála bych to prožívat mojim dětem.
Kniha obsahuje příběh, který čtenář už předem samozřejmě očekává. Za mě bych uvítala trochu pomalejší rozjezd, abych se mohla více přiblížit hlavním postavám a poznat je trochu detailněji, ještě než nemoc propuká - myslím, že pak by mne to zasáhlo ještě více. Na druhou stranu jsem byla vděčná, že tomu tak nebylo, protože jsem dokázala děj sledovat jakoby zpovzdálí, v což jsem i dost doufala - bála jsem se, že to bude na mě příliš srdcervoucí. Jsem ráda i za konec, který nebyl nijak vygradovaný do amerického dojáku - nemusí být přece řečeno vše do úplného detailu, když každý člověk, který to čte, ví, jaké konce asi nastanou.
Knížka ve mě vyvolala velice silné emoce.
To, že časná forma Alzheimerovy choroby, může postihnout lidi od 40ti let je hrozná představa. Člověk se i v padesáti letech cítí mladý a na něco takového není nikdo z nás připravený.
Toto byl opravdu velmi silný příběh.
Knížka jde hned k věci , žádně omáčky, jen opravdu velmi čtivý děj.
Příběh Alice i lidí v jejím okolí je velmi poutavě napsaný. Nemoc její diagnostika,projevy i progrese je zde velmi věrohdoně popsaná .
Knížka ve mě zanechává velkou pokoru a rozhodně je toho hodně k zamyšlení.
Za tuto knihu s velkou pokorou děkuji. Autorce za to, že ji napsala tak, jak ji napsala, a sobě za to, že jsem si ji našla. I když téma je drsné (o to drsnější, že se týká uznávané profesorky Hardavrdu), je v něm krása a naděje. Pokud nemocní uvažují tak jako Alice, i lidé postižení alzheimerem se radují ze života. Je v tom veliká naděje pro pečující osoby i pro budoucí nemocné. Nemocní nemusí propadat beznaději. Stačí brát den za dnem tak, jak přichází, a čekat, co krásného přinese.
Naprosto úchvatná kniha. Přečetla jsem ji během pár dní. Po přečtení téhle knihy se úplně děsím Alzhaimmer. Obdivuji jak se s tím Alice vypořádala, tohle bych já nedokázala.
No a čo, že je to román! Kruto realistické vykreslenie postupnej straty pamäti počas Alzheimerovej choroby. Surovosť tejto choroby vás dostane. Napísané výsostne perfektne.
Nejprve jsem viděla film, pak jsem o něm mluvila s kamarádkou, ta mi doporučila předlohu a teď se ji chystám přečíst...trochu se bojím, vím, do čeho jdu. Ale je to příběh, který by si snad měli přečíst všichni, kdo mají rodiče, kdo se sami blíží určitému věku....
Film je rozhodně skvělý, ale nedokáže ukázat vše, co se Alici honilo v hlavě. Příběh v knize je poutavý, nemoc skvěle popsaná. Myslím, že je velkým přínosem pro každého z nás, protože Alzheimer je opravdu častý.
Štítky knihy
zfilmováno nemoci poruchy osobnosti ztráta paměti, amnézie psychické problémy demence (nemoc) Alzheimerova choroba padesátka (věk) profesoři
Autorovy další knížky
| 2009 |  Ještě jsem to já |
| 2021 | Levá strana světa |
| 2021 | Poslední věta |
| 2019 |  S láskou, Anthony |
| 2022 | Zrádná paměť: Proč si pamatujeme i zapomínáme |
Kniha Pořád jsem to já je v
| Právě čtených | 8x |
| Přečtených | 891x |
| Čtenářské výzvě | 137x |
| Doporučených | 99x |
| Knihotéce | 222x |
| Chystám se číst | 595x |
| Chci si koupit | 111x |
| dalších seznamech | 4x |
Tak tato kniha mě fakt dostala. Strašně se mi líbila a určitě si ji někdy přečtu znovu. A tak strašně jsem u knihy brečela, že si manžel myslel, že se mi něco stalo:-)