Pokrvný brat
Elliott Arnold
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/236549/mid_pokrvny-brat-yeT-236549.jpg
5
83
22
Intímna znalosť indiánskych dejín, indiánskeho života a hlboký ponor do psychiky Indiánov umožnili autorovi v tomto románe živo a plasticky zachytiť dramatický úsek dejín amerického juhozápadu v druhej polovici 19. storočia, keď sa po dlhých a krvavých bojoch definitívne rozhodlo o osude pôvodných obyvateľov amerického kontinentu. V tejto biografii legendárneho apačského náčelníka Kočiseho autor opisuje skutočné dramatické udalosti i autentické osobnosti amerického politického života tých čias. Román má rýchly spád. Vzrušujúce boje a nájazdy sa striedajú s farbistými opismi indiánskych táborov. Čitateľ sa zoznámi s názormi Indiánov, ich zaujímavým spôsobom života a dávnymi poetickými legendami. Dej sa rozvíja najmä okolo vzťahu Kočiseho a Američana Thomasa Jeffordsa, belocha, ktorý si Indiánov vážil, pomáhal im, ba dokonca sa aj oženil s krásnou Apačkou a s Kočisem uzatvoril pokrvné bratstvo. Obaja chceli, aby Indiáni žili s belochmi v pokoji, ale ich úsilie nebolo korunované úspechom.... celý text
Přidat komentář
pamätám si, že keď mi bolo asi 15 (edícia STOPY), tak táto kniha ukončila moje "winnetuovské" obdobie a nadobro odsunula tvorbu Karla Maya do oddelenia fantasy...
zároveň to bola jedna z kníh, ktoré vo mne vzbudili záujem vždy sa oboznámiť s historickými faktami doby v ktorej sa knihy odohrávajú...
Tahle kniha jako za poslední dobu většina knih, mě oslovila někde na popelnici válet se a tak jsem si jí vzal domu a začal číst. Jedná z mála, co se četli tak na pohodu, že jsem se u ní netěšil, až skončí, až se pustím do nové. Vypichuje skutečnou podobu života v Americe v 19. století, života bílých lidí a indiánů a problematické soužití a nalézaní si k sobě cesty.
Tak tato kniha me zasahla primo do srdce. Jak nadherne tak nasilne. Ti americani jsou proste parchanti hanebny. Od zacatku veku. Do vseho se montuji vse rozes..... hruza des. A vse se opakuje.
Ku knihe som prišiel náhodou, bola v knižnici na vyradenie a veľmi milo ma prekvapila. Jedná sa o historický román napísaný na základe reálnych skutočností, ktoré sa naozaj stali. Dej sa odohráva zhruba v rokoch 1858 až 1874. V románe vystupujú osoby, ktoré reálne žili a na internete sa dajú o nich dohľadať ďalšie informácie. Kniha, ktorú som čítal, bola vytlačená v roku 1969, tak mi čítanie dodalo ďalší punc histórie.
úžasná kniha. Přečteno ušima, takže s rozsáhlou audioknihou jsem strávila mnoho hezkého času, kdy mi Cochise a jeho Apači dělali společnost zejména v kuchyni a u domácích aktivit. Skvělý příběh, aktuální i dnes. Nutící k zamyšlení. Nedějě se vlastně tohleto pořád ? Nemyslí si někteří jedinci, skupiny a národy, že jsou něco víc a proto mají právo na naše krajiny, osudy, zdraví a životní rozhodnutí ?
Genocida provedená se zákeřností a pečlivostí. Poté, co si Amerika pořešila část černého komplexu válkou Severu proti Jihu, vrhla se na indiány. A indiáni neměli šanci. Jejich snaha uchránit svoji zem pro následující generace i za cenu ústupků stejně nikam nevedla. A lidstvo se nepoučilo.
Krásný přiběh přátelství Jeffordse a Cochise ukazuje, že záleží kus od kusu. I jednotlivec je schopen udělat mnoho. Velmi také oceňuji etnografické poznatky autora, které do příběhu zakomponoval, běžný apačský život, rituály (Bílá paní, svatba, návrat z boje, pohřby..).
A i když Jeffordsovo manželství se Sonsehere (nebo jak se to píše - já jen foneticky slyšela) není prokázáno, klidně to tak mohlo být. Jen mě mrzí , že to dopadlo jak je zvykem - špatně. U smíšených dvojic snad není nikdy souzeno dojít happy endu. Největšího kontrastu mezi bělochy a indiány, rozdíl zejména v uvažování podle mě ukázal autor na postavě Terry. Postavil k sobě 2 naprosto nesrovnatelné ženy. Svět bílých a rudých. Vyberte si.
Rozsáhlé, krásné a bolestné. A poučné. Bude ve mě rezonovat ještě dlouho. Doporučuji !
Já jsem knihu dostal k narozeninám začátkem 70.let a mám ji dosud. Je to působivý příběh z historie divokého západu. Stejně dobrou knihou je i „Malý velký muž”, popisující osídlování západu z pohledu indiánů i bělochů. To byl další dárek o několik let později.
Velmi solidní vyprávění na základě historických událostí. Doporučuju přečíst následně Odvedu vás do Sierra Madre. Trochu to na sebe historicky navazuje.
Zcela strhující příběh.Jedna z nejlepších knih, s touhle tématikou, co jsem kdy četla. Silný příběh dvou přátel a na konci pocit zlosti, lítosti a takové nespravedlnosti jsem ještě neměla. nemám slov ...
Výborná kniha, dobře napsaná bez šarády. Není to typický román a v tom právě u takového námětu se zviditelní kvalita. Drobnopis v tomto případě zohledňuje všechny skutečnosti a ačkoliv si knížka vyžaduje pozornost,absolutně nenudí.Doporučuji všem koho tato řekněme problematika zajímá.
O postupném vytlačování indiánů (Apačů) na jihozápadě USA. Padesátá a šedesátá léta devatenáctého století. Zvláštní přátelský vztah mezi náčelníkem Apačů Cochisem a bělochem Jeffordsem. Kniha je určitě kvalitní a poučná, ale protože ji musím brát jako beletrii, nikoli jako dokument, dávám jen 3 hvězdičky. Chvílemi byla zdlouhavá, občas nudná, na city mi moc nepůsobila.
Četla jsem to poprvé někdy v 70. letech a je to opravdu nezapomenutelná kniha. Elliott si dal práci se všemi detaily, ověřoval je v archivech, takže je to i učebnice. :-)
Tohle říká Cochise Jeffordsovi: „Tázal ses mě, zda se člověk může odtrhnout od svého vlastního já, zda může trvat přátelství mezi dvěma muži, jejichž národy proti sobě válčí. Odpověď je dvojí a možná že to vůbec odpověď není... Den za dnem postupuje člověk blíž k smrti, a jeho smrt je posledním úsekem jeho života, snad tím nejvýznamnějším úsekem, ale s přítelem po boku se pohybuje s čtyřma očima místo s dvěma, s čtyřma nohama a čtyřmi pažemi, a co je nejdůležitější, s dvěma srdci.“
Snad nejlepší kniha o indiánech jakou jsem četl.Je to historický příběh,jak Američané se chovali k původním obyvatelům a stále porušovaly dohody.Nádherný příběh přátelství dostavníkového jezdce,později vládního zvěda Toma Jeffordse a skutečného náčelníka Apačů Cochiseho.Jestli se Karel May něčím mohl inspirovat pro napsání Vinnetoua,tak jedině tímhlé historickým příběhem.Možná si v nějakém časopise přečetl zprávičku o přátelství Apačského náčelníka s bělochem.Spisovatel Stingl píše,že se inspiroval Gerominem,ale ten bělochy nenáviděl, než se umoudřil v rezervaci (samozřejmě měl k tomu důvod).Od roku 1969,kdy jsem knihu četl několikrát,později o ní půjčováním přišel a znova si jí v roce 1994 pořídil,jsem jí už zase 2× přečetl a určitě ještě několikrát přečtu.Film mě velice zklamal,mohl by to být nádherný velkofilm,stálo by za pořádné natočení.
Kniha je to bezesporu výjimečná, kvalitní, ale jednoduše řečeno, nebavila mě. Připadala mi zdlouhavá a nudná.