Stín větru

30.07.2017

Pomalý rozjezd, krásný střed a napínavý konec. Tuto knihu jsem si vybrala jako druhou od Zafóna a dobře jsem udělala. Je to krásný román zasazený do staré Barcelony (ano, opět). Je tam to slastné pátrání po odhalení tajemství a nastolení pravdy. To se mi líbilo.

07.07.2017

"Existuje místo, kam se dostane každá kniha, která upadne v zapomnění ... ztracené v čase tu dál žijí ... za obalem se rozprostírá nekonečný svět ... stačí jen vejít a prozkoumat jej" ... tak jsem tedy vešla :-) ... a začetla se do romantického, tajemstvím obestřeného a detektivní zápletkou zpestřeného příběhu, který mi z počátku hodně připomínal příběhy z červené knihovny, které jsem si jako cca 13ti letá občas četla v létě na prázdninách u babičky (v té době jsem četla všechno na co jsem přišla :-) ... ideální četba pro teplé letní dny začínajících prázdnin :-) ...

... k mému překvapení (příjemnému překvapení) ... se tento příběh rozvinul ... a já dostala víc (daleko víc) než jsem očekávala ... na pozadí plynul příběh, jak vystřižený z edice "Večery pod lampou" (možná někdo znáte ... viz. babiččina četba :-)) ... romantický hrdina zmítaný osudovou láskou ... v několika podobách a variantách
(a přiznávám, že se mi to pěkně četlo ... byla to pro mě taková pěkná vzpomínka na mou babičku :-)) ...

... do popředí mé pozornosti se ovšem velice brzy probojoval "jiný" příběh ... okamžitě, jak jsem ho zachytila, mě zaujal a já se s touto linií příběhu snažila "držet krok" až do poslední stránky :-) ... ústřední postavou této linie ... pro mě nejzajímavější z celého příběhu, je ... kdo jiný než Fermín Romero de Torres ... a jeho životní filozofie :-):

"Tenhle svět nezahyne při výbuchu atomové bomby, zahyne, protože se utluče smíchy ... zahyne kvůli banalitám, protože si ze všeho dělá vtipy ... a navíc ještě špatný."

"Lidé nejsou zlí ... ale pitomí, a to není totéž, zlo představuje jakousi morální hodnotu, vyžaduje záměr a jistou úvahu, ... pitomec nebo blb nijak nepřemýšlí, ani neuvažuje, jedná pudově jako hovězí dobytek. Je přesvědčen, že jedná správně, že má vždy pravdu, je pyšný, že se s odpuštěním tentuje do každého, kdo mu připadá jiný, kdo se od něj liší, ať už barvou, ... jazykem, vírou, ... nebo svými volnočasovými aktivitami. Světu by skutečně prospělo víc zlých lidí a méně omezených tupců."

"až do této chvíle jsem nepochopil, že se jedná o příběh o osamělých lidech, o ztrátách a prohrách, ... že jsem jako člověk, který v románech hledá únik ..."

Knihy by neměly být únikem z reality, neměly by nám naše žité životy nahrazovat ... ale jen doplňovat ... příjemně doplňovat :-)... "pak následovalo vrzání a skřípění ... stovky kavkovských zámků".

Tuhle knížku jsem špatně odhadla ... s každou další otočenou stránkou mě překvapovala ... s každým dalším dějovým zvratem, se příběh stával zajímavější ...

... tahle knížka je (přesně jak píše ve svém komentáři tanuki) ... jako žena ... "rozehřívá se pomalu, ... ale pak už ji nic nezastaví" :-) ... příběh se pak na vás valí, a od jistého okamžiku, už není cesty zpět :-) ... je třeba vyjít mu vstříc ... a dojít až k poslednímu písmenku :-).

19.03.2017

Pohřebiště zapomenutých knih, Barcelona, Julian Carax, Daniel Sempere, Fermín Romero de Torres. Nejsou to jen místa a lidé. Jsou to příběhy, záhady a rozličné osudy, které jsou něčím tajemným spojeny a já žiji s nimi. Prožívám každou jejich radost i bolest. Toulám se Barcelonou, čtu knihy a luštím záhadu jménem: Laín Coubert.

Dokonalá kniha od dokonalého spisovatele! Carlos Ruiz Zafon je spisovatel, jež se mi zaryl hluboko do srdce i duše.

05.11.2016

Tak tohle byla fakt bomba. Klasický román s prvky tajemna a dramatického pátrání mladého Daniela Semprese po tajemném spisovateli Juliánovi Caraxovi odehrávající se v uličkách katalánské Barcelony na počátku 20. století. Postupně se osudy obou začnou prolínat. Dlouho to sice nevypadá na pět hvězdiček, Danielův příběh se postupně rozvíjí od první návštěvy pohřebiště knih přes jeho první pokusy v lásce a náhodné setkání s Fermínem až po setkání s protagonisty Juliánova příběhu. Přesto jsem na konci knihy musel uznat, že celé vyprávění je až překvapivě emotivní a myšlenkově hluboké.

"Je to pravda, že jsi žádnou z těch knížek tady nepřečetl?"
"Knížky jsou nudný."
"Knížky jsou jako zrcadlo. Člověk v nich vidí to, co nosí v sobě," opáčil Julián.
*******
"Lidi, co nemají svůj vlastní život, se vždycky musí montovat do života ostatním," rozhořčil se Fermín.
*******
"Koukněte, Danieli. Osud číhá většinou hned za rohem, jako nějaký zloděj, děvka nebo prodavač loterie. To jsou totiž jeho nejčastější převtělení. Jedno však nedělá. Nikdy vás nenavštíví doma. Člověk si pro něj musí zajít."
*******
"Víno dělá z mudrce hlupáka a z hlupáka mudrce."
*******

06.10.2016

Poutavě napsané, ale právě jenom to. Neodbytně mě pronásledovala otázka, proč vlastně knihu čtu a jestli ji vůbec chci dočíst.

23.09.2016

Autor je výborný vypravěč,dokáže čtenáře chytit za srdce. Věrohodně vás přenese do míst, které přijmete za skutečnost, k postavám, které dokáží něco říct. Obklopí vás Barcelonou a vynese na povrch zajímavé dobrodružství. Gotická linka románu má jisté řekněme nedostatky a je trošku splašená ( tak někde pod úrovní sebe sama ), ovšem přesto je pořád kniha, která si zaslouží vysoké hodnocení.

23.09.2016

Já styl Ruize Zafóna miluju. Jeho popisy situace a prostředí vás vtáhnou. Přečetla jsem celou trilogii a moc se mi libí. Kolegyni, které jsem knihu doporučila se zdála příliš "složitá a překombinovaná" a ani jí nedočetla. Já nemám příliš ráda autory, kteří během 12ti měsíců vydají 12 knih, které jsou dějově téměř identické, jen se mění postavy a prostředí. Carlos je všestraný autor a umí to. Trošku mám pocit, že u Nebeského vězně na něho někdo tlačil, aby knihu rychle napsal, ale i tak je dobrá, ale myslím si, že kdyby měl vice času, tak je propracovanější. Stín větru a Andělská hra jsou naprosto výtečné a určitě se k ním vrátím.

09.09.2016

Podle mne poněkud přeceňovaná kniha. Záklaní myšlenka je dobrá, ale v některých detailech působí snaha o gotický román poněkud anachronicky až komicky. Stejně tak bych měl drobné výhrady k autorovu stylu vyprávění. Prostě - dá se to číst, ale není to úplně to pravé.

30.08.2016

Kniha na mě působila naivně, jakoby byla napsaná s obrovskou snahou , aby se líbila lidem, aby zaujala, aby byla hezká a malebná. O to více pak vynikne, že autor , ač napsal mnoho slov, zase nemá až tolik co říct. Takový Coelho krásné literatury.

06.08.2016

Skvělé, skvělé, skvělé! Proč někdo hledá knihy, aby je nakonec spálil? Proč je hlavní postava naší knihy tolik podobná postavě knihy v knize? A jak to celé nakonec dopadne a kde je vlastně pravda? Tyhle otázky jsem si kladla po celou dobu, co jsem knihu četla a nakonec mě poslední třetina knihy tak pohltila, že jsem četla až do dvou hodin do rána i přes vidinu ranního budíčku v 6, a to se mi už dlouho nestalo. Napětí prostě přímo vtahuje do stránek a nejde se odtrhnout.

05.08.2016

"Když jsem se probudil, zmocnila se mě jistota, jako by mi někdo neznámý ve snu zašeptal pravdu do ucha."
Když čtu tyto věty okamžitě mi naskočí pocit, který občas mám a velmi dobře si ho vybavuji. Takovýchto PŘESNÝCH vět , které člověku okamžitě něco vybaví je v knize mnoho. A proto si mě jednoznačně kniha získala.
Další věc , kterou velice vysoce hodnotím , je autorovo umění perfektně změnit styl , pokud v knize postavy něco vypravují. Každý se vyjadřuje jinak, naprosto geniálně napsané a neuvědomuji si, že bych četl nějakou jinou knihu ve které by právě tohle bylo tak dokonale zvládnuto.
Jsem z lidí kterým tato kniha sedla a naprosto je okouzlila.

30.06.2016

Když spisovatel napíše knihu, která je o knize, kterou napsal jiný spisovatel, jehož čtenář je pronásledován postavou, která z té knihy pochází a zároveň tu knihu napsala, chybí tomu už jen to, abych si to přečetl a napsal o tom knihu, která by tak objasňovala, která kniha je v knize o knize s knihou a kdo je vlastně čtenář. Rozumíte mi? Ne? Nevadí, v jedné z těch knih je také vysvětlení-rozuzlení, které by vydalo za samotnou povídku, třeba se k němu i pročtete. Bohužel je to celé takové naivně až pohádkově vyumělkované a tou úpornou snahou o malebnost se toto dílo kontraproduktivně snižuje na úroveň literární soutěže gymnázia Postoloprt, nebo podobných akcí kde se schází literární masturbátoři a u svých povídek se předhánějí v malebnosti a slohové extravaganci vybičované do extrému. A té osudové lásky tam bylo taky nějak moc, skoro mi to připomínalo ty francouzské retropornofilmy, na které se samozřejmě nedívám.

10.06.2016

Hotová antická tragédie, nebo dokonce více tragédií v jednom balení. Chvílemi mě kniha nadchla, chvílemi zcela pohltila, abych se zase probrala a udiveně se sama sebe ptala, kdo je kdo (a proč - těch lží, převleků, utajených pravd bylo na jeden příběh až moc) a kde to jsme (ve zkoumané a tajemnem opředené minulosti, nebo v současnosti mladého kluka, která je pro nás už ale také minulostí), a někdy si mi myšlenky od knihy úplně odtoulaly jinam.
Ozvěny španělské občanské války a pohledy z Barcelony byly pro mě (ač milovníka všeho španělského - všech regionů, španělštiny - katalánština se tu ještě moc nevede, a Barcelony zejména - tajemné starobylé i moderní pulzující) poněkud chabé a skoro nic nevypovídající (možná jen náznakem pro místní).
Celkový dojem je proto zmatek v duši až nedůvěra (70%). Uvidím, co s tím provede Andělská hra...

14.03.2016

Moc pěkné :)

15.02.2016

Po přečtení prvního autorova románu "Kníže z Mlhy" jsem vůbec nečekal takhle skvělou knihu... Doporučuji.

Kniha zapůjčena díky zdejšímu hodnocení.......Někdy to na mě bylo chaotické,přečetla jsem si to zde znovu několikrát-jakože PROČ má tak vysoké hodnocení....? Já tedy měla problém spíše s "prostředkem "knihy - na konci už jsem chtěla vědět,co a jak....
Jsem ráda,že jsem ji četla,ale čekala jsem větší "zážitek"...

28.01.2016

Na této knize mě zklamalo že občas přímo smrdí literární masturbací a touhou se dělat hezčí než opravdu je a některé pasáže mi přišli moc dlouhé. Taky mi vadí že ačkoliv se celý děj odehrává jakoby v "reálném" prostředí, postavy jsou velice ploché a naivní. Působí to zkrátka jako válka krásných, po růžích navoněných jednorožců s retardovanými krvelačnými skřety co právě snědli svoje matky.

25.10.2015

Stín větru po naprosto úchvatném začátku, který sliboval něco naprosto dokonalého a zcela výjimečného sklouzl mezi "pouze" velmi dobré až skvělé knížky.

Kladných hodnocení je zde dost, zmíním jen drobné vady na kráse. Absolutně osudových lásek až za hrob je tam nějak moc. Příběh Nurie není vložen zrovna šťastnou formou. To nemá být minimálně povídka vložená v románu, to má být dopis na rozloučenou. Příběh jiné postavy by se dal i do románu psaného ich formou vložit. Například tak, že by bylo odlišené vyprávění jednotlivých postav. A setkala jsem se v knížkách i s tím, že do příběhu psaného ich formou bylo vloženo klasické vyprávění er forrmou.

Ale jako celek je Stín větru pořád vysoký nadprůměr.

10.10.2015

Kniha mě naprosto uchvátila. Užívala jsem si ji od první do poslední stránky.
"Každá kniha, každý svazek má duši. Všechny v sobě mají duši toho, kdo je napsal, a taky duši těch, kteří je četli, prožívali a snili s nimi. Pokaždé, když kniha přejde do jiných rukou, pokaždé, když někdo přejede po jejích stranách pohledem, duch knihy roste a sílí. …Když nějaká kniha upadne v zapomnění, my, strážci, se postaráme. Knihy, které si už nikdo nepamatuje, knihy ztracené v čase žijí navždy s nadějí, že se jednoho dne dostanou do rukou nového čtenáře, k novému duchu. Každá z knih byla nejlepším přítelem nějakého člověka. A teď mají nás."